Jsou rozúčtování topných nákladů vůbec platná?

Vyhláška MMR č. 302/2001 Sb., která stanoví pravidla pro rozúčtování nákladů na vytápění, se v plném rozsahu týká jen ústředně vytápěných budov, které k rozúčtování používají odpařovací nebo elektronické indikátory připevněné k radiátorům. Výše uvedený nadpis se týká jen těchto objektů a poukazuje se v něm, že výsledky „radiátorových“ rozúčtování nejsou v souladu s proklamovanými cíli vyhlášky.

Článek s podobným obsahem jsem napsal pro portál SVJ již na jaře 2009. Poté se mně podařilo získat vybrané údaje z poměrně velkého počtu realizovaných rozúčtování, což mně umožnilo nahradit některé dřívější spekulace mnohem přesvědčivějšími výsledky kvantitativní analýzy. Tento posun se také odrazil v názvu článku tím, že jsem výrok „rozúčtování bývají nevěrohodná“, nahradil otázkou, zda jsou „vůbec platná“. Je na čtenáři, aby posoudil věrohodnost mých argumentů.

1. Platí se podle dosahované tepelné pohody – teorie a praxe

Vyhláška vychází ze stěžejní zásady, že se mezi byty rozdělují náklady na vytápění nutné k zajištění jimi požadované průměrné vnitřní teploty vzduchu, nikoliv tedy množství tepla, které bylo dodáno jako ekvivalent ztrát příslušného bytu a celého objektu (tj. „spotřebovalo“ se, aby byla zajištěna požadovaná tepelná pohoda v jednotlivých bytech). Vyhláška tedy razí myšlenku, že vytápění je službou spojenou s užíváním bytu, nikoliv zbožím.

Výsledky rozúčtování topných nákladů, prováděné pomocí radiátorové metody, se s tímto cílem naprosto neshodují. Ve všech rozúčtováních, se kterými jsem měl možnost se seznámit, dosahují rozdíly v měrných nákladech (Kč/m^^2^^) čtyř až pětinásobku. Jejich nesmyslnost vynikne, pokud tento ukazatel přepočteme na tzv. implicitní teploty podle poučky, že „každé zvýšení teploty vytápěného prostoru o jeden stupeň Celsia (platí pro teploty nad 18°C) znamená o 6 % vyšší náklady na vytápění“.

Citát je převzat ze studie „Indikátory topných nákladů“, kterou napsal předseda rady asociace sdružující odborné firmy, zabývající se rozúčtováním topných nákladů. Tyto tzv. implicitní teploty se také objevují v různých vyjádřeních MMR k dané problematice a jsou zdrojem řady údajů, které v analýze uvádím. Je třeba si přitom všimnout upozornění, že tato poučka je víceméně použitelná jen pro normální teplotní úrovně (dejme tomu mezi 18°C a 25°C). Vně tohoto pásma její vypovídací schopnost klesá a údaje jako 12°C nebo 40°C je proto třeba interpretovat velmi opatrně. Tyto extremní hodnoty nicméně jasně signalizují, že vypočtené měrné náklady implikují takové teplotní úrovně, které nejsou za normálních podmínek v bytových domech vůbec dosažitelné a navíc odporují i fyzickým vlastnostem chování tepla.

Nebezpečí vážného narušení relací mezi měrnými náklady a reálnými teplotami nepřímo přiznává MMR tím, že ve vyhlášce č. 302/2001 Sb. stanoví, že se v žádné bytové jednotce nesmí měrné náklady odchýlit od průměru dané zúčtovací jednotky o více než ±40%, což připouští existenci teplotního rozptylu mezi 13,5°C a 26,5°C (údaje převzaty z informace MMR). Uvedené teplotní minimum se však dostalo do rozporu s ustanovením tehdy platné vyhlášky č. 152/2001 Sb., která nepřipouští provádět útlum teplot pod hranici tepelné stability objektu. V později vydaných metodických pokynech proto MMR upřesnilo, že odchylka –40 % by měla být používána jen výjimečně (např. u dlouhodobě neobsazených bytů) a z dalšího kontextu vyplývá doporučení aplikovat variantu +40 %/-25 % (= cca 27°C versus 16°C).

V konkrétním případu, který v závěru článku analyzuji, znamenala aplikace posledně zmíněné varianty v případě nejvíce přetápěných 3+1 pád nákladů z původních 22 tis. Kč na 12 tis. Kč (snížení o více než 40 %); v případě řady bytů s nulovými náměry vedla tato korekce naopak ke zvýšení původně vypočtených nákladů z necelých 5 tis. Kč na téměř 7 tis. Kč (zvýšení o 40 %). Podstatné je, že se tyto úpravy odstupňovaně dotkly téměř 50 % bytových jednotek. Jinak řečeno, polovina vypočtených nákladů dostala nálepku „pochybné“ či „nedůvěryhodné“. Osobně se domnívám, že za takovýchto okolností nelze rozúčtování jako celek považovat za platné.

To jsou v kostce nejdůležitější poznatky, ke kterým jsem při analýze problematiky dospěl.

2. Systémové problémy radiátorové metody

Tepelná pohoda je výslednicí interakce řady faktorů. Kromě tepla šířeného do místnosti z radiátorů se na ni významně podílí rovněž tepelné zisky ze stoupaček, tepelné zisky nebo ztráty z prostupu tepla stěnami a tepelné ztráty spojené s temperováním společných částí objektu. Dále je třeba vzít v úvahu tepelné ztráty, ke kterým dochází u nevýhodně položených bytů, které mají více než 1 ochlazovanou stěnu (přízemní a podstřešní byty a nárožní místnosti) nebo jsou situovány na sever.

Poměrně velmi jednoduše si s touto složitou problematikou dokáže poradit denostupňová metoda, která pomocí čidel v krátkých intervalech registruje teploty v jednotlivých bytech a v centrální jednotce je navíc kombinuje s venkovními teplotami. Pro rozúčtování nákladů má tak k disposici syntetický ukazatel a nemusí se proto zajímat o to, v jakém rozsahu se na daném výsledku podílely výše uvedené zdroje tepla. Z vyhodnocení reprezentativního vzorku příslušných domů jsem dospěl k závěru, že se tepelná pohoda pohybuje v cca 95 % bytových jednotek mezi 18,5°C a 24,5°C a tomu také odpovídají poměrně malé rozdíly v měrných nákladech – nepřevyšují 50 %.

Pokud by tytéž domy byly odkázány na radiátorovou metodu, téměř určitě by se rozdíly v měrných nákladech vyšplhaly (před aplikací přípustné odchylky) přibližně na trojnásobek. Základní slabinou této metody je to, že se opírá o jednostrannou registrační pomůcku, což si vynucuje rozdělit topné náklady na dvě složky. Tzv. spotřební složka je rozdělována podle náměrů indikátorů, a to po korekci zvýšených tepelných ztrát u nevýhodně položených bytů. Všechny ostatní faktory, které tepelnou pohodu spoluvytvářejí, jsou setřeseny do tzv. základní složky, která je rozdělována podle podlahové plochy. Vyhláška přitom ponechává na vlastníkovi objektu, aby si určil relativní váhu obou složek buď v poměru 60:40 nebo 50:50; tento druhý podíl je mnohem obvyklejší a budeme jej při případných kalkulacích také používat.

Ustanovení vyhlášky o rozúčtování základní složky nákladů podle podlahové plochy víceméně předpokládá, že jsou neměřené tepelné zisky a ztráty rozmístěny v objektu rovnoměrně, což ovšem není pravda. Nejsnadněji si to lze ověřit u stoupaček porovnáním jejích průměrů mezi spodními a horními podlažími. K ještě vážnějšímu zkreslení pak dochází v souvislosti s prostupy tepla stěnami. Děje se tak díky tomu, že dělící zdi v panelovém domě nemají téměř žádné tepelně izolační vlastnosti a teplo tak může v rámci budovy téměř bez odporu proudit podle teplotního spádu z více vytápěných bytů do méně vytápěných bytů. Příslušná část tepla je přitom zaznamenána na indikátorech více vytápěných bytů a musí jimi být také zaplacena. Neslouží ovšem k jejich tepelné pohodě, protože je vzápětí ztracena ve prospěch méně vytápěných bytů, které tak zdarma realizují tepelné zisky. To je jeden z hlavních důvodů, proč náměry indikátorů v prvém případě silně předstihují růst teplotní úrovně, zatímco v druhém se za ní neméně silně opožďují.

Vyhláška dále nebere v úvahu, že dodavatelem fakturované topné náklady se skládají ze dvou funkčně odlišných složek. To je dobře patrno u těch tepláren, které používají tzv. dvousložkové ceny. Patří k nim také Pražská teplárenská (PT):

Náklady Fakturace %^^1)^^ Popis složky
Proměnné Dodané množství 60 Náklady, které jsou přímo závislé na množství dodávaného tepla (náklady na palivo, technologickou vodu apod.)
Stálé Sjednané množství 40 Náklady, které nejsou přímo závislé na množství dodávaného tepla (odpisy, údržba, mzdové a odbytové náklady + zisk)

^^1)^^ údaje jsou zaokrouhleny a vztahují se k odběratelům s výkonem v tarifním pásmu A

Pouze proměnné náklady jsou v přímém vztahu k množství dodávaného tepla. Ve stálé složce platí zákazník za připojení k tepelné soustavě a zásobování teplem a za připravenost dodavatele kdykoliv dodat teplo v potřebném množství a kvalitě. Ve vysvětlivkách k cenové tvorbě PT trefně přirovnává funkci stálé složky k telefonnímu paušálu a proměnné náklady k hovornému.

Toto funkční rozlišení topných nákladů však končí na úrovni vlastníka objektu (tedy mezičlánku mezi dodavatelem a zákazníkem) a není dále promítáno do vyúčtování s konečnými spotřebiteli. Tímto postupem fakticky dochází k rovnoměrnému rozpuštění stálých nákladů tepláren do spotřební i základní složky, přičemž však byty s nulovými náměry se na úhradách první složky nikterak nepodílejí a získávají tak automaticky cca 20% nákladový bonus.

Pikantní přitom je, že stejná vyhláška v případě rozúčtování nákladů na TUV stálou složku výslovně uznává ustanovením, že se 30 % nákladů na ohřev studené vody rozúčtovává podle podlahové plochy. Podle odborné literatury se tím vyjadřuje skutečnost, že každý spotřebitel má neustále k disposici dodávku TUV v požadované kvalitě, a to i v případě jeho dlouhodobé nepřítomnosti. Tato neustálá pohotovost je spojena s náklady na udržování odpovídajících výrobních a distribučních kapacit a je proto potřebné, aby tyto náklady hradili všichni spotřebitelé bez ohledu na výši spotřeby. V případě tepla se navíc konečný spotřebitel nemůže ani od dodávek tepla úplně izolovat, protože je v nemalé části inkasuje prostřednictvím tepelných zisků ze stoupaček a prostupů stěnami.

Existenci určitých systémových chyb připouští i toto vyjádření MMR: „Uplatnění indikátorů v praxi je pod vlivem systematických chyb a chyb tohoto poměrového měření. Způsob, jak se s těmito nejistotami vyrovná konkrétní výpočtová metoda, je závislý na důmyslnosti komplexního řešení problematiky, které je v kompetenci vlastníka ústředně vytápěného objektu“.

Z předchozího rozboru je patrno, že radiátorová metoda je z větší části opravitelná. Vcelku bez potíží lze v rozúčtování zohlednit tepelné zisky ze stoupaček; toto opatření již také někteří rozúčtovatelé realizují a MMR vůči tomu nic nenamítá (spíše je podporuje). Dále se přímo nabízí možnost vyloučit z celkových nákladů na vytápění „plat za sjednané množství“ a rozúčtovat jej konečným spotřebitelům podle podlahové plochy nebo instalovaných výkonů (radiátory

  • stoupačky). V praxi by to znamenalo pokles váhy spotřební složky
nákladů, jednoho z hlavních ohnisek nákladových deformací, dejme tomu z dnešních 50 % na 30 %; to zní velmi kacířsky, nicméně podobný podíl povolují normy v některých západoevropských ekonomikách (Bašus: Úhrada za dodávku tepla).

Obě tato řešení by významně snížila váhu bytových jednotek, u kterých je třeba původně vypočtené měrné náklady ještě korigovat, dejme tomu z 50 % na 10 %. MMR však bohužel místo systémových reforem dává přednost retušovací technice v podobě přípustné odchylky, což má pro věrohodnost rozúčtování velmi neblahé důsledky.

3. Jsou radiátorová rozúčtování vůbec platná?

Nyní se pokusím předchozí poznatky propojit a ukázat jejich interakci na příkladu rozúčtování topných nákladů v konkrétním domě. Z jejich řady jsem vybral to, co letos realizovala v našem družstevním věžáku odborná firma. K tomuto výběru nemálo přispělo i to, že zmíněná firma uvedla v celkovém přehledu rozúčtování také implicitní teploty a zbavila mě tak možného podezření, že jsem je upravil tak, aby potvrzovaly mé názory.

Toto zveřejnění implicitních teplot mě notně překvapilo, protože rozúčtovatelé se bojí podobných testů věrohodnosti jako čert kříže. Firma ovšem sledovala mnohem skromnější cíle, a to vytipovat byty, ve kterých měrné náklady překračují limit přípustné odchylky a bude proto třeba je korigovat.

Pro tento účel navrhla a představenstvo akceptovalo variantu +40 %/-25 %. To vedlo k rozdělení bytů do tří bloků, které uvádím v následující tabulce. Do pravého sloupce byly setřeseny všechny bytové jednotky, ve kterých vypočtené implicitní teploty přesahují 27°C, tedy bod, při kterém mají termostatické ventily automaticky uzavřít přívod topné vody do radiátorů. V levém sloupci jsou naopak soustředěny byty, ve kterých vypočtené implicitní teploty jsou na hranici nebo pod hranicí tepelné stability objektu = dolní hranici, při které se automaticky otevírá přívod topné vody do radiátorů (16°C).

  Přímo nevytápěné Průměrně vytápěné Nadprůměrně vytápěné
  Min Max Min Max Min Max
Měrné náklady ^^1)^^ 52 75 76 140 141 244
Teplota v °C ^^2)^^ 12 16 17 27 28 44
Náklady 3+1 v tis. Kč 4,6 6,7 6,8 12,5 12,6 21,7
Podlahová plocha ^^3)^^ 35,2 52,2 12,6
Spotřební náklady ^^3)^^ 11,2 56,9 31,9

^^1)^^ měrné náklady (průměr objektu = 100)
^^2)^^ průměrná (výpočtová) teplota objektu = 20°C
^^3)^^ podíl na objektovém úhrnu

V případě měrných nákladů dosáhly extremní hodnoty téměř 5násobku. O značné nerovnováze v rozložení nákladového břemena jasně svědčí údaje na posledních dvou řádcích; podíly obou krajních skupin na podlahové ploše a na spotřebních nákladech mají podobu obráceného gardu, a to silně v neprospěch nadprůměrně vytápěných bytů.

Aplikací zmíněné poučky „1°C navíc = 6% růst nákladů“ firma odvodila z měrných nákladů implicitní teploty, které uvádím na druhém řádku.

Následné použití zmíněné varianty přípustné odchylky znamenalo radikální zásah do původně vypočtených měrných nákladů; v krajních případech se jejich hodnoty snížily nebo naopak zvýšily o 40 %. Zdaleka to ovšem neodstranilo všechny disproporce. Minimální hranice –25 % například připouští, že se implicitní teploty ve velmi početné skupině bytů mohou pohybovat pod úrovní teplot naměřených ve vyšších podlažích na nevytápěných společných chodbách. Podobně horní limit +40 % (= 27°C) nekoresponduje s §4 (7) vyhlášky, který stanoví, že konečný spotřebitel, který neumožní odečet indikátoru nebo jej ovlivní, je povinen zaplatit úhradu ve výši 1,6 násobku průměrné hodnoty spotřební složky nákladů připadajících na m^^2^^, což v daném případě odpovídá ekvivalentu 30 % průměrných měrných nákladů objektu (= cca 25°C).

Nejpodstatnější je ovšem to, že uplatnění přípustné odchylky fakticky znamená nenápadný pohřeb podstatné části původně vypočtených měrných nákladů. V daném případě to vedlo ke kompletní likvidaci dat obou krajních sloupců tabulky, které přitom reprezentují byty s téměř 48% podílem na podlahové ploše objektu. Nepřímo se tím říká, že zhruba polovina výsledků rozúčtování je zcela nevěrohodná. Osobně se domnívám, že za této situace nezbývá nic jiného než prohlásit celé rozúčtování za zmatečné a neplatné.

Mimochodem, při projednávání návrhu vyhlášky doporučila skupina expertů, aby byla zamyšlená varianta ±40 % vztažena pouze ke spotřební složce nákladů. Z pohledu celkových nákladů by to znamenalo snížení hranic přípustné odchylky na ±20 %, což by omezilo teplotní rozptyl do pásma srovnatelného s výsledky denostupňové metody. Odvrácenou tváří tohoto řešení by ovšem bylo odepsání vypočtených měrných nákladů v cca 70 % bytových jednotek.

Tento příklad znovu ukazuje, že jedinou cestou jak zvýšit věrohodnost radiátorové metody, je pozměnit pravidla rozúčtování ve směru, který jsem naznačil v předchozí kapitole. V opačném případě by bylo nutno uvažovat o aplikaci denostupňové metody nebo se vrátit k transparentnímu rozúčtování topných nákladů podle podlahové plochy. Tento druhý případ se asi může zdát krokem k výraznému zvýšení celkových nákladů. Ze srovnání však soudím, že by k tomu vůbec nemusilo dojít, pokud by byl spojen s velmi promyšlenou centrální regulací vytápění; víceméně by to znamenalo jen překlopení nákladového břemene v neprospěch těch bytů, které nyní vykazují nulové nebo velmi nízké náměry a zprostředkovaně profitují na systémových chybách radiátorové metody.

A úplně na závěr považuji za správné uvést, že podobné pochybnosti o radiátorové metodě sdílí i mnoho expertů, což připouští následující citace ze sdělení MMR: „Specifickým problémem rozúčtování jsou nejistoty indikace úrovně vytápění (nesprávně ztotožňované s měřením spotřeby tepla v bytě), zejména tzv. nulové nebo velmi nízké náměry. Tento základní nedostatek doprovázející praktické uplatnění tohoto způsobu indikace je také v odborných diskusích kritizován a bývá příčinou i zpochybnění celé metody.“ V závěru pak MMR konstatuje: „Vyhláška s pravidly pro rozúčtování nemůže brát na podobné chyby indikace zřetel, uvádí však kriterium, které dovoluje uživateli příslušné metody označit získané výsledky rozúčtování za korektní nebo za nevěrohodné. Příčiny odchylných zjištění však vyhláška neřeší“.

Praha, 26.10.2010
Ing. Otakar Klokočník


1. dodatek

Na můj článek přišlo poměrně hodně kritických komentářů, které se v mnohém překrývají. Rozhodl jsem se proto pokusit vysvětlit některé nejasnosti formou dvou dodatků.

Zásada „platí se podle dosahované tepelné pohody“

Vyhláška proklamuje zásadu, že ústřední vytápění je službou spojenou s užíváním bytu, kdy teplo není chápáno jako zboží. Vlastník zúčtovací jednotky by měl vždy za tuto službu účtovat pro srovnatelně velké místnosti se srovnatelnou dosahovanou průměrnou vnitřní teplotou (tepelnou pohodou) srovnatelné náklady bez ohledu na polohu příslušných vytápěných místností a bez ohledu na skutečnou spotřebu tepla pro jejich vytápění.

Vytápění je tedy definováno jako činnost k zajištění potřebné teploty místnosti regulované podle aktuálních požadavků uživatelů bytů. Vytápěním se zajišťuje potřebná tepelná pohoda člověka, tedy stav, kdy člověk nepociťuje ani chlad ani teplo.

Lidské tělo vnímá relativně přesně teplotu okolí jako fyzikální stav a člověk dokáže jednoduše tento teplotní stav změřit a vyjádřit ve °C. Nelze však jednoduše a levně určit resp. změřit množství tepla dodaného do místnosti radiátory a stoupačkami atd. v technických jednotkách, a tudíž ho ani nelze jednoduše kontrolovat.

Těmto problémům se poměrně úspěšně dokáže vyhnout denostupňová metoda, která pomocí čidel snímá ve velmi krátkých intervalech průměrnou teplotu vzduchu v jednotlivých bytech a získává tak klíč k poměrně velmi přesvědčivému rozdělení celkových nákladů objektu na vytápění. Tím spíše, že jsou tyto vnitřní teploty při konečném rozúčtování ještě kombinovány s venkovními teplotami (tzv. denostupně). V praxi ovšem naráží její uplatnění na různé problémy, nicméně její slabá místa nejsou zdaleka tak významná jako u radiátorové metody. Mimochodem, podle metodických příruček k nim nepatří nejčastěji kritizovaný problém „otevřených oken“, který systém údajně dokáže bez potíží identifikovat a programově odstranit.

Před nedávnem jsem získal od dvou „denostupňových“ firem roční údaje o teplotách v 25 domech s 1,460 bytovými jednotkami. Po jejich vyhodnocení jsem získal tento obraz o relativní četnosti průměrných vnitřních teplot vzduchu:

  • teplotní úroveň v bytových domech dosahuje v průměru 21,6 °C;
  • v 97,3 % bytů se tepelná pohoda pohybuje mezi 18,5 a 24,5 °C;
  • v rozhodující části bytů s 71,6% podílem se přitom teplota neodchyluje od objektového průměru o více než ±1,5 °C ;
  • podíl bytů, ve kterých teploty nedosahují ani 18,5 0C nebo naopak přesahují 24,5 °C, se pohybuje v obou případech okolo 1,4 %;
  • až na tyto řídké výjimky se měrné náklady souborů pohybují okolo průměru objektů v rozpětí přibližně ±20 %.

Tyto výsledky odpovídají mým pozorováním a považuji je za věrohodné. Tím samozřejmě netvrdím, že je denostupňová metoda ve všech případech bezchybná.

Osobně se domnívám, že velmi podobné teplotní poměry panují i v „radiátorových“ domech. Na základě analýzy rozúčtování z 15 družstevních domů s téměř 1 tis. bytů jsem dospěl k názoru, že rozdíly mezi byty v měrných nákladech jsou několikanásobně vyšší než v „denostupňových“ domech; pokud platí zásada „platí se podle dosahované tepelné pohody“, nemohou být pravdivé.

Na tento problém jsem narazil ve všech rozúčtováních, o kterých se zmiňují. To, že jsem k analýze vybral právě věžák, ve kterém bydlím, má čistě praktické důvody. Za prvé, analýza byla původně určena pro představenstvo našeho domu. Za druhé, teplotní poměry v našem domě znám pochopitelně mnohem lépe než v jiných objektech. Za třetí, často kritizované „implicitních teploty“ spočítala odborná firma, která rozúčtování realizovala, a sňala tak ze mne případné podezření, že s nimi nějak manipuluji.

Nulové resp. velmi nízké náměry a tepelné zisky

Z analýzy vyplynulo, že v našem věžáku patří do této kategorie cca třetina bytů; díky tomu jsou jejich měrné náklady v nepoměru s dosahovanou teplotní pohodou. Na tuto skutečnost upozorňuje řada autorů. Např. nesporná autorita v dané problematice, Ing. Bašus, píše „uzavření přívodu topné vody má za následek snížení teploty v místnosti. U středových bytů poklesne vnitřní teplota na cca 17 až 18 °C. Vlivem nízkého tepelného odporu příček se nižší teploty u středových bytů dosáhne zřídka za předpokladu, že sousední byty jsou vytápěny normálně“ (publikace „Úhrada za dodávku tepla“).

Ještě poučnější jsou výsledky experimentálního měření, které realizovala firma SMS v SBD Vyšehrad (99 jednotek). Uvádí příklad bytu 2+k.k, ve kterém byly dlouhodobě uzavřeny ventily na radiátorech a ve všech okolních bytech byla teplota udržována na hodnotě +22 °C. Venkovní teplota se pohybovala okolo +1 st. C a teplota na chodbě se schodištěm byla +15 °C. Ve sledovaném bytě 2+k.k. byla dosažena dlouhodobě při daných podmínkách teplota +19 °C. Tento výsledek pak firma SMS dokládá formou tepelné bilance, ve které vyčísluje sumu tepelných zisků; z více než poloviny k tomu přispěly zisky prostupem tepla stropem a podlahou, zhruba třetinou prostupy příčkami mezi byty a o zbytek se rozdělily tepelné zisky ze stoupačky a zpátečky. Z hlediska sousedních bytů představovaly prostupy tepla stěnami tepelnou ztrátu, kterou musely zaplatit, protože předtím byla zaznamenána radiátorovými indikátory jako dodávka tepla do jejich místností.

Podle mých zkušeností, v bytech s nulovými náměry lze dokonce dosáhnout i teplot přesahujících 20°C. Nehodlám s tím unavovat, ale pouze uvedu jeden příklad, který dobře ilustruje podstatu problému. Předseda představenstva a současně rozúčtovatel topných nákladů prohlásil opakovaně na členské schůzi, že má v bytě trvale teplotu 20°C, a to díky stoupačkám (obhajoba: náklady na jejich provoz přece hradím v základní složce). V následujícím propočtu uvádím dva třípokojové byty, z nichž A. patří právě zmíněnému rozúčtovateli a B. nejvíce přetápěnému bytu. Průměrné náklady 3+1 činí v objektu 8 tis. Kč:

  A. byt Objekt B. byt
Počet naměřených dílků 0   6000
Náklady v Kč 4 000 8 000 20 000
Měrné náklady 50 100 250
Teplota v °C 20 20 cca 25

Byt A. dosáhl teplotní úrovně shodné s průměrnou vnitřní výpočtovou teplotou objektu a podle normální selské logiky by tedy měl nést i shodné náklady na vytápění. Ve skutečnosti vypočtené náklady byly o polovinu nižší. Vzniklo tak nákladové manko, které bylo automaticky přerozděleno v neprospěch bytů, se zaznamenanými náměry, hlavně pak na nadprůměrně vytápěné byty. Dopad tohoto přerozdělení byl o to drastičtější, že počet bytů s nulovými nebo velmi nízkými náměry trojnásobně převyšuje počet nadprůměrně vytápěných bytů.

Je jiná věc, že jsou tyto extrémy v konečné fázi značně oslabeny tzv. přípustnou odchylkou měrných nákladů bytů od průměru objektu. Rozdíl je ovšem v interpretaci tohoto opatření. Pokud představenstvo vyznává doktrínu, že se má platit podle „skutečné spotřeby“, pak samozřejmě dostane uplatnění přípustné odchylky výklad, že chrání nadprůměrně vytápěné byty, na což doplácí všichni ostatní; vzhledem k tomu, že „o peníze jde až na prvém místě“ rozpoutá to značnou nevraživost u velmi početné skupiny „postižených“. Pokud se naopak představenstvo ztotožní s vyhláškovou zásadou „platí se podle dosahované tepelné pohody“ pak by verdikt měl být právě opačný a měly by být podniknuty všechny kroky k jejímu přiměřenému naplnění.

Tímto konstatováním se dostávám k problematice přípustné odchylky, které se chci věnovat v následujícím dodatku.


2. dodatek

V tomto 2. dodatku se pokusím souhrnně reagovat na některé další komentáře k mému článku, případně doplnit některé informace, které jsem vypustil z textu ve snaze se vyvarovat jeho přílišné délky.

Ke spolehlivosti indikátorů

Rozdělování spotřeby tepla pomocí indikátorů vychází z předpokladu, že množství tepla předaného otopným tělesem je úměrné teplotě tělesa v určeném místě, obvykle tedy ve třech čtvrtinách výšky tělesa. K indikaci dochází právě jen v bodě, ve kterém se čidlo stýká s radiátorem. V případě elektronických indikátorů bývá přitom naprogramováno tak, aby začalo registrovat teplotu otopného tělesa až od 30°C (opatření proti registraci „letního odparu“). Za této situace se nabízí příležitost regulovat teplotu radiátoru tak, aby v místě čidla nepřesáhla 30°C; při této technologii lze trvale udržovat horní část článků na teplotě kolem 40°C bez toho, aby čidlo zaregistrovalo nějaký náměr. K přibližně stejnému teplotnímu efektu se lze dopracovat i teplotními šoky, střídáním dlouhých fází vypínání radiátoru s kratšími fázemi vytápění (typicky ráno a večer) na nejvyšší regulační stupeň; důsledkem bývá udivující výše náměrů, protože registrační křivka má exponenciální charakter.

Základní složka nákladů a stálé náklady tepláren

V článku jsem se poměrně podrobně zabýval otázkou rozdělování nákladů fakturovaných teplárnami, ve které jsem upozorňoval na chybné rozúčtování tzv. stálých nákladů. Kupodivu si toho možná nikdo nevšiml, přestože jde o jedno z klíčových vysvětlení toho, proč se fatálně rozcházejí vyúčtované náklady bytovým jednotkám s jejich teplotními poměry.

Považuji za potřebné se proto k této otázce ještě vrátit a zaštítit se názory odborníka nad jiné povolaného, K. Bašuse, bývalého ředitele odboru teplárenství na Státní energetické inspekci. Ve své stěžejní publikaci „Úhrada za dodávku tepla“ mimo jiné uvádí:

„Základní složkou nákladů se rozumí procentní podíl nákladů na teplo k vytápění, který není ovlivňován spotřebiteli a rozděluje se podle velikosti bytu nebo nebytového prostoru. V této základní složce je zohledněna skutečnost, že některé položky na teplo k vytápění jsou nezávislé na množství vyrobeného tepla (odpisy, správní režie, mzdy, opravy a údržba apod.), dále pak zohledňuje ztráty v topných rozvodech, investiční náklady na pořízení topných systémů a náklady dodavatele na zajištění potřebného pohotového výkonu. Především však základní složka nákladů zohledňuje také to, že pokud uživatel některého bytu výrazně omezuje z úsporných důvodů intenzitu vytápění, dochází vnitrními stěnami k prostupu tepla ze sousedních bytů vytápěných na vyšší vnitřní teplotu, což vede často k neúměrně vysokým rozdílům ve spotřební složce jednotlivých konečných spotřebitelů“.

Mým přínosem k této otázce je to, že domýšlím dopad stálých nákladů tepláren na ostatní položky základní složky nákladů.

Metodické pokyny k vyhlášce 302/2001 Sb. definují základní složku nákladů takto: „Složka nákladů, která vyjadřuje náklady na tepelnou energii, která může být dodána do prostoru místnosti bytu (nebytového prostoru) prostupem stěnami a přestupem z vnitřních rozvodů tepla a která rovněž vyjadřuje část podílu nákladů na vytápění (temperování) společných částí domu se ve vyhlášce nazývá základní a činí 40 + 50% celkových nákladů“.

V definici MMR tak vypadla jakákoliv zmínka o stálých nákladech tepláren. Důvody proč ze základní složky vypadly, nevím. V každém případě je to hrubá chyba s nedozírnými důsledky. Například v Pražské teplárenské se stálé náklady podílejí na celkových fakturovaných nákladech 40 %. Vzniká tak otázka, na čem se vlastně bytové jednotky s nulovými nebo velmi nízkými náměry na úhradách základní složky podílejí. V pražském teplárenském systému možná ještě tak na temperování společných částí domu, v lokalitách, ve kterých se stálé náklady podílejí na celkových nákladech až 60 % ničím a musejí být dofinancovány hlavně z bytů s vyšší úrovní vytápění.

Pikantnost vyhlášky spočívá v tom, že v případě TUV stálou složku uznává ustanovením, že 30 % z nákladů na ohřev užitkové plochy se rozúčtovává podle podlahové plochy. Podle odborné literatury se tím vyjadřuje skutečnost, že každý spotřebitel má neustále k disposici dodávku TUV v požadované kvalitě, a to i v případě jeho dlouhodobé nepřítomnosti. Tato neustálá pohotovost je spojena s náklady na udržování odpovídajících výrobních a distribučních kapacit a je proto potřebné, aby tyto náklady hradili všichni spotřebitelé bez ohledu na výši spotřeby. V případě tepla se navíc konečný spotřebitel nemůže ani od dodávek tepla úplně izolovat, protože je v nemalé míře inkasuje prostřednictvím tepelných zisků ze stoupaček a prostupů tepla stěnami.

Podobných příkladů separátního vyúčtování stálých nákladů lze vyjmenovat bezpočet, stačí se podívat na vyúčtování spotřeby elektřiny, v článku uvádím trefnou poznámku Pražské teplárenské, ve které přirovnává stálé náklady k telefonnímu paušálu a proměnné náklady k hovornému atd.

Přípustná odchylka měrných nákladů od průměru objektu

Důsledky různých systémových prohřešků, o kterých jsem se v článku nebo v dodatcích zmínil, nemohou nevést k rozchodu účtovaných nákladů s tepelnými pohodami. Dovolím se znovu citovat z publikace „Úhrady za teplo“: „Jestliže se porovnávají dvě sousední místnosti, pak v místnosti s uzavřeným otopným tělesem je vzhledem k prostupům tepla stěnami vnitřní teplota podstatně vyšší, než teplota venkovní a pouze o několik málo stupňů nižší než je teplota v místnosti plně vytápěné. Při aplikaci indikátorů je však náměr v místnosti s uzavřeným otopným tělesem nulový nebo blízký nule, zatímco v místnosti s normálním provozem je podstatně vyšší. Z dodaného tepla do místnosti s otevřeným otopným tělesem mají však užitek obě místnosti, což nedokáží ČSN EN 834 a ČSN EN 835 a z podstatné části ani aplikace koeficientů na polohu místnosti respektovat. Tím dochází k značně velkým, z hlediska vnitřních teplot nezdůvodnitelným rozdílů ve výši úhrady spotřební složky nákladů na vytápění, které v extrémních případech dosahují až desetinásobek jiného srovnatelného bytu nebo nebytového prostoru v téže zúčtovací jednotce“.

Považuji za správné upozornit, že předchozí konstatování, že rozdíly ve výši úhrad spotřební složky dosahují v extrémních případech až desetinásobek jiného srovnatelného bytu, se shoduje s výsledky mých rozborů, ve kterých dospívám k závěru, že rozdíly mezi srovnatelnými byty v celkových nákladech (to je včetně základní složky) dosahují až pětinásobek.

MMR se podobných absurdit obává. Do značné míry jsou produktem systémových chyb vyhlášky a dalo by se proto očekávat, že jí podrobí důkladné revizi a pokusí se tyto prohřešky odstranit nebo zmírnit. Místo toho se rozhodlo „vyhnat čerta ďáblem“ a snaží se je řešit pomocí přípustné odchylky měrných nákladů od průměru objektu. Podle mého názoru, jediným smyslem tohoto opatření je snaha zbavit výpočty kabátu „náklady se rozdělují podle spotřebovaného tepla = náměrů“ a přiblížit je k proklamované zásadě „platí se podle tepelné pohody“.

Do vyhlášky proto vsunulo ustanovení §4 (4), podle kterého „rozdíly v nákladech na vytápění připadající na 1 m2 započitatelné podlahové plochy nesmí překročit u konečných spotřebitelů s měřením či indikací v zúčtovací jednotce hodnotu 40 % oproti průměru zúčtovací jednotky v daném zúčtovacím období“. Z některých komentářů soudím, že toto ustanovení není správně pochopeno. V metodických pokynech MMR jasně říká, že odchylka ± 40% je rámcovou nouzovou pojistkou proti extrémním rozdílům v měrných nákladech. Jde o mezní (nepřekročitelné) hodnoty a je na vlastníkovi, aby v rámci uvedeného rozptylu použil takovou variantu, která nejvíce odpovídá teplotním poměrům v bytovém domě.

V další části se pokusím ilustrovat účinnost různých verzí přípustné odchylky na příkladu, který jsem uvedl v předchozím dodatku. Na tomto místě pouze opakuji, že jde o dva 3+1 z nichž byt A. má trvale uzavřen přívod topné vody, přesto však dosahuje teplotu shodnou s výpočtovou teplotou objektu (20°C). Vzhledem k tomu, že vykazuje nulový náměr, platí pouze poměrnou část základní složky nákladů; z průměrných nákladů, připadajících na 3+1 (8 000 Kč), „ušetří“ tedy polovinu (4 000 Kč).

Varianta odchylky Náklady 3+1 v Kč Poměr nákladů B./A. Implicitní teplota v °C Podíl „korigovaných“ bytů
Byt A. Byt B. A. B.
Bez odchylky 4 000 20 000 5,0 10 44 0
±40% 4 800 11 200 2,3 13 27 30
+40/-25% 6 000 11 200 1,9 16 27 45
+40/-12% 7 000 11 200 1,6 18 27 55
+30/-12% 7 000 10 400 1,5 18 25 60

Z příkladu je zřejmé, že základní varianta ±40% vede u nadprůměrně vytápěného bytu B. k velmi radikálnímu snížení nákladů na téměř polovinu. K opačnému jevu dochází v bytě A., avšak zvýšení nákladového břemene není v absolutním měřítku příliš významné. Výsledkem těchto protipohybů je výrazné zlepšení nákladových relací z původního pětinásobku na zhruba dvojnásobek.

Spodní limit základní varianty byl ovšem od počátku v rozporu s § 3 vyhláška 152/2001 Sb. (nyní nahrazena vyhláškou 194/2007 Sb.), který nepřipouští provádět v objektu útlum pod hranicí tepelné stability objektu, Je navíc v rozporu i s § 689 občanského zákoníku, podle kterého je každý uživatel povinen odebírat službu řádně, tj. v daném případě tak, aby nedošlo k porušení tepelné stability domu. V metodickém pokynu k vyhlášce (byl vydán téměř o rok později) se proto uvádí „vnitřní minimální teplota zajišťující tepelnou stabilitu se v praxi pohybuje na úrovni 16 až 18°C. Proto by maximální odchylka –40% měla být akceptována pouze v nezbytných a odůvodněných případech, např. u neobsazených bytů či nebytových prostorů.“

Toto upozornění je zohledněno v následující variantě +40%/-25%. Jejím uplatněním se hranice přípustné odchylky dostávají do shody s obvyklým nastavením limitů termostatických ventilů, tj. s teplotními body, při kterých se přívod topné vody do radiátoru automaticky otevírá (16°C) nebo naopak uzavírá (27°C ve středu místnosti).

Variantu +40*/-12% používá jedno mimopražské SBD a posouvá tím dolní implicitní teplotu na 18°C, což je podle mého názoru velmi realistický počin.

Varianta +30%/-12% ponechává beze změny předchozí spodní limit, ale provádím v ní další úpravu v podobě snížení horního limitu přípustné odchylky na +30%. Tato úprava směřuje k odstranění nesouladu s §4 (7) vyhlášky, která stanoví, že spotřebitel, který neumožní odečet indikátoru nebo jej ovlivní, je povinen zaplatit úhradu ve výši 1,6 násobku průměrné hodnoty spotřební složky nákladů připadajících na m2. Pokud tedy konečný spotřebitel neumožní odečet indikátoru tak zaplatí (při poměru spotřební a základní složky půl na půl) jen o 30 % více než činí průměr měrných nákladů objektu (=cca 25°C), tedy méně než v případě, že si nechá odečet provést (v tomto případě totiž zaplatí navíc 40 % =cca 27°C). Zajímavé je, že si tohoto sdělení žádný komentátor prozatím nevšiml, přestože případné uplatnění tohoto postupu představuje výbušnou nálož nejvyšší kategorie.

Před necelým rokem jsem obdržel od Sdružení bytových družstev a SVJ kopii recenze k mému staršímu článku, jejímž autorem byl jeden z našich špičkových odborníků. Mimo jiné v recenzi stručně popisuje průběh projednávání návrhu vyhlášky MMR č. 372/2001 Sb. Podle této informace přizvaní experti požadovali, aby navržená přípustná odchylka ±40% byla vztažena pouze ke spotřební složce nákladů. Z pohledu celkových nákladů by to znamenalo snížení vyhláškové odchylky na ±20 % (za předpokladu, že je podíl obou složek nákladů stanoven půl na půl). Pokud by byl tento návrh akceptován, nyní povolený rozptyl odchylky měrných nákladů ve výši 80 % by se snížil na 40% (=výsledky denostupňové metody). Autor tvrdí, že pracovníci MMR tuto připomínku přehlédli a do konečného znění vyhlášky se tak dostala odchylka ±40%. Nepovažuji za nutné k tomu nic dodávat.

Vcelku k nejzajímavějším poznatkům patří to, že pro nadprůměrně vytápěné byty je zdaleka nejdůležitější varianta ± 40%. Jiná je situace u bytů s nulovými nebo velmi nízkými náměry, ve kterých žádná varianta nevede k citelnému nákladovému skoku, nicméně kumulativní efekt je nezanedbatelný. Výsledkem těchto protipohybů je pád původních nákladových relací; poměr nákladů bytu B.k A. klesá z nesmyslného pětinásobku na 1,5 násobek.

Tento žádoucí efekt má ovšem svou odvrácenou stranu v podobě růstu podílu těch bytů, ve kterých bylo nutno provést úpravy původně vypočtených nákladů; u poměrně krotké varianty +40%/-25 % se korekce týkají téměř poloviny bytů a v extrémních případech jsou velmi drastické. To je také důvod, proč jsem v nadpisu článku položil dramatickou otázku, zda v takovém případě mohu považovat rozúčtování topných nákladů ještě za platné.

Přerozdělování nákladového břemene – fikce a skutečnost. Použití přípustné odchylky bývá velmi často kritizováno a je vykládáno jako forma dotace bytům, které mrhají teplem. Skutečnost je ovšem právě opačná. Jak jsem již uvedl, v bytech s nulovými nebo téměř nulovými náměry stačí vypočtené náklady jen na úhradu paušálu za přípojku k teplárenské soustavě a na náklady spojené s temperováním společných částí objektu. Nepokrytá část nákladů spojených s tepelnými zisky z prostupů tepla stěnami a ze stoupaček je tak v prvém kole připsána na konto ostatních bytů, především pak těch se značně nadprůměrnými náměry; vzhledem k početní síle „neplatičů“ jde o relativně vysoké částky a to se nutně projeví v podobě absurdně vysokých implicitních teplot. Aplikace přípustné odchylky vede ke zpětnému přerozdělení. Pokud je přitom zvolena „slabá“ varianta přípustné odchylky, zbývá stále ještě dost významné nákladové manko, do jehož hrazení jsou zataženy i průměrně vytápěné byty. A tak není problém nastartovat nevraživost vůči nadprůměrně vytápěným bytům.

Závěrem chci říci, že radiátorovou metodu v současném pojetí nepovažuji za adekvátní nástroj k rozúčtování topných nákladů. Dávám přednost denostupňové metodě. V komentářích zazněla řada kritických výhrad k jejímu používání; některé z nich svědčí o tom, že si jejich autoři nedali práci se s příslušnými metodickými příručkami seznámit a nekriticky přebírají tvrzení jiných. Samozřejmě netvrdím, že metoda nemá mouchy a zajistí absolutní spravedlnost. Z mého hlediska má ovšem jednu základní přednost. Součástí jejího výstupu jsou údaje o průměrné vnitřní teplotě daného bytu; pokud pravidelně sleduji vývoj teplot v jednotlivých místnostech a dovedu z nich vypočítat vážený průměr pro celou bytovou jednotku, mohu věrohodnost tohoto údaje posoudit s tolerancí ± 1,5°C, takže vypočtené náklady se mohou odlišovat od skutečnosti maximálně o ±10%; víc nelze v podmínkách ústředně vytápěných bytových domů ani očekávat.

  • měření tepla
  • rozúčtování tepla
Vložil Jů a Hele, rozúčtování chtějí dát do pr... (bez ověření), 1. Říjen 2014 - 14:01

Článek zevrubně rozebírá výpočtové metody s vyzdvižením denostupňové metody a zavržením metody dle dodávky/odběru tepla. Nic proti, svou omezenou roli plní. Jen škoda toho pletení rovnostářské ideologie do jinak celkem zajímavého technického/techno­ligického článku.

Pokud se však podíváme na realitu, tak naprosto nepostihuje a domnívám se že ani moc nemůže postihnout lidi a jejich chování. To již namítá a správně pan Helcl. Příměr k rozdílům ve spotřebě paliva dvou různých řidičů za jinak shodných podmínek je velmi trefné.

Dalším aspektem je že se různé inovace v bytových domech dějí živelně a bez rozmyslu. Resp. posouzení dalších aspektů jejich provedení. Jako příklad mohu zmínit například když nezateplený panelák hromadně vymění okna. A nic jiného. Výsledek = problémy s plísněmi díky tomu že nevětrají. Tíž lidé, co na domovní schůzi nechtěli slyšet nic, dokud nebude schválna hromadná výměna (chceme okna od družstva! ač jim nikdo ve výměně v jejich bytě nebránil) mají problémy s plísní, protože nevětrají aby šetřili… Ale zato nemají problém pouštět hodně velký=výkonný radiátor bez měření pod schody na plno a současně otevírat okna na schodišti ve vyšších patrech…

Tak na to vymyslete algoritmus a správný, jak píšete „spravedlivý“ (ha, ha) výpočet.

A k úvaze ještě dám jednu věc. Jste zastáncem rozúčtování za „tepelnou pohodu“. Co když pan Africký má jakš takš se čtyřmi svetry tepelnou pohodu 27 stupňů a paní Eskymáková v bytě nad panem Africkým má v plavkách tepelnou pohodu 12 stupňů, ale to je už fakt pařák? (nadsázka)

Nebo tepelná pohoda je terminus technikus (shodou okolnosti se shoduje s Vaší… či statistikou) A pan Africký s paní Eskymákovou ať si trhnou?

Mě Vaše filipika proti metodě „plať co jsi odebral“ totiž přijde nekorektní právě proto, že naprosto nerespektuje individuální potřeby jednotlivých lidí, ale má jen za cíl přerozdělování a ve výsledku takový demotivační(k ús­porám) socík. Protože proč by někdo šetřil, když ať odebere co chce, nebo neodebere nic, zaplatí + – stejně.

Vložil Zmatená (bez ověření), 14. Listopad 2014 - 13:44

Mám jen malou připomínku. Po příkazu všem bytovým domům k ventilům a nyní měření „tepla“ budeme účtovat solidárně.( termohlavice a indikátory máme a považuji je za správné) Vrátíme se k regulaci tepla otevřeným oknem. Jak ekologické, jak spravedlivé, jak nákladné s pořízením předchozího. Začínáme brzy topit díky „Afričanům“, topíme dlouho díky „Afričanům“. Díky „Afričanům“ spíme při velmi zdravých 22°C. Díky „Afričanům“ chodím spát kolem půlnoci a ráno musím vstávat do práce. Musím totiž počkat, až díky nočnímu úlumu „vychladne“ dům. Mám zdravotní problémy s vyššími teplotami, noc mi vyhovuje chladná – lépe se mi dýchá. Díky „Afričamům“ mám potíže a větší spotřebu léků a tak prosím, aby mi „Afričani“ solidárně přispívali dle nějakých indikátorů. Upozorňuji, že nepatřím k šetřivcům a ráda bych ve dne udržovala teplotu kolem 21°C a v noci asi kolem 18–19°C. Opravdu toho chci moc? Holt moc ve svých rukou mají „Afričani“ a já jim zřejmě velmi ráda na jejich přetopené a celodeně větráním regulovanou tepelnou pohodu přispěju. Nehovořím ani o těch, kteří by rádi stejných teplot dosahovali z ekonomických důvodů, ale pro ty je přece v případě potřeby místa dost pod mostem, tam topit nemusí a nepřispůsobivým to platíme my všichni v dávkách. Ti nemají důvod šetřit. A co takhle zavést jedno měřidlo pro celé město a potom rozúčtovat na hlavu? Vždyť někteří chudáčci bydlí v domech bez centrálního vytápění, v rodiném domku a nedej bože ve vile. Pokuste se to alespoň navrhnout těm v domech bez centrálu. Jeden plynoměr pro celý dům. Ruce vám budou líbat, že?

Vložil RadekV, 14. Listopad 2014 - 13:59

Nejste nějaká zmatená? Na radiátoru máte hlavici, kterou si teplotu v bytě můžete regulovat (směrem dolů určitě). Nebo ve vašem domě máte v bytě při vypnutých radiátorech v noci 22 stupňů?

Vložil RadekV, 26. Leden 2015 - 14:58

Teda, moc Vám nerozumím, ale čím jiným by se mělo větrat, když ne okny?

Vložil fisero (bez ověření), 26. Leden 2015 - 14:47

No právě proto, že na radiátoru je TRV (termo regulační ventil), který je nastaven na 21°C projektované teploty není technicky možné (při správné teplotě otopné vody a její regulaci) míti v bytě méně, pokud dotyčný k tomu nebude větrat okny, což ale povee na vyšší spotřebu tepla, protože TRV se ten rozdíl teplot bude snažit dohnat.

Vložil +++NECHVÁTAL+++ (bez ověření), 26. Leden 2015 - 22:26

Fisero,

nastavte si 16 °C a za dva dny zde napište, kolik máte v bytě; 21 °C to nebude (pokud nejste pod střechou nebo Vaši sousedi nebudou postupovat podobně, budete mít navíc takřka nulový náměr).

+++NECHVÁTAL+++

Vložil Václav Helcl (bez ověření), 16. Březen 2011 - 10:48

Nevím, kterých firem rozúčtování jste porovnával, ale rozúčtování, které provádím já pro cca 20 tis. bytů takové rozdíly nemá. Hlavním důvodem je důkladná příprava celého systému. Parametry jsou výkony radiátorů, umístění místostí v domě, termoizolační vlastnosti stěn atd. V žádném případě se rozdíly při našem způsobu od sebe neliší v násobcích, jak uvádíte. Naopak jsem schopni vysledovat, které byty nejsou obsazeny, kde jsou šetřílkové a naopak, kde jsou kuřáci a ventilačkami vypouštějí teplo z radiátoru přímo ven. Naopak si vůbec nemyslím, že je technicky nemožné dosahovat několikanásobných rozdílů v dodávkách tepla. To můžeme dokladovat na domech vybavených kalorimetry v bytech. Ve srovnatelných bytech se stejnou sociální skladbou jsou rozdíly trojnásobné a to jenom díky tomu, že celá rodina kouří, všechna okna jsou otevřena. Úvahy a výpočty, které uvádíte, vycházejí z algoritmů projekce otopných soustav, které uvažují ideální stav. Stačí jedno otevřené okno a všechno je úplně jinak. Zde se počítá s tepelnými ztrátami za „běžný“ podmínek, které se však nikde nedosahují. Prostup neuvažuje obývajích stěny plné knih nebo povlečení. Tím jsou všechny tyto teorie úplně zcestné. Na jedné straně se snažíte zastat spotřebitelů před teplárnami a na druhou stranu jim pouze nahráváte. Mám zdokladováno, že naprosto stejné domy ze stejné výměníkové stanice mají rozdíl 30% nákladů jenom proto, že mají indikátory. Naopak des nikoho není možné napadat za to, že šetří. Osobně mám dvě plazmové televize 50". Stačí, abych po příchodu domů zapnul televizor a mám zdroj tepla pro zateplenou místnost. Dle naši zkušeností si mnohá družstva ruší omezení rozptytlu ±40% a to proto, že po důkladném rozboru můžeme jasně dokladovat, kdo kolik a proč spotřebovává. Pokud v domě bydlí rodina, která kouří, tak větrá, proč to mají platit ostatní, naopak je tam rodina, která je velmi dobře situovaná a nevadí jim platit více, protože mají rádi stále čerství vzduch. Tímto opatřením se za dva roky i tyto dvě rodiny ve svých nárocích uskromní podvědomně a sníží své spotřeby. Tím klesá průměr celého domu a mizí tak i uživatelé, kteří měli dříve více –40% a údajně kradli teplo, nyní ho již nekradou. Pro toto vysvětlení nenacházíte. Vaše úvahy jsou o ideálním stavu, ideální společnosti, kde mají všichni stejné potřeby, ale to prostě neexistuje. Tyto modely jsou pouze pro plánování, protože v průměru to sedí na celouo společnost, ale každý jsme jiný.

Vložil Janíček (bez ověření), 5. Listopad 2012 - 17:58

Za správnost rozúčtování odpovídá vždy správce objektu. Systémové chyby, které uvádí článek p. Klokočníka reálně existují a nejsou prakaticky odstranitelné. Ovlivňují úroveň náměrů ve prospěch slabě temperovaných bytů a proto jsou jejich měrné náklady v relaci k dosahovaným bytovým teplotám hluboce podhodnoceny. Naprostá většiny bytových domů svěřuje agendu nějaké externí firmě, která obvykle realizuje rozúčtování pro tisíce bytových jednotek. Žádná z nich není pro firmu více než pořadovým číslem a nezajímá ji, zda zjevně nadměrný náměr pana Vopršálka je důsledkem toho, že kouří a má proto neustále otevřená okna, nebo je zimomřivý potřebuje v bytě vyšší teplotu apod. Ostatně i kdyby to firma věděla, nemá právo náměr měnit.

Vložil FrantaF, 23. Březen 2011 - 20:02

Pane Helcle. Váš příspěvek se zabývá velmi zajímavým tématem současné doby. Jak píšete, máte spoustu údajů o velkém počtu domů. Mohl jste tedy udělat rozbory a na jejich základě navrhnout konkrétní návrhy případně náznaky způsobu řešení, kritizovaných nedostatků. Bohužel jste i za těchto ideálních podmínek dospěl pouze k tomu, že všechny teorie založené na prostupech jsou scestné a že mnohá družstva po vaší osvětě (asi) ruší dodržování limitů odchylek od průměru. Vašemu příspěvku se nedá rozumět. Píšete o „našich“ způsobech, ale žádné jste neuvedl. Proč neprozradíte, jak dosahujete toho, že se vaše rozdíly od sebe neliší v násobcích přesto, že je technicky možné několikanásobných rozdílů dosahovat.

Jistě máte pravdu v tom, že větráním můžeme vyplýtvat několikanásobek užitečné spotřeby. Odborníci by měli vysvětlit, proč k tomu nyní dochází, když to dříve nebylo. Jako laik se domnívám, že je to způsobeno tím, že výkony radiátorů většinou zůstávají stejné, zatímco úniky prostupem se po zateplení snížily mnohdy o více než 60%. Původně se ztráty větráním uvažovali kolem 30%, ale po zateplení mohou být dokonce větší, než ztráty prostupem. Pokud bude topný výkon snížen tak, aby přibližně kopíroval velikost požadovaného množství tepla, pak topení nedodá dostatečný výkon a pokles teploty v bytě přinutí uživatele, větrání přiškrtit. Pokud ho nedonutí, stejně i tak zajistí při menším výkonu menší ztráty. Jak víme, tuto úlohu má plnit ekvitermní regulace topení. Odborníci by měli poradit, zda vůbec může taková regulace splnit svou úlohu s původními předimenzovanými topnými tělesy.

Chybně nastavená regulace budovy na domovní stanici je dalším důvodem nevědomého plýtvání. Uživatelé mají zkušenost, že ventily na topení udrží téměř stabilní teplotu. Po zateplení se při nadměrném výkonu stává, že i při řádném (tedy krátkém) větrání se krátkodobým snížením teploty těleso zapne a natolik ohřeje, že pak během 60 až 90 minut značně zvýší teplotu v bytě. V takovém případě již neplatí, že je zbytečné manipulovat s ventilem, ale naopak by se měl před větráním uzavřít a později opět otevřít. Jsou to ovšem průvodní znaky špatného nastavení topné soustavy a její regulace.

Osobně bych se také přimlouval za zvýšení hodnot limitů po zateplení domu. Otázkou je, zda stejně na obě strany. Jestliže pan Helcle přesvědčil své zákazníky, aby ignorovali limity, jen tím, co uvedl v příspěvku, pak mě to překvapuje. Vysvětlení by mělo být zřetelnější a hlavně podložené argumenty. Bezpochyby je přínosem příspěvku pana Helcle potvrzení důležité slabiny metody propagované v úvodním článku, která odstraní vysoké náměry tím, že nezaznamená ztráty vyvolané nadměrným větráním. V článku skloňovaná hypotetická teplota odvozovaná z výše náměrů byla zřejmě zdůvodněním pro zavedení a nastavení těchto limitů. FrantaF

Vložil VH (bez ověření), 16. Srpen 2011 - 18:59

Nemohu využívat diskuzí k prezentaci firmy. Vyhledáním důvodů rozumějte to, že pracujeme s údaji řadu let, v mnoha případech více než deset let. Za tu dobu jsme schopni na základě pár údajů, které máme k dispozici říct, kdo se oženil, kdo má malé děti, komu naopak dospívají, kdo zemřel nebo se rozvedl. To podle údajů, které zpracováváte a zajímáte se, prostě pracujete s daty a rozumíte jim. Určitě vám neřeknu bez konzultace mnoho o údajích za jeden rok, ale budu s vámi mluvit o celém domě a ptát se a dám to dohromady. Jistě v záplavě všech vědeckých argumentů ctihodných mnohdy akademickými hodnostmi oceněnými přispěvovateli diskuzí jsou tyto výklady možná i humorné, ale pro konečného spotřebitele musí být vše srozumitelné. Nikdo, resp. nezasvěcený není schopen provést výpočet a zdůvodnění podle mnohastránkových výpočtových algoritmů. Konečný spotřebitel potřebuje jednoduché výpočty na úrovni trojčlenky a přímé a nepřímé úměry. Žádný výpočet nebude přesný, neboť výchozí podmínky jsou nepřesné, legislativa i zařízení. Proto jakékoli snahy o maximální přesnost výpočtu jsou na těchto základech pouhou prezentací zástupců jednotlivých firem, jaké mají matematické schopnosti. Uvádět družstva nebo svj, která od limitů opostila také nemohu uvádět, všechna to mají schválené svými orgány. U obecních bytů o tom hovořit nebudeme, tam si to nikdo nemůže dovolit hodnotit, ale dobře fungující svj zná své lidi a pokud jsou mé závěry správné, tak mají důvěru. A správné jsou, protože s daty pracujeme a s lidmi komunikujeme. Není to pouhé naházení nějakých čísel do kompu a zmáčknutí čudlíku a prodej železa.

Vložil FrantaF, 24. Srpen 2011 - 8:33

Moje námitky, že odborník by měl být konkrétnější, jste ignoroval. Přidal jste další věty stejné úrovně. Vaše tvrzení, že konečný spotřebitel potřebuje jednoduché výpočty na úrovni trojčlenky, je pochybné. Konečný spotřebitel (jednotlivec) může zkontrolovat pouze shodnost některých čísel v jeho dokladu. Skutečnou kontrolu může provádět člověk, který má úplné podklady o celém domě (nemusí být odborník ale musí umět počítat). Vaše úvahy o přesnosti výpočtů nemají smysl. Neslyšel jsem volání po přesnosti výpočtu, je žádána spolehlivost a objektivnost vstupů. Měření není dokonalé, ale při stanovených omezeních hodnot určujících podíl jednotlivých bytů snad dostatečné. Výpočet sám může být pouze správný nebo chybný. Pokud se v domě nenajde člověk, který umí víc než trojčlenku, je možno využít opravdových odborníků.

Nejsem odborník „v teple“ a nemohu proto radit, mohu se pouze zamýšlet a poskytnout náměty k úvaze. Psal jsem o dvou asi hlavních důvodech extrémně velkých rozdílů ve spotřebě. Jedním z nich je větrání, při špatně dimenzovaných topných tělesech po provedeném zateplení, dalším chybně nastavená domovní regulace, která znemožní příznivý vliv na snížení spotřeby, a může naopak spotřebu zvýšit. Vaše poznámka, že někdo má u zdi skříň a jiný jen holou zeď, mě u odborníka dosti překvapuje. Pokud si někdo stěny vytapetuje tepelně izolačními tapetami, nebudete mu snad snižovat redukci. Na rozdíl od Vás jsem naopak přesvědčen, že korekce stanovené na základě úniků přes vnější stěny, jsou objektivnější. Statistika by měla sloužit spíše k ověřování objektivnosti jiného způsobu řešení. Uvedu konkrétní příklad, vlastní kontroly dělení nákladů pro nás.

V našem domě s 96 byty se velké rozdíly zatím vyskytovaly pouze ojediněle. Rozdělení nákladů provádí profesionální firma, která využívá statistické údaje jednotlivých skupin bytů podle polohy v budově. Já sám, pouze pro ověření, jsem se pokusil o vlastní řešení rozdělení na základě úniků přes vnější stěny bytů (obálky). Pokud mám informace o síle a složení stěn, střechy, stropu a vlastnosti oken a příslušné rozměry, není problém velikost úniků spočítat. Také jsem zaznamenával hodnoty odečtů a výsledných dílků jednotlivých bytů od roku 1998. Mohl jsem proto udělat dodatečné porovnání výsledků firmy vůči mému výpočtu nejen průběžně, ale také následně za libovolné období.

Původním důvodem sledování byl výskyt větších chyb ve výpočtech firmy po zavedení měření. Běžně byly významné rozdíly mezi oběma výpočty pouze u rohových bytů, kde statistické hodnoty selhávaly. Později se vyskytovaly také při eliminaci překročení limitů průměru na jednotku plochy. Eliminace činila firmě zpočátku potíže. Naštěstí bylo překročení spíše výjimečné. Hodnoty mých redukcí podle úniků byly stále stejné, s výjimkou období po inovacích. Redukce firmy byly poznamenány vlivem chování bydlících a byly rozkolísané. Za delší období několika let byl průměr výše redukcí firmy značně blízký redukcím, stanoveným podle úniků přes vnější stěny. U jednotlivých bytů byly odchylky značně větší.

Redukce úniků jsem stanovil samostatně pro každý odlišný byt, a byly jistě přesnější, než redukce firmy. Blízkost hodnot průměrů redukcí za skupiny ve stejném dělení (podle polohy bytu) jaké používala firma, potvrzovala, že byly redukce stanovené podle úniků objektivnější jak obecně, tak hlavně s ohledem na jednotlivé byty.

Diskuze, která by měla postihnout a objasnit tuto zajímavou tématiku, by musela být obsáhlá a konkrétnější. Většina námitek proti způsobům měření a výpočtů je zaměřena na malicherné a nevýznamné okolnosti, jak z hlediska vlivu na spotřebu, tak z hlediska četnosti výskytu. Kolem nich se pak točí rozsáhlá polemika, která prvotní účel příspěvku znehodnotí. Často to skončí až demagogií. Smutné je, že se na tom podílí i ti, kteří by mohli naopak dělat osvětu.

FrantaF

Vložil Václav Helcl (bez ověření), 7. Leden 2012 - 19:49

Stále se zaobíráte technickou stránkou věci. Celý problém je v chování lidí. Požadujete nějaké obecné vzorce a definice, ale ty v lidském chování neexistují. Pokud je někdo zvyklý ponechávat otevřenou ventilačku nad termoventilem otevřeným na 2 překrytý záclonou po celou topnou sezónu v ložnice a tvrdit o tom, že v ložnici netopí, tak na to prostě žádný vzorec neexistuje. My podle údajů vystopujeme kde se děje něco divného. Nechci nikoho urazit, ale například člověk z rodinného domku se po přestěhování do domu s centrální dodávkou bude chovat dle dřívějších podmínek, protože si platil všechno a vždy sám, naopak po zavedení rozdělování nákladů v dnešní době u lidí, kteří bydlí v takovém domě celý život, trvá několik let, než si nechají vysvětlit nebo příjdou na to, že jejich přístup k vytápění bytu je nehospodárný. Na to nikdo definici neudělá, ale z údajů o měření řekneme, co se tam asi může dít. Nikdo to rád nepřiznává, ale po upozornění dojde v dalším období k nápravě. Průchodem tepla nedochází k násobkům rozdílů, k tomu dochází pouze a jenom nestotožněním se se systémem a pochopení jeho chování. Proti výpočtům, které uvádějí odborníci a soudní znalci nic nemám, jsou správné, ale opravdu nedokáží postihnout chování uživatele bytu. Výpočty budou správně použe v případě, že se v domě nebude nic hýbat, nic dít. Jsou to pouze a jenom střední hodnoty pro určení parametrů otopné soustavy. Jsou i lidé v rodinnýh domcích, kterým je v původně navrženém topném systému zima navyšují dimenze, ale to je už jenom jejich potřeba, mají na to atd. Běžně se již topné systémy poddimezovávají nebo nedosahují spotřeb, které jsou vypočítávány. Problematika je problémová stejně tak, jako nezdůvodníte vzorcem, proč jeden majitel auta má spotřebu 6 litrů a druhý na stejném a na stejné trase má spotřebu 8 litrů. Výsledkem je pouze a jenom lidský faktor a způsob jízdy. V. Helcl

Vložil FrantaF, 10. Leden 2012 - 19:33

Tato diskuze je již mrtvá a proto si dovolím doplnit ještě několik poznámek k vašim vyjádřením. Měl byste před psaním nejdříve trochu přemýšlet. Píšete, že nemůžete využívat diskuze k prezentaci firmy, ale tím co jste uvedl, jste na vaši firmu leccos prozradil. Říkáte, že umíte z dat zjistit, „kdo se oženil, kdo má malé děti, komu naopak dospívají, kdo zemřel nebo se rozvedl“. S výpočtem spojujete „mnohastránkové výpočtové algoritmy“, požadujete pro konečného spotřebitele „jednoduché výpočty na úrovni trojčlenky a přímé a nepřímé úměry“. Vypadá to, že naznačujete, velikou náročnost vaší práce. Chápu složitost výpočtů, které potřebujete pro zjištění „svatby, stáří dětí, rozvodů atd.“ vašich klientů a jistě bych se o to nepokoušel, ale vím, že pro výpočet rozdělení spotřebovaného tepla stačí ony „jednoduché výpočty na úrovni trojčlenky a přímé a nepřímé úměry“. Mnoho konečných spotřebitelů, kteří mají zájem, by je také vypočítalo, pokud jim poskytnete všechny vstupní údaje. Složitější je eliminace překročení limitů spotřeby na jednotku plochy. Není zcela přesně ve vyhlášce definováno rozdělení „přebytků“ a „nedoplatků“, takže je v některých případech interpretováno odlišně. Případy vybočení hodnot mimo limit jsou projevem chyby, kterou bychom měli hledat a eliminovat jinde než ve výpočtu. Ale o tom jsem již psal.

Jsou dvě problematické a zásadní podmínky pro dosažení správných výsledků rozdělení nákladů. Spolehlivé měření spotřebovaného tepla, reálné redukce pro zvýhodnění bytů a také správné nastavení otopné soustavy, aby odpovídala vlastnostem budovy. Tyto jsou právem předmětem sporů a kritiky těch, kteří skutečně chápou problematiku rozdělování nákladů na teplo (mnozí se bohužel omezí pouze na demagogické odsouzení celého měření).

Vyzvedáváte důležitost „komunikace s lidmi“. Příprava měření je období, kdy je žádoucí se zákazníky jednat. Pokud jste nuceni komunikovat se zákazníky průběžně, může jít také o zastírání pravé příčiny jejich reklamací, pokud se náprava nedaří. Pochybuji, že by byli zvědaví, kdo se právě oženil, nebo rozvedl.

Podle mého názoru by se seriozní diskuze se neměla zabývat rozdělením tepla jako celku, ale samostatně oblastí měření spotřebovaného tepla, stanovení redukcí pro zvýhodnění bytů a snad také potřebou správně nastavené soustavy rozvodu tepla. Tam jsou skutečné příčiny nepřesných výsledků rozdělení, pokud k nim dochází. Výpočet je naopak jediný prvek procesu dělení nákladů na teplo, který není problematický, ani složitý a každá chyba v něm se dá snadno odstranit. FrantaF

Vložil FrantaF, 7. Leden 2012 - 23:28

Souhlasím s Vašimi úvahami o nesprávném chování lidí. Avšak prvotním cílem technických opatření a výpočtů není výchova bydlících, ale nalezení způsobu, který zajistí optimální přesnost a spravedlivost rozdělení nákladů na spotřebované teplo. Nikomu z nás by nemuselo vadit, že soused vypouští teplo otevřeným oknem, pokud náklad na vyplýtvané teplo také sám uhradí. Technické prostředky mají zajistit pouze ono objektivní dělení nákladů. To ostatní již přijde samo, nebo nás prostě nebude pobuřovat. Domnívám se, že lidem nevadí, že někdo plýtvá teplem, ale nesouhlasí s tím, že mají značný podíl zaplatit za něj.

Pokud by se investovalo do zajištění objektivního rozdělování nákladů, mohly by se odbourat, nebo alespoň zredukovat nesmyslné limity, které sice vychází z fyzikálních zákonů, ale ignorují možnost neuvědomělého a hrubého narušení systému nezodpovědným zásahem člověka. Proto bych si přál, aby rozdělování prováděli odborníci, jejichž jediným cílem není vlastní finanční zajištění (pokud možno nejsnadnější cestou), ale také skutečný a užitečný přínos jejich zákazníkům.

Často slyšíme návrhy na schválení souhlasu s nedodržováním limitů. Je to neprůchodná cesta, protože ti, kteří plýtvají, budou jistě proti. Domnívám se, že by vyhláška mohla stanovit vhodný způsob měření a nastavení redukcí, a také otopného systému, při kterém by limity spotřeby na jednotku plochy neplatily, případně by se na plusové straně posunuly mnohem dále od průměru. O výpočtu rozdělení nemluvím, ten je podán dost srozumitelně a s určitou volností ve způsobu eliminace překročení a podkročení limitů. Otázkou je, zda je tato volnost žádoucí. FrantaF

Vložil rivr, 20. Březen 2011 - 15:25

cit.:„…Naopak jsem schopni vysledovat, které byty …“
Nebyl by jste ochoten poskytnout příklad?

cit.:„…si vůbec nemyslím, že je technicky nemožné dosahovat několikanásobných …“
Já si to také nemyslím, ovšem uvedl jste, že „…jsem schopni vysledovat…“. Tedy jste to tedy schopni vysledovat nebo si to jen myslíte?

cit.:„Naopak des nikoho není možné napadat za to, že šetří“
Bezpochyby – i nám jde o to aby každý zaplatil „co dostane“ pokud možno co nejspravedlivěji.

cit.:„Dle naši zkušeností si mnohá družstva ruší omezení rozptytlu ±40% a to …“
Můžete uvést nějaké „skutečná“ družstva kde tomu tak je. Resp. jsou tedy družstva kde se ze své vůle pžestali řídit vyhláškou 372/2001 ??

 rivr

Vložil Aha (bez ověření), 25. Leden 2011 - 16:47

„Vyhláška MMR č. 302/2001 Sb., která stanoví pravidla pro rozúčtování nákladů na vytápění, se v plném rozsahu týká jen ústředně vytápěných budov, které k rozúčtování používají odpařovací nebo elektronické indikátory připevněné k radiátorům.“

Vyhláška MMR č. 302/2001 Sb., která stanoví pravidla pro rozúčtování nákladů na vytápění, se týká i ústředně vytápěných budov, které k rozúčtování nepoužívají odpařovací nebo elektronické indikátory připevněné k radiátorům.

Aha

Vložil lake, 26. Leden 2011 - 6:51

302/2001 Sb.: Vyhláška Ministerstva dopravy a spojů o technických prohlídkách a měření emisí vozidel

Pan Klokočník se při psaní překlepl, jde o vyhlášku 372/2001 Sb.. Avšak jeho názor, že vyhláška se použije pouze pro budovy vybavené indikátory překlepem není. Ukazuje, že pan Klokočník si vyhlášku ani nepřečetl.

Na nesmyslnost jeho úvah jsem upozornil již 3. listopadu 2010 v příspěvku http://www.portalsvj.cz/…vubec-platna#… .

lake

Vložil FandaFanda (bez ověření), 10. Prosinec 2010 - 19:33

Pikantní přitom je, že stejná vyhláška v případě Dobrý den p. Klokočníku Poplatek 30% je nutno platit v panelovém bytě i když TUV neodebírám? Přípojka zrušena . TUV připravuji v el, bojleru.
Viz Vaše poznámka:

rozúčtování nákladů na TUV stálou složku výslovně uznává ustanovením, že se 30 % nákladů na ohřev studené vody rozúčtovává podle podlahové plochy. Podle odborné literatury se tím vyjadřuje skutečnost, že každý spotřebitel má neustále k disposici dodávku TUV v požadované kvalitě, a to i v případě jeho dlouhodobé nepřítomnosti. Tato neustálá pohotovost je spojena s náklady na udržování odpovídajících výrobních a distribučních kapacit a je proto potřebné, aby tyto náklady hradili všichni spotřebitelé bez ohledu na výši spotřeby. V případě tepla se navíc konečný spotřebitel nemůže ani od dodávek tepla úplně izolovat, protože je v nemalé části inkasuje prostřednictvím tepelných zisků ze stoupaček a prostupů stěnami.

S pozdravem Fanda

Vložil Anonymouss (bez ověření), 18. Listopad 2010 - 7:06

Počet komentářů svědčí o zájmu diskutujících o tomto tématu. Já to shrnu asi takto. SVJ je ze zákona správcem. Samo SVJ si v 99% nepočítá samo vyúčtování topení a TUV. Nechte na nich, jak se rozhodnou. Když se někomu líbí vaše metoda, nechť si změnu výpočtu nechá odsouhlasit shromážděním, najde firmu, která to dělá a je vymalováno. Přesvědčovat a nutit a bala.nutit je zbytečné. Nejsou všechna SVJ zbavena svéprávnosti, rozhodnutí je na nich. Standa

Vložil Ing. Klokočník (bez ověření), 1. Prosinec 2010 - 18:33

Vyhláška MMR je závazná a SVJ ji musí při rozúčtování respektovat. Článkem jsem chtěl jen upozornit na její systémové chyby a na postupy, kterými je lze zeslabit. Jinak je článek určen spíše pro jednotlivé vlastníky a družstevníky, aby se dokázali v rozúčtování orientovat a v odůvodněných případech také účinně bránit. V článku například upozorňuji, že použití spodního limitu přípustné odchylky měrných nákladů ve výši –40% naprosto jasně nákladově zvýhodňuje byty s nulovými nebo velmi nízkými náměry = uznává možnost, že se v objektu nachází byty s průměrnými vnitřními teplotami okolo 13 stupnů Celsia (údaj převzat ze sdělení MMR). Odvrácenou stranou toho je nákladové znevýhodnění bytů s vyššími náměry a v článku naznačuji jednoduché opatření, kterým lze tuto diskriminaci negovat. Ing. Klokočník

Vložil Mlha (bez ověření), 10. Listopad 2010 - 0:52

Rád bych přispěl pár poznatky z měření tepla v našem domě. Začali jsme měřit před čtyřmi lety, používáme dvoučidlové indikátory Metra odečitatelné přes infraport. První rok po měření se vyrojilo mnoho stížností a plno lidí tvrdilo „já předsi větší spotřebu než soused nemohu mít“. Naštěstí indikátory ukládají nejen spotřebu, ale lze z nich vytáhnout i průměrnou, maximální a minimální teplotu na radiátoru i v bytě. Tím bylo zjištěno, že nejvyšší náměry jsou v bytech kuřáků a důkaz byl jasný, maximální a minimální teplota radiátoru byla stejná tedy radiátor jel na plný pecky celou zimu. Dále se podivila i jedna paní co byla přes zimu u dcery a opoměla zavřít dveře na balkón. Když byla na tuto skutečnost upozorněna telefonicky, řekla „že se přese kvůli takové blbosti nebude vracet“. Dále bych rád podotknul, že jsme se na schůzi dohodli, že okna si každý opraví sám ve vlastní režii a nebudeme zvyšovat příspěvky do fondu oprav. A výsledek? Na teple jsme nakonec ušetřili více jak 40%, kuřáci se naučili chodit kouřit na bolkón, většina lidí si okna nechala spasovat truhlářem a nafrézovat silikonové těsnění. Tedy zkušenosti jen pozitivní.

A teď bych měl na znalé pár otázek:

  1. náš činžák je postaven tak, že uprostřed je chodba a pak výtahová šachta. Byty jsou po obou stranách schodiště a sousedí s chodbou a vedlejším číslem popisným. Jak chcete zohlednit to že se teplo nekrade sousedovi z domu, ale sousedovi „přespolnímu“?
  2. jak by donutila denostupňová metoda kuřáky omezit nadměrné větrání?
  3. jak chcete motivovat lidi utěsnit okna, když to pak neuvidí na konečném vyúčtování?
  4. v domě se netopí jen ústředním topením, např. většina lidí si při rekonstrukci koupelen instalovala teplou (elektrickou) podlahu, soused má elektrický krb (takový ten kýč) ale vytopí mu celý pokoj a radiátor má celou zimu vypnutý, jak zohledníte toto v denostupňové metodě?

Když se dělalo výběrové řízení na způsob měření, tak jsme dostali i nabídku na ty denostupně. Tenkrát jsme tuto metodu zavrhli proto, že instalace měřičů nenostupňů stála 7× více než instalace indikátorů tepla. Nyní vidím, že indikátory tepla byla správná volba, neboť donutily lidi neplýtvat a o to jde především.

Vložil Šárka (bez ověření), 7. Listopad 2010 - 18:26

Navržený způsob rozúčtování, tedy podle dosažené teploty v bytě, považuji obecně za nevhodný. Problém uzavírání radiátorů by to nevyřešilo.

Rovněž uváděná minimální teplota v nevytápěném bytě 16°C není obecně platná. Možná to platí v domě, v němž bydlí autor článku, ale v jiných domech bude skutečnost jiná. Např. v našem domě máme empiricky ověřeno, že teplota v byt. jednotce, kde jsou trvale uzavřeny všechny radiátory nepoklesne pod 19°C. Podotýkám však, že máme dům důkladně zateplený.

Problém s uzavíráním radiátorů jsme vyřešili informováním a přesvědčováním vlastníků/nájem­níků, že zbytečně uzavírat ventily na radiátorech nemá smysl ani finanční efekt. Limit +/-40% od průměrné spotřeby s konkrétním vyčíslením, kolik zaplatí, když si ventily uzavřou úplně (tj. nebudou topit vůbec), a kolik zaplatí, když si ventily nastaví na projektovanou teplotu 21°C, je naprosto dostatečný. Ten rozdíl je samozřejmě nulový.

Takže v minulé topné sezóně jsme měli ze 106 byt. jednotek už jen jeden byt s nulovými náměry a 80 % bytů se vešlo do průměru +/-40%.

Pro zajímavost: já sama zapínám radiátory ve svém bytě zcela výjimečně, a přesto mám trvale teplotu minimálně 23°C na severu a 24°C na jihu. Je to středový byt, takže tepelné úniky jsou minimální a většinu tepelného příkonu pokryje při rozumném větrání prostá přítomnost lidí a používání běžných elektrospotřebičů. Můj byt patří mezi cca 10% bytů s výrazně podprůměrnou spotřebou (u mého bytu konkrétně je to cca 30% průměru domu).

Těch 10% bytů s nadprůměrnou spotřebou (nad 140%) je v domě rozmístěno nerovnoměrně. Většinou jde o byty s nevyměněnými okny (u nás jsou okna součástí byt. jednotky, takže si jejich výměnu zajišťoval každý vlastník sám a někteří to nepovažovali za nutné) nebo o domácnosti kuřáků s trvale otevřenými okny na ventilační polohu.

Z uvedených důvodů považuji jakékoli jiné účtování spotřeby tepla než podle indikace na radiátorech za nesmyslné, podporující pouze zbytečné plýtvání teplem. Dokonce jsem přesvědčena, že při správně nastavených koeficientech, které chrání vysoce exponované byty (nárožní, podstřešní, ev. přízemní) je i stanovený maximálně přípustný rozdíl +/-40% zbytečný.

Šárka

Vložil FrantaF, 8. Listopad 2010 - 9:54

Paní Šárko. Věřím tomu, že v zatepleném domě nemusí teplota v bytě s trvale vypnutými radiátory poklesnout pod 19°C, ovšem pouze za předpokladu, že je byt vytápěn sousedními byty. Díky zateplení je nižší únik. Pokud uzavřou radiátory všechny byty, přiblíží se (za dlouhou dobu) teplota v bytech až k průměru venkovní teploty.

Píšete: „Problém s uzavíráním radiátorů jsme vyřešili informováním a přesvědčováním vlastníků/nájem¬ní­ků, že zbytečně uzavírat ventily na radiátorech nemá smysl ani finanční efekt“. Později naopak: „Já sama zapínám radiátory ve svém bytě zcela výjimečně, a přesto mám trvale teplotu minimálně 23°C na severu a 24°C na jihu“.

Z toho vyplývá, že jste problém nevyřešili, protože výzva „nezavírat“ nepadla na úrodnou půdu. Sama si možná neuvědomujete, že z těch 23,5°C, nejméně 4,5°C (23,5–19) získáváte ze sousedních bytů. Jinak řečeno, 25% nákladů hradí sousedé. Pak máte samozřejmě podprůměrnou spotřebu. Pokud je těch uváděných 30% průměru na m2 a zvednou to na 60%, je to v pořádku. Není tedy pravda, jak píšete, že „stanovený maximálně přípustný rozdíl +/-40% je zbytečný“, kdyby nebyl, zaplatila byste méně.

Mnozí mě budou označovat za puntičkáře, ale píši proto, že ve svém příspěvku obhajujete „radiátorovou“ metodu měření a přitom uvádíte argumenty, které svědčí spíše proti jejímu využití. Naopak Váš příspěvek správně upozornil na to, že zateplení značně sníží úniky tepla z bytu, což návazně sníží i nepříjemné projevy prostupů mezi jednotlivými byty. FrantaF

Vložil Šárka (bez ověření), 8. Listopad 2010 - 10:59

Pane Franto, myslím, že se mýlíte. Aby můj byt mohl být vytápěn ze sousedních bytů, musela by teplota v sousedních bytech být vyšší než teplota v mém bytě (tj. vyšší než min. 23°C). Teplejší těleso studenějším tělesem opravdu neohřejete (můžete jen zpomalit jeho ochlazování, v tom s vámi pochopitelně souhlasím).

Pokud bych si nechávala otevřené radiátory nastavené např. na 23°C, tak by se termoregulační ventily zapnuly při každém větrání (topit pánubohu do oken považuji za celkem zbytečné). Zapínám je tedy jen v případě, že teplota v bytě klesne na cca 22°C (projektovaná teplota je u nás 21°C).

Podívejte se na koncepci nízkoenergetických a pasivních domů; zde také pokryje většinu spotřeby tepla důkladné zateplení a vhodný způsob větrání. Potřebný tepelný příkon pak pokryje přítomnost lidí (každý z nás je v podstatě temperující radiátor) a běžné používání domácnosti. V bytových domech pak pochopitelně hrají velkou roli i stoupačky procházející bytem.

Můj byt má pochopitelně výhodu v tom, že je středový a není tedy ochlazován z vnějšku (ale ani vytápěn; podle průzkumů, které v našem domě provádíme, vytápí většina bytů na průměrně 22°C).

Uvedla jsem, že limit +/-40% považuji za zbytečný, pokud jsou správně nastaveny koeficienty polohy chránící silně exponované byty. Ty je třeba nastavit v každém domě individuálně a také každý rok kontroluji, zda se tyto byty významně neliší od středových (v případě potřeby koeficienty upravuji).

Další důležitý aspekt je ten, že 40–50% nákladů na vytápění se rozúčtuje podle podlahové plochy bytu, tedy bez ohledu na to, na kolik stupňů byt vytápíte. Toto rozdělení podle mého názoru dostatečně vyjadřuje nutnost, aby se každý podílel určitou základní složkou na nákladech na vytápění. Omezovat spotřební složku stanovenými limity je diskutabilní, ale chápu nutnost chránit exponované byty v domech s nesprávně nastavenými koeficienty. Snahy zrušit účtování nákladů podle spotřeby pak považuji za zcela zcestné. Vedlo by to pouze k obecnému nárůstu spotřeby tepla a tedy zbytečnému plýtvání.

Šárka

Vložil FrantaF, 9. Listopad 2010 - 9:22

Paní Šárko. Ještě naposled a jenom stručně. Vaše tvrzení jsou nepřesná a neúplná. Něco doplním. „Tepelný výkon“ osoby při domácí práci činí asi 120–150 W, není to tedy „temperující radiátor“ jak píšete, ale jeden článek litinového radiátoru (134 W). Napsala jste, že je Váš byt středový a není ochlazován z vnějšku. Nevěřím, že nemá vnější stěnu a okna. Při rozdílu teplot 20st.C propustí „plastové“ tříkřídlé okno asi 200 W, dvoukřídlé asi 130 W. Přes plochu 1m2 vnější stěny unikne v nezateplených domech více než 36 W, v dobře zateplených asi 10 W a to po dobu 24 hodin denně. Zdroje tepla, které uvádíte, působí většinou mnohem kratší dobu (spící osoba také netopí). Nenapsala jste, při jaké venkovní teplotě jste empiricky ověřili, že teplota v bytě, kde jsou trvale uzavřeny všechny radiátory, neklesne pod 19 st.C!!! Uvedla jste dodatečně řadu údajů, ale měrnou spotřebu tepla pro vytápění domu, která je zásadní, jste neuvedla. U nás je to například (podle auditu) 39 kWh/m²/ rok, mám dojem, že to dosahuje parametrů nízkoenergetic­kých domů.

Vaše údaje mohou lidi místo poučení také oklamat. Proto se k Vašim příspěvkům vyjadřuji kriticky. Vaše pochybnosti o výhodnosti přechodu na denostupňovou metodu naopak sdílím. FrantaF

Vložil Šárka (bez ověření), 10. Listopad 2010 - 19:31

Pane Franto, nemyslím, že by mé informace mohly někoho oklamat.

Uvedla jsem jasně, že v mém bytě je teplota vyšší než v bytech sousedních, přestože pouštím radiátory jen minimálně. Přesto se tady objevilo několik reakcí, včetně té Vaší, které v rozporu se základními fyzikálními zákony tvrdí, že teplejší byt odebírá teplo z bytu studenějšího. To je samozřejmě nesmysl.

Dále jsem uvedla vysvětlení, proč může k takové situaci dojít. A to:

  1. Náš dům je zateplen, ale ne všechny byty mají vyměněná okna. Tepelné ztráty jsou tedy v jednotlivých bytech různé, přestože byty mají srovnatelnou polohu v domě.
  2. K dosažené teplotě v bytě přispívají kromě vytápění z centrálního zdroje také jiné tepelné zisky a další faktory. A také zde to záleží na způsobu užívání bytu.

K vašim námitkám:

  1. Jeden článek litinového radiátoru má výkon závislý na jeho aktuální teplotě. Přirovnávala jsem člověka k TEMPERUJÍCÍMU radiátoru, tedy o teplotě 30–40°C. Teplota lidského těla na povrchu je v průměru 33°C. Ale jeden článek radiátoru, který má tak velkou plochu, jako je plocha lidského těla, jsem tedy opravdu ještě neviděla.
  2. Tvrdíte, že spící osoba „netopí“. Není to pravda, i spící osoba si musí udržovat svou obvyklou tělesnou teplotu. Kdyby přes noc vystydla, tak je z ní ráno mrtvola.
  3. Můj byt samozřejmě má vnější stěnu a okna, a to na severu a na jihu, kde mám před obývákem a kuchyní prosklenou lodžii (tedy další faktor přispívající k tepelným ziskům mimo centrální vytápění a zvýhodňující některé byty oproti jiným – toto zvýhodnění a tato investice pochopitelně závisí na svobodném rozhodnutí každého vlastníka). Mimochodem, rozdíl mezi středovými a okrajovými byty je snad v diskuzi o rozúčtování nákladů na vytápění jasný. A jestli můžu poradit, tak úniky tepla okny můžete velmi výrazně omezit tak, že si po setmění zatáhnete závěsy.
  4. Jaká byla venkovní teplota, když jsem měřila teplotu v netopícím bytě, nevím. Měřila jsem ji v době, kdy si uživatel sousedního bytu stěžoval, že jeho syn má v pokoji, který s tímto bytem sousedí, zimu, a tvrdil, že je to určitě tím, že sousední byt je prázdný a netopí. Protože od tohoto bytu máme klíče, tak jsme to vyřešili na místě. Naměřili jsme 19°C (bylo to v zimě a večer, ale kolik bylo venku, to opravdu nevím). Při kontrole radiátorů v bytě stěžujícího si uživatele jsem však zjistila, že topí pouze v dětském pokoji, ale vůbec netopí vedle v ložnici (prý to nepotřebují, že je tam teplo dost). Takže tento člověk v souladu s názory, které se zde občas objevují, tvrdil, že ho soused okrádá přes zeď o teplo, ale vůbec si nepřipustil, že by se o to teplo mohl třeba „okrádat“ sám, když ve svých dvou vlastních sousedících místnostech vytápí pouze jednu.
  5. Měrnou spotřebu jsem neuvedla, protože jste se na ni neptal. Ale je to 35,6 kWh/m2/rok. A je to skutečná spotřeba, nikoli jen výpočet z auditu.

Závěrem bych chtěla připomenout, že kromě domů napojených na centrální vytápění existují také domy, kde má každý byt svůj vlastní tepelný zdroj (např. plynový kotel). V takovýchto domech si každý uživatel platí za vytápění přesně to, co spotřebuje, bez jakýchkoli koeficientů a limitů.

Šárka

Vložil FrantaF, 13. Listopad 2010 - 20:37

Paní Šárko. Uvedla jste další údaje o Vašem domě, takže si dovolím další poznámku jako reakci na větu „Potřebný tepelný příkon pak pokryje přítomnost lidí (každý z nás je v podstatě temperující radiátor) a běžné používání domácnosti“.

Na průměrný byt Vašeho domu vychází za topné období spotřeba 3451 kWh. Dá se snadno spočítat, že při produkci tepla jedné bydlící osoby 230 W (808+15016) za 24 hodin, pokryje uvedenou spotřebu za topné období (asi 212 dnů) 6 osob trvale přítomných v bytě. Navýšíme-li počet osob v bytě o těchto 6 osob, pokryjeme spotřebu tepla mimo kritické měsíce, ve který stoupá spotřeba tepla proti průměru až o 40%. Samozřejmě je to jen hra s čísly, protože výkony osob jsou nereálné (zvláště předaný výkon spícího člověka, izolovaného přikrývkou), stejně jako trvalá přítomnost osob v bytě.

Připomínám, že uvedený výkon šesti osob je srovnatelný se jmenovitým výkonem pěti článků litinového radiátoru. Spotřebu elektřiny při běžném používání domácnosti po dobu topného období odhaduji na méně než 600 kWh, tedy méně než výkon jedné osoby za totéž období. Nějaké další zvláštní zdroje v některém bytě nemá cenu zmiňovat. Důležité je také poznamenat, že uvedený dům je kvalitně zateplený a hodnoty neplatí pro nezateplené a neúplně zateplené domy.

Všiml jsem si, že v příspěvku: „spotřeba na vytápění – 5; Vložil Šárka (bez ověření), 10. Říjen 2010 – 22:45“ uvádíte za rok 2009 měrnou spotřebu – 0,21 GJ/m2, což je pokud se nemýlím 58,33 kWh/m2. Nyní jste uvedla 35,6 kWh/m2/rok což je 0,13 GJ/m2, rok jste neuvedla. Protože v obou případech uvádíte stejné náklady na byt 6.959,– Kč, domnívám se je to tentýž rok a tatáž Šárka.

FrantaF

Vložil Šárka (bez ověření), 14. Listopad 2010 - 10:38

Pane Franto, ano je to pořád stejná Šárka i stejný rok.

V tom prvním případě jsem v reakci na jiný příspěvek uváděla měrnou spotřebu z vyúčtování tepla, kde se uvádí pouze podlahová plocha vytápěných prostor (tj. místností s radiátory), aby to bylo srovnatelné s údaji kolegy. Např. naše byty 3+1 mají celkovou velikost cca 78 m2, ale vytápěná plocha v nich pouze cca 55 m2. Celkem je to přes 6000 m2 vytápěné plochy (přesná čísla se mi teď nechce hledat).

Poté se zde rozvinula diskuze jakou plochu vlastně uvádět, aby údaje byly srovnatelné – pouze vytápěnou nebo celkovou, která se uvádí např. při výpočtech tepelných ztrát domu nebo v energ. auditech.

Vy jste se zmínil o en. auditu, proto jsem uvedla ekvivalentní údaj z našeho domu počítaný podle spotřeby v roce 2009 a celkové podlahové plochy v domě (tj. vytápěná plocha PLUS koupelny, WC, chodby v bytech i mimo ně a další společné části domu). Tato celková plocha činí něco přes 10.000 m2. Spotřeba je stále stejná, ale výsledek je jiný.

V průměru máme opravdu celkovou spotřebu velmi hezkou a naši vlastníci jsou s výší nákladů spokojeni. Ale stále nám v domě zbývá asi 20 bytů, jejichž vlastníci neuznali za vhodné vyměnit si okna, a to někteří z nich ani na severu !!!, a ti nám tu průměrnou spotřebu silně zvyšují. (Několik nevyměněných oken na jihu, před nimiž jsou lodžie, zas až tak velký problém není, zejména v případě, kdy ty lodžie jsou zasklené.)

Tito vlastníci s nevyměněnými okny teď nejsou finančně motivováni k tomu, aby investovali do vlastního majetku, protože jejich náklady jsou uměle snižovány limitem 140%. Ten dolní limit nikoho netrápí, protože v našem případě jde o zanedbatelnou částku.

Účelem mých příspěvků v této diskuzi bylo poukázat na to, že pokusy o jiný způsob účtování než podle spotřeby jsou kontraproduktivní, protože nemotivují k racionálnímu chování.

To je ostatně prokázáno zkušenostmi z mnoha domů, v nichž byly instalovány pouze poměrové indikátory, ale nebyla zde provedena žádná další opatření (ani termo-ventily). I v těchto domech se celková spotřeba snížila, přestože pro to nebyl žádný fyzikální důvod (tepelné ztráty ani zisky se nezměnily). Důvodem snížení byla pouze finanční motivace k racionálnímu chování.

Já osobně jsem přesvědčena, že prvořadým problémem, který je třeba řešit, je CELKOVÁ SPOTŘEBA DOMU. Teprve pak bychom se měli zabývat sekundárními problémy – čím budeme topit a jak budeme rozdělovat náklady na topení.

Šárka

Vložil Syslus Modrobulvus (bez ověření), 11. Listopad 2010 - 6:21

Tady nejde o technickou při, ale politickou. Každý si naprosto „exaktně technicky“ ospravedlní proč právě ten jeho názor je správný. Tady jde o rozpor v přístupu pana Klokočníka, který hásá – každý dle svých možností, každému dle jeho potřeb a druhý přístupu, který tvrdí že by si měl každý zaplatit to co spotřebuje. Pokud se na věc podíváme tak že tepelná pohoda je jakési právo občana a někdo má povinnost mu ji zajistit tak je logické že člověk zaplatí za to jakou pohodu má a ne za to kolik energie ve skutečnosti vycamral. Pak ano denostupňová metoda je na místě. Pokud se ale soustředíme na skutečnou spotřebu energie pak je naopak logické, že spotřeba energie je věc, které má být měřena a zaplacena jako jiné komodity (voda, elektřina atd.) a ostatní vlivy by měly být zohledněny jinak, např. tržni hodnota (popř. činže) zatepleného jižního bytu s kvalitními okny je větší než severního nezatepleného s nedoléhajícími okny. ČEZ taky nezohledňuje zdali máme svítidla úsporná, či nikoliv a s názorem že je povinnen zajistit „světelnou pohodu“ by nás asi hnal svinským krokem. Druhý názor je pak všeobecně aplikovatelný bez rozdílu zdali je vytápění dálkové, nebo lokální (neumím si představit že se majitelé řadových domků, mající každý svůj kotel, každý rok schází a dle jakýchsi denostupňů si přerozdělují 60% nákladů). Pokud někdo najde v přerozdělování zálibu, tak by se nemusel zastavit pouze u přerozdělování otopných nákladů, ale jižní byty by mohly něco přispět na elektřinu severním (ty musejí déle svítit je to logicky spravedlivější) a ti co trpí zácpami by měli něco přispívat na vodu těm co trpí průjmy (nezaviněně spotřebovávají více vody) atd. Otázka je kde by se pak toto přerozdělování zastavilo.

Vložil Ing. Klokočník (bez ověření), 12. Listopad 2010 - 16:20

V dodatku ke článku jsem uvedl příklad třípokojového bytu předsedy družstva a současně rozúčtovatele. Podle jeho veřejného prohlášení má v bytě trvale teplotu 20 st. Celsia, což se shoduje s průměrnou vnitřní výpočtovou teplotou objektu. Vykázal ovšem nulové náměry a bez korekce přípustnou odchylkou by tedy platil jen polovinu nákladů, které v průměru připadají na třípokojové byty. Na rozdíl ode mne to zřejmě považujete za korektní.

Jinak nesedí ani příklad kuřáků. Denostupňová metoda dokáže nadměrné větrání zaregistrovat a při vyúčtování zohlednit. Její výhodu spatřuji v tom, že mně koncem zúčtovacího období sdělí průměrnou vnitřní teplotu bytu a pokud kontroluji teploty v mých místnostech, mohu si snadno ověřit, zda je vyúčtování správné s tolerancí dejme tomu +/-1,5 st. Celsia čili +/- 10 % nákladů. Větší přesnost nemohu v podmínkách bytových domů žádat. Klokočník

Vložil Syslus Modrobulvus (bez ověření), 16. Listopad 2010 - 14:20

Pane Klokočníku tak vy chcete říci že znáte dva stejné byty (předpokládám stoupačky prochází oběma), oba topí na 20 C a jeden má nulový náměr a druhý nezvykle vysoký? Tomu se mi nějak nechce věřit, pokud ale je to tak je potřeba analyzovat proč to tak je, zdali mají stejná okna, stejné větrací návyky, popř. stejné zisky ze slunce či domácích spotřebičů. Neustálé obhajování denostupňové metody získaným teplem od stoupaček mi připadá jako v tom vtipu, kdy se dva skautíci chlubí, že udělali dobrý skutek a převedli stařenku přes silnici. Když se jich vedoucí zeptá proč jí převáděli oba tak říkají že jí jeden tlačil a druhý táhnul, protože ta mrcha na druhou stranu vůbec nechtěla jít. Tedy je potřeba se komplexněji zamyslet nad funkcí stoupaček, např. u nás (činžák z první republiky) jsou stoupačky taženy hlavně komorami, kde nikdo o teplo nestojí, proto jsme je zaizolovali jak nejlépe to šlo, neboť o vytopené komory a následné větrání tepla do světlíku opravdu nikdo nestál. Nezlobte se na mě, ale píšete jako by byla denostupňová metoda samospasitelná a vyřešila všechny problémy. Opak je pravdou. V první řadě je potřeba říci, že je nutné eliminovat úniky tepla, termohydraulické vyvážení soustavy, správné nastavení equitermní křivky atd. Cílem je ušetřit přímé náklady na topení, ne zpoplatnit uživateli jakousi subjektivní „pohodu“. Doposud jste neobjasnil fyzikální mechanismus zjištění nadměrného větrání a jak ho budete zohledňovat ve vyúčtování. Podle mě to bez okenních čidel, které budou měřit jak dlouho bylo okno otevřené, nebo bez druhého teploměru, který bude měřit i teplotu radiátoru nejste schopen zjistit. Ale jakmile dáte teploměr přímo na radiátor, tak už máte to co dělá elektronický indikátor, který měří mimo jiné teplotu radiátoru a uchovává si minimum, maximum a průměr za dané období. Pokud argumentujete, že si můžete údaje o teplotách za zůčtovací období srovnat, tak můžete s indikátory taky, ty měří teplotu radiátoru a teplotu před radiátorem a náměr, jen je potřeba o tyto údaje požádat rozůčtovací firmu. Dále tu nikdo nediskutoval zranitelnost jakéhosi teploměru, umístěného 2m od podlahy na protější straně než je okno. Lidé jsou schopni vymyslet cokoliv ať už magnet na vodoměru, či mokrý hadr na odpařovacím indikátoru. Váš těploměr může být neúmyslně zakryt nábytkem, a nebo úmyslně obložen polystyrenem. Moc by mě zajímalo jak v tomto případě poznáte nadměrné vetrání v bytě kuřáků. A laskavě mi nepodsouvejte co poažuji za korektní a co ne. Když Vám dojdou argumenty začnete s osočováním, na takovouto diskusi odmítám přistoupit. To co zde předváníte má charakter šíření poplašné zprávy a tak ostré výrazy jako že náměry indikátorů nejsou „vůbec platná“, nebo „zcela nevěrohodná“ bych očekával na titulni straně bulvárního plátku a ne v odborném článku. Vaše strašení, že je lépe rozůčtovávat dle započitatelné plochy a nebrat v potas indikátory je naprosto neseriózní, údaje o úsporách energie (ale i vody) po zavedení měření jasně hovoří proti Vám. Žádné rozůčtování není 100%, viz. Jiné diskuse o rozůčtování osvětlení společných prostor, výtahu či úklidu, ale nikdy bych si nedovolil napsat, že něco není „vůbec platné“ a vyzývat k bojkotu.

Vložil Anonymous, 9. Listopad 2010 - 9:45

„spící osoba také netopí“

Spící osoba také „topí“.

Vložil PeDuPles (bez ověření), 8. Listopad 2010 - 14:29

Á, zase jeden takovej, nebo spíše taková jako tady:

http://www.portalsvj.cz/diskuse/teplo…

Takže Vám bych také navrhla provést dva pokusy:

  1. Zavřete se ve dvacetistupňovém mraze do nevytápěného volně stojícího objektu a zkuste ho zadýchat, případně provozem běžných domácích spotřebičů vytopit na +20°C. Změřte čas, za jak dlouho se Vám to povede.
  2. Vytopte tentýž volně stojící objekt ve dvacetistupňovém mraze jakýmkoli způsobem na +20°C a zkuste v něm tuto teplotu udržovat dýcháním, případně provozem běžných domácích spotřebičů. Změřte čas, po jak dlouhou dobu se Vám podaří teplotu udržovat.

Podaří-li se Vám splnit podmínky bodu 1 ještě v tomto století a přežijete to, přijďte se nám prosím pochlubit s výsledky. Pak můžete svůj názor na to, kde se teplo ve Vašem bytě bere, přehodnotit.

Vložil Šárka (bez ověření), 8. Listopad 2010 - 15:53

Paní Peduples, bylo by vhodné se nejdříve seznámit se základními fakty.

Uvedla jsem, že hovořím o důkladně zatepleném domě, jehož parametry se blíží klasifikaci „nízkoenergetický“. Zkuste si to nagooglovat a mrkněte se taky na pasivní domy.

Pro vaši informaci „tepelný výkon“ člověka je od 70 do 200 W (viz např. http://www.tzb-info.cz/…a-a-nepohoda). Tepelný výkon počítače cca 250 W. V domácnosti se pak běžně používají další elektrospotřebiče (televize, lednička, žárovky), které kromě své specifické funkce také vydávají teplo. A pokud vám to teplo zbytečně neuniká, tak v tom bytě nebo domě zůstane.

To, že se v našem domě pohybuje cca 10% bytů pod 40% průměrné spotřeby, je způsobeno zejména tím, že si někteří vlastníci nevyměnili okna, takže jejich náměry aritmetický průměr výrazně zvyšují.

Dále je to způsobeno tím, že někteří vlastníci z těch podprůměrných mají nižší nároky na tepelnou pohodu, např. 1 přízemní nárožní byt má ještě menší náměry než můj, vlastník uvádí, že topí na 21°C, protože mu to tak vyhovuje (a je to jeden z bytů, v nichž jsem byla teplotu osobně měřit kalibrovaným teploměrem). Jediný byt s nulovými náměry má údajně teplotu kolem 20°C. To ověřeno nemám, ale protože jsem měřila teplotu i v několika neobývaných bytech, kde měli trvale vypnuté radiátory a teplotu 19°až 20°C, tak bych tomu docela věřila. Na chodbách máme taky teplotu 20°C.

Naopak máme rekordmana, který má čtyřnásobný náměr oproti průměru. Byt obývá čínská rodina, která trvale větrá okny ve ventilační poloze.

Jak už jsem uvedla, mám ve svém bytě trvale min. 23°C (na severu) a přitápím pouze, když teplota klesne na 22°C.

Šárka

Vložil AnonymousX (bez ověření), 8. Listopad 2010 - 19:23

Můžete, prosím, uvést nějaké podrobnější údaej ?

Zejména by mě zajímala roční spotřeba za dům, počet bytů, průměrná spotřeba na byt, nejnižší a nejvyšší spotřeby. Také by mě zajímaly nejnižší a nejvyšší náklady po rozúčtování.

Děkuji

Vložil Šárka (bez ověření), 8. Listopad 2010 - 20:53

Máme 106 bytů, z toho 72 středových a 34 okrajových (většinou 3+1, 7 bytů 2+KK).

Koeficienty polohy stanovuji tak, aby se průměrné náklady středových bytů rovnaly průměrným nákladům okrajových bytů (po zohlednění velikosti bytu).

Celková spotřeba tepla: 1317 GJ, cena tepla 542,53 Kč/GJ

Průměr/byt: 6959 Kč (interval 4144 až 10339 Kč u bytů 3+1); 40% podle podlahové plochy, 60% podle náměrů; při překročení limitu +/-40% celkových nákladů se provádí korekce.

Náměry: 0 dílků (1 byt) až 4200 poměrových dílků (taky 1 byt); průměrný součet dílků v bytě 1233

Počet bytů s menší než 60% spotřebou: 12 Počet bytů se spotřebou 60 až 140% průměru: 77 Počet bytů se spotřebou nad 140% průměru: 17 (z toho 6 v okrajových bytech, 11 středové byty)

Podle údajů uživatelů vytápí většina na 21–22°C. Jedna uživatelka uvedla, že vytápí na 26°C, s poznámkou, že „víc to nejde“. Náměr má 123% průměru. Zřejmě větrá rozumně.

Šárka

Vložil AnonymousX (bez ověření), 9. Listopad 2010 - 9:10

K uvedeným údajům neumím nic říct. Bylo by potřeba uvádět srovnatelné údaje. Ke nízké spotřebě vám gratuluji. Pokud jsou srovnatelné uváděné částky, tak pro platby mi připadá 2,5-násobek částky dost velký. Také žádná z těchto částek nespadá do pásma

  • +40% od uváděného průměru.
Vložil Anonymous, 8. Listopad 2010 - 16:25

„tepelný výkon“ člověka je od 70 do 200 W

To platí pro velkou člověkyni a velkého člověka. Pro malého člověka to je méně.

Vložil Doležal (bez ověření), 8. Listopad 2010 - 15:08

to je přesné ;-)

Vložil Janíček (bez ověření), 5. Listopad 2012 - 17:01

to se mi zdá dost zcestné

Vložil AK (bez ověření), 8. Listopad 2010 - 11:46

Děsím se dne, kdy mi někdo naprojektuje jakou mám mít teplotu v bytě a bude kontrolovat zda ji mám. Úplně Objektivně rozpočítat spotřebu, to nikdy nebude možné.

Vložil Frkal (bez ověření), 8. Listopad 2010 - 11:51

„Děsím se dne, kdy mi někdo naprojektuje jakou mám mít teplotu v bytě a bude kontrolovat zda ji mám.“

Přesně tak to je. Jste povinen strpět projektovanou teplotu (jako nájemce bytu v bytovém domě i jako spoluvlastník bytového domu).

Nebo chcete v bytě provozovat polarium s teplotou –150 st. C?

Vložil AK (bez ověření), 8. Listopad 2010 - 13:27

Pane Frkale, jak myslíte, že to někdo zrealizuje prakticky, to by mě zajímalo. A proč zrovna –150°C, proč ne např. –181°C?

Vložil Fyzik (bez ověření), 8. Listopad 2010 - 14:01

Koupíte si v Technoplynu tekuté helium a necháte cirkulovat ve stěnách bytu, případně byt do něho ponoříte.

Vložil AK (bez ověření), 8. Listopad 2010 - 18:30

Nebo bych raději zaměnil počáteční písmena.

Vložil Klokočník (bez ověření), 8. Listopad 2010 - 10:25

Vřele s Vámi souhlasím. Odpovídá mým poznatkům, které uvádím v dnešním dodatku, který je „přilepen“ k vlastnímu článku. Jinak by mně docela vyhoval přímý kontakt; pokud o něj máte zájem napište na oklokocnik@cen­trum.cz

Vložil Bonka (bez ověření), 7. Listopad 2010 - 17:32

Patřím k těm, kteří mají jako dostatečnou teplotu 16°C, protože se mi tak lépe dýchá, pracuje, ale i spí. Pokud náhodou mi není dobře, raději si vezmu něco s dlouhým rukávem, případně vestu. Sousedi chodí po bytě v trenýrkách, protože požadují 26°C. Když k nim přijdu na návštěvu, vždy se potím a špatně se mi dýchá. Nerozumím tomu, proč bych měla doplácet na to, že oni přetápějí. Každý lékař potvrdí, že můj přístup je zdravější. I maminky s dětmi potvrdí, že přetápění vede jen ke zchoulostivění dětí a jejich vyšší nemocnosti.

Vložil Jirka Z (bez ověření), 3. Listopad 2010 - 22:31

Určitě to jsou zajímavé informace. Problematiku jsem pochopil ale raději bych uvítal nějaký kontrétní příklad. Možná by pro názornost stačilo úvést 3 jednotky, kdy jedna topí málo nebo vůbec, druhá normálně a třetí naopak hodně. Kdo na kom ušetří nebo kdo na koho doplácí.

Velmi zajímavou informací pro mě bylo to, že dům si udržuje nějakou teplotní hranici (16°C), pod kterou teplo v bytě neklesne. Zajímaĺo by mě tedy, zda pokud bych ve svém bytě netopil, zda by to mělo nějaký vliv na konečné vyúčtování a úsporu „mé peněženky“ nebo naopak bych musel platit více?

V našem domě jsou na radiátorech indikátory a tudíž se opravdu v konečném vyúčtování přihlíží na naměřené teploty a ne na skutečnou teplotu v bytě, případně na to, jak daný byt ovlivňuje nebo je ovlivňován okolní prostředím, ať už vnějším nebo sousedy.

Navíc poslední část domu je na jedné celé ztraně nezateplena a to z důvodu čekání na další navazující výstavbu. Tato část domu má samozřejmě přes nezateplenou část daleko větší tepelné úniky. Píši správně, že ostatní byty se tedy v konečném vyúčtování podílí nějakým poměrem na jejich daleko větší spotřebě tepla?

Díky Jirka

Vložil Klokočník (bez ověření), 8. Listopad 2010 - 10:40

Podobnými otázkami se zabývám v dodatku k mému článku (z praktických důvodů je „přilepen“ k jeho závěru).

Klokočník

Vložil Klokočník (bez ověření), 4. Listopad 2010 - 8:41

Nejasností okolo mého článku je velmi mnoho a tak jsem se rozhodl napsat místo odpovědi na jdnotlivé komentáře dodatek, ve kterém se pokusím shrnout odpovědi na „ožehavá témata“.

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".