• Zdenek 22: „Zákon tak rozlišuje mezi „předložením“ (dokumentu) a „doručením“ (dokumentu) …“

Je tomu tak (i když je možno v některých případech pochybovat o tom, že zákonodárci věděli co schvalují). Předložení je odlišný pojem nežli dodání či doručení [1]. Předložit je možné např. občanský průkaz, cestovní pas, potvrzení, vkladní knížku, směnku k proplacení, kuřecí stehno s kari rýží, otázku, námitku [2], připomínku, atd.

• Na rozdíl od „dojití“ podle § 570 NOZ nemusí být předmětem předložení ani projev vůle, ani písemnost zachycující projev vůle.
• Předložení může být podle okolností pouze ústní – bez toho, že by adresát obdržel nějaký papírový nebo elektronický dokument [2].
• Je-li předložen dokument ve fyzické podobě, obecně se nepředpokládá, že by si jej nahlížející osoba směla ponechat, nebo s ním jinak nakládat (např. jej zničit). Někdy jej ani nedostane do ruky, což se vyjádří výrazem „předložit k nahlédnutí“.

☀ Doručení (balíčku, zboží, věci, dokladu, dokumentu, ceniny, …) je speciálním případem předložení.

☀ Dojití označuje fiktivní okamžik, ve kterém adresát seznámil – nebo mohl seznámit – s projevem vůle jiné osoby.

Justitianus

• Poznámka 1: Sloveso „předložit“ se skládá z předložky „před“ a slovesa „ložit“. Znamená to tedy položit něco před někoho. Neznamená to automaticky, že by se tím stal oprávněným držitelem či vlastníkem předložené věci.
• Poznámka 2: Například podle § 8 zákona č. 67/2013 Sb., o službách, chce-li příjemce získat přístup k podkladům pro vyúčtování, musí o to písemně požádat. Avšak podává-li námitku k vyúčtování, může tak učinit libovolně jakýmkoliv předložením – tedy i pomocí SMS, telefonicky nebo ústně. Logiku v tom nehledejte žádnou; v parlamentu nic takového nemají ani v bufetu.