Absurdní rozdíly mezi výsledky radiátorové a denostupňové metody
Na webové stránce www.volny.cz/oklokocnik jsem před časem zveřejnil analýzu výsledků rozúčtování nákladů na vytápění v objektu, který k tomuto účelu používá radiátorové indikátory. Zřejmě zaujala pana Nového, který mně položil otázku kolik by asi zaplatil za tepelnou pohodu okolo 24 °C v případě, že by v SVJ prosadil návrh na přechod z radiátorové indikace na denostupňovou metodu. Podle mého soudu jde o zásadní problém, který by mohl a měl zajímat více spotřebitelů a proto jsem se rozhodl věnovat odpovědi samostatný diskusní příspěvek.
Spotřebitel hradí náklady za úroveň poskytované služby, tepelnou pohodu, nikoliv za spotřebované teplo
Obě metody vychází ze stejné vyhlášky č. 372/2001 Sb. Měly by proto obě naplňovat proklamovanou zásadu, že ústřední vytápění je službou spojenou s užíváním bytu nebo nebytového prostoru, kdy teplo není chápáno jako zboží. Vlastník zúčtovací jednotky by vždy měl za tuto službu účtovat pro srovnatelně velké místnosti se srovnatelnou dosahovanou průměrnou vnitřní teplotou (tepelnou pohodou) srovnatelné náklady bez ohledu na skutečnou spotřebu tepla pro jejich vytápění.
Denostupňová metoda
Tomuto pojetí odpovídá rozúčtování podle denostupňové metody. Je založena na průběžné registraci teplot vzduchu v jednotlivých bytových jednotkách. Má některé slabiny. Na tepelné pohodě se v jednotlivých bytech podílí rovněž provoz různých spotřebičů. Metoda také není imunní vůči případům nadměrného větrání. Přednosti však jasně převažují. Tím, že je orientována na vrcholný agregát, tepelnou pohodu, nemusí řešit její dílčí problém v podobě korekcí na polohu místnosti v objektu, což bývá Achillova pata většiny rozúčtování realizovaných pomocí radiátorových indikátorů. Ještě mnohem důležitější je, že za zisky z prostupů tepla vnitřními stěnami objektů hradí náklady jejich příjemce, nikoliv jejich zdroj. Metoda dále poskytuje informace o průměrných ročních teplotách v jednotlivých bytech, což je údaj, který si spotřebitel dokáže přibližně ověřit na základě výsledků z vlastního měření pomocí běžného bytového teploměru. A v neposlední řadě jsou navíc dosahované tepelné pohody kombinovány s venkovními teplotami a přeměněny tak ve velmi cenný ukazatel tzv. denostupňů.
Díky uvedeným vlastnostem nebývají rozdíly v tepelné pohodě mezi „denostupňovými“ byty příliš velké. Například z údajů poskytnutých firmou SMS (systém GRAD 2000) vyplývá, že se v reprezentativním vzorku domů (25 objektů s téměř 1400 jednotkami) pohybovaly průměrné roční teploty v 94 % případů mezi 20 až 25 °C. K položené otázce je dále relevantní následující příklad: „Při použití denostupňové metody zaplatí uživatel bytu 2+k.k. odpovídající platbu za teplo vzhledem k dosahované teplotě +19°C. Jestliže v sousedním stejně velkém bytě ve vyšším patře bude teplota +22°C (tedy rozdíl mezi byty je +3°C), potom rozdíl v platbách za teplo těchto dvou stejných bytů může být maximálně 15% až 21% podle fyzikálního pravidla, že 1°C navíc představuje zvýšení nákladů na teplo o cca 5 % až 7 %.“ Z toho lze soudit, že v dominující části uvedených bytových jednotek nepřevyšuje rozpětí v měrných nákladech 35 %.
Velmi podobné relace uvádí firma SOFTLINK. Týkají se vybraného objektu s 250 místnostmi a vyplývá z nich, že se teploty v 80 % případů pohybují mezi 21 až 26 °C (průměr 23,4 °C) a v dalších 17 % kolísají mezi 19 a 21 °C. Firma dále uvádí, že „snížením teploty vytápění o 1°C lze ušetřit asi 4 – 5 % nákladů na vytápění.“ Z toho lze opět soudit, že v dominující části bytů rozpětí v měrných nákladech zřejmě také nepřevyšuje 35 %.
Radiátorová metoda
Není žádný závažný důvod, proč by se měly tepelné pohody v „radiátorových“ domech odlišovat od denostupňových. Výsledky rozúčtování nás však přesvědčují, že tomu tak není. Faktorem této diferenciace jsou propastné rozdíly v přepočtených náměrech indikátorů (součin náměru indikátoru a výkonu příslušného radiátoru, sníženého v případě bytů s více než 1 ochlazovanou stěnou polohovým koeficientem). V analyzovaném objektu kolísá tento ukazatel v přepočtu na m2 podlahové plochy mezi 0 a více než 93 jednotkami. Pokud se tyto údaje vynásobí jednotkovou cenou ukazatele (v objektu 3,17 Kč) a plochou třípokojového bytu (72,1) dostanete se k překvapivému zjištění, že prvý byt nehradí žádné náklady na provoz radiátorů, zatímco druhý spotřebitel by měl uhradit více než 21 tis. Kč. A nakonec můžete dospět k překvapivému poznání, že 30 % bytů přispívá na úhradu nákladů na provoz radiátorů pouze 10 %, zatímco 10 % spotřebitelů nezbývá než uhradit 30 %.
Hlavní systémová chyba – stěhování tepla z více vytápěných bytů do méně vytápěných jednotek
Experti se shodují v tom, že v pozadí těchto absurdních diferencí je skutečnost, že se v bytových domech (zejména panelových) šíří teplo nejen od radiátorů nebo potrubím topného systému, ale rovněž prostupem přes mezibytové příčky a stropní konstrukce. Těmto přestupům tepla nelze zabránit a jejich intenzita narůstá se zvyšováním rozdílů mezi byty v dosahovaných tepelných pohodách. Tento problém se vyskytoval odjakživa a není na něm nic pohoršlivého. Problémem se však stal v okamžiku, kdy byly do místností nainstalovány radiátorové indikátory, které zaznamenávají ve vytápěných bytech veškeré odebrané teplo (a spotřebiteli jsou příslušné náklady vyúčtovány), z něhož je však část odsávána byty s uzavřeným nebo silně regulovaným přívodem topné vody do radiátorů, a to bez odpovídající finanční kompenzace.
Díky tomu rozdíly mezi byty ve vypočtených měrných nákladech jsou mnohdy ve skandálním rozporu s rozdíly v dosahovaných tepelných pohodách. Předchozí vyhláška MPO proto obsahovala ustanovení, které zavazovalo správce domu, aby při rozúčtování používali výpočtové metody, které umožní rozúčtovat spotřební složku podle dosahované průměrné vnitřní teploty jednotlivých místností s otopným tělesem.
Pokus o omezení absurdních rozdílů v měrných nákladech
Realizace tohoto ustanovení ovšem narážela na to, že radiátorová metoda teploty v bytech nesleduje. Autoři platné vyhlášky se proto rozhodli řešit tento problém omezením rozptylu měrných nákladů od průměru objektu v podobě intervalu ± 40 %. Návrh expertní skupiny přitom počítal, že se toto nouzové opatření bude týkat jen spotřební složky, ale omylem bylo ve vyhlášce vztaženo k celkovým měrným nákladům. Při konvenčním přepočtu na odpovídající teploty jde o rozdíl mezi 7 °C (cca denostupňové domy) a v podmínkách bytových domů nedosažitelných 14 °C.
Díky tomuto nedopatření se spodní limit –40 % (cca 13,5 °C) dostal do rozporu s jinými předpisy. Následující metodický pokyn z tohoto trapného omylu vycouval upozorněním, že uvedený spodní limit lze použit jen výjimečně, například u dlouhodobě neobsazených bytů. V normálních případech je však třeba, aby byl nastaven na vnitřní minimální teplotu zajištující tepelnou stabilitu objektu. V praxi jsou oba limity ztotožňovány se standardním nastavením termostatických ventilů, s teplotami, při kterých se přívod topné vody do radiátoru automatický obnovuje (16 nebo 18 °C) nebo uzavírá (27 °C); mezní hodnoty měrných nákladů byly tak vymezeny intervalem ve výši cca 80 % a 140 % průměru objektu.
Mantinely jsou tedy stanoveny velmi volně a v případě aplikace denostupňové metody by se do nich pohodlně vešly všechny bytové jednotky. V objektech, které jsem měl příležitost analyzovat, však spodnímu limitu nevyhovělo až 40 % bytů (nulové nebo nízké náměry) a na opačné straně se ocitlo více než 10 % bytů, které upřednostňují vyšší tepelný komfort (některé z nich si to možná zčásti zavinily nadměrným větráním). Skutečnost, že cedníkem obou limitů neprochází někdy více než 50 % bytů, ukazuje, že realizovaná rozúčtování nelze pokládat za věrohodná a tudíž ani platná.
Díky této korekci se původní čtyřnásobné rozpětí v měrných nákladech snížilo na 80 %, což je ovšem stále ještě dvojnásobek toho, co produkuje denostupňová metodu. Mimo pozornost navíc zůstává fakt, že po korekci vykazuje všech 40 % bytů měrné náklady ve výši 80 % průměru objektu a dalších 10 % je přišpendleno k hodnotě 140 %. Tím jsou prakticky vygumovány rozdíly mezi podstatnou částí spotřebitelů v úsilí o úspornější vytápění.
Vliv zvolené proporce mezi základní a spotřební složkou
Tyto absurdity lze odstranit zvýšením podílu základní složky na úroveň spodního limitu přípustné odchylky, to je na 80 % celkových nákladů na vytápění. Tímto opatřením by se prakticky doúčtovala bytům s nulovými nebo nízkými náklady, větší část jejich zisků z prostupů tepla vnitřními stěnam,i a opačně by se odúčtovaly tepelné ztráty vytápěných bytů. Po této operaci by se měrné náklady mohly bez dalších korekcí vejít do pásma mezi 80 a 140 % průměru objektu, což podle konvenční kalkulace odpovídá teplotám mezi 17 a 27 °C. Navíc by přestalo zmíněné shlukování bytů a růst měrných nákladů by dostal plynulou podobu. V porovnání s „denostupňovými“ výsledky by však i poté přetrvala znatelná nákladová bonifikace u slabě vytápěných bytů a diskriminace u jejich protějšků.
Tento návrh jistě vzbudí pohoršení, nicméně na jeho obranu lze uvést, že se možnost tohoto řešení (možná omylem) objevila i v důvodové zprávě k nerealizované novele vyhlášky z roku 2013: „Obecně platí, že základní složka by měla krýt základní spotřebu tepla pro udržení tepelné stability budovy, zatímco spotřební složka by měla reflektovat individuální rozdíly ve spotřebě, vyvolané chováním spotřebitelů.“ Titíž autoři souběžně navrhují spodní limit odchylky měrných nákladů ve výši 80 % průměru objektu (cca 17 °C), který zřejmě pokládají za hranici potřebnou pro udržení tepelné stability objektu. Myšlení příslušných referentů se ovšem ubírá opačným směrem a pracovní verze nové vyhlášky umožňuje snížit podíl základní složky až na 30 %, což by uvedené problémy ještě mnohem více vyhrotilo.
V této souvislosti odkazuji rovněž na diskusní příspěvek LAKE „Rozúčtování nákladů na teplo“ (z listopadu 2014), ve kterém zdůvodnil potřebu zvýšit podíl základní složky až na 67 % celkových nákladů, dalších 6 % nákladů navrhl rozdělovat podle tepelných zisků ze stoupaček a jen zbytek rozúčtovávat podle korigovaných náměrů indikátorů. A nakonec autor dospívá k závěru, že by uvedené problémy odpadly, pokud by obyvatelé domu zvolili k rozúčtování denostupňovou metodu.
Podle mého soudu v pozadí setrvačnosti zmíněných problémů je to, že spotřebitelé mívají k disposici jen vyúčtování s vlastní domácností a nemohou tedy srovnávat, zda je přiměřeným způsobem naplněna zásada, že by srovnatelné byty se srovnatelnou tepelnou pohodou měly platit srovnatelné náklady. Proto jsem MMR navrhl, aby správci objektů byli povinováni zveřejňovat přehled hlavních výsledků rozúčtování podle bytových jednotek. Z důvodů ochrany osobních dat v něm nepočítám s uváděním jmen příslušných spotřebitelů; cílem návrhu je umožnit uživatelům posouzení věrohodnosti rozúčtování jako celku (zejména rozsah korekcí) a ne vyvolávat hádky kdo na koho doplácí. MMR je samozřejmě proti, protože má zájem udržet při životě stávající podobu radiátorové metody i za cenu obrovského množství klamavých informací.
V tomto příspěvku jsem byl nucen vypustit z původního rozboru všechny tabulky a velmi důležité odkazy na příslušnou literaturu. Zájemce o tyto informace proto odkazuji na výše uvedenou webovou stránku; její obsah jsem nedávno velmi zestručněl a upravil tak, aby byl sdělný pro nestranného uživatele nadaného zdravým selským rozumem.
Ing. Klokočník
Upozorňuji, že na 10.4.2015 je zařazeno ve Sněmovně projednání návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty. Bod zahrnuje také pravidla pro rozúčtování nákladů na vytápění; měl byste své poznatky urychleně sdělit příslušnému výboru. Janíček
Sněmovna bude projednávat vrácený návrh zákona Senátem s pozměňovacími návrhy Senátu. Podávání dalších pozměňovacích návrhů není přípustné. Sněmovna buď může schválit návrh zákona ve znění schváleném Senátem, tedy v pozměněném znění, anebo návrh zákona ve znění, které původně schválila Sněmovna. Pokud nebude schváleno ani jedno z obou uvedených znění, návrh zákona bude zamítnut.
Příslušným výborům Senátu a Sněmovny jsem zaslal dvoustránkový „Komentář k navrhovaným změnám pravidel rozúčtování nákladů na vytápění“. Současně jsem jejich členy upozornil na možnost stáhnout si podrobnější informace z webové stránky www.volny.cz/oklokocnik. Obsah některých zde uvedených dokumentů jsem v posledních dnech upravil a dal jim víceméně definitivní podobu. Na problémy radiátorových indikátorů jsem souběžně upozornil MPO a SEI.
V zájmu stručnosti jsem se v předchozím příspěvku vyhnul problémům spojeným s rozdělováním základní složky, což se nyní pokusím napravit.
Podle metodického pokynu k vyhlášce 372/2001 Sb. vyjadřuje základní složka „náklady na tepelnou energii, která může být dodána do prostoru místností bytu (nebytového prostoru) prostupem stěnami a přestupem z vnitřních rozvodů tepla a která rovněž vyjadřuje část podílu nákladů na vytápění (temperování) společných částí domu.“ Pokusím se tato tvrzení upřesnit resp. zpochybnit.
Stoupačky
Následující údaje se týkají analyzovaného věžáku. Jde o dobře zateplený objekt s plastovými okny. Má 14. podlaží a na každém z nich (s výjimkou přízemí) se nachází čtyři 3+1 a tři garsoniéry; všechny 3+1 mají nárožní místnost (ložnici) s balkónem.
Množství tepla předaného rozvody se v analyzovaném věžáku pohybuje okolo 18 % množství tepla předaného radiátory. Tyto vertikální rozvody víceméně nepřetržitě předávají teplo do příslušných místností po celou topnou sezónu. Na rozdíl od tohoto „nuceného tepla“ může spotřebitel přívod topné vody do radiátorů regulovat termostatickými ventily a typicky topí jen horní část tělesa (pokud vůbec topí). Díky tomu poměr mezi teplem předaným rozvody a „měřeným“ teplem z radiátorů dosahuje v uvedeném objektu možná až 40 %.
V jednotlivých bytech je však tato hodnota odlišná, neboť spodní podlaží mají rozvody větších průměrů než podlaží vyšší a na posledním podlaží je minimální. Rozdíly v tepelných ziscích z vertikálních potrubí mezi spodními a horními podlažími jsou proto nezanedbatelné; v případě dvou 3+1 dislokovaných na 2. a 13. podlaží jsou tepelné zisky v případě prvého bytu vyšší o více než 50 %.
Dále je možno pozorovat, že garsoniéry jsou v poměru ke své ploše vybaveny vertikálními rozvody mnohem lépe než 3+1 (stoupačky pouze v KK a jedné ložnici + koupelna); například garsoniéra na 2. podlaží má v přepočtu na m2 podlahové plochy téměř o 90 % vyšší tepelné zisky z rozvodů než srovnatelný 3+1.
Upozornění: Předchozí výpočty se týkají konkrétního věžáku. V objektech jiného typu se mohou dost lišit. V případě denostupňové metody rozdíly v tepelných ziscích z rozvodů nehrají roli; jsou jenom jednou z komponent vrcholného agregátu, tepelné pohody. Údaje o průměrech trubek v jednotlivých místnostech lze nalézt v projektu otopného systému objektu a příslušné směrné hodnoty výkonu neizolovaných potrubí jsou uvedeny například v MPO č. 151/2001 Sb.
V této souvislosti viz rovněž diskusní příspěvek LAKE „Rozúčtování nákladů na teplo“ ze 17.11.2014.
Tepelné zisky/ztráty z prostupu tepla vnitřními stěnami objektu
K velmi pikantní situaci dochází v případě prostupů tepla vnitřními stěnami objektu. Uvedený paušál totiž platí jak byty, které touto cestou zdarma inkasují tepelné zisky, tak jejich nedobrovolné zdroje, kterým je tato položka navíc vyúčtovávána i v rámci spotřební složky (nákladů na provoz radiátorů). Z analýzy dále vyplývá, že hlavní část těchto transferů probíhá mezi byty, které úplně uzavírají nebo silně regulují přívod topné vody do radiátorů, a těmi, které usilují o vyšší tepelnou pohodu. V důsledku těchto vad nedává uvedené řešení smysl a je víceméně jen výplní určenou ke zdůvodnění výše podílu základní složky.
Stálé náklady tepláren
Podle názoru jednoho z našich nejuznávanějších odborníků (Ing. Bašus, bývalý dlouholetý vedoucí oddělení teplárenství SEI) do základní složky naopak patří stálé náklady tepláren.
Ceny tepla jsou regulovány. Jsou schvalovány ERÚ na základě kalkulačního vzorce, který dělí náklady do dvou funkčně odlišných skupin. Tzv. proměnné náklady závisí na nákladech s výrobou tepelné energie a reflektují skutečné množství tepla odebraného zákazníkem; patří sem zejména náklady na nákup paliv, voda na doplňování, náklady na elektrickou energii potřebnou k výrobě a poplatky za emise. Do stálých nákladů (připravenost výrobních kapacit a rozvodných sítí) patří: odpisy zařízení, náklady na údržbu a opravy zařízení, mzdové a odbytové náklady a ostatní režie.
V celostátním průměru se stálé náklady podílí na celkových nákladech asi 50 %. V případě tepláren, které účtují dvousložkové ceny, jsou obě složky fakturovány odděleně. Patří k nim i Pražská teplárenská (PT), která proměnné fakturuje pod hlavičkou odebrané množství tepla a stálé pod názvem sjednané množství. V metodických vysvětlivkách pak PT trefně přirovnává stálé náklady k paušálu za pronájem telefonní přípojky a proměnné k hovornému.
Ve vyúčtováních s konečnými spotřebiteli jsou však obě položky shrnuty do jediné. Podle názoru citovaného autora není to správné; spotřebitel nemůže výši stálých nákladů svým chováním ovlivnit a měla by proto být rozdělována podle podlahové plochy, čili zahrnuta do základní složky nákladů. Podle mého názoru má pravdu (v úvahu připadá i rozdělování podle výkonů radiátorů a stoupaček nainstalovaných v jednotlivých bytech).
Toto řešení má navíc oporu v platné vyhlášce MMR, která v případě TUV stanoví, že se 30 % z nákladů na ohřev studené vody rozděluje mezi spotřebitele podle podlahové plochy. Citovaný autor zdůvodňuje toto opatření takto: „Základní složka v sobě zahrnuje především pohotovost v dodávce TUV, která je zajišťována bez ohledu na to, zda spotřebitel TUV odebírá či nikoliv, neboť TUV o požadované teplotě je vždy k disposici u každého spotřebitele, a to i v případě jeho dlouhodobé nepřítomnosti. Tato neustálá pohotovost je spojena zejména s náklady na zajištění cirkulace TUV a zahrnuje v sobě i ztráty ve vnitřních rozvodech TUV a proto je potřebné, aby tyto náklady hradili všichni spotřebitelé bez ohledu na výši odběru.“
K tomu je třeba dodat, že konečný spotřebitel odebírá teplo na vytápění nepřetržitě i v době nepřítomnosti díky nucenému teplu z vertikálních rozvodů.
OK
Moc pěkný rozbor.
Jen opět doplním svůj evergreen. Naprostá většina úspor se děje na úkor řádného větrání. Čili poškozováním zdraví (případně i budovy).
Není pravda, že „Naprostá většina úspor se děje na úkor řádného větrání“ pokud se větrá velmi intenzivně a velmi krátce, aby neprochladly stěny. (K evergreenu jsem doplnil potřebný refrén).
Jožin
Jistě jste odborník světa znalý a mnoho chytrých budov jste si po světě prohlédl.
Viděl jste – kdekoli – alespoň jeden objekt, kde by se větrání provádělo Vámi doporučovaným způsobem?
V našem domě jsem osvětu dělal jednou, a kdo si nedal říci, ten si odvětrané teplo zaplatil, takže následně z roku na rok začal sám větrat podle doporučení, nikomu jsem to neopakoval vícekrát.
Vyhláška, která nahrazuje vyhlášku 372/2001 Sb., povede ke zvýšenému odběru tepla i v našem domě, protože šetřit teplem se po r. 2016 nevyplatí, beztak šetřící zaplatí 80% průměru domu a nově každý může větrat neustále, o náklady se s ním podělí ti, co se budou snažit šetřit z principu. Ještě máme kliku, že překročit 200% průměru domu půjde jen stěží kvůli ekvitermním křivkám, které máme po zateplení domu, ale čert ví – ještě je na neustálé větrání nemáme otestované…
Jožin
Znovu se ptám – viděl jste kdekoli ve světě – alespoň jednu budovu, která by větrala Vámi doporučovaným zázračným způsobem?
Fyzikální teorii na to téma nemáte? Jako třeba když z vany vypustím horkou vodu rychle a rychle napustím studenou – nikdo si ničeho nevšimne a voda bude stále horká?
Mimochodem – vzduch v průměrném bytě má tepelnou kapacitu asi jako ta vana vody (100 litrů).
Náhodně jsem ve vlaku vyslechla rozhovor dvojice, ve kterém diskutující sdělil druhému, že pokud má oprávněný pocit, že platí neúměrně vysoké náklady na vytápění, tak se proti tomu může bránit odmítnutím odečtu a údajně na tom dost vydělá. Co je na tom pravda?
Jinak se mně moc líbí Vaše vysvětlení problémů s rozdělováním nákladů na provoz radiátorů a plně s ním souhlasím.
Děkuji Vlášková
Ano, je to tak. Pokud odmítne odečet, bude mu stanovena spotřební složka jako 160% průměru.
V případě chybně (či vůbec) stanovených korekčních součinitelů se to okrajovým bytům může vyplatit. A to velmi.
Ovšem nejlépe se bránit soudem.
Děkuji. Potřebovala bych ovšem znát i příslušný paragraf, na který bych se mohla odvolat. Mohl byste jej upřesnit ?
Vlášková
V ustanovení § 4 (7) vyhlášky č. 372/2001 Sb. je uvedeno, že pokud některý spotřebitel z různých důvodů neumožní odečet náměrů indikátorů, bude mu předepsána úhrada ve výši 1,6 násobku průměru spotřební složky nákladů. Z toho vyplývá, že v případě, že má bytový dům stanoven podíl spotřební složky ve výši 50 %, měrné náklady zmíněného spotřebitele nemohou překročit průměr objektu o více než +30 %.
V metodickém pokynu k vyhlášce je pak uvedeno toto zdůvodnění: „Opatření v odstavci 7 je pravidlem pro rozúčtování v popsaném případě a není sankcí. Jeho uplatněním se nezvýší celkové náklady na vytápění ani z něho nemá nějaký prospěch vlastník. Zvýšení spotřební složky u těch spotřebitelů, kteří prokazatelně a vědomě neumožnili odečet, se vždy rozúčtovává ve prospěch ostatních spotřebitelů v zúčtovací jednotce. Ono navýšení představuje totiž přibližně nejvýše možné využití kapacity ústředního vytápění daného bytu, takže ostatní spotřebitelé nejsou nikterak znevýhodňováni".
Toto vysvětlení nepřímo reviduje vyhláškový horní limit přípustné odchylky ve výši +40 % od průměru objektu (cca 27 °C) na +30 % (cca 25 °C). Možnost uplatnění zmíněného § ovšem odpadne rok poté, co nabude účinnosti připravovaná nová vyhláška (??? 2016); její navrhovatelé hodlají totiž zvýšit příslušnou úhradu z 1,6 násobku rovnou na 3 násobek a zahradit tak definitivně možnost úniku z nastražených pastí a pastiček radiátorové metody.
OK
Dobrý den pane Klokočníku i ostatní. Je zajímavé sledovat různorodost názorů na tuto problematiku. Sice souhlasím s (nejen Vaším) tvrzením, že kolem radiátorové indikace se vyskytuje spousta polopravd a neúplných či zavádějících informací (ono i u denostupňové metody se toho spoustu napovídá…), ale vnitřně nesdílím názor na potřebu úpravy poměru spotřební a základní složky ve smyslu potřeby zvýšení složky základní. Ono to pak zavání stádním efektem a sbohem ekonomické a uvědomělé chování uživatelů. Když bude základní složka 80%, proč by měl uživatel úsporně větrat a proč by měl stahovat nastavení na termostatických hlavicích? Vždyť těch 80% zaplatí, i když šetřit nebude a dopřeje si maximální komfort. A na nějaké úspory mu zbývá těch 20%?? To se nevyplatí ani montovat termostatické hlavice…
Vím a je mi jasné, že to tak není – ale setkávám se takřka denně s tímto, či podobně krátkozrakým modelem uvažování (naštěstí jen některých) uživatelů. Podle mne bez jisté míry biče (zvýšit vliv spotřební složky a tím dát viditelnější motivaci), se jeden z důvodů řešení rozúčtování jako takového (kontrola nad provozními náklady s následnou motivací k úsporám) v podstatě vytrácí. Denostupňová metoda má jistě velkou výhodu v zarovnání odchylek mezi byty a kompenzaci vlivu extrémních šetřílků (viz. vliv prostupu tepla na komfort a spotřebu). Ale také budí dojem možné inklinace k onomu stádnímu efektu.
Rozúčtování tepla není hlavní činností mé firmy, nicméně dovolím si zde uvést odkaz na úvahu na téma jistých závislostí výsledku rozúčtování (spravedlnost, vazba na úsporu) na stavu topné soustavy ve smyslu jejího nastavení – resp. optimalizace pro možnost jejího úsporného provozu.
Snad mě přítomní znalci problematiky rozúčtovacích metod neukamenují… Každopádně by bylo velmi zajímavé, porovnat výsledky rozúčtování tepla v jednom objektu, kde zároveň funguje gradenová metoda a zároveň jsou osazené indikátory na radiátorech. Samozřejmě však v seřízené a hydraulicky zaregulované soustavě.
Zde odkaz: http://www.topimechytre.cz/…i-tepla.html
S úctou Miroslav Svěrák, AllTech s.r.o.
Spravedlivost nebude nikdy, vždy se někdo bude cítit poškozený. Mám vlastní zkušenost (dlouhodobě zapisujeme odečty v jednotlivých bytech,všechny jsou 2+1 o zhruba stejné velikosti a jsme menší SVJ, takže to není problém). Byty, které mají minimální odečty a tím malou spotřebu tepla,jsou byty prostřední (ne přízemní a ne pod střechou) a stupačky jim prochází obývákem a ložnicí či děts.pokojem (stoupačky nemají žádné měření), a všechny byty se kterými mají nějakou společnou stěnu-podlahu- či strop topí, a jejich spotřeba je přibližně stejná. Odečty mají v rozpětí 60–140 dílků. Okolní byty okolo 1200–1500 dílků. Pak jsou byty (nejsou prostředními a stoupačky jim prochází pouze kuchyní), ty sousedí s byty (postranní, pod nimi či nad nimi) , které mají malé odečty (okolo 100 dílků) a tyto byty mají podstatně vyšší spotřebu Odečty v rozpětí 1300–1800 dílků (rozpětí ovlivněno zda se jedná o byt přízemní či pod střechou). Letos jsme ještě udělali zkušenost s jedním prostředním bytem, který měl v minulých letech odečty do 140 dílků, okolo sebe topící byty a do loňského roku byl pod ním byt,který téměř netopil. V této poslední topné sezoně se změnil vlastník, který ovšem topí, mají malé dítě, a byt nad ním měl letos odečteno cca 70 dílků (pokles o jednu polovinu). Takže rozdělení na ty „odpovědné“ a „neodpovědné“ neberu. Byty nejsou hermeticky izolované, prostupy stěnami nelze z fyzikálního hlediska odmítnout a tvrdit, že neexistují. PS.: Samozřejmě se najdou i extrémní případy, ale bude to jistě malé procento,
Když pročítám příspěvky na tomto vláknu, tak je zřejmé, že pro poměrové měření nákladů na teplo je nesmírně důležité mít správně nastavenou ekvitermní regulaci a v pořádku by mělo být i hydraulické vyvážení soustavy topení. Ty domy, které sice zateplily plášť, ale nezměnily nastavení ekvitermní regulaci odběru tepla ze zdroje tepla, tak mají problémy s „netopícími byty“, které stačí vyhřát stoupačky. To u nás v domě není, musíme topit všichni. Výkon stoupaček je na vytápění bytů poznat, když bytům nad převážně nevytápěnými přízemními společnými prostorami teplo ze stoupaček zcela stačí pokrýt tzv. nevýhodnou polohu v domě, stanovenou podle propočtů odborníků, kteří sice správně spočítají ztráty tepla obálkou, ale nezohlední výkon stoupaček, který má významný vliv, takže místo znevýhodněné polohy jde fakticky o nejvýhodnější polohu bytu v domě.
Doporučuji vám zkusmo rozpočítat celkové náklady na teplo podle plochy bytů v jednotlivých podlažích a v každém podlaží spotřební složku rozdělit mezi byty dle náměrů indikátorů.
Když se pak podíváte na výsledky, tak se vám ukáže, jak by bylo nutné mírně zvýhodnit korekcí krajní byty a pokud máte v pořádku ekvitermní regulaci topení v domě, pak můžete zcela zapomenout i na nesmyslné kejkle s dopočítáváním toho, aby se vám všechny byty dostaly do limitu ±40% od průměru na čtvereční metr plochy. Snadno by pak i pochybující Radek z výsledků poznal, kdo v domě neúčelně větrá, pokud tam někdo takový je.
Jožin
Máte zřejmě pravdu, žádné změny v nastavení po zateplení nezadali zřejmě zadány nebyly. Navíc, když jsem začala shánět informace o tom, jak je vyúčtování nastaveno, tak rozúčtovatel mi nebyl schopen dát žádnou jasnou odpověď, odkázal na vyhl. 372, také o tom nikde neexistuje žádný zápis. Píšete, že je nesmírně důležité mít správně nastavenou ekvitermní regulaci a v pořádku by mělo být i hydraulické vyvážení soustavy topení. Co máme udělat a koho oslovit aby to propočetl a navrhl řešení. Děkuji za radu.ik
My máme domovní předávací stanici dálkového topení, ekvitermní křivky navrhl a spočítal nám inženýr – důchodce, který dříve pracoval jako projektant topení. Záleží na Vašem zdroji tepla, jste-li napojeni na dálkové vytápění, i oni by měli mít někoho, kdo ty regulace dělá. Dodavatel tepla má zájem prodat co nejvíce tepla, tak mlčí, i když jste zateplili dům. Máme řadu ekvitermních křivek – pro mírnou zimu(přechodné období), běžnou zimu a pro velmi tuhou zimu. Ke každé této křivce je ještě další úsporná křivka pro noční topení (od 23 hodin do 5 hodin ráno), na kterou se regulace přepíná automaticky. Volbu křivky musím nahlásit mailem na dispečink dálkového topení a oni nám do druhého dne přepnou na ni řídicí systém domovní předávací stanice.
Hydraulické vyvážení systému by měl umět udělat každý pořádný topenář, většinou si kontrolu můžete udělat sami. Před zahájením topného období (než naběhne oběhové čerpadlo) požádejte všechny byty, aby na radiátorech nastavily termostatické hlavice na maximální ohřev a odvzdušněte všechny stoupačky. Před odvzdušněním ještě zkontrolujte, zda ventily na stoupačkách jsou otevřené – někdy se stává, že si s nimi někdo hraje a přiškrtí některou stoupačku, protože ventily jsou většinou běžně přístupné ve sklepních prostorách.
Hydraulické vyvážení je proměnlivá záležitost. Nemáte žádnou kontrolu, jak kdo a jak kdy manipuluje s termostatickými ventily na radiátorech. Každá stoupačka vám dodává množství tepla, které odpovídá okamžitému nastavení termostatických ventilů a aktuální teplotě v příslušných místnostech. Přestanou-li topit na stoupačce v bytech nad Vámi, stoupačka nad Vámi za chvíli je studená, oběhové čerpadlo tam neprotlačí žádnou topnou vodu.
Jožin
Musím přiznat, že mě překvapuje existence ekvitermních křivek pro mírnou nebo tuhou zimu. Ekvitermní křivka je závislost teploty topné vody na venkovní teplotě, takže by se to mělo podle venkovní teploty upravovat samo. Proč je nutné mít ty křivky takhle rozlišené?
Jediné co mě napadá, že ten regulátor je primitivní a umí jen lineární závislost, takže aby křivka byla opravdu křivá, musí se ty lineární úseky přepínat ručně.
Byl jsem na cestách, tak odpovídám později: Ekvitermní křivka vyjadřuje vztah mezi teplotou vzduchu venku a teplotou topné vody. Nemůže zohlednit prudké změny teploty mezi nocí a dnem v přechodném období, silný vítr, dlouhotrvající velké mrazy. Rozdíl mezi křivkami jsou od 1 do 5 stupňů v teplotě topné vody. Přirozeně se dá projet na jednu křivku celou zimu, ale je výhodné mít v záloze rezervu, kdy je třeba více topit.
Jožin
Když bude základní složka 80%, proč by měl uživatel úsporně větrat a proč by měl stahovat nastavení na termostatických hlavicích?
Protože, doufejme, není blb a záleží mu na zdraví stejně jako na obsahu peněženky. Pokud se uživatelé nebudou chovat úsporně, poznají to na vyúčtování – to teplo, odečtené na patě se jim rozúčtuje tak jako tak. Podle lehce dostupné a veřejně prezentované informace o rozúčtování v zúčtovací jednotce poznají, zda mají někde uživatele s nadstandardním čerpáním, a to považuji za úředníky neprobádanou cestu pro motivaci k úsporám. Pak je další možnost – zafixovaná poloha hlavice, komu bude tepla málo, může si přitopit, dnes to není problém. Ale přitápění např. v našem domě není potřeba, my topíme permanentně celou topnou sezónu rozšířenými stoupačkami, ale rozpočítáváme podle náměrů, koeficientů … Současný způsob řešení problematiky, zahlcený množstvím chyb, je ukázkou nepromyšlené práce státního aparátu, způsob sice funguje, ale je obtížně, pokud vůbec, kontrolovatelný, takže je netransparentní. Mne irituje fakt, že mám trpně či trpělivě snášet rozúčtování vypočtené na základě náhodně generovaných čísel, tzn. raději zaplatím víc, podle jasných pravidel, než méně podle pravidel nejasných a zčásti „utajovaných“ či nevysvětlitelných. A ještě za takovou službu platit.
Vždyť těch 80% zaplatí, i když šetřit nebude a dopřeje si maximální komfort. A na nějaké úspory mu zbývá těch 20%?
Mám za to, že bychom život měli prožít tak, abychom nestrádali, komfort, tj. určitá míra pohodlí, k tomu patří. Dospěli jsme do určitého bodu civilizace, není jednoduché z ní vypadnout, tak nezbývá, než si jí užívat, dokud je možnost. Ale obdobně řadím k uživatelskému komfortu transparentní účtování.
To se nevyplatí ani montovat termostatické hlavice…
Sdílíte můj názor, v tomto byznysu nejde jen o termostatické hlavice.
Podle mne bez jisté míry biče … se jeden z důvodů řešení rozúčtování jako takového … v podstatě vytrácí.
Proč bič? Jsme nevolníci? Já nezastírám, že jsem laik, ale řeči o bičích – to je demokracie nebo vláda Velkého bratra?
Vážení,
dnes v 9:00 byla venkovní teplota 3°C, což je přesně průměrná teplota
v topném období v České republice. Obešel jsem všechny radiátory
v bytě: studené! Podotýkám,že všechny termohlavice mám na stupeň 2 a
podle teploměru je v bytě kolem 20°C. Obešel jsem všechna svislá potrubí
v bytě: stoupačky průměrně 53°C, zpětné potrubí
průměrně 43°C.
Jakékoliv náměry indikátorů jsou z principu nevěrohodné, když teplo se do bytu dostává převážně svislým potrubím. Dopočítávat „nějak“ náměry, aby se dosáhlo minimální úhrady, znamená, že ty indikátory je nutno vyhodit.
Požádám, aby topná křivka byla snížena. Ale princip zůstává: teplo se do bytů dostává ze zdroje mimo radiátory. S tím si žádný indikátor neporadí. Jedině denostupňová metoda.
lake
Dobrý den, pane lake, já mám dnes na teploměru 22 °, tento celý týden si dopřávám ten luxus neboť tu mám na návštěvě staré rodiče, a těm je i tak stále zima. Termohlavice mám na stupni 4. Po této zimě už vím, že když vypnu radiátory, klesne teplota v rohových dvou severních místnostech na 15 °. Stoupačky jsou často studené, vyjímečně vlažné, protože byt nade mnou je pod střechou a také šetří. Vím, že i když maximálně šetřím, budu mít jeden z nejvyšších nákladů na teplo v domě. Po loňské reklamaci mi přepočítali náklady za 70 metrový byt z původních 38 tisíc na 21 tisíc. Včera se konalo Shromáždění vlastníků. S reklamací jsem sice částečně uspěla, ale dostala jsem nálepku šílence a plýtvače, na kterého ostatní doplácí. Pár jiných vlastníků se svezlo se mnou v tom smyslu, že jim také něco vrátili a jsou rádi, že alespoň do budoucna bude dodržována zákonná odchylka od průměru domu (jak jsem vám již psala, v minulosti bylo rozpětí mínus 51% až 147%), ale v diskusi k nastavovaným pravidlům se ke mně nikdo z nich ani slovem nepřidal. Bývalá předsedkyně v hodnocení práce výboru za loňský rok uvedla (veřejně), že na mě většina přítomných doplácela a že mi jde o to získat nějaké výhody na úkor ostatních. Nikdo moc nechápe, že jsou to moje peníze, které mi vraceli a že o většinu jsem už v minulosti přišla. Do toho soudu o přeplatky za minulé dva roky nakonec jdu. Nemám už co ztratit … v nejhorším snad jen pár dalších tisíc. Když jsem se přihlásila v diskusi o slovo, bývalý člen výboru mi dost hnusným způsobem řekl, že já se k tomuto problému nemám vyjadřovat – že už jsem si své řekla v uplynulém roce. Schvalovaly se nově nastavené redukce na polohu bytu. Můj byt a byty pod střechou 6.patro) dostaly 20 % z náměrů, tzn. 12% z celkové částky. Když jsem se snažila zeptat, jak bude ve vyúčtování zohledněno stoupací potrubí, které v našem domě vytápí většinu bytů ve vnitřních vchodech v 1. a 2. poschodí(mají nulové náměry), začala na mě jedna paní pokřikovat, že ona má stejně velký byt, jako já a nikdy s vyúčtováním problém neměla – bydlí v 1. poschodí … Diskutovat se s ní nedalo. Ona chtěla jen křičet. Z bytů pod střechou se neoval nikdo. Dnes už vím, že 25ti % bytů ze sta v našem domě po přeúčtování provedeném na základě mé reklamace vraceli a ne malé částky. Nikdo z nich se mne nezastal ..... Tak nevím, mám se soudit i o ty redukce …? Zase mi nějak dochází síly. Hana Jurášková
Paní Jurášková, u nás byl hodně podobný problém. Několik málo z nás, se rozhodlo to dát k soudu. Pozor na určení ke kterému soudu to podat. My na radu právníka, který nás zastupoval, jsem podali žalobu na vydání platebního rozkazu (prý i když soud ohledně správnosti rozúčtování vyhrajeme, tak nemáme jistotu, že SVJ se tímto rozhodnutím bude řídit a pak bychom museli opět k soudu na vydání plateb.rozkazu). Žaloby v případě vydání platebního rozkazu řeší krajské soudy (v našem případě potvrzeno vrchním soudem). V případě, že se rozhodnete pro zastupování právníkem, pak nezapomenout před podáním žaloby zaslat výzvu k úhradě dlužné částky, jen tak po prohrané při musí SVJ uhradit i Vaše náklady na právníka, jinak si je hradíte sama ze svého. V případě platebního rozkazu musíte vědět přesnou částku, kterou požadujete (my věděli kolik dělá nám vyúčtovaná spotřeba, kterou jsme reklamovali a kolik ta správná při dodržování pravidel vyhl. č. 372). Závěr: byli jsme u soudu úspěšní, reklamace za tři vyúčtovací období uznána soudem a platební rozkaz k úhradě byl vydán. Přeji mnoho úspěchů a pevné nervy.
Paní hpk, pokud považujete dosavadní pravidla rozúčtování za vadná, je třeba usilovat o jejich změnu.
Nemyslím ovšem, že byste uspěla zpětně za minulé roky. K tomu sloužila možnost odběratele služby reklamovat vadné vyúčtování (pokud bylo vadné). Podle mého názoru nelze uzavřené zúčtovací období znovu přezkoumávat. Kdo se nestará o svá práva, ten o ně přichází.
Není možné mlčet k platným pravidlům rozúčtování a pak se domáhat zpětně jejich změny za uplynulé období. SVJ není holubník. Je třeba šetřit dobrou víru všech osob, které se účastnily rozúčtování nákladů v minulých letech.
Ohledně tzv. redukcí (koeficientů zohledňujících polohu) jsem napsal několik příspěvků zde: http://www.portalsvj.cz/…dle-pocitace. Nejsou-li redukční koeficienty pro konkrétní dům určeny odborníkem podle technických a fyzikálních principů, nic Vám nebrání navrhnout, aby shromáždění přijalo změnu pravidel a nechalo určit koeficienty odborným posouzením. Jste-li v tomto přehlasována, obrátíte se jako přehlasovaný vlastník na soud. Změna pravidel bude účinná teprve od následujícího zúčtovacího období.
lake
Pane lake,děkuji Vám za cenné rady, ale doufám, že u soudu šanci mám. Situace v našem SVBJ byla poněkud jiná. Rozúčtovací firma účtovala v rozporu s vyhl.372/2001Sb. Zejména nedodržovala zákonné odchylky od průměru. Odchylka uváděná na vyúčtování jednotl. vlastníka byla matoucí, poněvadž, když mi tam uvedli, že mám odchylku 93%, mohla jsem se mylně domnívat, že se moje náklady pohybují v rozmezí 60 – 140%, v souladu s vyhláškou. Teprve nahlédnutím do vyúčtování jiného jednotlivého vlastníka s jeho laskavým svolením jsem zjistila, že on má uvedenou odchylku mínus 51%. Na každém vyúčtování bylo výslovně uvedeno, že je zpracováno v souladu s vyhláškou 372! To podle vás neznamená nic? Nahlédnutí do souhrnných podkladů rozúčtování mi výbor do dnešního dne neumožnil. I když jsem jim dala vytištěnou vyhlášku se zvýrazněným §7, odst.3 pod nos. Dříve než jsem podala žalobu, dotazovala jsem se na ARTAVu, zda mám šanci získat zpět i nějaké peníze zpětně a bylo mi odpovězeno, že mohu žádat za tři roky zpětně, pouze se v tomto případě reklamace neřeší opravou rozúčtování pro celý dům, ale pouze pro moji bytovou jednotku…Rozúčtovací firma mi dokonce rok 2011 tímto způsobem přepočítala. Poslali mi opravené rozúčtování pro můj byt ponížené o 7 tisíc. SVBJ mi ale nevrátilo ani korunu, na mou výzvu k úhradě této částky vůbec nereagovali. Hana Jurášková
Paní hpk, rozúčtování nebylo matoucí, pouze Vy jste se jím vůbec nezabývala. To je Váš problém.
Rozúčtování za období do 31.12.2013 mělo být provedeno nějak – podle pravidel, která nesměla být v rozporu s vyhláškou č.372/2001 Sb. Pokud snad byla v rozporu, měla jste reklamovat.
Přitěžující okolnost pro Vás je, že i v předcházejících letech jste vyjádřila konkludentní souhlas s rozúčtováními prováděnými naprosto stejným způsobem. Nereklamovala jste je. Kdybych byl soudce, přisvědčil bych Vám, že rozúčtování sice nebylo v souladu s vyhláškou, ale bylo takto prováděno s Vaším souhlaem po více let. Vaším právem bylo reklamovat v dané lhůtě, která jistě nebyla kratší než zákonných 21 dnů.
Nemáte právo na opravu rozúčtování, neboť kdo se nestará o svá práva, ten o ně přichází. Je sobecké domnívat se, že ostatním vlastníkům jednotek by bylo možno připsat dodatečně k úhradě nějaké částky plynoucí z dávno ukončeného vyúčtování roku 2013.
Nicméně čiňte jak uznáte za vhodné. Soudy mohou rozhodovat v obdobných případech velmi odlišně.
lake
Pane lake, dovolte, abych s vámi na toto téma polemizovala. Rozúčtováním tepla jsem se zabývala a výbor jsem opakovaně žádala o nahlížení do podkladů rozúčtování. Vždy marně. Na mém vyúčtování bylo uvedeno, že je provedeno dle vyhlášky 372/2001 Sb. Já nepožaduji opravu rozúčtování pro celý dům. Požaduji pouze navrácení přeplatku vzniklého vadným účtováním odchylky od průměru domu. Domnívám se, že toto přepočítání pro moji BJ by měl výbor požadovat od firmy, která účtovala v rozporu s vyhláškou /je velmi pravděpodobné, že ve smlouvě bylo uvedeno, že vyúčtování bude prováděno dle vyhlášky 372/. A od této firmy by měl podle mne výbor žádat i finanční vyrovnání, neboť firma neodvedla řádně svoji práci. Pokud tomu tak není, jaký smysl potom má odst. 10, čl. VIII našich stanov, ve kterém se praví, že: Výbor, jako statutární orgán společenství zejména zajišťuje kontrolu kvality dodávek, služeb a jiných plnění podle uzavřených smluv a činí vůči dodavatelům potřebná právní nebo jiná opatření k odstranění zjištěných nedostatků nebo k náhradě vzniklé škody. ? Hana Jurášková
Pokud v této situaci provedete měření v nejvyšším patře nejmenovaného (našeho) desetipatrového domu zjistíte teplotu stoupačky 44°C, zpátečky 35°C. Teplota na vstupu stoupačky ve „sklepě“ 54°C. Teplota v bytě 21°C.
Všechen náměr má tedy nejvyšší byt, protože má nad sebou neizolovanou střechu. Ostatním stačí to, co mu „ukradnou“ cestou z trubek.
Radku, již jste neuvedl, že teplota v bytě je 21 stupňů při pootevřené ventilačce, jak jste to psal na jiném místě, kde jste psal,že neustále větráte. Zpátečka má být ochlazena na teplotu vytápěné místnosti. Teď už vám věřím, že topíte a větráte současně na plné pecky, takže ani radiátory nestačí dodané teplo do místnosti vyzářit a teplo se vrací směrem dolů!
Jožin
Měřeno to bylo ráno a v místnosti větrané naposledy před 12 hodinami. Mimochodem – už tušíte něco o normách větrání?
Pane Praksi, teplo se vždy vrací „směrem dolů“ a zpátečka je vždy teplejší než vzduch v místnosti. Vaše naivní myšlenka, že tomu tak není, naráží na druhý zákon termodynamiky. K tomu, aby se voda odcházející z radiátoru vychladila na teplotu místnosti, by musela v radiátoru zůstat stát po nekonečně dlouhou dobu. Výkon radiátoru by se tedy limitně blížil k nule, protože by voda neproudila.
Ve skutečnosti se v každé otopné soustavě vrací voda o teplotě podstatně vyšší, než je teplota vzduchu ve vytápěné místnosti. Viz grafy: http://www.tzbportal.sk/…-sustav.html.
lake
Pane lake, Váš odkaz je na testování deskového radiátoru, kdy se snaží z něho dostat maximální výkon – t1 měli 75 stupňů, t2 na spodku radiátoru 65 stupňů a v místnosti 20 stupňů – to jsou laboratorní podmínky, odtažité od reálu. Když se podívám na naše ekvitermní křivky, tak při typické silné zimě – zataženo, vítr a venku 15 pod nulou, tak v domě má topná voda 60 stupňů. Dnes je venku 3,2 stupňů, topná voda má 43,3 stupňů, já jsem v obýváku, teplota 21 stupňů ve výšce 1,5 metru, radiátor nahoře na omak hřeje, dole je na omak studený – nemám čím to změřit.
Po první zimě několik vlastníků si stěžovalo, že mají v bytě chladno. Pro následující zimu zapůjčil jeden soused certifikovaný bezkontaktní teploměr a požádali jsme všechny,kdo budou mít s topením problémy, ať ho kontaktují, že na místě vše změří. Najednou nikdo neměl žádné problémy, tak nemám čím argumentovat.
Jožin
Vážený pane lake, u zatepleného domu, kde zůstaly původní radiátory, po zateplení mají tyto radiátory nadbytek výkonu, takže je běžné, že většinou hřeje jen horní polovina radiátoru a spodní část je na pohmat studená. Můžete si to přijít vlastnoručně osahat. Termostatický ventil je v tomto případě pootevřený, proto proudí topná voda dále přes radiátor, ale než ho opustí, předá mu prakticky všechno teplo. Možná má voda o nějakou desetinku stupně vyšší teplotu než vzduch v místnosti, ale to není pro rozúčtování nákladů na teplo podstatné, protože topná voda stačila odevzdat v radiátoru prakticky všechno teplo. Vše se tak děje podle zákonů termodynamiky, s tím souhlasím. Měl jsem problém s některými vlastníky bytů po zavedení nových ekvitermních křivek,stěžovali si,že jim radiátory málo topí. To je pravda, takže když si nechají neúčelným větráním prochladit stěny, tak jim delší dobu trvá, než místnost opět vyhřejí vodou, která není zbytečně vřelá. Proto všichni v zimě topí, a tak nemáme v domě žádný byt, který by měl nulový náměr u všech indikátorů v bytě. Znovu opakuji, že ekvitermní křivky u nás nedovolí vytopit místnost nad 24 stupňů.
Celý radiátor se u nás rozehřeje, jen když byla místnost prochladlá, pak je po určitou dobu nahřátá i zpátečka, ale ta se ochladí, jakmile se stěny místnosti opět nahřejí na potřebnou teplotu, kdy přestane hřát dolní část radiátoru. To ale vše spolehlivě změří poměrová měřidla, takže já bych je nevyhazoval, jak to navrhují někteří diskutující, měřidla za nic nemohou.
Jožin
Pane Praksi, při taktro seškrcených radiátorech se většina tepla odevzdá do bytů stoupacím potrubím. Na něm ovšem indikátory nejsou. Nebo snad ve vašem domě jsou? A v nejvyšším patře není ani to potrubí, které by topilo.
Takže ve všech bytech kromě nejvyššího patra je dodáváno neustále neměřené a neregulované teplo, V nejvyšším patře se naopak veškeré teplo dodává jako měřené, přes radiátory opatřené indikátory.
Takže náměry indikátorů jsou k ničemu, jak už jsem napsal. Co s těmi čísly chcete dělat? Jak je chcete použít k rozúčtování?
lake
Pane lake, v našem domě patro pod střechou i nejnižší patro platí z celkových nákladů na teplo poměrnou část, odpovídající vytápěné ploše na jednotlivých patrech k celkem vytápěné ploše všech bytů. Takže tam, kde mají nejsilnější stoupačky i tam, kde je téměř nemají, jsou na tom ve výsledku stejně – bez ohledu na počet dílků, potřebných k dosažení stejné tepelné pohody. Dole mají dílků podstatně méně, nahoře podstatně více, takže dole mají dílek dražší, nahoře levnější a obě patra zaplatí stejně. Je to jednoduché a poměrně spravedlivé, nic lepšího za nulovou cenu jsem zatím nikde nenašel.
Váš příspěvek jsem dříve nepostřehl – omlouvám se za pozdní reakci. Jožin
Souhlasím, zkušenost právě z posledního patra, otopná křivka je nastavená vysoko, spodní patra nebo spíš střední byty skoro netopí nebo jen málo přes ventil- stupačky stačí a vyhřejí(osobně jsem kontroloval náhodou u sousedů teplotu jejich stupaček ), a horní, pokud topí více (protože nemají stupačky), to při rozdělení 50%/50% pak zaplatí více.
Tak jsem taky zkontrolovala aktuální stav, u mne venku +4°C, doma 21°C, radiátory i stoupačky k radiátorům studené, topí jen ty rozšířené, tj. ty bez napojeného radiátoru, bez termostatického ventilu a indikátoru.
Podle § 3 návrhu nové vyhlášky by měl podíl základní složky v nákladech na vytápění činit 30% až 50 % a zbytek nákladů připadne na spotřební složku.
V témže § se dále uvádí, že rozdíly v měrných nákladech (průměr objektu = 100 %) nesmí poklesnout pod spodní limit –20% nebo překročit horní limit +100 %. Pokud se tak stane musí být měrné náklady upraveny, v prvém případě zvýšeny na hodnotu 80 % průměru objektu, ve druhém sníženy na hodnotu 200 % průměru objektu.
Můj komentář : při 50% podílu základní složky budou v bytech s nulovými náklady (nehradí spotřební složku) činit měrné náklady 50 % průměru objektu, při podílu 30 % bude druhý ukazatel odpovídat 30 % atd.
V obou případech tedy nevyhoví spodnímu limitu a původně vypočtené náklady musí být následně upraveny na úroveň přípustné spodní hranice ve výši 80 % průměru objektu. V prvém případě tedy zvýšeny o 60 % (80/50) ve druhém o drastických 160 % (80/30).
V bytových domech sice nebývá bytů s nulovými náměry příliš mnoho. K nim se ovšem druží další bytové jednotky s nízkými náměry a tak někdy výše uvedenému spodnímu limitu měrných nákladů nevyhoví více než 40 % bytových jednotek. Podle mého názoru, úpravy v tomto rozsahu nejsou v souladu s požadavkem věrohodnosti rozúčtování a tedy ani její platnosti.
Tato nesmyslná hra „hop dolu – hop nahoru“ by odpadla pokud by se podíl základní složky rovnou stanovil na 80 %; v tomto případě by měrné náklady v bytech s nulovými náměry činily 80 % nebylo by proto nutno použít spodní limit (80/80). A tedy ani v ostatních bytech s příliš nízkými náměry indikátorů, které by se následně na tuto spodní hranici automaticky zřetězily.
Navíc při použití limitů dochází ke shlukování bytů do dvou velkých skupin. Pohled na rozúčtování, ve kterém 40 % bytových jednotek má jednotné měrné náklady ve výši 80 % průměru objektu je velmi, opravdu velmi zábavný. Odtud pramení odpor MMR a správ domů proti návrhu na povinné zveřejňování výsledků rozúčtování podle bytových jednotek. Z důvodů ochrany osobních dat přitom není nutné uvádět v něm adresně jednotlivé spotřebitele; smyslem návrhu není vyvolávat spory o tom, zda kdo na koho doplácí, ale posoudit, zda je rozúčtování jako celek vůbec věrohodné a tedy také platné.
Podle mého soudu, podstatná část diskutujících nikdy neviděla kompletní rozúčtování podle bytových jednotek a jejich argumenty jsou mnohdy motivovány finančním zájmem na udržení stávající podoby radiátorových rozúčtování.
OK
OK napsal: „Odtud pramení odpor MMR a správ domů proti návrhu na povinné zveřejňování výsledků rozúčtování podle bytových jednotek.“
Mýlíte se. V první řadě používáte nesprávný pojem. Nejde o žádné „zveřejňování“, to by byl naprostý nesmysl. Výsledky vyúčtování pro jednotlivé konečné spotřebitele v domě nejsou zveřejňovány, nýbrž jsou zpřístupňovány individuálně: jsou součástí každého vyúčtování. Neshledávám tedy u MMR žádný „odpor“.
Samotná vyhláška č.372/2001 Sb. již 14 let předepisuje povinné součásti vyúčtování konečného spotřebitele. Jeho vyúčtování povinně obsahuje – kromě údajů pro jeho byt – také „… podíly nákladů připadající na konečné spotřebitele s uvedením základních složek, spotřebních složek a celkových nákladů v Kč, a to zvlášť na tepelnou energii na vytápění, na tepelnou energii na ohřev užitkové vody a na vodu spotřebovanou na poskytování teplé užitkové vody“.
Konečnými spotřebiteli se míní všichni koneční spotřebitelé, kteří se účastní rozúčtování nákladů v odběrném místě.
Navíc konečný spotřebitel má podle vyhlášky časově neomezené oprávnění seznámit se s podklady, ze kterých vyúčtování vychází, případně se způsobem rozúčtování. To znamená i právo nahlédnout do seznamu všech náměrů, do seznamu uplatněných korekcí, zjistit jaké změny byly u jednotlivých konečných spotřebitelů provedeny dodatečně při překročení přípustných rozdílů. Viz § 7 odst. 3 vyhlášky č. 372/2001 Sb. v platném znění.
Nevím, proč se někteří opakovaně vlamují do otevřených dveří. Snad je na vině neznalost vyhlášky.
lake
Já vím, pane lake. Máte samozřejmě pravdu. Ale já jsem opakovaně žádala výbor o nahlížení do podkladů a marně. Tuším, co mi asi odpovíte – že jsou legální cesty atd..... jenže – potřebuji žít i „normální“ život a ne jen řešit problémy s výborem SVJ. V loňském roce jsem si dovolila podat reklamaci rozúčtování pro rozpor s vyhl.. Reklamace sice vyřízena kladně, rozúčtování opraveno, dokonce budou snad vytvořena i nějaká pravidla pro rozúčtování – která mi nezbude než opět napadnout – ale byla jsem opakovaně napadána výborem a takovým těžko dokazatelným způsobem urážena. Myslím, že většina vlastníků na mne hledí jako na zlatokopku, která chce získat nějaké výhody. Mimochodem něco v tom smyslu o mně uvedla předsedkyně výboru ve své zprávě „Hodnocení práce výboru za minulý rok“. Že mi jde jen o moje peníze. Chtěla jsem jí pak v diskusi říct, že se za to ani nestydím, že o moje peníze tady skutečně jde, nicméně, že nechci při uplatňování svých práv poškozovat práva jiných vlastníků, ale vzhledem k dalšímu vývoji na to už ani nedošlo… Ukázalo se, že dosavadní účtování v rozporu s vyhl. poškozovalo asi 25 % vlastníků v našem SVJ. Pro 75% bylo výhodnější. Z těchto 75% zřejmě nikdo nechápe – nebo alespoň se tváří, že nechápou – že jsem chtěla zpět jenom peníze, které mi patřily. Na shromáždění na mě pokřikovali, že doteď nikdo problémy s rozúčtováním neměl a že na mě doplácet nebudou atd. … Z těch 25% vlastníků, kterým také „vraceli“ – respektive v opraveném rozúčtování provedeném na základě mojí reklamace jim byly naúčtovány částky o několik tisíc nižší – se ke mně nikdo nepřidal. Ti, co se tzv. „svezli“ s mojí reklamací, mlčeli jako ryby. Že vlastníků, kterým oprava rozúčtování pomohla, bylo 25% jsem nezjistila ze souhrnných pokladů rozúčtování – ty mi výbor do dnešního dne tvrdošíjně odmítá ukázat. Vím to jen ze zápisů ze schůzí výboru, které jsou psány v tomto duchu: I přes značné výhrady rozhodl výbor přeúčtovat dle vyhl. 372. Změna byla přijata s velkým rozhořčením, neboť u více jak 75 % vlastníků se náklady navýšily! Samozřejmě nevím, které to byly byty, kterým změna účtování pomohla, můžu se jen domnívat, že pravděpodobně převážně byty v nevýhodných polohách, podstřešní a na severním štítu, jako je byt můj. Pouze jednu majitelku takového bytu (podstřešního) jsem poznala osobně. Náhodou – když se mě na shromáždění zastala. Ve chvíli, kdy jsem se chtěla v diskusi vyjádřit k navrhovaným redukcím na polohu bytů – a dle vaší rady požádat o nastavení koeficientů na základě výpočtu tepelných ztrát – někteří výborem zmanipulovaní vlastníci na mě začali cosi pokřikovat.Tato paní se mě zastala a řekla, aby mne nechali domluvit. Na to se na ni jiná paní otočila a vykřikla „Ty mlč, na tebe se taky doplácelo“. Ta, která na ni křičela, bydlí o tři patra pod ní a okřikovaná paní, na kterou se „taky doplácelo“ tedy částečně ohřívá stoupačkami i její byt. Tím jí umožňuje, aby byla výborem hodnocena kladně jako ta, která šetří. Mimo jiné člen výboru, který schůzi řídil,– když jsem se hlásila do diskuse – na mě přes půl sálu křičel: ty mlč, ty už sis své řekla. Proto si myslím, že kdyby výsledky rozúčtování byly zpřístupňovány povinně veřejně – bez osobních dat – nějaké souhrny, že by to snad pomohlo k tomu, aby se lidé nebáli o problémech diskutovat. Ale, pane lake, vy mne jistě zase přesvědčíte, že se mýlím :-). Jo, ještě musím dodat, že na rozdíl od Vás, nevím do dnešního dne, jak vlastně takové podklady vypadají. Zajímalo by mne to. Zkusím o ně požádat znovu.:-) Jurášková
Paní Jurášková, líčení průběhu Vašeho shromáždění mi silně něco připomíná. Zřejmě je to všude stejné. I já jsem měla stejný problém s nedodržováním pravidel vyúčtování dle vyhl. 372, jen jsem měla tu výhodu, že jsem v tom nebyla sama, našli se ještě dva vlastníci, kteří do toho šli. Podávané reklamace (2 roky po sobě)byly zamítány, dodavatel tepla se s námi ohledně nedodržování pravidel vyúčtování odmítal bavit, přitom jak jsem zjistila měl povinnost provádět vyúčtování podle vyhlášky. V případě, že se však některá SVJ na ně obrátila, že to chtějí dělat v rozporu s platnými pravidly, tak to dělali, ale jakmile by nebyl 100% souhlas všech pak měli dodržovat pravidla. Když se „můj“ dodavatel tepla dozvěděl,to již probíhal soud, že jsem se ptala na dodržování pravidel na artavu (sdružení dodavatelů tepla), měl hlavně starost, zda jsem ho nejmenovala přímo, prý by měli ve sdružení problém. My to dotáhli až k soudu, ovšem jak jsem zde již psala, byla nám známá částka, o kterou jsme byli poškozeni při vyúčtování. Na radu našeho právního zástupce jsme žádali o vydání platebního rozkazu, ten byl samozřejmě vydán (soud nezajímaly dohody, ale pravidla daná zákony- samozřejmě dnes to již jde při 100% souhlasu), my své peníze dostali zpět, a o ty ostatní, co o ně nestáli jsme se nestarali. Dnes po prohraném soudu jsou pravidla vyúčtování podle vyhlášky. Máte právo znát pravidla stanovená pro rozúčtování, právo znát nastavené koeficienty a samozřejmě máte právo na předložení podkladů kdy to bylo odhlasováno a kde o tom existuje nějaký zápis. Garantuji Vám, že to nezískáte, ne že by Vám to výbor nechtěl ukázat, ale jestli je to jako u nás, tak žádný písemné podklady o způsobu rozúčtování a stanovení koeficientů nemají.
Paní Jurášková, mám obdobnou zkušenost i názor. Jen mi na rozdíl od vás bylo umožněno „nahlédnout do podkladů“, po ztrátě celého dopoledne a části odpoledne – máme více budov a kvůli nahlédnutí do podkladů k vyúčtování je potřeba navštívit více oddělení a více budov. Na základě čeho byla čísla v podkladech vygenerována jsem se už nedověděla, takže i po nahlédnutí jsem na tom prakticky stejně jako vy. Hledám a zjišťuji jinde a jeden rok života je v nenávratnu. Také chci žít svůj „normální“ život a ne bojovat s byrokratickými překážkami. Já jsem na rozdíl od vás členkou BD, máme webové stránky, data k ledasčemu by bylo možné zveřejňovat tam. Přínosné by to bylo pro obě strany, přinejmenším v úspoře času. Ale není dobrá vůle na straně správy družstva a členové vesměs chtějí jen bydlet a ne se o něco starat.
Já na rozdíl od jiných zde diskutujících vidím problém v systému. V systému, ve kterém zcela chybí kontrolní autority. Spoléhat se jen na „většinové a samosprávné a samokontrolní“ mechanismy v tak závažné oblasti, jako je bydlení, je špatně. Cílem naprosté většiny členů na členských schůzí je co nejdříve skončit, odhlasují tedy jakýkoliv bod programu, podklady nikdy k dispozici nejsou, protože to by je musel někdo napsat… A není to případ ojedinělý, jak je zřejmé i z příspěvků na tomto portále. V naší správě BD máme několik desítek odborných oddělení včetně právního – s jakým průběhem, pocity a výsledkem s nimi může „bojovat“ jedinec, který je „spotřebitelem bydlení“, který si navíc služby těch, s kterými „bojuje“, platí? Nic moc, aspoň za mne.
Zrovna včera nebo předevčírem jsem opět zaznamenala aktivitu MPO k posílení práv na straně ČOI. Já stále očekávám obdobnou aktivitu na straně MMR, už jsem je k tomu opakovaně vybídla, ale nereagují adekvátně situaci, zjevně vůbec nechápou, že k teoretické legislativě, kterou generují, musí (jako naplnění smyslu své existence, viz. zde) přidat i aktivity praxe. Bydlení patří nepochybně k těm dražším položkám „spotřebitelského koše“, stát rok od roku vyplácí více příspěvků na bydlení, ale problematika po praktické stránce zůstává stranou zájmu státních institucí. Přitom by zde např. případnou formou pokut mohl plynout určitý typ návratnosti do státní pokladny, tzn. peníze by se vracely a hlavně – navracel by se pořádek do „řádu věcí“. Spoléhat, že problémy tolerované většinou vyřeší soukromé iniciativy a soukromé investice jednotlivců do „odborníků“ a soudů, když finanční nebo intelektuální situace v mnoha domácnostech toto neumožňuje, považuji za doklad špatného řízení státu.
Pro mne a věřím, že většinu „konečných spotřebitelů bydlení v bytových domech“, by bylo velkou úsporou času a úsilí, kdybych mohla zaslat podnět k prošetření a pak dostala zprávu o výsledku. Navíc by se se vznikem takové kontrolní instituce dal spojit vznik nových pracovních míst. To by také republice prospělo.
Misme,
psala jste p. Juráškové, ale dovolím si reagovat. Vyjádřila jste dost přesně můj názor, včetně myšlenky, že postup při správě bytových domů by měl být lépe korigován ze stranu státu. Co si myslíte o myšlence nějaké petice směrem k Poslanecké sněmovně nebo senátu. Nemám v lásce zásahy státu do života občanů a jeho zásahy život u nás spíš zhoršují, ale je to přesně , jak píšete. Většinu nezajímá nic, pláčou, jak jsou chudí, jak platí hypotéky a peníze jim utíkají vinou nekvalitní správy domů. Neotevřeme k tématu diskuzi? nepokusíme se o nějaký krok? Také se úplně neraduji z toho, že musím zneplatnit soudně jedno naprosto zapackané shromáždění. Stát se černou ovcí, nenáviděným člověkem, jenom proto, že chci, aby se hospodařilo transparentně.
Jar
Mám stejnou zkušenost. Za vším hledej původní BD, statutáře a vlastníky, který je vše naprosto jedno (hlavně že mají svůj byt, co to stojí je nezajímá). BD ovládá statuře a vlastníky. Zda s toho kouká pro statutáře nějaký výnos, tak to nevím. NOZ těmto „správcům“ umožnil udělat si ze správy cizího majetku velice výnosný kšef a ovládat vlastníky. Takže nic se nedozvíte. Pokud skutečně víte co chce a chcete vidět konkrétní věci, kde sa dá lecos poznat, tak to byste tam musely se svým právním zástupcem. Jinak vás budou tahat za nos a pak vydají prohlášení, že vám vše připravili a vy jste odmítla se do toho podívat. Tento poznatek mám to z vlastní zkušenosti. Až padne pár rozsudků, pak se něco změní. Jak to ovšem bude dlouho trvat? Navíc mají právníky s dlouhými prsty. Práva vlastníka vyplývajíci ze zákona, tak z toho mají leda tak legraci.
Právě před chvílí, mi jedna bývalá předsedkyně samosprávy,která to tu vedla tak „dobře“ 13 let,přímo do očí řekla,že je ten zákaz pořizování si fotokopií vlastníkem jednotky vyžadovaných dokumentů v pořádku.Tak si ty statutáry družstva vycepovala a "ovčani jim to žerou i s navijákem
Poslední komentáře