Souhlasím s Justitianem, že NV č. 366/2013 Sb. je místy zmatečné a zákonodárce se chytil trochu do své vlastní pasti. Tím jak se bude dále rozpracovávat a konkretizovat pojem vlastní správní činnosti (VSČ) a budou se taxativně vyjmenovávat činnosti, které do této kategorie patří, bude stále více zřejmé, že v tom není systematická logika. Ostatně VSČ byla do právního řádu implantována až dodatečně s NOZ, když bylo třeba legalizovat nezákonný postup bohorovných správních firem, které účtovaly správní činnost každému bytu stejně s tím, že se zjednodušeně jednalo o účetnictví + vyhotovení EL a vyúčtování služeb.

Míchání nákladů na odečty měřidel do nákladů VSČ vidím jako důsledek toho, že zákonodárce někde zmatečně kategorizuje účtovaný náklad dle toho, zda se jedná o fixní nebo variabilní náklad. Jinými slovy: pokud je přímá souvislost mezi chováním uživatele bytu a zaplacenou částkou (variabilní náklad), zákonodárce má tendenci náklad považovat za službu. A naopak, pokud jde o jednorázový a nebo pravidelný náklad nezávislý na chování uživatele bytu, zákonodárce má tendenci ho kategorizovat jako náklad na správu. Ono to trochu souvisí i s tím, že samotný zákon o službách č. 67/2013 Sb. byl zaveden m.j. proto, aby ochránil nájemce bytu od podílení se na nákladech na opravy, údržbu a zhodnocení nemovitosti, které má nést majitel. Takže v tomto vidím kořeny celého toho zmatení pojmů.

Justitianus zpochybňuje náklady na odečty měřidel jako náklad na VSČ. Rád bych provokativně rozšířil tuto otázku ještě na náklady na výměnu a kalibraci vodoměrů. Dle Justitianovy logiky by se tyto náklady měly spíše alikvotně rozpočítat („odepsat“) do jednotlivých zúčtovacích období a vyúčtovat se službami.

Zde bychom ale narazili na jedno z dalších bolavých míst, které do oblasti SVJ zanesli dle Justitianových slov „hlupáci“ zákonodárci: podílení se na VŠECH nákladech na správu domu a pozemku dle spoluvlastnických podílů. Dle mého názoru v tom jsou ale zákonodárci nevinně a za nespravedlnost a nemravné rozpočítání nákladů mohou developeři. Developeři totiž přišli s nápadem vymezovat některé garážové prostory jako nebytové jednotky. Věta druhá §15, odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb. umožňovala dispozitivně si upravit (za písemného souhlasu všech vlastníků, tzn. v případě developera velice snadno) klíč pro příspěvky na správu domu a pozemku i jinak než že bude VŠECHNO dle podílů. Garážové jednotky se tedy musí formálně podílet na nákladech na údržbu balkonů, ale také třeba na výměnu stoupaček nebo vodoměrů. Přitom běžná garážová jednotka většinou žádný vodoměr nemá a podlahová plocha garážové jednotky je tak významná, že se dle mého názoru jedná o porušení dobrých mravů.