Rozúčtování nákladů na vytápění bývají zcela nevěrohodná

Článek je určen především pro statutární orgány SVJ, ale může být užitečný i pro jednotlivce, kterým nejsou příliš jasné důvody proč mezi domácnostmi existují tak příkré rozdíly v nákladech na vytápění a jsou ochotni se nad touto problematikou hlouběji zamyslet.

A. Základní pojmy

Metodické pokyny k vyhlášce MMR č. 372/2001 Sb. říkají zcela nekompromisně, že se při rozúčtování rozdělují náklady na tepelnou energii na vytápění, nikoliv množství tepla, které bylo dodáno jako ekvivalent tepelných ztrát bytů a celého objektu (tj. „spotřebovalo“ se, aby byla zajištěna požadovaná tepelná pohoda v jednotlivých bytech). Mnohá SVJ a bytová družstva se dosud s tímto cílem neztotožnily.

Tepelná pohoda je výsledkem kumulace provozního výkonu otopného tělesa, tepelných zisků z rozvodu tepla a dále zisků (ztrát), které prostupují stěnami z vytápěných bytů do bytů se zcela uzavřeným otopným tělesem.

Takto komplexně přistupuje k problematice tzv. denostupňová metoda, která pomocí čidel registruje tepelnou pohodu jednotlivých bytů a nemá proto potřebu rozlišovat, z kterého zdroje pochází. Dominující část bytových družstev (SVJ) však volí pro účely rozúčtování mnohem levnější variantu – odpařovací nebo elektronické indikátory; alarmující nadpis se vztahuje právě k ním.

Hlavním nedostatkem indikátorů je to, že registrují jen povrchovou teplotu otopného tělesa a tato jejich jednostrannost přiměla MMR k rozdělení celkových nákladů na vytápění na dvě složky (obvykle v poměru 50:50) s tímto komentářem:

  • tzv. spotřební složka vyjadřuje tu část nákladů na tepelnou energii pro vytápění, která se do daného prostoru šíří z otopných těles v něm umístěných; je rozpočítávána podle korigovaných náměrů indikátorů,
  • tzv. základní složka vyjadřuje naproti tomu náklady na tepelnou energii, která může být dodána do prostoru místnosti bytu prostupem stěnami a přestupem z vnitřních rozvodů tepla, a která rovněž vyjadřuje část nákladů na temperování společných částí domu. Tato složka se rozúčtuje mezi domácnosti podle jejich podílu na započitatelné ploše objektu.

Z předchozího je zřejmé, že byty, které mají během zúčtovacího období neustále vypnuté otopné tělesy se na úhradě spotřební složka nepodílí a ani nemohou podílet (mají nulové náměry). Na případnou kritiku mají stereotypní odpověď typu „mně stačí k vytápění stoupačky a na nákladech na jejich provoz se podílím v rámci základní složky poměrem podle podlahové plochy“.

V dalším si ukážeme, že pravidla, která stanoví vyhláška k rozúčtování celkových nákladů na tepelnou energii, jsou příliš obecná a zkreslují rozložení nákladového břemene mezi bytové jednotky. Nejdůležitější je ovšem to, že vyhláška ignoruje skutečnost, že se náklady na tepelnou energii skládají ze dvou funkčně odlišných složek.

B. Vyhláška chybně interpretuje náklady na vytápění

Ceny tepelné energie jsou regulovány. Jejich výše podléhá schválení Energetického regulačního úřadu, a to na základě údajů poskytovaných jednotlivými teplárenskými společnostmi podle určitého kalkulačního vzorce.

Je třeba dodat, že regulace cen neznamená, že jsou ve všech lokalitách stejné, a to jak co do jejích celkové výše, tak skladby; je to dáno tím, že jednotlivé teplárenské společnosti mají mnohdy velmi odlišné výrobní a distribuční podmínky.

Následující údaje se vztahují k Pražské teplárenské (PT), tarifní skupině A (menší odběratelé) s odběry z distribuční sítě z pražské teplárenské soustavy:

Složka nákladů Podíl v % Popis
Proměnné náklady 60 náklady přímo závislé na množství dodávaného tepla (paliva, aditiva, technologická voda, el. energie apod.)
Stálé náklady 40 náklady, které nejsou přímo závislé na množství dodávaného tepla (mzdy, odpisy, údržba, režie apod.)
Celkem 100 vč. rozpuštěného zisku

Druhou položku, stálé náklady, definuje ceník PT jako „plat za sjednané množství stanovený za rezervaci výkonů zdrojů a dopravní kapacity distribuční soustavy“; položka je sjednávána s odběratelem před započetím zúčtovacího období a je stanovena fixní částkou.

Jinak řečeno, tato položka představuje paušál za pohotovost dodávky tepelné energie, která je zajišťována bez ohledu na to, zda spotřebitel tepelnou energii odebírá či neodebírá, neboť teplo o požadované teplotě je neustále k dispozici u každého spotřebitele, a to i v případě jeho dlouhodobé nepřítomnosti. Proto je logické, aby tyto náklady hradili všichni spotřebitelé bez ohledu na výši odběru; vzhledem k tomu, že je nemůže konečný spotřebitel ovlivnit, nesporně patří k těm nákladům, které jsou hrazeny podle podlahové plochy.

Podobných paušálů existuje v ekonomice bezpočet. Například hned ve stejné vyhlášce MMR stanoví, že se 30% z celkových nákladů na ohřev studené vody rozpočítává podle podlahové plochy. Řada domácností význam tohoto ustanovení nechápe a proto často přicházejí na odbor teplárenství MPO stížnosti typu „čím více šetřím (čím méně spotřebuji teplé vody) tím více platím za kubík spotřebované TUV“, K tomu odbor vysvětluje, že „to je sice pravda z hlediska matematického propočtu, ale opomíjí se při tomto zavádějícím uvažování důležité skutečnosti. Část nákladům na zajištění dodávky TUV v požadované kvalitě (teplota, tlak) v každém výtoku je nutno vynakládat bez ohledu na spotřebované množství. Výše těchto nákladů odpovídá právě průměrně 30% z celkových nákladů.“

C. Další bolavý problém – rozpočítávání neměřených tepelných zisků

Podle současných pravidel se neměřené tepelné zisky rozpočítávají podle podlahové plochy. Toto pravidlo ovšem v sobě skrývá nebezpečí povážlivého zkreslení nákladových relací mezi domácnostmi.

Rámcový pohled na závažnost neměřených tepelných zisků

Propočty toků neměřených tepelných zisků v bytových domech jsou velmi pracné a nákladné a v dostupné literatuře se téměř nevyskytují. Jednu z mála výjimek představují dílčí experimentální výpočty, které provedli autoři denostupňové metody GRADA 2000 v souvislosti s realizací projektu pro jedno pražské bytové družstvo.

V tomto článku není prostor pro to, abychom výsledky tohoto experimentu reprodukovaly a spokojíme se proto jen s verbálním závěrem srovnání mezi dvěma sousedními byty: „Tepelné zisky z okolních bytů a ze stoupaček pokryjí celkové tepelné ztráty bytu 2+k.k. s vypnutými radiátory při zachování vnitřní teploty bytu 19°C a při venkovní teplotě +1°C. Tyto zisky v případě použití radiátorových indikátorů představují neměřené teplo, které uživatel 2+k.k. nezaplatí. Naopak toto teplo zaplatí uživatelé okolních bytů, pro které jsou prostupy stropem a podlahou tepelnou ztrátou, a které bude zaregistrováno na jejich indikátorech, přestože jej předají sousednímu bytu 2+k.k.“

„Indikátorová metoda“ k takovémuto komplexnímu pohledu nemůže dojít a proto nezbývá pozorovat oba zdroje neměřených tepelných zisků (ztrát) odděleně.

Tepelné zisky ze stoupaček

Teplo předávané ze stoupaček není měřeno a konečný spotřebitel nemůže jeho množství ovlivňovat. Podle kvalifikovaných odhadů, představuje v průměru okolo 8% množství předaného otopnými tělesy. Vzhledem k tomu, že radiátory jsou opatřeny termostatickými ventily, které uzavírají přívod topné vody v závislosti na teplotě místnosti, zvyšuje se poměr mezi tímto tzv. nuceným teplem a teplem měřeným z otopných těles u celého objektu na cca 20%.

V jednotlivých bytech ovšem tento poměr kolísá; spodní podlaží mají rozvody větších průměrů než podlaží vyšší a v posledním podlaží jsou rozvody minimální. V objektech s rozdílně velkými bytovými jednotkami lze navíc zpravidla zjistit, že garsoniéry mají nepoměrně větší tepelné zisky ze stoupaček než vícepokojové byty.

To jsou pádné důvody pro zohlednění stoupaček v rozúčtování, a to podle jejich jmenovitého výkonu instalovaného v jednotlivých bytových jednotkách.

Tepelné zisky/ztráty způsobené prostupem stěn

Jednotlivé byty nejsou tepelně izolovanou jednotkou, ale jsou součástí celého objektu, v němž se tepelné toky řídí fyzikálními vlastnostmi tepla a jsou proto ovlivňovány tepelným odporem stěn. Teplo tak prostupuje stěnami z okolních vytápěných bytů i do bytů se zcela uzavřeným otopným tělesem.

Jak jsem již uvedl, propočty těchto tepelných zisků jsou velmi sporadické a nesystematické. Nicméně dovolují soudit, že jsou ještě mnohem vyšší než v případě stoupaček.

Pro jejich zohlednění je třeba vyjít z nějakého spolehlivějšího odhadu o pravděpodobné výši těchto transferů. V dalším kroku je pak možno je nelineárně rozvrhnout mezi oba protipóly, tj. mezi byty, které v daném procesu teplo ztrácejí, a byty, které naopak na něm profitují.

D. Pravidla pro rozúčtování nákladů na vytápění nutně potřebují zásadní revizi

V únoru 2009 jsem obdržel od odboru bytové politiky MMR sdělení k mé stížnosti na chyby v rozúčtování pomocí „indikátorové metody“), které stojí za to ocitovat : „Správnost postupu (pozn. rozúčtování) nelze zdůvodnit vágně odkazem na dodržení pravidel, když je zřejmé, že na výsledek rozúčtování nákladů mají vliv další, do výpočtu nezahrnuté okolnosti. Představa vycházející z náměru indikátoru, ztotožňující jej se spotřebou tepla v místnosti, odporuje zákonu č. 505/1990 Sb., o metrologii. Tvrzení o šetření či plýtvání teplem nelze opřít o zkušenost s výsledky jednoparametrického stanovení spotřební složky úhrady podle náměru indikátoru. Uplatnění indikátorů v praxi je pod vlivem systematických chyb a chyb tohoto „poměrového měření“. Způsob jak se s těmito nejistotami vyrovná konkrétní výpočtová metoda je závislý na důmyslnosti komplexního řešení problematiky, které je v kompetenci vlastníka ústředně vytápěného objektu. Teplo předané do bytu, které se oceňuje formou předepsané úhrady, je kumulací provozního výkonu otopného tělesa a tepelných zisků z rozvodu tepla a zisků z prostupů tepla z okolí vytápěných místností. Náměr indikátoru nemůže být použit jako měřítko hospodaření teplem. Vyšší hodnota náměru může být způsobena potřebou dodávat teplo z vytápěné místnosti do okolí. Spotřebitel, který tzv. šetří, nemůže být označen jako spořivý, pokud by např. jeho chování bylo podpořeno kalkulem získat teplo uhrazené sousedem. A naopak, konečný spotřebitel, který tzv. plýtvá teplem, nemůže být charakterizován pokud by „dotápěl“ souseda“.

Tyto citáty mně utvrzují v přesvědčení, že je třeba podrobit vyhlášku zásadní revizi, což je ovšem běh na dlouhé trati. Z výše uvedené podtržené věty lze ovšem vyvodit, že MMR není proti změnám v algoritmu výpočtu, pokud vlastník dospěje k závěru, že rozúčtování není v souladu s fyzikálními a technickými vlastnostmi objektu.

Pro mou praxi jsem z tohoto vyvodil možnost a nutnost pozměnit pravidla rozúčtování tímto způsobem :

Nákladová položka Podíl v % Pravidlo pro rozpočítávání
paušál za přípojku 40 podle podlahové plochy
temperování objektu 10 podle podlahové plochy
teplo z otopných těles 25 podle korigovaných náměrů indikátorů
stoupačky 10 podle výkonu
prostup stěnami 15 nelineární rozvržení tepelných zisků/ztrát mezi jejich příjemci/dárci
celkem 100  

Nejdůležitější inovací je zahrnutí paušálu za přípojku k distribuční síti PT (v jiných lokalitách může být jeho podíl ještě vyšší). Díky tomu se sníží váha nynější spotřební a základní složky nákladů na polovinu s tím, že si mezi sebou zachovají současnou proporci 50/50. Současně s těmito věcnými změnami nahrazuji i nynější vágní terminologii transparentní­mi pojmy.

Nepochybuji, že tento návrh vyvolá bouřlivou reakci především u externích firem, které se zabývají rozúčtováním nákladů, protože implicitně znamená značný zásah do nynějšího jednoduchého výpočtového stereotypu. Asi nenajde ani nadšení u řady vlastníků, kteří preferují potřebu stimulace úspor nákladů na vytápění na úkor jejich spravedlivějšího rozvržení.

Na závěr upozorňuji, že normy řady členských států EÚ připouští, aby se podle podlahové plochy rozúčtovávalo až 70% celkových nákladů.

E. Naléhavost úprav

V této závěrečné kapitole se pokusím ukázat rozsah „poškození“ při běžném způsobu aplikace „indikátorové metody“. K tomu volím ukázku z nedávného rozúčtování v jednom pražském věžáku (s tím, že jsem se s víceméně stejným rozložením nákladového břemene setkal u dalších dvou věžáků, a to opakovaně).

Považuji za potřebné předeslat některé reálie, které stojí v pozadí kvantifikace:

  • údaje již zahrnují základní korekci zohledňující polohu místností v objektu a orientaci ke světovým stranám;
  • průměrné měrné náklady činí 125 Kč/m^^2^^;
  • průměrná vnitřní teplota bytů v objektu se pohybuje okolo 22°C;
  • v zájmu jednoduchosti uvádím celkové náklady jen pro třípokojové byty, které ostatně v objektu plošně i početně převažují.
Měrné náklady objekt = 100 Počet bytů Náklady 3+1 v tis. Kč Tepelná pohoda °C
50 59 26 4,5 5,3 9 12
60 75 13 5,4 6,7 13 17
76 88 13 6,8 7,9 18 19
89 112 20 8,0 10,0 20 24
113 140 8 10,1 12,3 25 28
141 214 18 12,4 19,1 29 35
  98          

V tabulce jsou intervaly měrných nákladů dány do souvislosti s odpovídající úrovní tepelné pohody. Její výpočet je založen na všeobecně uznávaném poznatku, že každé zvýšení teploty místnosti o 1°C vede ke zvýšení nákladů na vytápění o 6%. Toto pravidlo sice bezezbytku platí jen v určitém teplotním pásmu (cca mezi 18°C a 25°C), nicméně orientačně je lze použít i pro teploty vně tohoto pásma.

Na prvý pohled je zřejmé, že uvedený soubor není normálně rozložen. Ve čtvrtině bytů nedosahují měrné náklady ani 60% průměru objektu, což teoreticky odpovídá tepelné pohodě pohybující se v pásmu okolo 11°C. V pětině bytů naopak přesahují měrné náklady průměr objektu o 40% až 110%, což odpovídá vnitřním teplotám mezi 28°C a 35°C.

Uvedené měrné náklady jsou v příkrém rozporu s možnými dosahovanými průměrnými vnitřními teplotami a také s fyzikálními principy a vlastnostmi tepla. Podle mého soudu, není pochyb o tom, že je to důsledek skutečnosti, že byty s nulovými nebo nízkými náměry hradí jen zmíněný paušál za přípojku bytu a přispívají maximálně k temperování objektu. Veškeré náklady na teplo předávané radiátory, na neměřené tepelné zisky stoupaček a neměřené tepelné ztráty/zisky tak hradí pouze vytápěné byty.

Autoři vyhlášky MMR jsou si nebezpečí extremních rozdílů v měrných nákladech vědomi a proto vyhláška obsahuje nouzovou pojistku v podobě ustanovení, že měrné náklady jednotlivých bytů nesmí překročit průměr objektu (=100) o více než +/- 40%.

Díky této korekci splynou v uvedeném příkladě vyšrafované skupiny s jejich nejbližšími sousedy. Na prvý pohled jde o velmi radikální opatření, ve skutečnosti však jde jen o kosmetickou úpravu, představující zúžení teplotního pásma do hranic mezi 14°C a 27°C (nejde o můj výmysl, obdobné hodnoty jsou uvedeny i ve vyjádření MMR k mému dotazu) Zvláště prvá hodnota je zcela nesmyslná uvědomíme-li se, že se v daném věžáku pohybují teploty ve sklepních kójích i v zimním období okolo 13°C a ve vyšších patrech na společných chodbách dokonce přesahují 20°C.

V závěrečné části se pokusím porovnat mezi sebou výsledky rozúčtování nákladů ve dvou třípokojových bytech s rozdílnou úrovní tepelné pohody, variantně podle „indikátorové metody“ a „denostupňové metody“ (v příkladu jsou zachovány stejné parametry jako v předchozím srovnání).

  Byt A. Byt B.
  20°C 24°C
Měrné náklady (objekt =100)
– denostupňová metoda 89 112
– indikátorová metoda
– – původně 50 214
– – po korekci „přípustnou odchylkou“ 60 140
 
Rozúčtované náklady na vytápění v Kč
– denostupňová metoda 8010 10080
– indikátorová metoda 5400 12600
– rozdíl –2610 –2520

Při posuzování údajů na bázi denostupňové metody je třeba si uvědomit tyto skutečnosti:

  • je založena na přímé registraci výsledné úrovně tepelné pohody v jednotlivých bytech pomoci čidel, které jsou současně v centrální jednotce dávány do souvislosti s venkovními teplotami;
  • při rozúčtování nákladů vychází z již citovaného poznatku o vztahu mezi růstem vnitřních teplot a nákladů;
  • vzhledem k těmto vlastnostem jsou její výsledky považovány za kriterium věrohodnosti „indikátorové metody“.

Z příkladu je zřejmé, že by v případě denostupňové metody zaplatil byt B za teplotní rozdíl +4°C o cca o 25% více než jeho soused. Tentýž rozdíl by mu při aplikaci „indikátorové metody“ přišel mnohem dráže; jeho úhrada by byla vyšší o 100%.

Uvedené příklady naznačují, že současný, běžně aplikovaný, způsob rozúčtování nákladů pomocí „indikátorové metody“ překračuje hranici průkaznosti.

V předchozím jsem naznačil hlavní směry fundamentálních změn ve stávající metodice. Bezprostředně jsou však po ruce i některé nouzové možnosti korekcí. Patří k ním zohlednění neměřených tepelných zisků v rozúčtování. A problém neměřených tepelných zisků/ztrát prostupem stěnami lze zkrotit snížením přípustné odchylky měrných nákladů od průměru objektu, dejme tomu, do pásma +/- 20%. Podobné opatření není v rozporu s intencemi MMR, které v metodických pokynech výslovně uvádí, že maximální odchylka –40% by měla být akceptována pouze v nezbytných a odůvodněných případech, například u neobsazených bytů či nebytových prostor.

V případě zájmu jsem ochoten poskytnout podrobnější informace na e-mailové adrese: oklokocnik@cen­trum.cz.

Praha, 1. 6. 2009
Ing. Otakar Klokočník

    Vložil Petr Patočka, 31. Červenec 2009 - 7:37

    Vymyslí kolonku „neměřené teplo“ nebo nějakou jinou podobně „inteligentní“ a rozdělí to přesně dle vyhlášky. Bohužel taková je smutná současnost.

    Naštěstí zatím o takovém případu nevím. Vy ano?

    Petr Patočka
    VIPA CZ s.r.o.

    Vložil Lydie (bez ověření), 6. Květen 2010 - 6:33

    Pane Patočka,pokud nevíte o „inteligentní,vy­myšlené“ kolonce,pošlu Vám naše rozúčtování,kde je uvedena kolonka „neměřené jednotky“. Výsledkem toho je,že byt,kde méně topí (nejsou tam nulové hodnoty),platí víc než byt,kde je přetopeno.Jako laik se můžu jenom ptát:k čemu jsou potom indikátory na tělesech ústředního topení?

    Vložil Petr Patočka, 6. Květen 2010 - 7:25

    Bohužel se k nám na posuzení neustále dostávají podobně fikaná rozúčtování. Ale pokud nám poskytnete další, budeme jedině rádi. Můžete jej zaslat na email petr@vi­pa.cz

    Petr Patočka VIPA CZ s.r.o.

    Vložil lake, 6. Květen 2010 - 6:54

    Lydie,

    reagujete na starší neaktivní diskusi (z července 2009). Nyní k Vašemu dotazu:

    Je třeba, abyste se seznámila se zněním vyhlášky 372/2001 Sb. Podle ní se rozúčtuje teplo k topení. Pojem "neměřené jednotky" není takto výslovně ve vyhlášce uveden a objasní Vám jej SVJ nebo přímo rozúčtovatel. Je třeba se prostě zeptat nebo (pokud nejste s odpovědí spokojena) reklamovat.

    Předpokládám, že "neměřenými jednotkami" se míní ty jednotky v domě, jejichž vlastník neumožnil odpočet indikátorů. Podle § 4 odst. 7 vyhlášky 372/2001 Sb. "neumožní-li konečný spotřebitel instalaci měřičů tepelné energie nebo indikátorů vytápění, nebo přes opakované prokazatelné upozornění neumožní jejich odečet, nebo je ovlivní, činí v daném zúčtovacím období u tohoto konečného spotřebitele spotřební složka nákladů 1,6násobku průměrné hodnoty spotřební složky nákladů připadající na 1 m2 započitatelné podlahové plochy zúčtovací jednotky.

    Tím se Vám vysvětluje, proč náklady topení u těchto jednotek jsou vždy vyšší než u bytů s měřením.

    lake

    Vložil Petr Patočka, 6. Květen 2010 - 7:22

    Bohužel různé takto „vymyšlené“ dílky jsou používány ne u neměřených bytů, ale u bytů měřených a slouží zejména k záchraně rozúčtování s ohledem na §4 odst.4 vyhlášky 372/2001 Sb. tedy oněch diskutovaných ± 40%.

    Pokud dostanete vyúčtování na kterém jsou údaje typu naměřené dílky: 120 dílků a hned vedle neměřené teplo: 854 dílků, tak uznávám, že důvěra v poměrové měření je v trapu.

    Petr Patočka VIPA CZ s.r.o.

    Vložil Anonymous, 6. Květen 2010 - 7:28

    Pojem neměřené teplo znamená jediné: Teplo patří mezi neměřené služby, obdobně jako bývají „neměřené“ i jiné služby (úklid, elektřina, výtah ad.)

    Shrnuto: Teplo je buď jenom měřené, nebo jenom neměřené. Obojí je přípustné, ale obojí nelze kombinovat (v jednom společenství).

    Pokud někdo neumožní instalaci či odečet poměrového indikátoru, ještě to neznamená, že se jedná o neměřené teplo. Postupuje se náhradním způsobem podle vyhlášky a stále se jedná o měřené teplo.

    Pokud ještě pořád má někdo námitky: Zelí v zelenině je buď vážené, nebo na kusy.

    Vložil lake, 6. Květen 2010 - 8:33

    Pane Patočko a pane Anonymous,

    nemáte pravdu. Navíc pan Anonymous nezná vyhlášku 372/2001 Sb., která na měřené teplo vyčleňuje jen 40 až 50% nákladů. Kromě toho samozřejmě pamatuje i na jiné případy souběhu měřeného a neměřeného tepla (paragraf 3 vyhlášky).

    Tepelný přínos svislých nebo vodorovných rozcvodů topné vody v bytě může být značný (u dobře zateplených staveb i 25% celkové sptřeby tepla). Přitom u jednotlivých bytů může být tento vliv značně rozdílný podle teplosměnné plochy potrubí a teploty topného média. Rozúčtovatelé to mohou řešit v rámci volnosti, kterou poskytuje vyhláška 372/2001 Sb., například zavedením položky neměřené teplo.

    lake

    Vložil Aha (bez ověření), 6. Květen 2010 - 17:38

    Vyhláška žádnou položku „neměřené teplo“ u objektu nebo jeho části s měřeným teplem nedovoluje.

    Aha

    Vložil Petr Patočka, 6. Květen 2010 - 8:11

    Ano, zní to naprosto logicky a úplně s vámi souhlasím.

    Bohužel někteří rozúčtovatelé mají ty hlávky tak různě velké, že to musejí dohánět krouhaným zelím. Takže sice má každý jednu hlávku (měřené teplo) ale protože podle vyhlášky je třeba aby ty hlávky byly v rozmezí ±40 a oni nejsou, tak k tomu máte ještě různé množství krouhaného zelí (neměřené teplo) a to někdy dokonce množství větší než je ta hlávka.

    Více viz: http://www.artav.cz/poradna.php… , http://www.artav.cz/poradna.php…

    Pokusím se dohledat onu ukázku vyúčtování, kde je tato konkrétní kolonka uvedena u normálně měřeného bytu.

    Petr Patočka VIPA CZ s.r.o.

    Vložil Anonymous, 6. Květen 2010 - 7:21

    „Podle ní se rozúčtuje teplo k topení.“

    Nikoli,v rozúč­továvají se náklady na vytápění domu. Je to podstatný rozdíl, už se to tu řešilo několikrát, raději zopakuji: nerozúčtovává se teplo dodané do jednotky.

    Vložil lake, 31. Červenec 2009 - 9:01

    Nikoliv. § 6 odst. 4 vyhlášky. lake

    Vložil Petr Patočka, 31. Červenec 2009 - 9:10

    § 6 odst. 4 vyhlášky:

    Při poruše měřiče tepelné energie, indikátoru vytápění nebo instalovaného vodoměru vlastník spotřební složku za dobu poruchy stanoví podle údajů dvou z klimatického hlediska srovnatelných zúčtovacích období.

    Nulový náměr není porucha. To je vlastnost.

    Petr Patočka VIPA CZ s.r.o.

    Vložil lake, 1. Srpen 2009 - 1:15

    Pane Patočko,
    Jsou-li všude na indikátorech nuly, jde o nevěrohodné náměry a pak skutečně rozúčtovateli nezbude než § 6/4 vyhlášky, nebo rovnou § 4/5 (postupovat jako v případě neměřeného objektu).
    Jestliže je dům vytápěn na minimální výpočtové teploty a na fakturačním kalorimetru není nula, pak za normálních okolností nemůže nastat případ, kdy všechny indikátory vykážou nulové náměry. To by všichni museli uzavřít radiátory a odjet na zimu na Kanáry; budova by pak byla temperována pouze stoupačkami (odhaduji průměrnou vnitřní teplotu v takovém objektu na +4 až +8 °C, podle teploty vody a tepelně-izolačních vlastností domu).
    Považuji za zbytečné teoretizování probírat tento případ dále.
    lake

    Vložil Věnek Kulhánek (bez ověření), 3. Srpen 2009 - 7:07

    Zcela přesně, nychytal jste pana Patočku na hruškách. Gratuluji, ale on se Vám zase nějak vytočí. A to je ta debata o debatě, nikam vedoucí, dokud se nezmění a hlavně nesjednotí způsob výpočtu. Konečný spotřebitel je až nezvykle manipulován rozúčtovatelem. I oni mezi sebou nemají technicky pádné argumenty pro opodstatněnost svých postupů. Každého je ten jeho způsob nejlepší. Problémem je zcela rozdílný a někdy podivný postup výpočtu koeficientů. Bohužel každý může tvrdit svoji neomylnost, do tolerance se vždy vejde. Průměr je průměr. Jeden sní za 20, druhý za 80 – průměrně snědí za 50. V této debatě snad neexistuje argument, který by se opoměl a závěr? Nic, poněvadž vyhláška umožňuje všechno.

    Vložil Petr Patočka, 3. Srpen 2009 - 7:55

    Možná pokud to tu budete pořádně pročítat, budete vědět jak jsem na toto reagoval. Ale pokud je toto to konečně nemá pravdu, tak jste se dočkal :-). Asi bude potřeba se smířit s tím, že na trhu je možnost si vybrat možnost která mi vyhovuje. Mě osobně „Kulhánkova“ metoda nevadí, dokonce bych řekl, že to tak někteří i dělají (co jiného je násobení instalovaným výkonem a dělení koeficientem polohy, který by měl odrážet tepelné ztráty), ale vadí mi, aby byla befelem. Tedy smím mít auto které mi vybere stát, jedny kalhoty, jednu … prostě cokoli. Pokud jste tak přesvědčen o té své „jediné správné“ metodě, tak začněte podnikat a určitě ji budete umět obhájit i v normálním tržním prostředí.

    Vyhláška tu není od toho aby nařídila ten jediný správný „Kulhánkův“ přístup, ale od toho aby vymezila mantinely, jejihž nedodržení už je stejně mimo fyzikální možnosti (to jestli jsou správně nastaveny, je další otázka, ale rozhodně nejsou úplně špatně, jak je občas interpretováno).

    Petr Patočka
    VIPA CZ s.r.o.

    Vložil Věnek Kulhánek (bez ověření), 3. Srpen 2009 - 18:13

    Vážený pane, mně osobně nevadí, co se dá technicky podložit. Vadí ovšem rady a odůvodnění jen z pohledu financí, tak jak je stavěna vyhláška. Prvně finance, podruhé finance .. a nakonec také finance. Nebo jsem slepý? Já jsem si dovolil zvolit opačnou metodu. Technicky zdůvodnitelné hodnoty a až potom finance. Nemějte za hlupáky ty, kteří mají jiný názor než rozúčtovatelé. Můj návrh znáte, udělejte mi odborného oponenta k jednotlivým pasážím! Pak budu diskusi považovat za odbornou a ne nějaké licitování. Vaši oponenturu velmí rád zvěřejním na svých stránkách.Jistě i čtenáři projeví zájem jak je to, když se postaví nějaký technický fakt proti nějakému technickému faktu. Příjemný večer.

    Vložil FrantaF, 5. Srpen 2009 - 17:59

    Pane Kulhánku. Se zájmem jsem četl váš návrh na změnu vyhlášky a nechápu význam koeficientů otopných těles. Zdůvodnění významu koeficientů je v návrhu na změnu vyhlášky spíše propagační než vysvětlující (nejsem odborník). Jedna z diskutujících, která zdůvodnění na rozdíl ode mne pochopila (jak uvedla), nabídla méně chápavým vysvětlení“: „… v energeticky náročných bytech se pokoje osazovaly radiátory větším počtem žeber, čili s vyšším výkonem. A tím výkonem nám právě vynásobí ten počet naměřených dílků. Koeficienty polohy a světové strany by měly být poté vypočítány tak, aby se s výkonem vlastně vynulovaly.“ Teď zase nevím, proč se něco násobí a pak vypočítaným koeficientem vynuluje. Snad scházelo vysvětlení, že navrhovaný koeficient má napravovat nesrovnalosti, vznikající při nadvýkonu otopného tělesa.

    Udivilo mě, že v návrhu označuje instalovaný výkon jako tepelný zisk. Domnívám se, že se tepelné ztráty rovnají dodanému teplu, tedy značně malé části instalovaného výkonu. Instalovaný výkon musí zajistit s jistou rezervou ztráty při –15 °C tedy rozdílu teplot 35 °C, zatímco průměrná teplota v topném období je kolem 4 °C což představuje rozdíl 16 °C. Výše spotřeby je tímto výkonem pouze omezena, není na něm závislá. Dodané teplo reguluje termoregulační ventil, který k měření patří. Přibližný podíl spotřeby bytu na celkové spotřebě by měly udávat náměry poměrových měřidel. Ve svých sporech hovoříte s oponenty o technicky zdůvodnitelných hodnotách. Ale nejdříve by měly být předloženy technicky zdůvodněné argumenty, na základě kterých postup výpočtu vznikl. Úniky prostupem jsou zřejmé, ale nechápu korekci instalovaným výkonem. Ten totiž v řádně postaveném a spravovaném domě „ladí“ s vypočítaným prostupem.

    Mimochodem jsem udělal (sám, náš dodavatel nám podrobný výklad o výpočtech poskytl) test s jednotným náměrem a mimo uvedenou hranici odchylky ±5% se dostaly nejmenší (garzónky) a největší (4+1) byty (z 96 bytů pouze 8+8). Částečné inovace pro snížení tepla jsme již prováděli a málo menší potřebu výkonu jsme řešili snížením teploty otopného media.

    FrantaF

    Vložil Věnek Kulhánek (bez ověření), 6. Srpen 2009 - 9:34

    Vážený pane, pokud si myslíte,že se tepelné ztráty rovnají dodanému teplu tak jde o zásadní omyl. Tepelné ztráty jsou stanoveny výpočtem,zohled­ňujícím i polohu, světové strany,nadmořskou výšku,výpočtovou venkovní teplotu .. . Maximální tepelný zisk je vypočten na základě výkonu těles a stoupajícího potrubí. Poměr mezi max.tep.ziskem a tepelnými ztrátami je koeficient. Ten se mění dle tepelných ztrát (zateplení) a tepelných zisků (změna otopného výkonu tělesa). V opačném případě – podle čeho se navrhoval otopný výkon těles a může upravit jejich výkon po zateplení?

    Vložil FrantaF, 7. Srpen 2009 - 8:16

    Pane Kulhánku.

    Nejsem odborník a vycházím z toho, že tato diskuze není určena pouze odborníkům, kteří všechno znají. Proto jsem předpokládal, že získám odpovědi na otázky, které mne napadaly při čtení Vašeho návrhu na změnu vyhlášky. Snad měli stejné otázky také další účastníci diskuze. Přesná definice uváděných veličin a jejich konkrétní funkce by také jim otevřela oči. Možná říkáme totéž, jenom si nerozumíme. Doplním proto své názory které vznikly sice v mé hlavě, ale na základě článků odborníků, které jsem podle Vás asi špatně pochopil.

    Jsem i nadále přesvědčen, že podmínkou udržení stálé teploty v bytě je nahrazení celé tepelné ztráty bytu dodaným teplem (jistým výkonem za jistou dobu). Pokud je dodávka tepla nižší, teplota v bytě klesá a naopak. Stálou rovnováhu zajistí nejlépe termoregulační ventil na topení. Vše ostatní ve Vašem komentáři bych ze svého hlediska vyjádřil následovně. Na základě výše tepelných ztrát stanovíme minimální požadovaný výkon otopných těles, který s dostatečnou (ale co nejmenší) rezervou pokryje tepelné ztráty i při nejvyšším rozdílu mezi výpočtovou teplotou v bytě a projektovanou venkovní teplotou.

    Dále se domnívám, že tento vztah mezi výší ztrát a požadovaným výkonem by měl být srovnatelný ve všech místnostech domu a že by se po podstatných změnách ztrát, například zateplením domu, měl otopný výkon změnit tak, aby se obnovil uvedený poměr maximálně možných ztrát (ztráty + rezerva) s maximálním výkonem těles (třeba i stoupaček). Žádný koeficient nemůže vzniklou nevyváženost otopné soustavy nahradit, protože velký nadvýkon dovolí vznik neúměrně vysokých ztrát a tím velkých rozdílů v hodnotách náměrů.

    Souhlasím, že projekt při výpočtu instalovaného výkonu daného tělesa zohlední působení všech vlivů na výši ztrát, tedy i polohu v domě. Poměrová měřidla naopak pouze teplotu, přesněji snad teplotní pohodu, dobu působení teploty a výši jmenovitého výkonu tělesa topení. Nezohledňují znevýhodnění polohou a proto musí být naměřené hodnoty upraveny koeficienty, které počet jednotek sníží o velikost, odpovídající rozdílu úniků prostupem (ale pouze prostupem a zvýšením teploty +1 až 2%) mezi středními byty a znevýhodněným bytem. Velikost koeficientu určíme z poměru tepelných ztrát prostupem u skupiny středních bytů a skupin bytů znevýhodněných, případně jednotlivých bytů.

    Váš koeficient udáváte jako poměr mezi maximálním tepelným ziskem a tepelnými ztrátami. Vím, že literatura uvádí, že tepelný zisk je rozdíl mezi výkonem otopného tělesa a tepelnými ztrátami. Může být kladný, pak teplota roste, při záporném teplota klesá. Regulace má za úkol udržet tepelný zisk při požadované teplotě na nule. Proto nenacházím uplatnění pro význam uváděného koeficientu a musím se asi smířit s tím, že mi to i nadále zůstane utajeno.

    FrantaF

    Vložil Věnek Kulhánek (bez ověření), 9. Srpen 2009 - 7:34

    Ale to Vám nikdo nebere! Jde přece o diskusi. K věci. TRV a vyvážená otopná soustava má vliv na ekonomiku provozu zúčtovací jednotky, s poměrovým měřením nemá nic společného. Princip je, jak správně uvádíte v pokrytí tepelných ztát. To jednoznačně uvádí mnou stanovený koeficient. Ztráta 2kW, tepelný zisk z výkonu OT a st.potrubí 2kW-koef=2/2=1 ideální stav. Ztráta 2kw, t zisk 2,5kW-koef=2,5/2=1,2­5 nadbytek výkonu 25%. Opačně řečeno : Na poktytíideálního stavu dílek jeden, ve druhém případě 0,8 dílků. Obojí mají porytou potřebu (tepelnou ztrátu) 2kW. Pak již jen záleží na tom,jak každý uživatel s teplem hospodaří. Co to je poměřování na středovou místnost a krajovou místnost nevím,vztahy mezi kterýmikoliv místnostmi v ZUJ mi vyjadřují právě výše uvedené koeficienty. Platí, že při dosažení stejné vnitřní teploty ve shodných místnostech objektu, kdekoliv umístěných, by měly být shodné náklady na otop. Je zcela jasné, že to je ideál. Cílem by mělo být se co nejvíce přiblížit. Je zajímavé,jak se při různých argumentacích zpětně propočítává možná vnitřní teplota argumentem že 1 st.C = 6% nákladů. Odkud pak to vzniklo? Neberte to jako neochotu z mé strany,trochu problém s časem. Jestli jsem posunul laťku alespoň kousek dál,budu rád. Věnek Kulhánek

    Vložil FrantaF, 10. Srpen 2009 - 9:03

    Pane Kulhánku. Nejdříve poznámku ke skupinám místností z hlediska znevýhodnění polohou. Vyhláška říká, že v místnostech s jednou venkovní stěnou se výpočtová teplota zvyšuje o 1°, dvěma o 1,5° a v místnosti s třemi a více ochlazovanými stěnami o 2°. Protože stěny mohou být dole, nahoře a na straně (obvykle rozdílný prostu a ztráty), je několik srovnatelných skupin, pro které je „normální“ teplota vyšší o 1 až 2°. Projekt pro tyto místnosti navrhuje zvýšený instalovaný výkon OT. Redukce dílků by měla zohlednit i odpovídající díl nákladů. Samozřejmě netřeba místnosti stejných vlastností seskupovat, je možno určovat prostupy a související koeficienty i u stejných bytů opakovaně. Redukce uvedené ve vyhlášce, mají snižovat naměřené hodnoty pouze u těch bytů, kde zvýšené ztráty vyplývají z vlastností budovy a jsou tedy nezávislé na chování nájemníka. Nemusí to snad být pouze nárožní byty, ale vždy musí být jejich ztráta prokazatelně technicky zdůvodněna. V žádném případě by to nemělo být nevhodné OT.

    Tvrzení, že zvýšení teploty o 1° = +6% nákladů vychází například ze vzorce pro výpočet velikosti ztrát tepla prostupem stěnou. Hodnota 6% platí pouze při jistém rozsahu teplot. Pokud podělíme vzorec pro stanovení množství tepla (Q[w]=součinitel prostupu U[W/m²K]* plocha S[m²]* rozdíl teplot(ti-te)) pro dvě teploty s rozdílem 1 stupně, U a V se vykrátí a zůstanou nám pouze hodnoty teplot. Při teplotách kolem průměrné teploty za topné období (2 až 4°) tj. (3-(-15))[K]=18, dostaneme poměr 17/18 = 0,944 což je přibližně onen pokles 6%. Jestliže platí 6% pro ztráty, platí také pro náklady.

    Vaše věta „Ztráta 2kW, tepelný zisk z výkonu OT a st.potrubí 2kW-koef=2/2=1 ideální stav“ vysvětluje, že moje domněnka, které jsem odmítal uvěřit, byla správná. Zmátlo mě použití tohoto vztahu při korekci náměrů, kam určitě nepatří. Opakuji, že instalovaný výkon je určen na základě velikosti ztrát tepla místnosti a u všech místností je přibližně stejný. Pokud se liší, je jedinou správnou nápravou změna instalovaného výkonu. Váš koeficient má smysl pouze pro zjištění neodpovídajícího instalovaného výkonu, jako podklad pro zajištění nápravy.

    Příklad pro Váš koeficient. Mějme dva stejné byty, stejných vlastností, podmínek i tepelných ztrát 2kW. Mají pouze z neznámých důvodů rozdíl instalovaného výkonu 2kW a 2,5kW a proto značně rozdílný koeficient (1 a 1,25). Termoregulátor udržuje v obou bytech stejnou teplotu, byty mají proto stejnou naměřenou spotřebu. Koeficienty změní počet dílků u jednoho z bytů, tím také související náklady. Nevím, proč by měl jeden z nich zaplatit více než druhý. FrantaF

    Vložil lake, 11. Srpen 2009 - 13:02

    Pane,

    k Vašemu příspěvku z 10. srpna 2009 – 8:03 (jeho poslední odstavec) jen poznamenám, že Vám zřejmě není jasná funkce koeficientu výkonu topného tělesa. Tento koeficient pouze vyjadřuje známý fakt, že delší radiátor více topí při stejné průměrné povrchové teplotě. Nebo to, že plechový radiátor dvoudeskový (nebo dvoudeskový s žebry) topí jinak než jednodeskový.

    Výkon topného tělesa (pro danou teplotu vody a teplotu vzduchu) udává každý výrobce a má jej změřen ve státní zkušebně nebo ve vlastním zkušebním zařízení. Právě tato hodnota se používá jako koeficient výkonu pro účely rozpočítávání tepla podle vyhlášky 372/2001 Sb.

    V bytě pak povrchovou teplotu radiátoru snímá IRTN a integruje tento údaj v čase. Bez korekce náměru koeficientem výkonu tělesa byste z dílků IRTN nemohl získat jakýkoliv údaj o teple předaném radiátorem.

    Píšete: „Nevím, proč by měl jeden z nich zaplatit více než druhý“. Ale on nezaplatí vice. Pokud obyvatel bytu topí na stejnou vnitřní teplotu při stejných ztrátách místností, pak je zřejmě jeho (delší) radiátor méně teplý než (kratší) radiátor souseda.

    lake

    Vložil FrantaF, 12. Srpen 2009 - 15:25

    Pane „lake“ Dopustil jsem se chyby při psaní (v následující větě jsem vypustil důležité slovo (tučně psané) „Opakuji, že instalovaný výkon je určen na základě velikosti ztrát tepla místnosti a koeficient je u všech místností je přibližně stejný“. Tím byly dvě části věty v rozporu. Odhadl jste přesně příčinu rozporů k tomuto koeficientu a děkuji za vysvětlení. V našem domě je tento údaj integrován do indikátoru a při výpočtu se nepoužívá, je pouze evidován. Předpokládal jsem, že je přirozenou vlastností všech poměrových měřidel (přímo definován, nebo nastavitelný při instalaci). Náš dodavatel výpočtu proto koriguje pouze znevýhodnění polohou v domě (ochlazované plochy, navýšení teploty a sever). Snad mě omlouvá také to, že pan Kulhánek tento údaj spojoval s jejich způsobem výpočtu a dával mu jiný (téměř novátorský) smysl. FrantaF

    Vložil Věnek Kulhánek (bez ověření), 11. Srpen 2009 - 13:46

    OK, zcela přesně. Věnek Kulhánek

    Vložil Věnek Kulhánek (bez ověření), 11. Srpen 2009 - 8:48

    Instalovaný výkon nemůže být u všech místností stejný.S tím jsem se ještě nesetkal.Mohl by být, pokud by byla tepelná ztráta u všech místností stejná.S tím se také nesetkáme, jednalo by se o ideál.Pak by nebylo co řešit, koeficient"korekce polohy"by byl shodný ve všech místnostech a rovnal by se hodnotě jedna.Vy jste snad myslel,že poměr mezi instalovaným výkonem a tepelnými ztrátami místností různě položených by měl být stejný.To ano. Jak je barák dobře „nadimenzovaný“ zjistím svojí metodou.Správně jste pochopil,že mým způsobem výpočtu koeficientu dojdeme k poznání,kde je nadbytek výkonu a měl by se snížit.Dostanu se až na vlastní centrální zdroj.Abnormální rozdíly vznikají po zteplení domu u bytů v „nepříznivé poloze“.Takže když nedojde k změně otopného výkonu,dojde k podstatné změně u koeficientu.Pokud se nezmění,tak na jeden dílek se odebere ze systému jiné teplo,nedodpo­vídající výpočtové vnitřní teplotě. Pokud se změní, tak jakým způsobem? Není pravda, že jeden zaplatí víc a druhý méně jen na základě něčeho. Za stejnou dosahovanou vnitřní teplotu u shodných bytů v jedné ZUJ různě položených zaplatí všichni stejně. Jeden dílek (ilustrativní)totiž vyjadřuje u někoho 1 kWh, u někoho 1,25 kWh což vysvětluje, že za stejnou službu platí oba stejně.

    Vložil FrantaF, 12. Srpen 2009 - 15:27

    Pane Kulhánku. Již jsem vysvětlil v předchozí odpovědi panu „lake“, že mi při psaní (v následující větě vypadlo slovo (tučně psané) „Opakuji, že instalovaný výkon je určen na základě velikosti ztrát tepla místnosti a koeficient je u všech místností je přibližně stejný“ a poděkoval mu za vysvětlení, které jsem u Vás nenašel. Náš dům má tento údaj integrován do indikátoru a při výpočtu se nepoužívá. Předpokládal jsem, že je přirozenou vlastností všech poměrových měřidel (přímo definován, nebo nastavitelný při instalaci). Proto také neplatí u nás neplatí, že jeden naměřený dílek vyjadřuje různou spotřebu kWh. Teprve po redukci počtu dílků z hlediska znevýhodnění polohou, se „hodnota“ dílků znevýhodněných bytů změní. Náš dodavatel výpočtu proto koriguje pouze znevýhodnění polohou v domě (ochlazované plochy, navýšení teploty a sever). To vysvětluje moje nepochopení Vašich výroků, moje námitky a dotazy. FrantaF

    Vložil FrantaF, 10. Srpen 2009 - 12:48

    (3-(-15)) je nedopatření, měl jsem napsat (20–3). Pak vychází 17 a to ostatní už je správně. FrantaF

    Vložil . (bez ověření), 10. Srpen 2009 - 9:38

    Pan FrantaF vysvětlil výše zcela správně, jak se vypočte, že na 1 °C zvýšení teploty v místnosti připadá navýšení spotřeby tepla na otop o 6 %, a to za předpokladu, že spotřeba tepla na otop je přímo úměrná rozdílu vnitřní a vnější teploty. Za stejného předpokladu se táž úvaha dá formulovat i takto:

    Při rozdílu teplot 16,666 °C připadá na 1 C° navýšení rozdílu teplot nárůst spotřeby tepla na otop o 1/16,666 = 6 %.

    (Stejné procento vyjde i pro spotřebu chladničky, je-li rozdíl teplot 16,666 °C.)

    Vložil Věnek Kulhánek (bez ověření), 11. Srpen 2009 - 7:24

    Šťastně jste se trefil, ale ono průměrné procento nákladů na 1oC se počítá trochu jiným způsobem.

    Vložil . (bez ověření), 11. Srpen 2009 - 21:04

    Vážený pane Kulhánku,

    chtěl bych Vás ujistit, že jsem se nikam šťastně netrefoval, nýbrž jsem předvedl exaktní fyzikálně korektní výpočet. Skutečně je takto jednoduchý, ale složitějším postupem to pochopitelně vyjde zcela stejně.

    Vložil . (bez ověření), 1. Srpen 2009 - 11:02

    Nejde o teoretizování. Znám přesně takový dům, který popisujete, kde všichni uzavřeli radiátory a byty neužívají. Proto jsem se výše ptal.

    Že tím porušují výpočtové teploty je jasné, jenže za dodržování výpočtových teplot je odpovědné společenství, nikoliv uživatelé bytů.

    V domě se stovkou bytů se to pravděpodobně nestane, ale v domě s několika byty to je dost dobře možné, letní byt má kde kdo a ušetřit uzavřením radiátoru chce taky kdekdo.

    Vložil lake, 2. Srpen 2009 - 1:03

    Pane .,
    Vámi popsaný případ je z hlediska rozúčtování topných nákladů tím nejjednodušším, co si lze představit:
    Spotřeba tepla na topení = 0 GJ = 0 Kč
    základní složka = 0 Kč
    spotřební složka = 0 Kč
    a z toho lze jednoduše odvodit náklady na jednotlivé byty. Koeficienty netřeba, korekce se neuplatňují.
    Veškeré platby za dodávku tepla se budou rozúčtovávat v teple pro ohřev TUV.
    lake

    Vložil Jirkoš (bez ověření), 2. Srpen 2009 - 10:04

    Vámi popisovaná teorie je celkem zajímavá, ale odporuje vyhlášce, kde je jasně dáno jakým poměrem se dělí náklady na teplo a TUV. U nás je cena tepla dvousložková a tudíš taky kdyby jsme nespotřebovali ani jeden GJ tak nám teplárna naúčtuje tzv.spotřební složku. Hezký den.

    Vložil lake, 2. Srpen 2009 - 15:48

    Pane . a pane Jirkoši,

    Jen upozorním na chybu, které jste se oba při čtení vyhlášky dopustili. Není pravda, že "vyhláška přesně stanoví, jakým poměrem se dělí náklady na teplo a TUV".

    Vyhláška v první řadě automaticky předpokládá stav, kdy je známa (odděleně měřena) jak spotřeba tepla na topení, tak spotřeba tepla na ohřev TUV. Každá složka se pak rozúčtuje odděleně podle §4 a §5 vyhlášky.

    Není-li tomu tak (typicky: jeden fakturační kalorimetr pro veškeré teplo, nebo jedna kotelna pro topení i ohřev TUV), pak se obě složky nedají odděleně měřit přímo u zdroje tepla. V takovém případě samozřejmě nastupují jiné technicky odůvodněné způsoby, jak oddělit obě složky - výpočtem nebo poměrovým měřením. Těchto způsobů je více (budu se jim věnovat dále). Teprve v případě, že žádný přímý ani nepřímý způsob nelze k rozdělení použít, uplatnil by se zvláštní postup uvedený v §6/1 vyhlášky.

    Není tedy pravdou, že by vyhláška předepisovala postup podle §6/1 pro všechny případy bez odděleného měření. Rovněž není pravdou, že není možné od tohoto způsobu se odchýlit: vždyť sama vyhláška říká, že tento postup se použije pouze "není-li možné v zúčtovací jednotce s vlastním zdrojem tepelné energie nebo s vlastní předávací stanicí určit odděleně náklady na tepelnou energii na vytápění a náklady na tepelnou energii spotřebovanou na ohřev užitkové vody".

    Je-li tedy k dispozici technicky a fyzikálně odůvodněný postup pro určení obou složek (měřením, výpočtem, v nouzi kvalifikovaným odhadem), měl by se v první řadě použít tento postup - vyhláška tomu nijak nebrání, ani nestanoví, jak konkrétně se má k rozdělení dojít.

    Krátce ke způsobům určení obou složek:

    • Poměrový kalorimetr na vstupu do ohřívače TUV (bude ve vlastnictví SVJ).
    • Poměrový kalorimetr na vstupu do výměníku topení.
    • Zjištění spotřeby tepla k přípravě TUV měřením mimo topnou sezónu (vGJ/m3); údaj se vynásobí objemem spotřebované TUV v jednotce za celé zúčtovací období. K provedení měření je vhodné mít nainstalovaný vodoměr na vstupu do ohřívače TUV.
    • Zjištěním ztrát tepla v potrubí TUV při cirkulaci (v GJ/rok; v našem domě s osmi patry a osmi cirkulačními smyčkami TUV je to 43 GJ/rok). K údaji se přičte měrné teplo nutné k ohřátí spotřebované vody za celé zúčtovací období (jednoduchý fyzikální vzorec - měrné teplo vody v intervalu od T1=6°C do T2=60° je Cp=4183,53 J/kg/K) a výsledkem je spotřeba tepla na přípravu TUV.
    • Stanovení spotřeby tepla pro přípravu TUV odhadem, přičemž nejnižší fyzikálně možná hodnota je dána měrným teplem nutným k ohřátí vody (např. v našem domě Q=0,225 GJ/m3 bez ztrát při cirkulaci - vypočteno), Q=0,238 GJ/m3 včetně ztrát - změřeno). Maximální hodnota je dána předpisem a nesmí při přípravě TUV ve zúčtovací jednotce překročit limit 0,300 GJ/m3.

    Poznámka: Konkrétní čísla jsem uváděl pro ilustraci, platí pouze pro náš dům.

    Teprve nelze-li obě složky opravdu nijak rozumně oddělit, nastupuje ustanovení §6/1 s rozdělením 60% topení, 40% teplo v TUV. Soudím,že tento postup by mohl dávat použitelné výsledky pro běžně vytápěný panelový dům po zateplení, s průměrnou spotřebou TUV. (Náš dům zateplen není a skutečný poměr v r. 2008 je 74,4% topení a 25,6% TUV.)

    Při aplikaci §6/1 může dojít k nesrovnalostem (odhaduji +/-20% od skutečnosti) a dojde rovněž k nesmyslným situacím, které nelze při rozpočítávání matematicky vyřešit (viz předchozí diskuse - uzavřené ventily na všech radiátorech a k tomu nutnost rozpočítat povinně 60% nákladů na topení podle §6/1).

    lake

    Vložil Jirkoš (bez ověření), 2. Srpen 2009 - 16:02

    S tím co tady rozepisujete víceméně souhlasím, jen jsem reagoval na vaše rozdělení 0,–Kč za teplo atd…Sám jistě víte že spotřeba tepla po uzavření všech radiátorů nemůže být nikdy nulová(cirkulace apod.) tudíš tady řešíte něco co nemůže nikdy nastat. V vašem případě tedy spočtete náklady na TUV s použitím maximální hodnoty a zbytek který byl fakturován teplárnou stejně zaplatíte v teple. Pro zajímavost u nás dělá pevná částka cca 40% z toho co zaplatíme teplárně(takže i kdyby jsme netopili a nespotřebovali ani jedem kubík TUV stejně zaplatíme) Jinak ale díky za diskuzi hezký den.

    Vložil . (bez ověření), 2. Srpen 2009 - 8:29

    Vážený pane lake,

    děkuji za Váš názor. Nerozumím Vaší domněnce, že veškeré platby za dodávku tepla se budou rozúčtovávat v teple pro ohřev TUV.

    Vyhláška jasně stanoví, v jakém poměru se rozdělí náklady na teplo a teplou vodu, je-li zdroj ohřevu společný. Od tohoto se nelze odchýlit.

    Kromě toho mohou být zdroje odlišné, a potom rozúčtování nákladů na teplo probíhá zcela nezávisle na rozúčtování nákladů na teplou vodu.

    Náklady určitě nebudou nulové. Zdroj tepla teplo dodává, je obsluhován a udržován.

    Vložil Petr Patočka, 1. Srpen 2009 - 6:35

    Uznávám, že jde o teoretizování. Nevím o žádném objektu, kde by bylo 100% nulových náměrů. Ale vím o mnoha kde jich je třeba 30%. Jsou tyto náměru důvěryhodné? Kde je ta hranice? 50%, 60%, 70% …

    Jak jsem již psal, nulový náměr nevzniká jen díky nulové spotřebě nebo v tomto případě při nulovém využití instalovaného výkonu, ale při menší teplotě než je spouštěcí.

    Obrátil se na nás zákazník s tím, že po provedení zateplení a výměně oken se dostali s klasickým panelákem na spotřebu 0.22Gj/m2 za rok. Rovnou přišel s tím, že teplota vytápěcí vody může být téměř po celou topnou sezonu chlup nad 30°C. Tedy je zde veliká pravděpodobnost, že by ten podíl nulových nákladů byl výrazně nad 50% a v případě mírné zimy by opravdu mohl atakovat oněch 100%.

    Teorie temperování stoupačkami je chybná. Pokud všichni uzavřou ventil, tak systémem neprotéká voda a tudíž jsou stoupačky studené. Teplota kolem těch 5°C je reálná a ukázala se při poškození elektrárny Opatovice, kdy tuším polovina Pardubic měla po týdnu bez dodávky tepla tyto teploty. To je zase v rozporu s konstatováním některých „odborníků“, kteří s klidným svědomím plácnou něco o tom, že dodatkové zdroje tepla mohou činit až 80%. (nebavíme se o pasivním vytápění, ale o klasickém paneláku).

    Omlouvám se, pokud má někdo pocit, že opravdu jen zbytečně teoretizuji, ale myslím, že je tato debata přínosná. Možná pár lidem otevře oči.

    Petr Patočka
    VIPA CZ s.r.o.

    Vložil FrantaF, 2. Srpen 2009 - 9:41

    Pane Patočko. Nechci oponovat pouze doplnit. Všechny nulové náměry v domě nejsou problémem z hlediska výpočtu. Žádný výpočet ale nemůže vyřešit technický problém domu. Lidé by si měli uvědomit, že nulové náměry zvýhodní velké byty. Stejné hodnoty náměrů vedou ke stejné spotřební složce, která zvýhodní velké byty. Není to tedy stejně špatné, jako dělit celkové náklady podle plochy, je to horší (pokud by k tomu došlo) a měl by to řešit dům a ne výpočet.

    Předpokládám, že většina domů nemá zde nejčastěji uváděné problémy. Domnívám se, že dříve než dojde k výrazné změně vyhlášky, dojde ke změnám v domech. Rostoucí cena tepla přinutí bydlící, zaměřit se více na celkovou redukci nákladů zateplením domu a inovací měření spotřeby tepla, než nejistým bojem proti „drobným“ krádežím sousedů. Sníží se míra a význam redukcí, které řeší následky znevýhodnění polohou bytu v domě. Ztráty prostupem se značně sníží a rozhodující se stanou ztráty, které uživatel způsobí nehospodárným chováním. To dovolí snížit ochranu nájemníků a posunout limity, zvláště směrem k „zpoplatnění“ výrazně vyšší spotřeby. Snad to umožní dokonce nahradit poměrové měření přímým měřením odebraného tepla, po kterém někteří diskutéři také volají. FrantaF

    Vložil Jiří Vysočina (bez ověření), 19. Srpen 2009 - 22:21

    Važený p. Franto, vy se opravdu domníváte, že rozdělení nákladů na topení podle plochy je špatné? Tak může uvažovat jen ten, kdo má byt od 1.do předposledního podlaží. Má zavřené ventily radiátorů a teplotu v bytě min. 19 st. C někde i vyšší dle technického stavu domu a teplo k němu plyne od sousedů. Z vlastních zkušeností Vám mohu sdělit, že jsme na měření dle plochy přešli již před 4 lety a osvědčilo se nám to. Nyní používané systémy rozúčtování podle měřidel na radiátorech jsou zcela přesná nepřesná něření, která vůbec nevypovídají o spotřebě tepla konkrétních uživatelů bytových jednotek. Poměrová měřidla jsou za situace, kdy byty nejsou tepelně mezi sebou odděleny, zcela nevhodná k rozúčtování nákladů. Prosazovat je mohou pouze jejich výrobci a nebo někteří vychytralí uživatelé bytů ve výhodné poloze v domě.

    Jvysocina

    Vložil lake, 20. Srpen 2009 - 8:42

    Pane Jiří,
    mohl byste poskytnout údaje o spotřebě tepla na topení celého domu řekněme za 3 až 4 roky, kdy se měřilo, a za neměřené poslední 4 roky? Děkuji.
    lake

    Vložil Anonymous, 20. Srpen 2009 - 21:40

    Mohl bych Vám hodnoty demonstrovat, ale neměly by skutečnou vypovídací hodnotu, protože se průběžně prováděly rekonstrukce (zateplení polystyrén 80mm, sedlová střecha)a také jednotlivé sezóny byly teplotně odlišné. Mohu jen opakovat, že dům je jedna topná jednotka. To Vám potvrdí každý specialista na topení. Jen namátkou uvádím spotřebu za topnou sezónu 07/08 : 68,6 kWh/m2. Jvysocina

    Vložil FrantaF, 5. Srpen 2009 - 14:29

    Moje poznámka o snížení významu redukcí by mohla vyvolat dojem, že předpokládám, že po zateplení domu redukce mohou zaniknout. Chci to napravit tímto dodatkem. I když by ztráty prostupem, které představují u nezateplených domů většinu ztrát, klesly pod úroveň ostatních ztrát, budou stále představovat značnou část nákladů. Jejich odbourání by i pak značně zhoršilo situaci polohou krajních proti bytům vnitřním. FrantaF

    Vložil lake, 2. Srpen 2009 - 0:53

    Pane Patočko,
    máte jistě pravdu, že po zateplení panelového domu se celý topný systém stane vysoce předimenzovaným a k vytápění postačí podstatně nižší teploty vody.
    Ovšem v tom případě je použití běžných elektronických indikátorů technicky neodůvodnitelné a chybné.
    Jednočidlové indikátory jsou výrobci garantovány od povrchové teploty radiátoru kolem 50°C (Siemens WHE30: Tmin = 55°C, Tmax = 90°C).
    U dvoučidlových je spodní hranice spolehlivé indikace kolem 35°C. (Siemens WHE30Z: Tmin=35°C, Tmax=95°C)
    Mají-li v takovém zatepleném domě starší elektronické indikátory, zejména jednočidlové typy, pak nulové náměry na nich jsou skutečně známkou nevěrohodného měření (provozování indikátorů mimo jejich pracovní rozsah).
    lake

    Vložil lake, 30. Červenec 2009 - 23:23

    N×0=0 pro kterékoliv N. Vy byste to chtěl změnit?
    Poznámce o změně části náměrů jsem neporozuměl.

    Pokud jde o spouštěcí teplotu: Jsou i opačné odchylky. V létě je teplota v bytě i 36 °C. Takže naopak indikátor registruje teplo, které nebylo vůbec dodáno. Souhlasím s vámi, že jde o nedokonalost (odpařovacích a jednočidlových) indikátorů. Dvoučidlový elektronický indikátor tyto problémy nemá.
    lake

    Vložil Petr Patočka, 31. Červenec 2009 - 0:01

    Pokud se budeme bavit o elektronických indikátorech, tak i jednočidlový má letní a zimí provoz, takže tam nic nehrozí.

    Ale rád bych se pozastavil nad těmi dvojčidlovými. Jsem v oboru už nějaký čas, ale nejsem jediný kdo nechápe jejich výhodu. Jak vůbec někdo může tvrdit, že jeden centimetr od topného tělesa mohu měřit teplotu místnosti? Co závěs, záclona, ručník, stůl, fíkus, kanape, pes… To jsou všechno věci, které mohou ovlivnit bezprostřední teplotu okolí indikátoru. Jak mohu údaj který je takto snadno ovlivnitelný uživatelem (a to oběma směry) vůbec použít ke stanovení úhrady? Zkuste z nějakého výrobce dostat konkrétní údaje o tom, co toto druhé čidlo měří a jak to ovlivňuje náměr indikátoru. Akorát samé mlžení a plky (možná to tedy jen tají přede mnou, jakožto konkurencí a všichni ostatní to chápou a vědí).

    Konečně tato debata začíná být přínosná. Tedy proč vznikají tak blbé náměry (primárně u indikátorů s technickou normou) a jak to může korigovat vyhláška.

    K mojí poznámce:
    náměr 100 * koeficient 1.5 = 150 přepočtených dílků
    náměr 0 * koeficient 1.5 = 0 přepočtených dílků
    tedy část náměrů koriguji a část ne.

    Bohužel nulový náměr nerovná se nulová spotřeba tepla (i jen díky spouštěcí teplotě)

    Petr Patočka VIPA CZ s.r.o.

    Vložil Pavel777 (bez ověření), 31. Červenec 2009 - 10:07

    Všude čtu, že ty dvoučidlové měřáky jsou velice odolné proti různým pokusům ovlivnit měření a navíc poznají i demontáž přístroje. Máte s tím nějaké zkušenosti?

    Vložil Petr Patočka, 31. Červenec 2009 - 13:05

    Nevím nevím. Čím dál častěji se na nás obracejí uživatelé bytů používajících indikátory dvoučidlové dle ČSN EN 834 a dožadují se rady co dělat s náměry které jsou naprosto nepochopitelné. Tedy spousta nulových a spousta hodně vysokých.

    Jedna věc je odolnost proti okamžitému ovlivnění, tedy z ničeho nic se výrazně změní teplota buď topného tělesa nebo ta druhá (je mi proti srsti napsat teplota místnosti). To by asi neměl být problém. Ale dlouhodobé ovlivnění je prostě problematické. To je právě ten závěs, stolek, gauč … to jsou věci které se nějak projeví na náměru, ale těžko říci jak. Tyto asi negativně, protože mikroklima za gaučem bude ukazovat na vyšší teplotu v místnosti, než jaká je opravdu dosahována. Všude se jen dočtete, že pokus o ovlivnění povede k přepnutí do jednočidlového režimu a to je přeci pro uživatele nevýhodné. Bez zdůvodnění, bez rozdílu toho jak konkrétně se bude indikátor chovat.

    Demontáž přístroje je další věc kterou by měl indikátor poznat. Přiznám se, že nejsem sběratel indikátorů a nevím jak konkrétně je který indikátor zajištěn, ale poněkud mě vyděsilo, že některé rádiové moduly k vodoměrům, žádné jištění nemají. Takže tady bohužel nemohu žádnou bližší informaci poskytnout. Ale tato ochrana by měl být standard.

    Petr Patočka
    VIPA CZ s.r.o.

    Vložil Pavel777 (bez ověření), 31. Červenec 2009 - 16:48

    Díky za info, my máme zatím kapalinové měřáky. Mám podezření, že náměry v některých bytech neodpovídají skutečnosti, takže jsem si myslel, že nákupem digitálních 2čidlových bude po problémech, ale jak vás tak čtu, asi budu muset jejich nákup ještě přehodnotit…

    Vložil lake, 5. Červenec 2009 - 14:31

    Pro ivo6:

    "... Proc MMR ve svych pokynech k vyhlasce uvadi, ze hranice muze byt pro nektere domy mensi, treba 20%."

    To je v rozporu s vyhláškou, přečtěte si její znění. Metodické pokyny a metodické vysvětlivky nemají žádnou právní platnost, nemohou doplňovat ani měnit zákon či vyhlášku.

    "... Opet, mohu si tuto hranici zvolit 0%, kdyz si pro to vytvorim teorii?"

    Nemůžete si zvolit nic. Pro vyúčtování záloh a rozúčtování nákladů platí vyhláška 372/2001 a rozptyl +-40% od průměru. Při jeho překročení je rozúčtovatel OPRÁVNĚN a POVINEN dorovnat platby tepla za 1m2 do přípustného pásma.
    Měl by při samozřejmě při překročení rozptylu zkoumat příčiny rozdílů (chyba v odečtu? nesprávně stanovené koeficienty? dodatečné zateplení bytu? výrazně odlišný způsob užívání bytu-nadměrné větrání?), a případně upravit metodu výpočtu.
    lake

    Vložil Anonymous Karel Leroch (bez ověření), 24. Listopad 2014 - 16:22

    Prosím o sdělení,která vyhláška zohledňuje povinost od 1.1.2015 osadit měřidla na otopných tělesech.Zároveň bychom jako SVJ o 24b.j.chtěli vědět zda tyto měřidla jsou fakturační. V našem domě je osazena domovní stanice, kde je doposud fakturační měřidlo pro celý dům. Děkuji.

    Volby prohlížení komentářů

    Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".