Doručení do datové schránky SVJ
Bavíme se o doručování v soukromoprávní sféře. V poznámce
k příspěvku Datovka
1 jsem se zmínil o tom, že zákonodárce pro datové schránky stanovil
pouze „dodání“ a „doručení“, aniž
by zároveň nově normoval co se rozumí „dojitím projevu
vůle“ ve smyslu § 570 NOZ (dojití do sféry dispozice
adresáta).
Stojí za zmínku, že v soukromoprávní sféře konstantní judikatura nespojuje účinky projevu vůle ani s odesláním písemnosti, ani s jejím doručením, nýbrž právě s „dojitím“ [1].
☀ Kdy dojde projev vůle, odeslaný datovou zprávou, fyzické osobě?
Soudím, že se uplatní § 570/1 NOZ, tedy: „Právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde.“ To platí i v případě, kdy adresát dojití vědomě zmaří, například tím, že se nepřihlásí do své datové schránky, i když by se do ní přihlásit mohl.
☀ Kdy dojde projev vůle, odeslaný datovou zprávou, právnické osobě (SVJ)?
Na to dává odpověď § 570/2 NOZ. Není to v okamžiku, kdy projev vůle dojde do datové schránky SVJ. Vzhledem k tomu, že SVJ jako právnická osoba má vždy povinně (ze zákona) zástupce nebo opatrovníka, určuje se okamžik dojití odlišně – podle § 570/2 NOZ: „Právní jednání nepůsobí vůči osobě, která není plně svéprávná, dříve, než projev vůle dojde jejímu zákonnému zástupci nebo opatrovníkovi.“
Z uvedeného plyne, že okamžik dodání datové zprávy není rozhodující: samotné dodání do DS právnické osoby nemá účinek dojití. Projev vůle dojde právnické osobě teprve v okamžiku, kdy dojde jejímu zákonnému zástupci (což je zpravidla statutár) [2]. A toto nastane až v okamžiku, kdy se do datové schránky SVJ přihlásí oprávněná osoba (člen statutárního orgánu dle 2012/89/§164/1, zaměstnanec dle 2012/89/§166/1, nebo opatrovník SVJ dle 2012/89/§165).
Zákonodárce k tomu navíc uzákonil fikci doručení, která nastane po deseti dnech, bez ohledu na to zda oprávněná osoba se do datové schránky přihlásila, nebo nepřihlásila (2008/300/18a/3). Dojde-li k uplatnění fikce, pak okamžik fiktivního doručení je nepochybně zároveň okamžikem dojití projevu vůle právnické osobě. Fikce doručení se uplatní v soukromoprávní sféře při doručování do DS fyzické osoby i právnické osoby.
Justitianus
- Poznámka 1: Existují výjimky; například povinnost poskytovatele služeb není splněna dojitím vyúčtování příjemci služeb, nýbrž doručením vyúčtování.
- Poznámka 2: Zajímavý text na toto téma je obsažen v článku Kabrhel, M.: Dodání vs. doručování poštovních datových zpráv aneb polemika nad novelizovaným ustanovením § 18a odst. 2 a 3 zákona č. 300/2008 Sb.. Právní prostor 2022 (online).
Dovoluji si připomenout, že tato diskuse ohledně doručení do DS vychází a navazuje na diskusi, jejímž předmětem byla nejasnost ohledně termínu „uplatnění“ námitek k vyúčtování.
Námitky k vyúčtování se u poskytovatele služeb „předkládají“, zatímco vyúčtování se příjemci služeb „doručuje“. Zákon tak rozlišuje mezi „předložením“ (dokumentu) a „doručením“ (dokumentu), dokonce v jedné větě.
Doručení fikcí je situace, kdy jste se sice reálně s nějakou zásilkou neseznámili, ale zákon vytvoří fiktivní předpoklad, že k přečtení došlo a pošta je doručena. Fikce doručení nemá nic společného se lhůtou podání námitek k vyúčtování.
- Zdenek 22: „Zákon tak rozlišuje mezi „předložením“ (dokumentu) a „doručením“ (dokumentu) …“
Je tomu tak (i když je možno v některých případech pochybovat o tom, že zákonodárci věděli co schvalují). Předložení je odlišný pojem nežli dodání či doručení [1]. Předložit je možné např. občanský průkaz, cestovní pas, potvrzení, vkladní knížku, směnku k proplacení, kuřecí stehno s kari rýží, otázku, námitku [2], připomínku, atd.
- Na rozdíl od „dojití“ podle § 570 NOZ nemusí být předmětem předložení ani projev vůle, ani písemnost zachycující projev vůle.
- Předložení může být podle okolností pouze ústní – bez toho, že by adresát obdržel nějaký papírový nebo elektronický dokument [2].
- Je-li předložen dokument ve fyzické podobě, obecně se nepředpokládá, že by si jej nahlížející osoba směla ponechat, nebo s ním jinak nakládat (např. jej zničit). Někdy jej ani nedostane do ruky, což se vyjádří výrazem „předložit k nahlédnutí“.
☀ Doručení (balíčku, zboží, věci, dokladu, dokumentu, ceniny, …) je speciálním případem předložení.
☀ Dojití označuje fiktivní okamžik, ve kterém adresát seznámil – nebo mohl seznámit – s projevem vůle jiné osoby.
Justitianus
- Poznámka 1: Sloveso „předložit“ se skládá z předložky „před“ a slovesa „ložit“. Znamená to tedy položit něco před někoho. Neznamená to automaticky, že by se tím stal oprávněným držitelem či vlastníkem předložené věci.
- Poznámka 2: Například podle § 8 zákona č. 67/2013 Sb., o službách, chce-li příjemce získat přístup k podkladům pro vyúčtování, musí o to písemně požádat. Avšak podává-li námitku k vyúčtování, může tak učinit libovolně jakýmkoliv předložením – tedy i pomocí SMS, telefonicky nebo ústně. Logiku v tom nehledejte žádnou; v parlamentu nic takového nemají ani v bufetu.
Justine Vaše rozbory jsou mimo mísu. LHŮTA a ÚLOŽNÍ DOBA jsou dva rozdílné termíny: [58] Právní teorie rozlišují mezi dobou a lhůtou. Legislativně to bylo výslovně reflektováno v § 601 a násl. nového občanského zákoníku (č. 89/2012 Sb., dále též „NOZ“). Takto například § 603 NOZ uvádí, že práva a povinnosti zaniknou uplynutím doby, na kterou byly omezeny. Podle § 604 NOZ změna v osobě věřitele nebo dlužníka nemá vliv na běh doby nebo lhůty. Ohledně počítání času podle dnů říká § 605 odst. 1 NOZ, že lhůta nebo doba určená podle dnů počíná dnem, který následuje po skutečnosti rozhodné pro její počátek. Ohledně prodloužení plynutí lhůty, avšak již ne doby hovoří § 607 NOZ, podle něhož, připadne‑li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující.
[59] Právní teorie běžně rozlišuje, a to i ve vztahu k procesním řádům, lhůty a doby (viz např. HROMADA, M. § 55 [Zákonné a soudcovské lhůty], In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání, Praha: C. H. Beck, 2021, str. 349): „Od lhůt je třeba odlišovat doby, tedy vymezení času, po který trvají určité právní účinky [například § 77 odst. 1 písm. d)].“
[60] Systematický rozbor obou pojmů lze nalézt zejména v teorii občanského práva hmotného. Michaela Zuklínová k rozlišení mezi lhůtami a dobami uvádí (viz ZUKLÍNOVÁ, M. § 604 [Význam změny v subjektu závazku pro běh doby a lhůty], In: ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef aj. Občanský zákoník. Komentář. Svazek I (§ 1‑645, obecná část), Praha: Wolters Kluwer, 2014, stav elektronické verze v ASPI k 1. 1. 2020):
„Dobou se rozumí běh času, resp. časový úsek, vymezený začátkem a koncem, omezující trvání práva nebo povinnosti. Jinak řečeno: po vymezený čas, resp. časový úsek, právo nebo povinnost existují. Zároveň s koncem vymezeného času právo nebo povinnost bez dalšího zaniknou (tj. zaniknou eo ipso). Není tedy třeba, aby nastala nějaká zvláštní právní skutečnost, zejména není třeba, aby někdo (ať některá ze stran, nebo osoba třetí, anebo orgán veřejné moci) projevil vůli směřující k ukončení práva nebo povinnosti (tj. právně jednal).
Mezi doby stanovené zákonem patří např. (nejdelší) doba, na kterou je možné sjednat právo stavby, vydržecí doby, doby stanovené v souvislosti s právní úpravou výživného atd.
Lhůtou se rozumí běh času, resp. časový úsek, vymezený začátkem a koncem, omezující trvání možnosti uplatnit právo u druhé strany, popř. u jiné osoby, nebo u orgánu veřejné moci, zejména u soudu. Jinak řečeno, je to časový úsek daný k vykonání práva jeho uplatněním, popř. dovoláním se ho.
Se lhůtami se lze v komentovaném zákoníku setkat zejména v souvislosti s promlčením a prekluzí, jinak především v souvislosti s plněním povinnosti ze závazku (dluhu).“
[61] Podobně na rozdíl mezi dobou a lhůtou nahlížejí i další komentátoři nového občanského zákoníku (srov. LAVICKÝ, Petr. § 605 [Lhůty určené podle dnů, měsíců nebo let]. In: LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1940, marg. č. 5, Beck online).
[62] Úložní doba (i její elektronický ekvivalent) je svou povahou tím, co teorie (a ve shodě s ní i NOZ pro účely soukromého práva) označuje za „dobu“. Základním praktickým smyslem a účelem uložení je umožnit adresátovi, aby si zásilku vyzvedl. Vytvoření časového prostoru k převzetí zásilky však není jediný a dokonce ani ne hlavní smysl a účel úložní doby. Stejně důležitým smyslem a účelem úložní doby je postavit najisto, že v předem určený časový okamžik bude zásilka považována za doručenou.
[63] Úložní doba je časový úsek vymezený začátkem a koncem; konec úložní doby omezuje trvání práva adresáta převzít zásilku s účinky doručení. Po uplynutí úložní doby může adresát zásilku zásadně také převzít. Může si ji tedy vyzvednout na poště, je‑li tam ještě uložena, či se připojit do datové schránky, je‑li to ještě možné (viz zejm. § 11 a 13 zákona o elektronických úkonech) a nebyl‑li z ní mezitím doručovaný elektronický dokument odstraněn (viz zejm. § 20 odst. 4 zákona o elektronických úkonech ve spojení s § 6 vyhlášky č 194/2009 Sb., o stanovení podrobností užívání a provozování informačního systému datových schránek). Převzetí však již v tomto případě nebude mít účinek doručení. Ten může nastat jen převzetím zásilky v úložní době (u elektronických dokumentů k doručení dojde okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásí osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu, ovšem jen v rámci elektronického ekvivalentu úložní doby, viz § 17 odst. 3 ve spojení s odst. 4 zákona o elektronických úkonech). Uplyne‑li úložní doba marně a jsou‑li splněny i další zákonné podmínky, doručení nastane fikcí právě uplynutím úložní doby.
[64] Doručení je v řadě ohledů právně významnou skutečností. Okamžik doručení může být v první řadě rozhodný pro běh lhůt k uplatnění opravných prostředků (že jde doktrinálně o lhůty, je zjevné, neboť jde o časový úsek, v němž je možno opravný prostředek, tedy určité procesní právo, účinně uplatnit učiněním příslušného projevu vůle). Může být však rozhodný i pro právní moc doručovaného rozhodnutí (ať již přímo, nastává‑li právní moc doručením, anebo nepřímo, nastává‑li marným uplynutím lhůty k podání opravného prostředku). To může mít dalekosáhlé dopady do oblasti hmotných práv (např. pro převod, přechod či originární nabytí určitého práva, vznik či zánik určité povinnosti, započetí běhu lhůty k plnění, zánik práva, promlčení práva apod.).
- Zmatený §§§ (bez ověření) mi zmateně napsal: „Justine Vaše rozbory jsou mimo mísu. LHŮTA a ÚLOŽNÍ DOBA jsou dva rozdílné termíny …“
Hlupáku §§§ (bez ověření), nepoužil jsem v této diskusi v žádném z příspěvků pojem „LHŮTA“, ani pojem „ÚLOŽNÍ DOBA“. Nechápu tedy proč se obracíte na mne. A nerozumím co chcete sdělit světu Vaším zbytečným (a odkudsi opsaným) komentářem.
Justitianus
Poslední komentáře