Odpovídám na https://www.portalsvj.cz/…-ne-rad-nost#….

Zajímavé je nejen to, že soudci Ústavního soudu napsali v roce 2004 naprostou pitomost. Zajímavé je i to, že dokonce ještě v roce 2025 se objevuje další hlupák (§§§111), který z toho vadného judikátu cituje.

Zákon (72/1994 Sb.) obsahoval pouze toto tvrzení:
(A) „Části domu určené pro společné užívání jsou společné.“

Hlupáci z Ústavního soudu se pokusili z tohoto výroku „vyždímat“ výrok opačný, za použití dvojí negace:
(B) „Části domu NEurčené pro společné užívání NEjsou společné.“

Výrok B však nijak neplyne z výroku A. Použití dvojí negace je školáckou chybou. To by soudcům ústavního soudu jistě vysvětlil každý student práv v prvním ročníku (tam je zařazen předmět „Právní výroková logika“). Dvojí negací pravdivého výroku nelze získat pravdivý výrok. Získá se tím výrok, o jehož pravdivosti nelze nic říci v rámci daného systému. Ostatně – tohle by soudcům ústavního soudu vysvětlilo jistě i každé dítě v mateřské škole. Srovnejme tyto výroky s jejich dvojitou negací:

(A) Ovečka má čtyři nohy. (pravda)
(B) Není-li to ovečka, nemá čtyři nohy. (dvojí negace, zřejmá nepravda)

(A) Čáp umí létat. (pravda)
(B) Není-li to čáp, neumí létat. (dvojí negace, zřejmá nepravda)

Dovedu si představit, jak děti v mateřince reagují na výroky B: piští, ošívají se a vykřikují.
Kubík: „Paní učitelko, to přece není pravda! Náš pejsek má čtyři nožičky!“
Kačenka: „My jezdíme k babičce, a ta má kočku a králíčky – mají taky čtyři nohy!“

Zkrátka, milé děti: my všichni – kromě soudců Ústavního soudu – víme, že i jiná zvířátka mají čtyři nohy, a že nejenom čáp umí létat. My si to dokonce umíme zdůvodnit dospěláckým způsobem:

Dvojí negací pravdivého výroku nelze získat pravdivý výrok.

Škoda, že soudci Ústavního soudu, podepsaní pod judikátem III.ÚS 23/04 (JUDr. Jan Musil, JUDr. Pavel Holländer a JUDr. Jiří Mucha), nedávali v mateřské školce větší pozor.

Justitianus