Uvedené nejasnosti je možné snadno překlenout výkladem, přihlédneme-li jednak k účelu uvedených ustanovení, jednak z zásadě, že by občan měl být zatěžován zákonnými povinnostmi co nejméně, a jednak k tomu, že nesplnitelnou povinnost občan není povinen plnit (a to ani přibližně, předběžně, náhradním způsobem). Z toho vychází následující výklad:

Povinnost vlastník jednotky splní, oznámí-li po skončení rozúčtovacího období počet osob (jedno číslo, tj. např. „V roce 2015 činil počet osob pro rozúčtování služeb 3,45 osob.“), a to pouze v případě, nastala-li změna tohoto počtu proti předchozímu účetnímu období. (Není-li toho schopen, jistě svou povinnost splní i nahlášením podrobností, tj. dat změn počtu v průběhu roku, z nichž rozúčtovatel stejně vypočte a použije jedno jediné číslo. Rozdíl je v tom, že v tomto případě si toto číslo vypočte z podkladů předaných vlatníkem jednotky rozúčtovatel sám. Stejnou vypovídací hodnotu mají i tzv. osobodny či osoboměsíce, což jsou pojmy, které zákon nezná.)

Už se zde řešilo.