Rozúčtování nákladů na vytápění bývají zcela nevěrohodná

Článek je určen především pro statutární orgány SVJ, ale může být užitečný i pro jednotlivce, kterým nejsou příliš jasné důvody proč mezi domácnostmi existují tak příkré rozdíly v nákladech na vytápění a jsou ochotni se nad touto problematikou hlouběji zamyslet.

A. Základní pojmy

Metodické pokyny k vyhlášce MMR č. 372/2001 Sb. říkají zcela nekompromisně, že se při rozúčtování rozdělují náklady na tepelnou energii na vytápění, nikoliv množství tepla, které bylo dodáno jako ekvivalent tepelných ztrát bytů a celého objektu (tj. „spotřebovalo“ se, aby byla zajištěna požadovaná tepelná pohoda v jednotlivých bytech). Mnohá SVJ a bytová družstva se dosud s tímto cílem neztotožnily.

Tepelná pohoda je výsledkem kumulace provozního výkonu otopného tělesa, tepelných zisků z rozvodu tepla a dále zisků (ztrát), které prostupují stěnami z vytápěných bytů do bytů se zcela uzavřeným otopným tělesem.

Takto komplexně přistupuje k problematice tzv. denostupňová metoda, která pomocí čidel registruje tepelnou pohodu jednotlivých bytů a nemá proto potřebu rozlišovat, z kterého zdroje pochází. Dominující část bytových družstev (SVJ) však volí pro účely rozúčtování mnohem levnější variantu – odpařovací nebo elektronické indikátory; alarmující nadpis se vztahuje právě k ním.

Hlavním nedostatkem indikátorů je to, že registrují jen povrchovou teplotu otopného tělesa a tato jejich jednostrannost přiměla MMR k rozdělení celkových nákladů na vytápění na dvě složky (obvykle v poměru 50:50) s tímto komentářem:

  • tzv. spotřební složka vyjadřuje tu část nákladů na tepelnou energii pro vytápění, která se do daného prostoru šíří z otopných těles v něm umístěných; je rozpočítávána podle korigovaných náměrů indikátorů,
  • tzv. základní složka vyjadřuje naproti tomu náklady na tepelnou energii, která může být dodána do prostoru místnosti bytu prostupem stěnami a přestupem z vnitřních rozvodů tepla, a která rovněž vyjadřuje část nákladů na temperování společných částí domu. Tato složka se rozúčtuje mezi domácnosti podle jejich podílu na započitatelné ploše objektu.

Z předchozího je zřejmé, že byty, které mají během zúčtovacího období neustále vypnuté otopné tělesy se na úhradě spotřební složka nepodílí a ani nemohou podílet (mají nulové náměry). Na případnou kritiku mají stereotypní odpověď typu „mně stačí k vytápění stoupačky a na nákladech na jejich provoz se podílím v rámci základní složky poměrem podle podlahové plochy“.

V dalším si ukážeme, že pravidla, která stanoví vyhláška k rozúčtování celkových nákladů na tepelnou energii, jsou příliš obecná a zkreslují rozložení nákladového břemene mezi bytové jednotky. Nejdůležitější je ovšem to, že vyhláška ignoruje skutečnost, že se náklady na tepelnou energii skládají ze dvou funkčně odlišných složek.

B. Vyhláška chybně interpretuje náklady na vytápění

Ceny tepelné energie jsou regulovány. Jejich výše podléhá schválení Energetického regulačního úřadu, a to na základě údajů poskytovaných jednotlivými teplárenskými společnostmi podle určitého kalkulačního vzorce.

Je třeba dodat, že regulace cen neznamená, že jsou ve všech lokalitách stejné, a to jak co do jejích celkové výše, tak skladby; je to dáno tím, že jednotlivé teplárenské společnosti mají mnohdy velmi odlišné výrobní a distribuční podmínky.

Následující údaje se vztahují k Pražské teplárenské (PT), tarifní skupině A (menší odběratelé) s odběry z distribuční sítě z pražské teplárenské soustavy:

Složka nákladů Podíl v % Popis
Proměnné náklady 60 náklady přímo závislé na množství dodávaného tepla (paliva, aditiva, technologická voda, el. energie apod.)
Stálé náklady 40 náklady, které nejsou přímo závislé na množství dodávaného tepla (mzdy, odpisy, údržba, režie apod.)
Celkem 100 vč. rozpuštěného zisku

Druhou položku, stálé náklady, definuje ceník PT jako „plat za sjednané množství stanovený za rezervaci výkonů zdrojů a dopravní kapacity distribuční soustavy“; položka je sjednávána s odběratelem před započetím zúčtovacího období a je stanovena fixní částkou.

Jinak řečeno, tato položka představuje paušál za pohotovost dodávky tepelné energie, která je zajišťována bez ohledu na to, zda spotřebitel tepelnou energii odebírá či neodebírá, neboť teplo o požadované teplotě je neustále k dispozici u každého spotřebitele, a to i v případě jeho dlouhodobé nepřítomnosti. Proto je logické, aby tyto náklady hradili všichni spotřebitelé bez ohledu na výši odběru; vzhledem k tomu, že je nemůže konečný spotřebitel ovlivnit, nesporně patří k těm nákladům, které jsou hrazeny podle podlahové plochy.

Podobných paušálů existuje v ekonomice bezpočet. Například hned ve stejné vyhlášce MMR stanoví, že se 30% z celkových nákladů na ohřev studené vody rozpočítává podle podlahové plochy. Řada domácností význam tohoto ustanovení nechápe a proto často přicházejí na odbor teplárenství MPO stížnosti typu „čím více šetřím (čím méně spotřebuji teplé vody) tím více platím za kubík spotřebované TUV“, K tomu odbor vysvětluje, že „to je sice pravda z hlediska matematického propočtu, ale opomíjí se při tomto zavádějícím uvažování důležité skutečnosti. Část nákladům na zajištění dodávky TUV v požadované kvalitě (teplota, tlak) v každém výtoku je nutno vynakládat bez ohledu na spotřebované množství. Výše těchto nákladů odpovídá právě průměrně 30% z celkových nákladů.“

C. Další bolavý problém – rozpočítávání neměřených tepelných zisků

Podle současných pravidel se neměřené tepelné zisky rozpočítávají podle podlahové plochy. Toto pravidlo ovšem v sobě skrývá nebezpečí povážlivého zkreslení nákladových relací mezi domácnostmi.

Rámcový pohled na závažnost neměřených tepelných zisků

Propočty toků neměřených tepelných zisků v bytových domech jsou velmi pracné a nákladné a v dostupné literatuře se téměř nevyskytují. Jednu z mála výjimek představují dílčí experimentální výpočty, které provedli autoři denostupňové metody GRADA 2000 v souvislosti s realizací projektu pro jedno pražské bytové družstvo.

V tomto článku není prostor pro to, abychom výsledky tohoto experimentu reprodukovaly a spokojíme se proto jen s verbálním závěrem srovnání mezi dvěma sousedními byty: „Tepelné zisky z okolních bytů a ze stoupaček pokryjí celkové tepelné ztráty bytu 2+k.k. s vypnutými radiátory při zachování vnitřní teploty bytu 19°C a při venkovní teplotě +1°C. Tyto zisky v případě použití radiátorových indikátorů představují neměřené teplo, které uživatel 2+k.k. nezaplatí. Naopak toto teplo zaplatí uživatelé okolních bytů, pro které jsou prostupy stropem a podlahou tepelnou ztrátou, a které bude zaregistrováno na jejich indikátorech, přestože jej předají sousednímu bytu 2+k.k.“

„Indikátorová metoda“ k takovémuto komplexnímu pohledu nemůže dojít a proto nezbývá pozorovat oba zdroje neměřených tepelných zisků (ztrát) odděleně.

Tepelné zisky ze stoupaček

Teplo předávané ze stoupaček není měřeno a konečný spotřebitel nemůže jeho množství ovlivňovat. Podle kvalifikovaných odhadů, představuje v průměru okolo 8% množství předaného otopnými tělesy. Vzhledem k tomu, že radiátory jsou opatřeny termostatickými ventily, které uzavírají přívod topné vody v závislosti na teplotě místnosti, zvyšuje se poměr mezi tímto tzv. nuceným teplem a teplem měřeným z otopných těles u celého objektu na cca 20%.

V jednotlivých bytech ovšem tento poměr kolísá; spodní podlaží mají rozvody větších průměrů než podlaží vyšší a v posledním podlaží jsou rozvody minimální. V objektech s rozdílně velkými bytovými jednotkami lze navíc zpravidla zjistit, že garsoniéry mají nepoměrně větší tepelné zisky ze stoupaček než vícepokojové byty.

To jsou pádné důvody pro zohlednění stoupaček v rozúčtování, a to podle jejich jmenovitého výkonu instalovaného v jednotlivých bytových jednotkách.

Tepelné zisky/ztráty způsobené prostupem stěn

Jednotlivé byty nejsou tepelně izolovanou jednotkou, ale jsou součástí celého objektu, v němž se tepelné toky řídí fyzikálními vlastnostmi tepla a jsou proto ovlivňovány tepelným odporem stěn. Teplo tak prostupuje stěnami z okolních vytápěných bytů i do bytů se zcela uzavřeným otopným tělesem.

Jak jsem již uvedl, propočty těchto tepelných zisků jsou velmi sporadické a nesystematické. Nicméně dovolují soudit, že jsou ještě mnohem vyšší než v případě stoupaček.

Pro jejich zohlednění je třeba vyjít z nějakého spolehlivějšího odhadu o pravděpodobné výši těchto transferů. V dalším kroku je pak možno je nelineárně rozvrhnout mezi oba protipóly, tj. mezi byty, které v daném procesu teplo ztrácejí, a byty, které naopak na něm profitují.

D. Pravidla pro rozúčtování nákladů na vytápění nutně potřebují zásadní revizi

V únoru 2009 jsem obdržel od odboru bytové politiky MMR sdělení k mé stížnosti na chyby v rozúčtování pomocí „indikátorové metody“), které stojí za to ocitovat : „Správnost postupu (pozn. rozúčtování) nelze zdůvodnit vágně odkazem na dodržení pravidel, když je zřejmé, že na výsledek rozúčtování nákladů mají vliv další, do výpočtu nezahrnuté okolnosti. Představa vycházející z náměru indikátoru, ztotožňující jej se spotřebou tepla v místnosti, odporuje zákonu č. 505/1990 Sb., o metrologii. Tvrzení o šetření či plýtvání teplem nelze opřít o zkušenost s výsledky jednoparametrického stanovení spotřební složky úhrady podle náměru indikátoru. Uplatnění indikátorů v praxi je pod vlivem systematických chyb a chyb tohoto „poměrového měření“. Způsob jak se s těmito nejistotami vyrovná konkrétní výpočtová metoda je závislý na důmyslnosti komplexního řešení problematiky, které je v kompetenci vlastníka ústředně vytápěného objektu. Teplo předané do bytu, které se oceňuje formou předepsané úhrady, je kumulací provozního výkonu otopného tělesa a tepelných zisků z rozvodu tepla a zisků z prostupů tepla z okolí vytápěných místností. Náměr indikátoru nemůže být použit jako měřítko hospodaření teplem. Vyšší hodnota náměru může být způsobena potřebou dodávat teplo z vytápěné místnosti do okolí. Spotřebitel, který tzv. šetří, nemůže být označen jako spořivý, pokud by např. jeho chování bylo podpořeno kalkulem získat teplo uhrazené sousedem. A naopak, konečný spotřebitel, který tzv. plýtvá teplem, nemůže být charakterizován pokud by „dotápěl“ souseda“.

Tyto citáty mně utvrzují v přesvědčení, že je třeba podrobit vyhlášku zásadní revizi, což je ovšem běh na dlouhé trati. Z výše uvedené podtržené věty lze ovšem vyvodit, že MMR není proti změnám v algoritmu výpočtu, pokud vlastník dospěje k závěru, že rozúčtování není v souladu s fyzikálními a technickými vlastnostmi objektu.

Pro mou praxi jsem z tohoto vyvodil možnost a nutnost pozměnit pravidla rozúčtování tímto způsobem :

Nákladová položka Podíl v % Pravidlo pro rozpočítávání
paušál za přípojku 40 podle podlahové plochy
temperování objektu 10 podle podlahové plochy
teplo z otopných těles 25 podle korigovaných náměrů indikátorů
stoupačky 10 podle výkonu
prostup stěnami 15 nelineární rozvržení tepelných zisků/ztrát mezi jejich příjemci/dárci
celkem 100  

Nejdůležitější inovací je zahrnutí paušálu za přípojku k distribuční síti PT (v jiných lokalitách může být jeho podíl ještě vyšší). Díky tomu se sníží váha nynější spotřební a základní složky nákladů na polovinu s tím, že si mezi sebou zachovají současnou proporci 50/50. Současně s těmito věcnými změnami nahrazuji i nynější vágní terminologii transparentní­mi pojmy.

Nepochybuji, že tento návrh vyvolá bouřlivou reakci především u externích firem, které se zabývají rozúčtováním nákladů, protože implicitně znamená značný zásah do nynějšího jednoduchého výpočtového stereotypu. Asi nenajde ani nadšení u řady vlastníků, kteří preferují potřebu stimulace úspor nákladů na vytápění na úkor jejich spravedlivějšího rozvržení.

Na závěr upozorňuji, že normy řady členských států EÚ připouští, aby se podle podlahové plochy rozúčtovávalo až 70% celkových nákladů.

E. Naléhavost úprav

V této závěrečné kapitole se pokusím ukázat rozsah „poškození“ při běžném způsobu aplikace „indikátorové metody“. K tomu volím ukázku z nedávného rozúčtování v jednom pražském věžáku (s tím, že jsem se s víceméně stejným rozložením nákladového břemene setkal u dalších dvou věžáků, a to opakovaně).

Považuji za potřebné předeslat některé reálie, které stojí v pozadí kvantifikace:

  • údaje již zahrnují základní korekci zohledňující polohu místností v objektu a orientaci ke světovým stranám;
  • průměrné měrné náklady činí 125 Kč/m^^2^^;
  • průměrná vnitřní teplota bytů v objektu se pohybuje okolo 22°C;
  • v zájmu jednoduchosti uvádím celkové náklady jen pro třípokojové byty, které ostatně v objektu plošně i početně převažují.
Měrné náklady objekt = 100 Počet bytů Náklady 3+1 v tis. Kč Tepelná pohoda °C
50 59 26 4,5 5,3 9 12
60 75 13 5,4 6,7 13 17
76 88 13 6,8 7,9 18 19
89 112 20 8,0 10,0 20 24
113 140 8 10,1 12,3 25 28
141 214 18 12,4 19,1 29 35
  98          

V tabulce jsou intervaly měrných nákladů dány do souvislosti s odpovídající úrovní tepelné pohody. Její výpočet je založen na všeobecně uznávaném poznatku, že každé zvýšení teploty místnosti o 1°C vede ke zvýšení nákladů na vytápění o 6%. Toto pravidlo sice bezezbytku platí jen v určitém teplotním pásmu (cca mezi 18°C a 25°C), nicméně orientačně je lze použít i pro teploty vně tohoto pásma.

Na prvý pohled je zřejmé, že uvedený soubor není normálně rozložen. Ve čtvrtině bytů nedosahují měrné náklady ani 60% průměru objektu, což teoreticky odpovídá tepelné pohodě pohybující se v pásmu okolo 11°C. V pětině bytů naopak přesahují měrné náklady průměr objektu o 40% až 110%, což odpovídá vnitřním teplotám mezi 28°C a 35°C.

Uvedené měrné náklady jsou v příkrém rozporu s možnými dosahovanými průměrnými vnitřními teplotami a také s fyzikálními principy a vlastnostmi tepla. Podle mého soudu, není pochyb o tom, že je to důsledek skutečnosti, že byty s nulovými nebo nízkými náměry hradí jen zmíněný paušál za přípojku bytu a přispívají maximálně k temperování objektu. Veškeré náklady na teplo předávané radiátory, na neměřené tepelné zisky stoupaček a neměřené tepelné ztráty/zisky tak hradí pouze vytápěné byty.

Autoři vyhlášky MMR jsou si nebezpečí extremních rozdílů v měrných nákladech vědomi a proto vyhláška obsahuje nouzovou pojistku v podobě ustanovení, že měrné náklady jednotlivých bytů nesmí překročit průměr objektu (=100) o více než +/- 40%.

Díky této korekci splynou v uvedeném příkladě vyšrafované skupiny s jejich nejbližšími sousedy. Na prvý pohled jde o velmi radikální opatření, ve skutečnosti však jde jen o kosmetickou úpravu, představující zúžení teplotního pásma do hranic mezi 14°C a 27°C (nejde o můj výmysl, obdobné hodnoty jsou uvedeny i ve vyjádření MMR k mému dotazu) Zvláště prvá hodnota je zcela nesmyslná uvědomíme-li se, že se v daném věžáku pohybují teploty ve sklepních kójích i v zimním období okolo 13°C a ve vyšších patrech na společných chodbách dokonce přesahují 20°C.

V závěrečné části se pokusím porovnat mezi sebou výsledky rozúčtování nákladů ve dvou třípokojových bytech s rozdílnou úrovní tepelné pohody, variantně podle „indikátorové metody“ a „denostupňové metody“ (v příkladu jsou zachovány stejné parametry jako v předchozím srovnání).

  Byt A. Byt B.
  20°C 24°C
Měrné náklady (objekt =100)
– denostupňová metoda 89 112
– indikátorová metoda
– – původně 50 214
– – po korekci „přípustnou odchylkou“ 60 140
 
Rozúčtované náklady na vytápění v Kč
– denostupňová metoda 8010 10080
– indikátorová metoda 5400 12600
– rozdíl –2610 –2520

Při posuzování údajů na bázi denostupňové metody je třeba si uvědomit tyto skutečnosti:

  • je založena na přímé registraci výsledné úrovně tepelné pohody v jednotlivých bytech pomoci čidel, které jsou současně v centrální jednotce dávány do souvislosti s venkovními teplotami;
  • při rozúčtování nákladů vychází z již citovaného poznatku o vztahu mezi růstem vnitřních teplot a nákladů;
  • vzhledem k těmto vlastnostem jsou její výsledky považovány za kriterium věrohodnosti „indikátorové metody“.

Z příkladu je zřejmé, že by v případě denostupňové metody zaplatil byt B za teplotní rozdíl +4°C o cca o 25% více než jeho soused. Tentýž rozdíl by mu při aplikaci „indikátorové metody“ přišel mnohem dráže; jeho úhrada by byla vyšší o 100%.

Uvedené příklady naznačují, že současný, běžně aplikovaný, způsob rozúčtování nákladů pomocí „indikátorové metody“ překračuje hranici průkaznosti.

V předchozím jsem naznačil hlavní směry fundamentálních změn ve stávající metodice. Bezprostředně jsou však po ruce i některé nouzové možnosti korekcí. Patří k ním zohlednění neměřených tepelných zisků v rozúčtování. A problém neměřených tepelných zisků/ztrát prostupem stěnami lze zkrotit snížením přípustné odchylky měrných nákladů od průměru objektu, dejme tomu, do pásma +/- 20%. Podobné opatření není v rozporu s intencemi MMR, které v metodických pokynech výslovně uvádí, že maximální odchylka –40% by měla být akceptována pouze v nezbytných a odůvodněných případech, například u neobsazených bytů či nebytových prostor.

V případě zájmu jsem ochoten poskytnout podrobnější informace na e-mailové adrese: oklokocnik@cen­trum.cz.

Praha, 1. 6. 2009
Ing. Otakar Klokočník

    Vložil Ing. Otakar Černý (bez ověření), 17. Září 2016 - 17:07

    Pro spravedlivější rozúčtování nákladů na vytápění jsem vyřešil zcela nový způsob, který reaguje na dosavadní problémy s rozúčtováním, a na jeho základu jsem vytvořil počítačový program HC-A. Doporučuji k nahlédnutí mé webové stránky, na nichž jsou porovnány dosavadní způsoby rozúčtování s novým způsobem, mj. i graficky, a jsou zde i podrobnější informace k uvedenému programu.

    Ing. Otakar Černý

    Vložil Karel V (bez ověření), 14. Leden 2016 - 10:29

    Dobrý den,

    v bytových domech, kde je centrální vytápění, jsou např. namontované termostatické ventily. Lze je nastavit, při požadované teplotě se ventil uzavře. Bytem však prochází společné potrubí pro další byty nad ním. Pořád se tak uvolňuje nechtěné teplo. V potrubí je i více než 70°C teplá voda. Toto nechtěné teplo v bytech, sklepech a jiných společných prostorech se potom rozpočítá mezi všechny nájemníky. Ve společných prostorech je snad většinou izolace. Je potřeba, aby byla kvalitní. Myslím si, že by bylo dobré, pokud je panelák zateplený snížit alespoň teplotu otopné vody v bytech na 30 – 40°C. Pokud je izolace dostatečně silná. Vytvořit z domu nízkoenergetický, nebo i pasivní dům. Odpojit se od centrální kotelny. Centrální koteleny, spaloveny nemájí zájem, aby se příliš šetřilo. Menším zlem by mohl být společný kotel pro všechny přímo v domě. Zase je zde společné zbytečné potrubí. Odpadnou zbytečné ztráty a kolující ohřátá voda ve splolečném potrubí mezi jednotlivými bytovými domy. Nejsem zastáncem centrálního vytápění. Vždy snad budou nějaké neshody. Ideální řešení je decentralizace vytápění v pasivním bytovém domě až na úroveň jednotlivých bytů. Každý si topí (netopí), tak jak potřebuje. Není žádné společné potrubí, vysoké úspory. Žádné neshody mezi nájemníky, ušetří všichni. http://www.ekowatt.cz/…yslite-vazne V bytových domech je také špatný vzduch. Pomoci může rekuperace. Měla by být v zateplených domech, aby nevznikaly plísně. Odcházející vzduch ohřívá ten čerstvý z venkovního prostředí. Tím se také šetří, nemusí se větrat okny. http://www.tzb-info.cz/…veho-vetrani http://vetrani.tzb-info.cz/…ich-jednotek

    S pozdravem, K.V.

    Vložil Ing. Otakar Černý (bez ověření), 18. Září 2016 - 20:31

    Při centrálním vytápění se bez stoupaček neobejdeme, ale je důležité, aby se teplo předané těmito stoupačkami spravedlivě rozúčtovalo mezi jednotlivé byty. Větrat se musí, s rekuperací nebo okny, ale kdo teplem vyloženě plýtvá, musí to poznat na nákladech. I při etážovém vytápění jsou problémy s tepelnými toky mezi byty při nedostatečném vytápění. Také tohle umí můj program HC-A spravedlivě rozpočítat.

    Vložil Karel V (bez ověření), 14. Leden 2016 - 10:23

    Dobrý den,

    není to příliš platit za sousedy, kotelnu až 40% navíc? Když budou přetápět svůj byt. Nevede to k úsporám a snižování emisí CO2. http://domaci.ihned.cz/…a-na-sousedy Měla by být také stanovena nějaká obvyklá (doporučená) teplota v bytě, jinak to nemá smysl. http://www.setrimenergii.cz/…-v-interieru Před několika lety: http://ekonomika.idnes.cz/…onomika.aspx?…

    S pozdravem, K.V.

    Vložil Ing. Otakar Černý (bez ověření), 18. Září 2016 - 21:05

    Přetápění bytu si soused při rozúčtování dle mého programu zaplatí výhradně sám. Když na to má, tak mu to nebude vadit. Jinak ho program HC-A naučí šetřit.

    Je jistě dobré snižovat stálou složku nákladů na vytápění ohřevem topné vody na co nejnižší teplotu, aby se co nejvíce využila výkonnost (topná plocha) radiátorů. Teplo je ale z kotelny rozváděno do bytů pomocí stoupaček, které jsou dosud stále hlavní příčinou značných rozdílů v nákladech na vytápění mezi dolními a horními byty. Program HC-A to však spravedlivě rozúčtuje.

    Ať je průměrná teplota vytápění bytů jakákoliv, odchylky od průměru v jednotlivých bytech se musí nutně projevit i v odpovídajících nákladech na vytápění. S tím si program HC-A bez problému spravedlivě poradí.

    Vložil ik (bez ověření), 18. Září 2016 - 21:46

    Pane inženýre, v našem domě byly, jsou a zřejmě budou neustále nějaké problémy ohledně toho, jak si kdo v bytě „topí“, jak ten přetápí, jak druhý se přiživuje na sousedech, kteří jej vytápí. Jelikož již několik let sledujeme, kolik má každý jednotlivý byt odečteno dílků tak prostě se asi s Vámi neshodnu v tom, že jakákoliv metoda dokáže spravedlivě rozúčtovat teplo dodané do domu mezi jednotlivé byty. Jestliže jsou u nás prostřední byty s okny na jih, ve dvou pokojích (obývák, ložnice) ze tří jim prochází stoupačky a v koupelně je stoupačka velkého průměru (tu mají spravedlivě všechny byty stejnou) pak mají o mnoho výhodnější podmínky proti ostatním, krajním, bytům – ti mají kromě koupelnové stoupačky další pouze v kuchyni a ti pod střechou ani to ne. Takže prostřední byty mají spotřebu mezi 150–400 dílky, ostatní v průměru 1700 odečtených dílků (dva rohové byty mají nejvyšší spotřebu cca 1800 dílků). Přitom jeden vlastník prostředního bytu (150 dílků)tvrdí, že má v bytě teplo okolo 21–24 stupňů, a je mi známo jaké teplo v bytě má vlastník se spotřebou 2800 dílků, a to je také tak okolo 21–24 stupňů. Nechala jsem si udělat energetický audit (od energet.auditora s kulatým razítkem) a je úsměvné, že tomuto vlastníkovi vychází podle odečtů teplota v bytě 42 stupňů, což nemá, to by se uvařil. Co vím ze svého okolí, tak všude, kam se montovaly měřáky, tak jsou dohady a problémy, tam kde do loňského roku bylo prováděno rozúčtování podle podlahové plochy, tak byl klid.

    Vložil Ing. Otakar Černý (bez ověření), 18. Září 2016 - 22:53

    Jestliže rozúčtovatel do programu HC-A zadá správně rozměry stoupaček, bude jejich vliv, jako významná součást základní složky nákladů, spravedlivě rozúčtován v celkové tepelné bilanci spolu se spotřební složkou dle náměrů z měřičů tepla na radiátorech při zahrnutí dalších přírodních a stavebně technických vlivů, včetně orientace ke světovým stranám. Program nekompromisně ukáže, do jaké míry jsou dané náměry vyjádřením průměrné teplotní pohody nebo zda uživatel bytu nadměrně větrá a náklady na vytápění si dosud arogantně nechával přeúčtovat na ostatní uživatele.

    Používání programu HC-A tak napomůže

    • ke zlepšení vztahů mezi uživateli bytů,
    • k výchově uživatelů pro úsporné vytápění

    a tím ke snižování celkových nákladů na vytápění v domě.

    Používání poměrových i absolutních měřidel na radiátorech je při použití programu HC-A výhodné, jelikož umožní přijatelně šetřit náklady a na druhé straně odhalí uživatele bytů, kteří by se chtěli obohacovat na úkor ostatních (ať nedotápěním nebo přetápěním či nadměrným větráním bytů) a náklady na vytápění jim spravedlivě naúčtuje.

    Rozúčtování podle podlahové plochy je příliš rovnostářské, nevede k úspornému chování a spíše demoralizuje.

    Vložil Strejček (bez ověření), 20. Leden 2014 - 12:12

    Pro nezúčastněné laiky osvětlím logickou úvahu pana Klokočníka, možná už pozdě. Pan inženýr (neuvedl v jakém oboru) by nejradši viděl, aby platba vlastníka bytu v rámci SVJ neklesla pod 76% průměrné částky za energii na ÚT, což platí v současnosti. Nejraději by viděl tuto částku na 88% a více, jak si dovoluje veřejnosti navrhnout. Pan inženýr počítá s nějakým standardem úpravy objektu v rámci SVJ. Ale neuvádí co s lidmi, vlastníky bytů v rámci SVJ, kteří neustále větrají, to je i takzvaná mikroventilace u nových oken, a dále neinvestují do dalších úspor tepla a podle náměru překračují současných +40%, a více se jim nemůže naúčtovat?? (Komunismus v praxi – každému podle jeho potřeb). Nazabývá se vlastníky bytů, kteří dále investují do snížení spotřeby energií tím, že si pořídí kvalitnější výplně otvorů v plášti budovy SVJ, zateplují dodatečně tepelné mosty, instalují předokenní rolety (ne žaluzie), instalují řízenou ventilaci bytu (rekuperaci) a td. Pan inženýr nebere v úvahu jejich přínos na podíl na celkovém snižování energetické náročnosti objektu. Proto je navrhuje potrestat za jejich snahu. (Opět je tu komunismus v praxi). Pan inženýr by měl, pokud chce spravedlivé vyúčtování, použít výpočty pro návrhy ÚT, kdy dosadí velikosti stávajících rozvodů, hodnoty prostupů konstrukcí okolo jednotlivých místností, nevím jak se vypořádá s otevřenými dveřni mezi nimi, a dosadí denostupně z jednotlivých čidel v místnostech a aplikuje na hodnoty z měřidel. Podle výkonů potřebných na zajištění tepla by se spravedlivě provedlo rozpočítání. Neměl by ale ořezávat enormní spotřeby. Nevím ovšem, zda by tento výpočet SVJ každý rok platilo. Byt je ve vlastnictví člena SVJ a ne vždy je energetický průkaz budovy ukazatelem energetické náročnosti konkrétního bytu, jak jsem výše uvedl a podle toho se odvíjí jeho cena. V ceně bytu je jednak jeho poloha v rámci lokality, tak i jeho orientaci ke světovým stranám. Tuto výhodu popírá pan inženýr a chce aby se výhodná světová orientace, ekonomicky, degradovala na úroveň nevýhodné. Zase komunismus v praxi. Nejlepší řešení by bylo, pokud někdo doloží vylepšení tepelné pohody v bytě snížení energetické náročnosti, měly by se brát v úvahu naměřené hodnoty. Těm co nedoloži že dosáhli snížení energetické náročnosti doložitelnou úpravou dopopčítat na průměr bez pardonu. Tím by se dosáhlo ekonomické návratnosti prostředků vlastníků, které investují do snižování energetické náročnosti objektu a snižují tak průměr všem ostatním. Co na toto řešení říkáte, pane inženýre??

    Vložil Ing. Otakar Černý (bez ověření), 18. Září 2016 - 22:12

    Simulací na programu HC-A lze snadno názorně zjistit, že při současné zákonné toleranci úspor do 20 % pod průměr se při nedostatečném vytápění některého bytu stále ještě poněkud nepříznivě projevuje odsávání tepla ze sousedních bytů bez možnosti kompenzace od nevytápěného bytu. Tolerance úspory nákladů kolem 15 % je ještě přijatelná. Zúžením pásma tolerance pod 15 % by se však ztrácela motivace k úspornému vytápění. Nulová tolerance je pak rovná rozúčtování nákladů podle podlahové plochy, což je naprosto demoralizující.

    Nadměrné větrání při souběžném vytápění se musí nutně projevit na zvýšeném náměru měřičů tepla na radiátorech. Program HC-A to snadno odhalí a spravedlivě vyhodnotí.

    Investice do snížení tepelných ztrát nejen celých domů, ale i jednotlivých bytů, se vyplatí v odpovídajícím snížení nákladů na vytápění. Program HC-A je pak spravedlivě rozliší. Zákon však respektuje úsporu nákladů jen do –20 % pod průměr.

    Pro byty nebo i celé domy, které dosahují prokazatelně výrazné omezení tepelných ztrát, by k zajištění rychlejší návratnosti investice, za předpokladu používání programu HC-A k rozúčtování nákladů, bylo řešením zvýšit rozsah tolerování úspor přes 20 %, např. na 30 až 40 %, aniž by se to projevilo ve významnějším odsávání tepla z nevytápěných bytů. V tomto směru jsem zaslal podnět na MMR.

    Používáním programu HC-A se objektivní náklady pečlivě eliminují a jsou rozúčtovány podle započitatelné podlahové plochy bytu, avšak subjektivní překročení nebo podkročení nákladů na vytápění je důsledně účtováno k danému bytu. Dolní hranici nákladů –20 % od průměru lze akceptovat, ale přeúčtování nadměrných nákladů za rozmařilé vytápění bytů na ostatní byty se při použití programu HC-A jeví jako vysoce nemorální. MMR jsem navrhnul zrušení této horní hranice nákladů.

    Spravedlivým rozúčtováním nákladů pomocí programu HC-A se odstraní diskriminace nevýhodně situovaných bytů a zvýší se jejich tržní cena.

    Vložil jboksay, 28. Červen 2010 - 19:40

    To p. Klokočník také navrhuje. Nelze přece vyhánět čerta ďáblem. Tady je jasné, že bez skutečně funkčního systému se nelze spoléhat na různé koeficienty a minima. Zde spíše lze doporučit držet se osvědčené metody rozúčtování podle plochy bytů. O podrobnostech jsem již psal ve svém blogu: http://www.portalsvj.cz/…ovych-domech

    Vložil Anonymous, 17. Říjen 2009 - 9:33

    Dobrý den, nevím již co mám dělat, nyní jsme koupili byty, kterých je v domě 13, máme vlastná kotelnu ale platíme Kotelnám, rozúčtování máme dle m2, měřidla nemáme.Letos jsme dopláceli na teplo a teplou vodu 13540,– Kč ač máme vysoké zálohy.Můj byt je 91m2. Skutečné náklady byly za teplo 33053,– Kč, TUV 9745,– Kč. Nyní již platíme za měsíc 2766,– Kč- teplo-ÚT a ořev-TUV 900,– Kč MĚSÍČNĚ,v bytech je přetopeno i když se vypíná topení, protože stoupačky, které jsou na povrchu stěn vytopí byt. Žádala jsem již loni aby tolik netopily, ale máme s nimi stále problémy.Na domě je prý regulace a ta to hlídá, ale myslím, že je to rozbyté a kotelník , který k nám od KOTELEN dochází topí co nejvíce a někdy i když je venku teplo. Poraďte. Děkuji

    Vložil AnonymousXY (bez ověření), 28. Červen 2010 - 20:23

    Provozujte si svoji kotelnu sami, vyměňte kotelníka za automatickou regulaci a budete mít lacinější teplo

    Vložil Anonymous47 (bez ověření), 11. Listopad 2010 - 6:28

    Pokud je výkon do 100kW tak to není kotelna ale místnost s plynovými kotly a kotelník není potřeba, pokud je to nad 100kW pak je potřeba mít kotelníka se vším co k tomu patří (platem, sociálním a zdravotním atd.)

    Vložil jboksay, 28. Červen 2010 - 19:19

    Opravdu máte vysoké náklady, protože já při stejné výměře zaplatím za teplo 13 tis. Kč a to u nás teplo rozúčtováváme podle plochy. Máte zateplený dům a plastová okna? A co regulační ventily? Pracují správně?

    Vložil A (bez ověření), 13. Březen 2013 - 9:34

    Dobrý den,

    mohu se zeptat jaké máte vzorce pro rozpočítávání nákladů na teplo dle plochy? Rozpočítáváte na m2 nebo m3? Děkuji

    Vložil Karel Kuchynka, 13. Březen 2013 - 9:48

    Dobrý den,

    plocha se měří v m2, objem v m3. Pro rozpočítávání nákladů na teplo se počítá podlahová plocha bytu. Přeji hezký den.

    Vložil m3 (bez ověření), 8. Duben 2016 - 19:01

    „Pro rozpočítávání nákladů na teplo se počítá podlahová plocha bytu“

    Pane Kuchynko,

    v předpisu se dočtete se, že pro rozpočítávání nákladů na teplo se počítá objem bytu (m3).

    Vložil Petr, 29. Prosinec 2009 - 9:36

    Anonymousi, hledejte v legislativě a diskusi. Rozúčtování jinak než dle měřidel legislativa nezakazuje ?

    Vložil bzz (bez ověření), 27. Srpen 2009 - 6:01

    Pokud si doma zapnu elektrický ohřívač (mám malé dítě), nebo manželka bude často péct v troubě, pak se domnívám zaplatím toto teplo dvakrát. Jednou za elekřinu spotřebovanou těmito spotřebiči a podruhé toto teplo naměří indikátor. Je to tak?

    Vložil Karel V (bez ověření), 14. Leden 2016 - 10:31

    Dobrý den,

    v bytových domech, kde je centrální vytápění, jsou např. namontované termostatické ventily. Lze je nastavit, při požadované teplotě se ventil uzavře. Bytem však prochází společné potrubí pro další byty nad ním. Pořád se tak uvolňuje nechtěné teplo. V potrubí je i více než 70°C teplá voda. Toto nechtěné teplo v bytech, sklepech a jiných společných prostorech se potom rozpočítá mezi všechny nájemníky. Ve společných prostorech je snad většinou izolace. Je potřeba, aby byla kvalitní. Myslím si, že by bylo dobré, pokud je panelák zateplený snížit alespoň teplotu otopné vody v bytech na 30 – 40°C. Pokud je izolace dostatečně silná. Vytvořit z domu nízkoenergetický, nebo i pasivní dům. Odpojit se od centrální kotelny. Centrální koteleny, spaloveny nemájí zájem, aby se příliš šetřilo. Menším zlem by mohl být společný kotel pro všechny přímo v domě. Zase je zde společné zbytečné potrubí. Odpadnou zbytečné ztráty a kolující ohřátá voda ve splolečném potrubí mezi jednotlivými bytovými domy. Nejsem zastáncem centrálního vytápění. Vždy snad budou nějaké neshody. Ideální řešení je decentralizace vytápění v pasivním bytovém domě až na úroveň jednotlivých bytů. Každý si topí (netopí), tak jak potřebuje. Není žádné společné potrubí, vysoké úspory. Žádné neshody mezi nájemníky, ušetří všichni. http://www.ekowatt.cz/…yslite-vazne V bytových domech je také špatný vzduch. Pomoci může rekuperace. Měla by být v zateplených domech, aby nevznikaly plísně. Odcházející vzduch ohřívá ten čerstvý z venkovního prostředí. Tím se také šetří, nemusí se větrat okny. http://www.tzb-info.cz/…veho-vetrani http://vetrani.tzb-info.cz/…ich-jednotek

    S pozdravem, K.V.

    Vložil brtnk (bez ověření), 21. Říjen 2012 - 16:49

    No tak to jsem někde. Tento rok nám budou instalovat dvoučidlové měřiče techem a já používám troubu denně, jsem cukrářka a denně peču zakázky, mám v kuchyni 25st. celou zimu a v létě ještě víc. Takže já jen troubou topím v bytě na 21st. Takže topení mám vypnuté a přesto budu platit dvakrát, super.

    Vložil kk (bez ověření), 8. Duben 2016 - 18:57

    Dovolím si všem reakcím odporovat. Paní cukrářka škutečně zaplatí „2ד. Představte si situaci, že má nižší spotřebu o např. 50% než je průměr domu. Takže pak se jí platba na průměr domu (resp. jeho část) dorovnává, nemluvě o tom, že bude vždy platit částku za plochu bez ohledu na spotřební složku. A to vše navzdory, že má elektrické topení v podobě trouby a tudíž topí a neparazituje na sousedech, kteří by její byt vytápěli přes stěny.

    Vložil ivo6 (bez ověření), 27. Srpen 2009 - 7:40

    Zalezi na systemu (pomeroveho) mereni. Napadaji me tri systemy:

    1. Indikatory na radiatorech.
    2. Bytovy kalorimetr.
    3. Mereni teploty v byte (denostupnova metoda).

    U systemu 1 a 2 k dvoji platbe nedojde, u systemu 3 ano. Vse za predpokladu, ze vse funguje jak ma – termostat. ventily, regulace teploty atd. ivo6

    Vložil Petr Patočka, 27. Srpen 2009 - 7:23

    Není úplně. Každý dodatkový zdroj se na náměru indikátoru může projevit, ale záleží na tom jak moc.

    Pokud budete místnost vytápět na 20°C, tak v místě instalace indikátoru bude teplota 30°C (berte jako příklad). Pokud nyní přidáte dodatkový zdroj (třeba tu troubu) tak teplota v místnosti stoupne třeba na 22°C, ale teplota v místě instalace indikátoru nestoupne o ty samé 2K. Naopak pokud budete chtít dosáhnou teploty 22°C pomocí otopného tělesa, teplota v místě instalace se zvýší o více než ty 2K.

    Co budou dělat dvoučidlové indikátory je otázka, ale moje averze k nim a jejich nepochopení je zde už snad obecně známa.

    Pokud topné těleso úplně vypnete a jako primární zdroj tepla použijete nějaký externí, tak bude teplota v místnosti 20°C a teplota v místě instalace také. A zde vznikne právě ten potřebný rozdíl v náměrech. Konkrétní energetické bilance jsou samozřejmě složitější, ale lze s klidným svědomím konstatovat, že k dvojité platbě za energii nedochází.

    Petr Patočka VIPA CZ s.r.o.

    Vložil FrantaF, 22. Červenec 2009 - 19:10

    Výhrady k vyhlášce jsou vyslovovány již dlouho, měření spotřeby tepla a rozdělování nákladů za teplo jsou zpochybňovány. Navrhovaná řešení nebudí velkou důvěru a většinou se snaží pouze upřesnit jistý podíl úniků. Vyhláška je snad nedokonalá, ale platí a dovoluje také odlišnosti po dohodě všech nájemníků. Je to asi proto, že profesionální firmy poskytují přesné údaje, vycházející z hodnot, označovaných jako nevěrohodné a neobjektivní. Spory o tom, zda je vůbec možné v praxi dosáhnout objektivního výsledku zpochybňují samou podstatu rozdělování. Cílem je přiblížit se optimálnímu rozdělení nákladů a zachovat zainteresovanost na odstranění zbytečného plýtvání. Malá společenství ztrácí zájem kupovat služby, jejichž produkt je pochybný a mohou dojít k následnému závěru.

    Vyhláška dává poměrně malý prostor diferenciaci, z důvodu ochrany nájemníků před neoprávněným nákladem na teplo, protože připouští nedokonalost měření a výsledků výpočtů na jejich základě. Můžeme se tedy pokusit o vlastní řešení, třeba stejně pochybné, ale které zvládneme sami. Zvláště v případě, kdy máme všichni téměř shodné podmínky bydlení a větší počet bytů (v našem případě 48) a pouze tři skupiny místností, znevýhodněných z hlediska polohy místnosti v domě, tedy přízemní, střední a podstřešní. Navíc je jejich počet 12, 24 a 12 poměrně dostatečně vysoký, abychom mohli předpokládat, že průměrné chování a nároky na tepelnou pohodu nájemníků v jednotlivých skupinách jsou srovnatelné. Máme měření tepla, regulační ventily na topných tělesech, každý může mít svou odpovídající pohodu.

    Pak stačí výsledky měření v jednotlivých místnostech upravit vypočítaným koeficientem, který posune průměry naměřených hodnot za uvedené tři skupiny na stejnou hodnotu. Při poměru dělení základní a spotřební složky 50:50 ukazují praktické výsledky zkušebně určené z hodnot několika minulých let, že se vypočtené náklady bytů pohybují v celém povoleném rozsahu vůči průměru na jednotku plochy. Jednotlivé byty se někdy dostanou mimo hranici povolené odchylky 40%. Ty pak musí být dodatečně korigovány, samozřejmě při zachování poměru nákladů u ostatních bytů. Výpočet pro jedno společenství provede středoškolák s jakýmkoliv počítačem. Výsledek takového rozdělení může být stejně pochybný jako ostatní, která se běžně tímto přívlastkem označují, ale může být vyhovující v případech, který jsem popsal a není v rozporu s vyhláškou.

    Uvedený článek je užitečnou osvětou pro zájemce o tuto problematiku, ale společenství vlastníků by uvítala také praktické rady, jak složitý pochybný postup nahradit jednodušším, třeba stejně pochybným ale přístupnějším postupem, do doby konečného vyřešení problému.

    Vložil jboksay, 28. Červen 2010 - 19:27

    Pak byste se dozvěděl, že použití indikátorů na radiátorech nahrává pouze některým šetřílkům, kteří mají celou topnou sezónu uzavřené regulační ventily a při vyúčtování mají i se základní složkou protopeno cca 60% nákladů průměrné spotřeby. Teplo není perpetum mobile a cestu si od sousedů k nim najde. Za současného technického stavu používaných indikátorů doporučuji přejít na rozúčtování podle plochy.

    Vložil lake, 23. Červenec 2009 - 7:32

    Pane FrantoF,
    Vyhláška 372/2001 Sb. a postup v ní uvedený nejsou špatné. Ostatně to, co popisujete, je v kostce postup podle vyhlášky.
    Máte pravdu v tom,že rozúčtování pro dům je možno pohodlně provádět v tabulkovém kalkulátoru (Calc ze sady OpenOffice, nebo Microsoft Excel). Já si takto každoročně kontroluji rozúčtování pro byt a objevuji drobné chyby, kterých se rozúčtovatel dopustil ;-)
    Základem přiměřenosti rozúčtování nákladů podle indikátorů jsou tyto podmínky:

    • (1) správně stanovené koeficienty výkonu těles,
    • (2) správně stanovené koeficienty polohy místností, s přihlédnutím ke *skutečným* izolačním vlastnostem vnějších stěn,
    • (3) průkazné zdokumentování a vyčíslení plýtvání teplem, které má původ v nehospodárném chování konkrétních uživatelů bytů (přetápění, nadměrné větrání).

    Zejména bod 3 se prakticky neuplatňuje, přestože má oporu ve vyhlášce; pak vzniká velký rozptyl náměrů a z toho plynou spory ohledně povinnosti upravit rozpočet nákladů na vytápění tak, aby se všichni vešli do pásma +/- 40% od průměru na 1m2 zúčtovací jednotky. K tomu viz příspěvek v diskusi na portálu tzb-info:
    http://www.tzb-info.cz/t.py?t=22&i=2123#text419

    lake

    Vložil jboksay, 28. Červen 2010 - 19:31

    K čemu je vám stanovení koeficientů, když má šetřílek celou topnou sezónu uzavřené regulační ventily na radiátorech? Kde se nic neměří, tam se nemůže žádný koeficient uplatnit

    Vložil FrantaF, 24. Červenec 2009 - 12:43

    Pane „lake“. Děkuji za poznámku a zvláště za odkaz na zajímavou diskuzi k této problematice.

    Vaše slova v bodu (2) „s přihlédnutím ke skutečným izolačním vlastnostem vnějších stěn“ vyjadřují, že mnou uvedené zjednodušení, stanovit v našem případě koeficienty na základě hodnot „průměrného nájemníka“ větších skupin bytů (které mají srovnatelné izolační vlastnosti), nepovažujete za úplně správné (to není výtka, pouze konstatování).

    K bodu (3) poznamenávám, že se setkáváme s chybnou interpretací úpravy koeficientů při překročení limitů a neumožnění odečtů indikátorů (zvláště, pokud se vyskytují v domě současně), ale vždy se jedná o chybu údajně nesnadného výpočtu (což nepřipouštím) a obavy ze sporů s nájemníkem (stejně nepřijatelné, protože správně určený „postih“ nelze úspěšně napadnout).

    Neúměrně vysoké překračování limitů, které pobuřuje některé diskutující se u nás nevyskytuje a správná interpretace vyhlášky je pro nápravu malého výskytu těchto případů dostatečná. FrantaF

    Vložil lake, 13. Červenec 2009 - 17:47

    Pane Klokočníku,
    setkal jsem se v praxi s Vámi navrhovaným zohledněním stoupaček v bytech s podílem 10% na celkovém dodaném teple.
    Ve vyúčtování to správce vykazuje jako "neměřené teplo" ve výši přesně 10% tepla na topení a rozpočítává na jednotlivé byty (přesnou metodiku ještě neznám, ale budu jí od správce chtít).
    Je vidět, že některé věci z Vašeho návrhu se už do praxe dostaly. Metoda je pravděpodobně spravedlivější, než kdyby byly tepelné zisky ze stoupaček ignorovány, nebo kdyby se postupovalo podle přílohy 1 k vyhlášce 372/2001 Sb., která za stoupačky v místnosti paradoxně "trestá" jen byty v nevýhodné (více ochlazované) poloze.
    Jen podotknu, že uplatněný postup - ač logický - je v rozporu s vyhláškou, takže se zřejmě používá na základě tiché dohody všech. To potrvá do doby než některý vlastník takové rozúčtování napadne.
    lake

    Vložil Věnek Kulhánek (bez ověření), 5. Červenec 2009 - 7:04

    Vážený pane, nesmyslnost současné vyhlášky, týkající se hlavně rozúčtování nákladů na otop je známá již od jejího vzniku. Je paradoxní, že i MMR tuto vyhlášku zarputile obhajuje (můžu zdokladovat). Návrh na možné řešení jsem publikoval v časopise ENERGIE a PENÍZE č.9/2008. Návrh mám i na svých stránkách http://venekkulhanek.sweb.cz

    Vložil FrantaF, 26. Červenec 2009 - 14:07

    Velkou část zdůvodnění Vašeho návrhu úpravy vyhlášky tvoří výhrady vůči limitům odchylky nákladů na 1 m² plochy a zdůrazňování zajištění vyvážené otopné soustavy. Současně připomínáte možnost neobjektivního stanovení koeficientů, které má nepříjemné důsledky na uživatele. Chci připomenout, že právě pro možné chyby koeficientů je užší tolerance vhodná.

    Vámi uváděné výhody řešení nejsou vlastností uvedeného postupu, ale samostatná zadání, která jsou podmínkou každého řešení a přínosem i v případech, kdy se měření neprovádí. Já bych nechal zásadní rozhodování na spoluvlastnících domů (k právům majitelů nájemních domů se nemohu nevyjadřovat), odborníkům bych přenechal odborné diskuze, osvětu a nabídku kvalitních služeb, právníkům a politikům stanovení obecných pravidel a nutných limitů pro ochranu občanů před nepoctivým jednáním kohokoliv.

    Domnívám se, že vyhláška nemá řešit vyvážení otopné soustavy. Při rozdělování nákladů je na to pozdě, parametry musí definovat norma, závazná pro dodavatele stavby, inovace a vybavení domů. Podle mého názoru má zákon určit cíl, kterého má být dosaženo a hranice, které občan nesmí překročit, aby nepoškodil jiné. Musí zajistit ochranu nájemníků „děravých“ domů před neoprávněně vysokými náklady na teplo, umožnit vhodnou zainteresovanost na úsporách tepla a zabránit trestání nájemníků za nedostatky způsobené nemístným krácením nákladů při výstavbě nebo inovaci budovy. Nemá přikazovat zbytečné výdaje a sledování tam, kde jsou vyhovující podmínky již zajištěny. Narážím na Vaši větu „Nelze ji, za současného stavu legislativy, nařídit ale pouze uplatnit“. Proč nařizovat tam, kde je dovoleno přesvědčovat. Vámi navržená metoda je logická, ale využití denostupňů je dalším diskutabilním prvkem v této oblasti.

    Zavádění dalších parametrů, stejně nejistých z hlediska objektivity, jako jsou již nyní zpochybňované, kterým většina lidí nerozumí a proto také nevěří, nepřinese spokojenost uživatelů. Naopak může způsobit méně průhlednými a průkaznými parametry větší a hůře zjistitelné poškození nájemníka, než mnohé uváděné příklady. Velké „krádeže“ tepla, uváděné v některých příspěvcích, jsou asi umožněny chybou v nastavení otopné soustavy, ale vyvážená soustava je podmínkou správného provozování, která platí také v případě, že se teplo neměří.

    Nejsem odborník, ale sleduji prostředí a jeho změny. Uvedu své poznatky z našeho domu. Před zavedením regulačních ventilů byly původní ventily téměř trvale otevřeny a „regulovalo“ se větráním. Po regulaci a zavedení měření klesla spotřeba o 25%. Pro mne z toho vyplývá, že mnohonásobná spotřeba, vyvolaná častým větráním, není při zajištění řádných technických podmínek možná. Technickými podmínkami myslím otopná soustava, měření tepla a výpočet rozdělení nákladů.

    Máme „děravý“ dům a ztráty prostupem činí 63 W/m² při vnější teplotě –15°C (při průměrné teplotě za topné období jsou asi poloviční). Tyto ztráty tvoří méně než polovinu celkových ztrát tepla. Po zateplení domu, které jsme po pěti letech konečně prosadili, bude prostup pouze asi 9 W/m² při –15°C. Proti ostatním ztrátám bude tedy téměř zanedbatelný a malá nepřesnost redukcí bytů znevýhodněných polohou nebude hrát roli, pokud vůbec bude redukce třeba. Také prostupy mezi byty nepovažuji za významné ze dvou důvodů. Teplotní rozdíl i plocha společných stěn bytů nejsou velké a ztráty jsou proto malé. Pokud mi to bude přesto vadit, mohu snadno ztráty snížit sám menším nákladem, než představuje nejistý soudní spor.

    PS: domnívám se, že součet dvou koeficientů RTN v tabulce je matoucí. FrantaF

    Vložil ivo6 (bez ověření), 23. Červen 2009 - 10:07

    Chtel bych reagovat na tento clanek, kteremu nelze uprit snahu o verohodnost vyuctovani, obsahuje ale nekolik nepresnosti.

    K odst.B Zde lze souhlasit, ze existuji stale naklady na vytapeni – tedy ty, ktere se nemeni s chovanim uzivatelu bytu. Velkou cast tvori „netepelne“ stale naklady. S temito naklady pravdepodobne nepocitali autori vyhlasky, pocitali jen „tepelnymi“ stalymi naklady (napr. vytapeni spolecnych casti). Stale netepelne naklady se nemusi tykat jen dalkoveho tepla z teplarny, ale i vytapeni kotelnou v dome. V nasem dome s plynovou kotelnou jsem napriklad napocital 28% stalych netepelnych nakladu, tedy plateb za udrzbu kotelny, elektrinu kotelny a stalou platbu plynarne bez ohledu na spotrebu.

    K odst.D Tady nemuzu souhlasit se zaverem odvozenym z vyjadreni MMR. Tedy ze pokud se mi zda, ze vyuctovani dle vyhlasky neodpovida fyziklanim principum, nemusim ji dodrzet. Kdo to posoudi, ze neodpovida fyzikalnim principum? Pokud si vytvorim vhodnou teorii, muzu rozpocitavat naklady s nulovou zakladni slozkou napriklad? K samotnemu navrhu rozuctovani. Autor navrhuje 15% nakladu priradit prostupum mezi byty. Co si ma clovek predstavit pod nelinearnim rozvrzenim techto nakladu mezi darce a prijemce, jaky bude postup? Prostupy mezi byty tvori prece v celem dome v souctu 0, tedy tezko mohou byt rozpocitavany jako nejaky podil nakladu, navic fixni.

    K odst.E Cele srovnani indikatoru a denostupnove metody je postaveno na pravidlu 6%/1°C. To lze provest pokud jsou splneny alespon tyto podminky:

    1. Spravny vypocet s indikatory dle vyhlasky – spravne koeficienty polohy atd.
    2. Neexistuji fixni naklady. Tedy % zvyseni ENERGIE odpovida % zvyseni NAKLADU pri zvyseni teploty o 1°C.
    3. Zvyseni energie celeho domu podleha skutecne pravidlu 6%/1°C. Ale u bytu to plati jen tehdy, pokud jsou ztraty venkovnim plastem dominantni. Pokud jsou vyznamne ztraty do sousednich bytu nebo spolecne chodby, strmost muze byt podstatne vetsi nez 6%/1°C.

    Ma teplote bytu odpovidat spotrebni slozka, nebo celkove naklady? Dle autoru vyhlasky asi celkove naklady, protoze korekci ±40% zduvodnuji moznym rozpetim teplot za vyuziti pravidla 6%/1°C. Je to ale spravne? Uprava metody je ve vyhlasce stanovena prave pro prekroceni 40%. Proc MMR ve svych pokynech k vyhlasce uvadi, ze hranice muze byt pro nektere domy mensi, treba 20%. Opet, mohu si tuto hranici zvolit 0%, kdyz si pro to vytvorim teorii? Uvitam vecnou reakci autora. ivo6

    Vložil Věnek Kulhánek (bez ověření), 29. Červenec 2009 - 19:19

    O problémech se diskutuje, bouhužel diskutováním zcela planým. Pokud se budeme držet platné vyhlášky, dostaneme se pouze k jedné věci. Někdo má rohlík za korunu, druhý za dvě. Přitom jak jeden, tak i ten druhý sní jen jeden rohlík. Otázkou je, proč jeden za korunu a druhý za dvě. Vsvětlení se snažím podat na svých stránkách http://venekkulhanek.sweb.cz Jakékoliv připomínky vítám. venekkulhanek­.seznam cz

    Vložil ivo6 (bez ověření), 31. Červenec 2009 - 15:21

    Vite jsou dve moznosti co s vyhlaskou:

    1. Snazit se ji dodrzet a uplatnovat tak aby se nepocitaly uplne nesmysly – hlavne uzivani nerealnych koeficientu polohy.
    2. Ignorovat ji a pocitat to podle sebe.

    Ja se snazim o moznost a). ivo6

    Vložil jboksay, 28. Červen 2010 - 19:53

    To však neznamená, že neumožňuje rozumné řešení. Kdo chce být klamán, tak používá indikátory. Ti ostatní si je nepořizují a nebo je po schválení shromážděním SVJ demontují a teplo rozdělují podle obytné plochy. Viz odkaz: http://www.portalsvj.cz/…ovych-domech

    Vložil Petr Patočka, 30. Červenec 2009 - 6:15

    Rohlík je dobrej příklad. Ale vysvětlení je špatné.

    Vyhláška pouze říká, že každý rohlík by měl stát nejméně 0.60 Kč a nejvíce 1.40Kč. Dokud vyhláška neplatila mohl někdo dostat rohlík zadarmo a jiný za něj zaplatit 10Kč.

    Takže myslím, že tato vyhláška je z pohledu ochrany uživatele určitě přínosem.

    Vložil Věnek Kulhánek (bez ověření), 30. Červenec 2009 - 8:05

    Ono to vysvětlení špatné není, vy jste chtěl pouze naznačit,že do doby platnosti vyhlášky byl stav daleko horší. To ano. Ale dopočítejte ten rohlík do podoby „měřené spotřební složky“. Tam je cenový rozdíl podstatně větší. Pro úplnost: Při ZS 40% činí rozptyl SS 137% a při ZS 50% číní rozptyl SS 160%. To je jiná káva. Takže „měřená spotřební složka“ znamená v překladu do rohlíků to, že někdo má rohlík zadarmo a někdo za 1,37Kč, případně za 1,6 Kč. To je podstata hry! To mi doufám nechcete vyvrátit. Je to velmi jednoduchý matematický výpočet. Hold není rohlík, jako rohlík

    Vložil . (bez ověření), 30. Červenec 2009 - 13:09

    Jenže právě ten rohlík zadarmo je v rozporu s vyhláškou.

    Vložil Věnek Kulhánek (bez ověření), 30. Červenec 2009 - 14:35

    To je právě ten omyl že ne! Měřená spotřební složka může mít tuto toleranci a přitom celková tolerance celkových nákladů na otop u konečného spotřebitele na 1m2 v rozsahu ± 40% oproti průměru ve zúčtovací jednotce bude dodržena. To je hranice, kterou vyhláška připouští. Ve svém návrhu na úpravu vyhlášky mám výpočet uveden. Ono to chce opravdu hlubší zamyšlení. Beru, že každý názor je přínosem, ale pokud se nezačne jednotně řešit,k ničemu to nepovede. Pouze k diskuzím nad diskuze. Ta trvá již osm roků a nic.

    Vložil . (bez ověření), 30. Červenec 2009 - 16:28

    Rohlík zadarmo nemůže být nikdy v toleranci ± 40 % průměrné ceny rohlíku. Asi jsem to prve napsal příliš zkratkovitě. (cena rohlíku = cena za m2)

    Vložil Petr Patočka, 30. Červenec 2009 - 8:56

    „Měřená spotřební složka“ je pouze „větší/rovná“ polovička rohlíku. Pokud se bavíme o rohlíku, tak tedy o celém. Je to velmi jednoduchý matematický výpočet.

    Rohlík = celková platba za teplo. Nic jiného vyhláška neřeší.

    Vložil Věnek Kulhánek (bez ověření), 30. Červenec 2009 - 9:48

    Nic jiného jsem neočekával. Ale co mi odpovíte na možný rozptyl „měření“ spotřební složky? Do takového rozptylu se musí dostat i neměření. Samozřejmě (to mi asi odpovíte) má každý své metody a zákazník si může vybrat. Zřejmě dle toho, jak tomu nerozumí. Je to brnkačka. Snad nám nepokazí chuť na rohlík.

    Vložil Petr Patočka, 30. Červenec 2009 - 10:17

    Bohužel přeskakujete z problému do problému. Existují zde tři věci:

    1. rozptyl dosahovaných teplot v místnostech
    2. rozptyl náměrů indikátorů
    3. rozptyl úhrad

    Vyhláška 372/2001 Sb. řeší pouze limity pro bod třetí.

    Vazbu mezi těmito věcmi musí umět zvládnout firma provádějící rozpočty. Musí zvládnout vyřešit nulové náměry (a že je to čím dál tím častější problém), musí zvládnout nekonečně velký rozdíl náměrů (pokud je někde nula, vše ostatní je problém) i v případě nenulových náměrů musí zvládnout třeba padesátinásobné rozdíly v náměrech (toto jsou klasické vlastnosti indikátorů dle ČSN EN 834 a ČSN EN 835). Tedy musí umět z rozptylu náměrů vyvodit rozptyl úhrady. Pokud zároveň zvládne skloubit rozptyl úhrady s rozptylem dosahovaných teplot, je to jen dobře pro uživatele, protože tím se mu do ruky dostane jediný kontrolovatelný údaj. Tedy v ložnici mám 17°C a proto platím tolik a tolik, kdežto v obývacím pokoli mám 23°C a proto platím o x více.

    To že na trhu je spousta firem, které mají problém už s tím prvním, tedy jak z náměru (protože je úplně blbej) udělat alespoň úhradu která neodporuje vyhlášce, je další problém. Ale to přeci není chyba vyhlášky.

    Vložil Věnek Kulhánek (bez ověření), 30. Červenec 2009 - 14:43

    Děkuji za Vaše vyjádření, ale jednou jste mi ho v minulosti již dával. Absolutně stejné. Takže na co diskuze?

    Vložil lake, 30. Červenec 2009 - 20:21

    Pan Patočka argumentuje logicky a věc se má přesně tak, jak popisuje. V diskusi o rohlíku nesmíme zanedbávat základní složku, kterou spotřebitel taky platí - vyčíslovat pouze rozptyl spotřební složky nemá tedy valný smysl.
    K příspěvku pana Patočky dodám:
    Nulové náměry nepředstavují přece žádný problém: ve výpočtech se nikde nepoužívají poměry náměrů N1/N2. Bude-li náměr N2=0, nic se neděje, k dělení nulou nikde ve výpočtu nákladů nedochází.
    lake

    Vložil Petr Patočka, 30. Červenec 2009 - 22:46

    Ano tady není problém v matematickém dělení nulou, ale ve způsobu použití koeficientů. Většinou je koeficient použit na přepočet náměru tedy náměr*koeficient. Tedy dostanu se do situace kdy část náměrů změním, ale nulové mi stále zůstavají nulové. A to je chyba indikátoru.

    Při spouštěcí teplotě dle ČSN EN 834 mohu získat teplo aniž by o tom indikátor věděl. Stačí pokud v místě instalace bude menší teplota než je ona spouštěcí. Ta může být až 30°C. Tedy dle logiky těchto norem teplo z otopného tělesa získávám a indikátor o tom nemá ani páru. Tedy jednoznačná chyba indikátoru.

    Tento problém je v současné době rostoucí. Po zateplení a výměně oken se může snížit teplota otopné vody a tím dochází k nárůstu výskytu nulových náměrů. A těžko říct co udělá rozúčtovatel, když má v objektu 30% nulových náměrů.

    Petr Patočka VIPA CZ s.r.o. (nemáme nulové náměry, to jen pro upřesnění)

    Vložil . (bez ověření), 31. Červenec 2009 - 7:02

    Mě by spíš zajímalo, co udělá rozúčtovatel, když má v objektu 100 % nulových náměrů. Na to je i vyhláška krátká.

    Vložil Petr Patočka, 31. Červenec 2009 - 7:37

    Vymyslí kolonku „neměřené teplo“ nebo nějakou jinou podobně „inteligentní“ a rozdělí to přesně dle vyhlášky. Bohužel taková je smutná současnost.

    Naštěstí zatím o takovém případu nevím. Vy ano?

    Petr Patočka
    VIPA CZ s.r.o.

    Vložil Lydie (bez ověření), 6. Květen 2010 - 6:33

    Pane Patočka,pokud nevíte o „inteligentní,vy­myšlené“ kolonce,pošlu Vám naše rozúčtování,kde je uvedena kolonka „neměřené jednotky“. Výsledkem toho je,že byt,kde méně topí (nejsou tam nulové hodnoty),platí víc než byt,kde je přetopeno.Jako laik se můžu jenom ptát:k čemu jsou potom indikátory na tělesech ústředního topení?

    Volby prohlížení komentářů

    Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".