• „Kdo se může dopustit?“

Váš výčet šesti příkladů je naprosto zbytečný. Může se dopustit KAŽDÁ osoba, která má zákonem uloženou či smluvně převzatou povinnost spravovat cizí majetek.

• „Kdy při činnosti??“

Zase píšete zbytečné nesmysly! Bez znalosti všech okolností nelze autoritativně rozhodnout o žádném z Vámi uvedených tří příkladů. Například uhrazení nákladu na chov opic je řádným výkonem správy domu, je-li chov opic zmíněn v prohlášení, ve stanovách SVJ, nebo v rozhodnutí shromáždění. Totéž platí o donášce pizzy: je-li předsedovi donášena pizza v souladu se smlouvou o výkonu funkce, pak jde o nepeněžní (naturální) plnění na základě soukromoprávního ujednání; nejde ani o porušení povinnosti při správě cizího majetku (§ 220), ani o porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti (§ 221).

• „Kdy při nečinnosti?“

Opět jen mlácení prázdné slámy namísto konkrétního popisu. Samotné nezajištění prohlídky výtahu nemá nikdy za následek způsobení škody. Totéž platí, nedoručí-li statutár vlastníkům vyúčtování služeb. Neexistuje přece vyčíslitelná a prokazatelná škoda, která by se mohla stát základem skutkové podstaty tr. činu podle § 220 nebo § 221 TrZ.

Neplní-li statutár své povinnosti, univerzálním „trestem“ je odvolání z funkce. Což je ovšem čistě soukromoprávní rozhodnutí, které nemá nic společného s obsahem trestního zákoníku.

Justitianus