Návrhy na změnu zákona

Soudkyně Nejvyššího soudu Dýšková, Brzobohatá a Jackwerthová opětovně dokazují, že nerozumějí dobře právu a nedovedou vyložit právní normy jednoduchého práva ústavně konformním způsobem. V tomto případě neschopnost soudkyň myslet neměla závažné právní následky (ale v jiném sporu by tomu mohlo tak být). K chybné argumentaci v judikátu 26 Cdo 465/2023–137 se vyjadřuji dále u jednotlivých citací.

Část první

Tyto nesmysly soudkyně bezmyšlenkovitě opisují z řady vadných předchozích judikátů (jejichž seznam pečlivě opsaly). Při tom je to totální pitomost. Tento nesmysl opisují soudci stále dokola už dvacet let, ale je to stále stejný nesmysl jako tehdy. Šlo o přiléhavé tvrzení pouze v jednom případě, když soud rozhodoval o vadě prohlášení (původní vlastník totiž v prohlášení vymezil společnou domovní kotelnu jako jednotku)[1].

➡️ Účel užívání sám o sobě je bezvýznamný. Šlo by totiž o zmatečnou a dvojkolejnou právní úpravu: někdy by vlastnictví mohlo být určeno ad hoc podle toho co kdo v domě užívá, jindy by se mohl uplatnit obsah prohlášení vlastníka budovy. Právní úprava je však jiná, naprosto jednoznačná: Co je v domě společné určuje výhradně prohlášení vlastníka budovy, bez ohledu na to co kdo reálně užívá. Pouhé hledisko „účelu užívání“ je z právního hlediska bezvýznamné a nemůže překonat obsah prohlášení.

ZoVB sice zmiňuje, že společnými částmi domu [jsou] části domu určené pro společné užívání (1994/72/§2/g), avšak jde o pouhou definiční právní normu [2], která neukládá nikomu žádnou vymahatelnou povinnost.

➡️ Pokud se někdo domnívá, že určení společných částí v prohlášení je nesprávné (chybné či nemravné), má možnost jedině domáhat se změny prohlášení postupem podle 2012/89/§1169/3.

Tak je tomu u balkonů: Do prázdného prostoru balkonu má přístup přes svůj byt vždy jen vlastník jediné jednotky. Kdyby pro vlastnictví stavebních konstrukcí měl být rozhodující „účel užívání“, pak by vlastníci ostatních bytů bez přístupu na balkon automaticky ztratili spoluvlastnický podíl na balkonech a proto by na správu, opravy a údržbu těchto stavebních konstrukcí nebyli povinni nic platit. Tak tomu samozřejmě není – stavební prvky balkonů mohou být vyňaty ze společných částí jedině na základě prohlášení vlastníka budovy. Muselo by to být v prohlášení uvedeno výslovně, s taxativním výčtem všech stavebních prvků budovy, které nejsou společnými částmi.

Pouhé hledisko „účelu užívání“ jednotlivých stavebních konstrukcí je pro věc naprosto bezvýznamné. Soudkyně se tedy mýlily a opět opsaly ze starých judikátů neplatné pitomosti. Je zajímavé, že hned v následujícím odstavci č. 12 to napsaly kupodivu zcela správně:

Tragikomedie pokračuje, pravidla pro dohody o provedení práce se mají opět změnit

Daniel Morávek

2.10.2024

Na pozadí odvolání pirátského ministra Ivana Bartoše pokračuje tragikomedie lidoveckého ministra Mariana Jurečky u dohod o provedení práce.

Ministerstvo nyní opět plánuje změnit pravidla, která mají u dohod o provedení práce (DPP) platit od roku 2025. Šlo by už o druhou změnu pravidel, která původně přinesl konsolidační balíček a která ani nevešla v platnost. Důvodem jsou data, která získalo z evidence DPP. Ukázalo se totiž, že předpokládaný problém souběhu více dohod je marginální. Systém, který má nabýt účinnosti na začátku roku 2025, tak nebude mít efekt, který se očekávalo. Ministerstvo by tak udělalo nejlépe, kdyby schválené změny zrušilo a s dalšími počkalo, až bude mít více dat.

26 Cdo 19/2024–504

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyně J. R., zastoupené Mgr. Martinem Štuksou, advokátem se sídlem v Praze 4, Kaplická 1037/12, proti žalovanému Společenství vlastníků XY, zastoupenému Mgr. Romanem Seidlerem, advokátem se sídlem v Plzni, Malická 1576/11, o zaplacení částky 315 000 Kč s příslušenstvím a uložení povinnosti provést opravy, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 13 C 58/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2023, č. j. 18 Co 152/2023–485, takto:

Už konstantně zde píšu, že někteří soudci jsou hlupáci v talárch, pokud jde o porozumění obsahu a smyslu právního předpisu. Bohužel se to týká i soudců NS (o tom jsem psal např. zde a v tomto případě soudců NSS.

Jako odstrašující příklad jsem si vybral starší judikát 5 As 117/2012 – 75. Zejména proto, že někteří soudci podvádějí jako děti ve škole při testu z matematiky: opisují ze starších judikátů i s chybami, chovají se jako nemyslící hovada, namísto aby mysleli vlastní hlavou a respektovali právo. Tak se stane, že jeden totální nesmysl se šíří judikaturou stále dál jako neléčená rakovina.

Na počátku trochu jednoduché teorie: Jistě víte, že vlastnické právo je svým obsahem odlišné od užívacího práva. Vědí to už děti ve školce – že Jozífek nemůže vyměnit svou tříkolku za Karlíkovu koloběžku. Oba dva sice tyto předměty užívají na dětském hřišti, avšak nejsou jejich vlastníky – vlastnické právo náleží rodičům Jozífka a rodičům Karlíka.

Nikomu nečiní potíže rozeznat, že pan Novák je výlučným uživatelem automobilu, který má „na leasing“ – ale to neznamená, že by byl vlastníkem. Vlastníkem toho auta je leasingová společnost – ta ovšem zase nemá právo automobil užívat.

Obdobné je to při pronájmu bytu. Nájemce je výlučným uživatelem bytu, ktrý si pronajal – ale to neznamená, že by byl také vlastníkem. Vlastníkem bytu je samozřejmě někdo úplně jiný; je to osoba zapsaná v katastru – ta ovšem zase nemá právo byt užívat, dokud existuje platná nájemní smlouva.

My to víme, vy to víte taky. Je to přece tak prosté. Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Ludmila Valentová, JUDr. Jakub Camrda, Ph.D. a JUDr. Lenka Matyášova, Ph.D. toto nevěděli. Školácká chyba. A kdopak ví, zda jim to už konečně někdo po těch letch prozradil ?

O co tedy šlo?

Inu, šlo opět o tutéž jednoduchou otázku: Šlo jen o to rozeznat rozdíl mezi vlastníkem a uživatelem. Rozdíl mezi vlastnickým právem a užívacím právem. Soudci sice byli otitulovaní, ale hloupí. Nerozeznali to. S gustem shodili celkem správný a logický rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 08.02.2012, č. j. 31 A 101/2010 – 142, a nahradili jej vlastními bláboly.

Šlo o obsah prohlášení. O užívací právo k prostoru lodžie či balkonu. Soudci popletové však mudrovali tak, jako by řešili vlastnické právo k balkonu[2]. Budu ten jejich nesmysl citovat:

Z textu na

https://www.seznamzpravy.cz/…-byty-258615#…

vyjímám:

"Největším žroutem energií v budovách je vytápění. Nová legislativa tlačí na přechod od plynu k tepelným čerpadlům, domovní plynové kotelny mají ze zástavby zmizet úplně.

Změní se i řada dalších věcí. Povinné budou střešní fotovoltaiky, solární ohřev užitkové vody, nabíjecí systémy pro elektromobily, prostory pro jízdní kola pro každý byt. Domy musí mít kvalitní izolace a tepelně nepropustná okna."

O příslušenství bytu jsem zde už psal vícekrát, například v https://www.portalsvj.cz/…i-v-talarech. Tentokrát to bude o hlupačkách v talárech. Ano, je to tak. JUDr. Dýšková, JUDr. Brzobohatá a Mgr. Jackwerthová neznají zákon. Žádná z těch tří soudkyň senátu č. 26 není schopna rozpoznat co znamená pojem „příslušenství bytu“. Zřejmě právě proto napsaly v judikátu 26 Cdo 1857/2023–355 tyto nesmyslné instrukce pro odvolací soud:

Skutečnost, že lodžie (prázdný prostor) je v prohlášení uvedena jako „příslušenství bytu“, nemá totiž žádný význam pro posouzení vlastnictví tohoto prázdného prostoru. Definici „příslušenství bytu“ cituji ze zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník:

26 Cdo 607/2024–142

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci žalobce Společenství vlastníků XY, zastoupeného JUDr. Rudolfem Hrubým, advokátem se sídlem v Lišově, náměstí Míru 140/1, proti žalovaným 1) L. D., a 2) I. D., zastoupeným Mgr. Janem Koptišem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Krokova 2776/59, o zaplacení částky 65.789,02 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 9 C 38/2022, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 9. 2023, č. j. 7 Co 715/2023–119, takto:

26 Cdo 3546/2023–165

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci navrhovatele Z. L., zastoupeného Mgr. Miroslavem Fotrem, advokátem se sídlem v Hodoníně, Rodinova 691/4, za účasti Společenství vlastníků jednotek XY, zastoupeného Mgr. Ing. Janem Drobným, advokátem se sídlem v Praze 8, Breitfeldova 704/1, o určení neplatnosti rozhodnutí shromáždění společenství vlastníků, vedené u Městského soudu v Praze

pod sp. zn. 75 Cm 28/2018, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 12. 2021, č. j. 6 Cmo 330/2020–106, takto:

III.ÚS 704/24 ze dne 3. 4. 2024
Česká republika
USNESENÍ Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Vladimíra Pernekra, zastoupeného JUDr. Vladimírem Kašparem, advokátem, sídlem Na Poříčí 116/5, Liberec 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2023, č. j. 26 Cdo 406/2023–434, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení a Společenství vlastníků X, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ode dne 01.07.2024 nabyla účinnosti novela občanského soudního řádu, která přinesla zajímavé novinky pro dlužníky i pro věřitele, tedy i pro SVJ.

Zrušen byl naprosto nelogický postup při doručení platebního rozkazu do datové schránky dlužníka. Dosavadní § 173 odst. 1 OSŘ vylučoval náhradní doručení. Nově je zavedena fikce doručení do vlastních rukou – to znamená, že platební rozkaz dodaný do datové schránky dlužníka je považován za doručený náhradním způsobem (fikce doručení), i když se do DS dlužníka nepřihlásila oprávněná osoba.