V ustanovení § 4 (7) vyhlášky č. 372/2001 Sb. je uvedeno, že pokud některý spotřebitel z různých důvodů neumožní odečet náměrů indikátorů, bude mu předepsána úhrada ve výši 1,6 násobku průměru spotřební složky nákladů. Z toho vyplývá, že v případě, že má bytový dům stanoven podíl spotřební složky ve výši 50 %, měrné náklady zmíněného spotřebitele nemohou překročit průměr objektu o více než +30 %.

V metodickém pokynu k vyhlášce je pak uvedeno toto zdůvodnění: „Opatření v odstavci 7 je pravidlem pro rozúčtování v popsaném případě a není sankcí. Jeho uplatněním se nezvýší celkové náklady na vytápění ani z něho nemá nějaký prospěch vlastník. Zvýšení spotřební složky u těch spotřebitelů, kteří prokazatelně a vědomě neumožnili odečet, se vždy rozúčtovává ve prospěch ostatních spotřebitelů v zúčtovací jednotce. Ono navýšení představuje totiž přibližně nejvýše možné využití kapacity ústředního vytápění daného bytu, takže ostatní spotřebitelé nejsou nikterak znevýhodňováni".

Toto vysvětlení nepřímo reviduje vyhláškový horní limit přípustné odchylky ve výši +40 % od průměru objektu (cca 27 °C) na +30 % (cca 25 °C). Možnost uplatnění zmíněného § ovšem odpadne rok poté, co nabude účinnosti připravovaná nová vyhláška (??? 2016); její navrhovatelé hodlají totiž zvýšit příslušnou úhradu z 1,6 násobku rovnou na 3 násobek a zahradit tak definitivně možnost úniku z nastražených pastí a pastiček radiátorové metody.

OK