Podle § 3 návrhu nové vyhlášky by měl podíl základní složky v nákladech na vytápění činit 30% až 50 % a zbytek nákladů připadne na spotřební složku.

V témže § se dále uvádí, že rozdíly v měrných nákladech (průměr objektu = 100 %) nesmí poklesnout pod spodní limit –20% nebo překročit horní limit +100 %. Pokud se tak stane musí být měrné náklady upraveny, v prvém případě zvýšeny na hodnotu 80 % průměru objektu, ve druhém sníženy na hodnotu 200 % průměru objektu.

Můj komentář : při 50% podílu základní složky budou v bytech s nulovými náklady (nehradí spotřební složku) činit měrné náklady 50 % průměru objektu, při podílu 30 % bude druhý ukazatel odpovídat 30 % atd.

V obou případech tedy nevyhoví spodnímu limitu a původně vypočtené náklady musí být následně upraveny na úroveň přípustné spodní hranice ve výši 80 % průměru objektu. V prvém případě tedy zvýšeny o 60 % (80/50) ve druhém o drastických 160 % (80/30).

V bytových domech sice nebývá bytů s nulovými náměry příliš mnoho. K nim se ovšem druží další bytové jednotky s nízkými náměry a tak někdy výše uvedenému spodnímu limitu měrných nákladů nevyhoví více než 40 % bytových jednotek. Podle mého názoru, úpravy v tomto rozsahu nejsou v souladu s požadavkem věrohodnosti rozúčtování a tedy ani její platnosti.

Tato nesmyslná hra „hop dolu – hop nahoru“ by odpadla pokud by se podíl základní složky rovnou stanovil na 80 %; v tomto případě by měrné náklady v bytech s nulovými náměry činily 80 % nebylo by proto nutno použít spodní limit (80/80). A tedy ani v ostatních bytech s příliš nízkými náměry indikátorů, které by se následně na tuto spodní hranici automaticky zřetězily.

Navíc při použití limitů dochází ke shlukování bytů do dvou velkých skupin. Pohled na rozúčtování, ve kterém 40 % bytových jednotek má jednotné měrné náklady ve výši 80 % průměru objektu je velmi, opravdu velmi zábavný. Odtud pramení odpor MMR a správ domů proti návrhu na povinné zveřejňování výsledků rozúčtování podle bytových jednotek. Z důvodů ochrany osobních dat přitom není nutné uvádět v něm adresně jednotlivé spotřebitele; smyslem návrhu není vyvolávat spory o tom, zda kdo na koho doplácí, ale posoudit, zda je rozúčtování jako celek vůbec věrohodné a tedy také platné.

Podle mého soudu, podstatná část diskutujících nikdy neviděla kompletní rozúčtování podle bytových jednotek a jejich argumenty jsou mnohdy motivovány finančním zájmem na udržení stávající podoby radiátorových rozúčtování.

OK