Návrhy na změnu zákona

„Poplatníkem je fyzická osoba, při jejíž činnosti vzniká komunální odpad. Plátcem poplatku je vlastník nemovitosti, kde vzniká komunální odpad.“ (Úřední sdělení.)

Zde se dovodilo, že v domě se SVJ je plátcem poplatku právě SVJ (byť není vlastníkem nemovistosti). Budiž. Fyzická osoba, při jejíž činnosti vzniká komunální odpad, tak v domě se SVJ hradí prostřednictvím SVJ. Potud jasné.

Hradí fyzická osoba, při jejíž činnosti vzniká komunální odpad, v domě se SVJ poplatek za komunální odpad prostřednictvím vlastníka bytu? Shora citovan

Uvádím zde upravený příspěvek, který se týká rozdílů mezi právnickou osobou SVJ(2000) a SVJ(2012). Uveřejnil jsem jej původně na jiném portálu, ale domnívám se, že může být užitečný i zde.
Původní text byl určen pro portál obczan.cz a je dostupný online: https://www.obczan.cz/…il-1/oddil-4?…

Reaguji tím na příspěvek http://www.portalsvj.cz/…tnost-stanov, kde se tato problematika probírala.
--------------------------------------------------------------------------------

Dobrý den, pozdě, ale přeci. V příloze naleznete Rozsudek MS a odvolání k VS ve věci: jakým zákonem se řídí SVJ (2000). Snad to bude někomu k užitku. Pěkný den všem. Magda

Opět jeden příklad prasečího práva (http://www.portalsvj.cz/…D+pr%C3%A1vo) …

V jiné diskusi se objevil odkaz na článek s tematikou dluhů prodávajícího: http://www.okolobytu.cz/…prodeji-bytu.
Obsah článku je veskrze rozporný s právem, proto zde uvádím na pravou míru mimořádně zmatené vývody autora Ondřeje Preusse, který se označuje za odborníka (advokáta).

• Ondřej Preuss tvrdí: „Pro prodávající i kupujícího je mimořádně důležité, aby se dohodli ohledně vyrovnání příspěvků za správu domu. Nejlépe tak učiní přímo v kupní smlouvě.“

Chci žalovat vlastníky jednotek, kteří mají bydliště v různých okresech ČR a v cizině. Musím podat žalobu k různým okresním soudům, nebo mohu podat jedinou žalobu podle okresu většiny vlastníků, nebo stačí jediná žaloba podle okresu adresy domu?

Na podporu zde se občas vyskytujícho tvrzení, že „společenství vlastníků jednotek“ má více významů, zde uvádím článek

https://cs.wikipedia.org/…%AF_jednotek

Je sice pravda, že se není uveden autor, jedná se o zdroj všeobených, nikoliv výhradně právních informací a v záhlaví je uvedeno, že článek potřebuje aktualizaci a úpravy. Na druhou stranu článek dobře a přehledně shrnuje panující nejasnosti i jejich příčinu a vzhledem k povaze díla by tam vyložené nesprávnosti dlouho nevydržely.

Dnes jsem obdržel elektronický zpravodaj ve kterém se mimochodem uvádí, že dluhy při prodeji jednotky přechází automaticky na kupujícího:

http://www.okolobytu.cz/…prodeji-bytu

Pomíjím, že se tu operuje s fondem oprav, to člověku, který nemá tušení o ekonomice a právu těžko vysvětlovat. Má to napsané na nějakém rozpisu plateb a tak do fondu oprav platí!

Zajímavější je tvrzení advokáta, že dluhy přechází s prodejem jednotky.

Samozřejmě se neobtěžuje nějakou argumentací, článek je asi psán pro okruh příjemců, kteří se nechtějí či nemohou argumentací zabývat. Jen chtějí slyšet slovo Boží. A tam takové nepodložené konstatování splní účel.

Náhrada vyhlášky 372/2001 Sb. byla po korekcích odeslána z MMR dne 30.9.2015 do Sbírky zákonů.

Hezký den!

Dnes vláda schválila pidi novelu NOZ:

„8. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a další související zákony čj. 483/15 – bod 9 schůze vlády 23.9.2015
Předkládá: ministr spravedlnosti
Výsledek jednání vlády: Vláda návrh schválila.“

Hezký den!

Jeden z čtenářů byl tak laskav a poskytl mi text rozsudku 47 Cm 63/2015–65, ze dne 17. září 2015, kterým samosoudce soudu Praha 5 rozhodl o tom, že dluhy převodce údajně přecházejí na nabyvatele jednotky automaticky.

Rozsudek je pěknou ukázkou naprosté neznalosti zákona, svévole a libovůle soudu.

Soud totiž nevzal do úvahy, že se jedná o jednotku(1994) podle zákona č. 72/1994 Sb. o vlastnictví bytů (ZoVB). Na tento případ proto dopadá speciální ustanovení § 3063 NOZ, z něhož plyne, že právní vztahy k jednotkám(1994) se nadále řídí dosavadními právními předpisy. Nevznikl tedy prostor pro aplikaci § 1186 NOZ.

Podle ustanovení § 3063 platí, že „[n]abyl-li vlastnického práva alespoň k jedné jednotce v domě s byty a nebytovými prostory přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nabyvatel podle zákona č. 72/1994 Sb. (…), vznikne i po dni nabytí účinnosti tohoto zákona vlastnické právo k dalším jednotkám v tomto domě podle dosavadních právních předpisů“.

V posuzovaném případě vzniklo vlastnické právo k jednotce podle dosavadních právních předpisů (a to derivativně – nabytím koupí od předchozího vlastníka). Práva a povinnosti převodce a nabyvatele je tedy nutno posuzovat výhradně podle dosavadních právních předpisů: podle ZoVB, nikoliv podle NOZ. Je tedy vyloučeno aplikovat na souzený případ § 1186 NOZ.

Rozsudek je vadný a protiústavní již z toho důvodu, že povinnosti lze uložit toliko zákonem. Zákon však soudcem tvrzenou povinnost neukládá a takovou povinnost z něj nelze dovodit ani výkladem.

Předmětem sporu je úhrada nákladů SVJ za dříve provedené technické zhodnocení domu, k čemuž došlo v roce 2007. Konečná cena díla (o jejíž výši není sporu) byla 1,254.807 Kč. K zhodnocení majetku a ke vzniku závazku tehdejších vlastníků jednotek došlo bezpochyby před účinností zákona č. 89/2012 Sb. (NOZ). Dlužníci vyjádřili souhlas se splátkovým kalendářem a začali hradit na vzniklý dluh také před účinností NOZ (i když splátky přijímané od dlužníků byly nesprávně označovány jako neexistující fond oprav).

Na věc v každém případě dopadá přechodové ustanovení § 3028 NOZ. Podle tohoto ustanovení platí, že „… vznik [práv osobních, rodinných a věcných], jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se (…) posuzují podle dosavadních právních předpisů“. Dále NOZ stanoví o veškerých jiných právních vztazích (a také o vztahu dlužníka a věřitele) toto: „… řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.“

Z uvedeného je zřejmé, že osud dříve vzniklých dluhů i dříve vzniklé smluvní vztahy mezi věřitelem a dlužníkem je nutno i nadále posuzovat podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb. Občanský zákoník a rovněž zákona č. 72/1994 Sb. o vlastnictví bytů. Tyto právní předpisy – nyní zrušené – neobsahovaly ovšem žádný postup, z něhož by bylo možno dovodit existenci „automatického“ přechodu dluhu na nabyvatele jednotky ze zákona, což soud sám v úvodu rozsudku konstatoval výstižně: