Rozsudek o údajném přechodu dluhu

Vložil lake, 24. Září 2015 - 18:03 ::

Jeden z čtenářů byl tak laskav a poskytl mi text rozsudku 47 Cm 63/2015–65, ze dne 17. září 2015, kterým samosoudce soudu Praha 5 rozhodl o tom, že dluhy převodce údajně přecházejí na nabyvatele jednotky automaticky.

Rozsudek je pěknou ukázkou naprosté neznalosti zákona, svévole a libovůle soudu.

Soud totiž nevzal do úvahy, že se jedná o jednotku(1994) podle zákona č. 72/1994 Sb. o vlastnictví bytů (ZoVB). Na tento případ proto dopadá speciální ustanovení § 3063 NOZ, z něhož plyne, že právní vztahy k jednotkám(1994) se nadále řídí dosavadními právními předpisy. Nevznikl tedy prostor pro aplikaci § 1186 NOZ.

Podle ustanovení § 3063 platí, že „[n]abyl-li vlastnického práva alespoň k jedné jednotce v domě s byty a nebytovými prostory přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nabyvatel podle zákona č. 72/1994 Sb. (…), vznikne i po dni nabytí účinnosti tohoto zákona vlastnické právo k dalším jednotkám v tomto domě podle dosavadních právních předpisů“.

V posuzovaném případě vzniklo vlastnické právo k jednotce podle dosavadních právních předpisů (a to derivativně – nabytím koupí od předchozího vlastníka). Práva a povinnosti převodce a nabyvatele je tedy nutno posuzovat výhradně podle dosavadních právních předpisů: podle ZoVB, nikoliv podle NOZ. Je tedy vyloučeno aplikovat na souzený případ § 1186 NOZ.

Rozsudek je vadný a protiústavní již z toho důvodu, že povinnosti lze uložit toliko zákonem. Zákon však soudcem tvrzenou povinnost neukládá a takovou povinnost z něj nelze dovodit ani výkladem.

Předmětem sporu je úhrada nákladů SVJ za dříve provedené technické zhodnocení domu, k čemuž došlo v roce 2007. Konečná cena díla (o jejíž výši není sporu) byla 1,254.807 Kč. K zhodnocení majetku a ke vzniku závazku tehdejších vlastníků jednotek došlo bezpochyby před účinností zákona č. 89/2012 Sb. (NOZ). Dlužníci vyjádřili souhlas se splátkovým kalendářem a začali hradit na vzniklý dluh také před účinností NOZ (i když splátky přijímané od dlužníků byly nesprávně označovány jako neexistující fond oprav).

Na věc v každém případě dopadá přechodové ustanovení § 3028 NOZ. Podle tohoto ustanovení platí, že „… vznik [práv osobních, rodinných a věcných], jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se (…) posuzují podle dosavadních právních předpisů“. Dále NOZ stanoví o veškerých jiných právních vztazích (a také o vztahu dlužníka a věřitele) toto: „… řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.“

Z uvedeného je zřejmé, že osud dříve vzniklých dluhů i dříve vzniklé smluvní vztahy mezi věřitelem a dlužníkem je nutno i nadále posuzovat podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb. Občanský zákoník a rovněž zákona č. 72/1994 Sb. o vlastnictví bytů. Tyto právní předpisy – nyní zrušené – neobsahovaly ovšem žádný postup, z něhož by bylo možno dovodit existenci „automatického“ přechodu dluhu na nabyvatele jednotky ze zákona, což soud sám v úvodu rozsudku konstatoval výstižně:

Z rozsudku:
… k úhradám splátek úvěru je povinován žalovaný, jako nabyvatel nebytové jednotky, což je zásadní změna, oproti dosavadním postupům, kdy za splatné dluhy vlastníka odpovídal právě a jen ten vlastník, za jehož vlastnictví jednotky závazky vznikly a byl tudíž povinen k jejich úhradě bez ohledu na to, zda nebytovou jednotku prodal, resp. převedl vlastnické právo k této jednotce na jiného.

Je ovšemže rozporné se zákonem, jestliže soud postupoval v rozporu s přechodovými ustanoveními § 3028 a § 3063 a bezdůvodně aplikoval na souzený případ ustanovení § 1186. Toto ustanovení, účinné teprve od 1.1.2014 dopadá totiž výhradně na právní vztahy vzniklé ode dne 1.1.2014 mezi nově vzniklou právnickou osobou SVJ(2012) a vlastníkem jednotky(2012) (která je definičně odlišná od jednotky(1994) podle dosavadních právních předpisů).
------------------------------------------------------------------------

Ani zákon č. 89/2012 Sb. (NOZ), účinný od 1.1.2014, ovšem neobsahuje v žádném ze svých ustanovení generální přechod dluhů převodce na nabyvatele jednotky ze zákona.

I kdybychom snad připustili – v rozporu se zněním § 3028 a § 3063 NOZ – možnost použít § 1186 NOZ pro nabytí jednotky podle ZoVB, narazíme na zjevnou chybu: V ustanovení § 1186 není přechod dluhu ze zákona nijak upraven. Soudce toto ustanovení nesprávně vyložil v rozporu s jeho zněním, v rozporu s jeho smyslem a účelem, a v rozporu s úmyslem zákonodárce, který je vyjádřen v důvodové zprávě k NOZ. Soud bez důvodu a bez jakéhokoliv odůvodnění judikoval, že existuje (ve skutečnosti neexistující) bezvýjimečný zákonný přechod dluhů na nabyvatele. Ustanovení § 1186 ovšem nic takového neobsahuje, a údajnou povinnost z něj nelze odvodit ani výkladem. Cituji jednotlivé věty z rozsudku a přidávám k nim komentář.

Z rozsudku:
Citované ustanovení nového občanského zákoníku stanoví, že nabyvatel jednotky by měl být seznámen nejen se samotnou výší příspěvků, ale též s výší dluhů, splatných vůči správci, vůči němuž si měl vyžádat nezbytné potvrzení o závazcích.

Tvrzení je nepravdivé a rozporné se zákonem. Na první pohled je z textu právní normy zřejmé, že nabyvateli jednotky neukládá vůbec žádnou povinnost. Absentuje i soudem tvrzená údajná povinnost „… si vyžádat nezbytné potvrzení o závazcích“. Soudce se tedy mýlí zásadním způsobem ve výkladu normy jednoduchého práva.

Ani přechod dluhu na nabyvatele není v § 1186 obsažen. Takovou zákonem uloženou povinnost by musel soud dovodit z některé jiné právní normy, avšak v rozsudku nedokázal soudce takovou právní normu označit. Rozsudek je tedy již za hranicí srozumitelnosti. Je natolik nesrozumitelný, že je nepřezkoumatelný. Je zjevné, že soudce použil právní normu, která na souzený případ nedopadá, neboť neobsahuje soudem tvrzenou povinnost.

I ze samotné důvodové zprávy k ustanovení § 1186 NOZ se podává, že cílem zákonodárce bylo pouze „… stanovit převodci povinnost doložit nabyvateli, jaké dluhy související se správou domu na nabyvatele účinností smlouvy přejdou. (…) Proto se vyžaduje, aby o těchto dluzích měl nabyvatel jednotky vědomost.“

Z uvedeného citátu je naprosto jasný úmysl zákonodárce: § 1186 odst. 2 ukládá pouze informační povinnost o případném dluhu, neupravuje však samotný mechanismus přechodu takového dluhu. Důvod proč má právnická osoba SVJ povinnost potvrdit stav dluhů je zřejmý: SVJ jako věřitel potvrzuje prodávajícímu i nabyvateli nikoliv pouze existenci dluhů, nýbrž zejména i výši zůstatků těchto dluhů. Je přece známo, že aktuální výše zůstatku dluhu jištěného zástavním právem není žádným způsobem zjistitelná ze zápisu v katastru.

Není vyloučeno, že zákonodárce mohl mít původně v úmyslu uzákonit bezvýjimečný přechod všech dluhů převodce (snad obdobně jako je tomu v § 736 zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích), avšak k takovému legislativnímu kroku nedošlo a nic obdobného není v NOZ obsaženo.

Přechod dluhu, zmíněný v § 1186 NOZ, je popsán v NOZ jinde: v obecné části „Změna v osobě dlužníka – Převzetí dluhu“. Vzhledem k tomu, že ani ZoVB, ani část NOZ o bytovém spoluvlastnictví neobsahují žádnou speciální právní úpravu přechodu dluhů, je třeba použít obecné ustanovení § 1888 NOZ. Zde jde o přechod dluhu zajištěného zapsaným zástavním právem na jednotce dlužníka podle § 1888 odst. 2. Tato úprava je samozřejmě použitelná bez omezení i pro jednotky podle ZoVB. V souvislosti s existencí dluhu jištěného zástavním právem na jednotce převodce je mu jako zástavnímu dlužníkovi uložena informační povinnost podle § 1186. V souzeném případě však nebylo ani tvrzeno, ani prokázáno, že by na jednotce vázlo zástavní právo ve prospěch SVJ.

Zmíním se pro úplnost o ustanovení § 1107 NOZ o převzetí závad váznoucích na věci při nabytí vlastnického práva k věci. Tato právní norma však na souzený případ také nedopadá. Týká se totiž výhradně věcných závad, ať jsou či nejsou zapsány ve veřejném seznamu. Vlastník jednotky – jak podle ZoVB, tak podle NOZ – má ex lege ručitelský závazek (nikoliv dluh) za dluhy SVJ. Tento ručitelský závazek samozřejmě přechází na nabyvatele jednotky automaticky; je praktické a spravedlivé, aby SVJ vystavilo převodci potvrzení … jaké ZÁVAZKY související se správou domu a pozemku přejdou na nabyvatele jednotky, popřípadě že takové ZÁVAZKY nejsou.

Bohužel – při přípravě NOZ kdosi omylem zaměnil pojem „závazek“ (§ 13 odst. 7 ZoVB) za „dluh“ (§ 1186 NOZ). A tento neexistující dluh žije – zdá se – vlastním životem, jako by nešlo o překlep, ale o skutečný dluh.

Vraťme se k § 1107 NOZ. Dluh určité osoby vůči jiné osobě zcela jistě není závadou váznoucí na věci, není-li k tomu zapsáno zástavní právo na jednotce dlužníka. K tomu viz odkaz na zdroj [3]. K extensivnímu výkladu v tomto smyslu chybí v právním systému a v NOZ zvláště jakýkoliv důvod. Dluhy a pohledávky mezi osobami jsou v právu systematicky řazeny mezi závazkové (obligační) vztahy. Proto se souzený případ neřídí ustanovením § 1107.

K tomu cituji z důvodové zprávy k NOZ, co je v ní uvedeno o dluzích; autorem je profesor Karel Eliáš:
„Pohledávku má věřitel vůči dlužníkovi. Tento právní poměr se řídí pouze obligačním právem, které ustanovuje, jak pohledávka vzniká a jakým způsobem a kdy je dlužník povinen věřiteli plnit na vyrovnání jeho pohledávky svůj dluh. O splnění své pohledávky může věřitel žalovat pouze dlužníka.“
ELIÁŠ, K. a kol.: Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. Ostrava: Sagit, 2012

Z rozsudku:
Je též nepochybné, že žalovaný jako dosavadní nájemce nebytové jednotky musel vědět o prováděných investicích na domě ještě před odkupem tohoto nebytového prostoru.

To je pro věc zcela bezvýznamná skutečnost. Závazek (obligace) osobního dlužníka nepřechází na jinou osobu pouze tím, že tato osoba snad o cizím dluhu měla vědomost, či mohla mít vědomost. Tvrzení soudce je tedy absurdní ukázkou neschopnosti logicky uvažovat.

Z rozsudku:
V souladu s citovaným ustanovením zákona měl tudíž požadovat před uzavřením kupní smlouvy o převodu nemovitosti vydání potvrzení o případné bezdlužnosti nebo o výši dluhů SVJ.

Opět opakuji, že v ustanovení § 1186 odst. 2 se neukládá nabyvateli jednotky žádná povinnost – nejen v souvislosti s informacemi o dluzích převodce, ale neukládá se mu vůbec žádná povinnost. Soudce nebyl schopen prokázat opak. Ustanovení § 1186 pouze nařizuje převodci splnit informační povinnost „… doložit nabyvateli potvrzením osoby odpovědné za správu domu, jaké dluhy související se správou domu a pozemku přejdou na nabyvatele jednotky, popřípadě že takové dluhy nejsou“.

Pro správce domu tím vyplývá z § 1186 nepřímo povinnost vyhotovit ono potvrzení, které bude sloužit převodci ke splnění jeho zákonem uložené informační povinnosti. Nabyvatel jednotky však nemá povinnost požadovat takové potvrzení od převodce (a už vůbec ne od osoby odpovědné za správu domu).

I kdyby mu potvrzení snad bylo předáno, nemá samo o sobě konstitutivní účinky. Pouhé potvrzení má toliko funkci deklaratorní. Je zjevné, že pouhá existence jakéhosi potvrzení, vystaveného třetí osobou, nemůže být právním důvodem k přechodu dluhu mezi převodcem a nabyvatelem. Potvrzení může pouze osvědčovat existující skutečnost. Soudce se tedy mýlí zásadním způsobem ve výkladu normy jednoduchého práva.

Z rozsudku:
A žalovaný tímto způsobem nepostupoval, tudíž závazky z úvěru přešly na žalovaného nabyvatele.

Za prvé: Zmatený soudce se bezdůvodně domnívá, že dluh právnické osoby vůči bance přešel na nabyvatele jednotky nějakým tajemným způsobem a jaksi „za trest“ pouze proto, že si nabyvatel nevyžádal a neprohlédl jakýsi kus papíru s potvrzením. Takový právní závěr je samozřejmě mylný a naprosto absurdní. Takovým obskurním způsobem dluh na jiného přejít nemůže.

Za druhé: Závazky z úvěru přijatého právnickou osobou nikdy nepřešly na převodce, takže nemohly následně přejít ani na nabyvatele. Závazky z úvěru zatěžují stále SVJ – právnickou osobu, viz úvěrová smlouva. Právnická osoba si sjednala u banky úvěr vlastním jménem a na vlastní účet. Soudce nedovedl ani rozpoznat osobu dlužníka, přestože úvěrovou smlouvu měl soud k dispozici. Dlužník je od roku 2007 tentýž – právnická osoba SVJ. Na tom se nic nezměnilo a je tomu tak dosud. Při tom jde o zcela triviální záležitost z oblasti jednoduchého práva. O naprostém zmatení soudce svědčí tento citát z rozsudku:

Z rozsudku:
V daném případě je řešena otázka, zda závazek z převzatého účelového úvěru od banky, jež je nadále dosud splácen žalobcem ve formě splátek bance, přešel na stávajícího vlastníka, nabyvatele nebytové jednotky, tedy na žalovaného, či zda tento závazek má plnit převodce, tedy xxxxxxxxxxxxxxx jako předchozí vlastník.

To už by byly, nemýlím-li se, dva neexistující přechody dluhu: první ze SVJ na převodce, a druhý přechod dluhu z převodce na nabyvatele jednotky. Ve skutečnosti samozřejmě dluhy nemohou takto cestovat mezi osobami. Dluh neskáče jako bacil chřipky či jako blecha, bez právního důvodu, což soudce zjevně neví a nebere vůbec do úvahy. Nenastal tedy ani jeden z těchto soudem tvrzených dvou „přechodů dluhu“.

Skutečný důvod vzájemných závazků je úplně jiný: SVJ provedlo pro tehdejší vlastníky jednotek zhodnocení domu na jejich objednávku v ceně 1,254.807 Kč. Objednatelům tedy vznikla na základě dodávky díla povinnost uhradit cenu díla. Že si SVJ sjednalo v bance úvěr ve výši 1,300.000 Kč je zcela jiná záležitost; společenství si tím řešilo svůj vnitřní problém s cashflow a šlo pouze o právní vztah mezi SVJ a bankou. SVJ tedy nebylo oprávněno přenést splácení jistiny úvěru na dlužníky (tehdejší vlastníky jednotek). To by jim cenu naúčtovalo vlastně dvakrát! Mohlo si do vynaložených nákladů započíst (kromě úhrady díla samotného) pouze částky související se sjednáním úvěru, s vedením úvěrového účtu a splácení úroků. Povinnými osobami (osobními dlužníky) samozřejmě jsou pouze ti objednatelé, kterým SVJ zhodnotilo jejich majetek.

Žalobci i soudci tedy zůstalo zcela skryto, že vedle sebe existují dva různé závazky. Soudce nebyl schopen ani ujasnit si který z obou závazků je předmětem sporu. Každý z obou dluhů vznikl z jiného právního důvodu a v jiné době. Výše každého z obou dluhů je různá. Osoba věřitele a osoba dlužníka je v každém případu jiná. Na každý z obou případů se vztahují odlišné právní předpisy. Oba případy také mají odlišné právní osudy. Účtuje se o nich dvěma odlišnými způsoby: v jednom případě jde o dluh SVJ vůči bance, ve druhém případě o pohledávku SVJ za jednotlivými osobami (tehdejšími vlastníky jednotek v domě).

Podotýkám, že na nabyvatele jednotky přešel ze zákona pouze ručitelský závazek za závazky a dluhy právnické osoby (§ 13 odst. 7 ZoVB, případně pro SVJ(2012) § 1194 odst. 2 NOZ). Samotný dluh z úvěru však nepřešel ani na tehdejšího vlastníka jednotky, ani na nabyvatele jednotky.
-----------------------------------------------------------------------

Opusťme nyní na okamžik nepodložené právní fantazie samosoudce Krajského soudu v Praze. Podívejme se jak je přechod dluhu skutečně upraven v novém občanském zákoníku.

Přechod dluhu je v NOZ upraven jednoznačně v § 1888 odst. 2 (http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-89…). K přechodu dluhu musí být kumulativně splněny všechny následující podmínky:

  1. Existuje dluh převodce, související se správou domu a pozemku.
  2. Tento dluh je jištěný zástavním právem na jednotce dlužníka.
  3. Převodce nevyloučil přechod dluhu na nabyvatele jednotky.
  4. Nabyvatel nevyloučil přechod dluhu na nabyvatele jednotky.
  5. Převodce vyzval věřitele v písemné formě, aby namísto něho přijal nabyvatele jako nového dlužníka.
  6. Věřitel neodmítl dát svůj souhlas ke změně v osobě dlužníka.

Potvrzení zmíněné v § 1186 je pouze souhlasem věřitele podle bodu č. 6. Žádný jiný význam nemá, ani mít nemůže. Věřitel tímto potvrzením dává (či odmítá) souhlas s přechodem dluhů, které jsou v potvrzení vyjmenovány, a upřesňuje aktuální výši dluhů (nesplacených pohledávek SVJ).

Je přitom zcela zjevné, že dluh může přejít na nabyvatele pouze mechanismem uvedeným v § 1888 odst. 2 NOZ, a to při splnění všech podmínek č. 1 až 5, jak to vyžaduje zákon. Toto Potvrzení vystavené SVJ stojí na samém konci řetězu událostí. Pouhé vystavení potvrzení samo o sobě přechod dluhu způsobit nemůže.

Soudce se ani nepokusil nějakým způsobem zdůvodnit svůj překvapivý a protizákonný názor.

Z rozsudku:
Toliko v případě vydání potvrzení, které by obsahovalo nesprávné informace, např. o bezdlužnosti, pak se nový nabyvatel dlužníkem nestává a zůstane jím převodce vlastnického práva k nebytové jednotce.

Soudce je dokonale popleten. Je tomu naopak: NAPŘED musí být smluvně dohodnuto mezi převodcem a nabyvatelem, zda má či nemá dojít k přechodu (některých či všech) dluhů převodce na nabyvatele (body 3 a 4). Každý z nich má možnost přechod dluhu vyloučit, a tím by potvrzení od SVJ pozbylo smyslu. Vydá-li SVJ potvrzení předčasně (dříve než si převodce s nabyvatelem stanoví práva a povinnosti v kupní smlouvě), zavazuje se tím předem, že přijme nabyvatele jako nového dlužníka. SVJ však nemá možnost ovlivnit zda si převodce s nabyvatelem skutečně přechod nějakých dluhů sjednají. To záleží pouze na vůli jich samotných.

Pouhá existence potvrzení nemá právní účinky a nezpůsobuje sama o sobě přechod žádného dluhu.

Zákon neobsahuje další mechanismus, kterým by závazek (obligace) jedné osoby mohl přejít na jinou osobu bez jejího souhlasu. Vzhledem k tomu, že o případ podle § 1888 odst. 2 se nejedná, je zcela zmatečné a protiústavní dovozovat údajný přechod dluhů pouze na základě projevu libovůle soudce, bez přihlédnutí k zákonné právní úpravě.

Je možno v obdobných případech uvažovat o případném převzetí dluhu podle § 1888 odst. 1 NOZ. Nejde ovšem o „přechod dluhu“ zmíněný v § 1186 NOZ! Převzetí dluhu je právně odlišná záležitost, která nastává jedině při kumulativním splnění těchto podmínek:

  1. Dlužník vyjádří souhlas s převzetím dluhu nabyvatelem jednotky.
  2. Přejímatel dluhu vyjádří souhlas s tím, že dluh přejímá.
  3. Věřitel dá souhlas se změnou v osobě dlužníka.

V tomto případě by potvrzení zmíněné v § 1186 mělo funkci souhlasu (či nesouhlasu) věřitele. V souzeném sporu však nebylo ani tvrzeno, ani prokázáno, že by dlužník a přejímatel dluhu dohodli změnu v osobě dlužníka, ani že by k tomu SVJ dalo svůj souhlas.
-------------------------------------------------------

Na závěr cituji z usnesení Ústavního soudu: „[V]lastnictví nelze chápat jako beneficium svědčící toliko jednotlivci, ale že klade na vlastníka (třebas i bývalého) rovněž povinnosti; stručně řečeno, že vlastnictví zavazuje (čl. 11 odst. 3 Listiny). Těchto povinností se přitom nelze obecně apriori zříci jen tím, že jedinec přestane být vlastníkem věci, s níž tyto povinnosti ať už jakýmkoliv způsobem souvisí; řečeno jinak, ne všechny závazky související s vlastnictvím konkrétní věci přichází automaticky na nového vlastníka.“
(usnesení Ústavního soudu I. ÚS 2926/10 ze dne 19.01.2011)

Na zde analyzovaný rozsudek je třeba aplikovat ústavní zákon č. 2/1993 Sb. Listina základních práv a svobod. Podle článku č. 4 Listiny platí, že povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod. Je zjevné, že soudce uložil žalovanému povinnost, která není uvedena v žádném zákonu. Proto by rozsudek měl být zrušen pro zjevnou protiústavnost a též pro zmatečnost (viz nesprávně označená osoba dlužníka z úvěru, neexistence právního důvodu pro přechod dluhu).

V rozsudku sp. zn. 47Cm 63/2015–65 nenacházím ani jedno místo, které by soudce nepomotal a nepopletl. Sledujeme zde pošlapání, poplivání právních principů a Ústavy ČR v přímém přenosu. Ovšem vadný rozsudek se sám nezruší. Soudní zvratky a exkrementy se samy nevytřou. Proti bezpráví, hlouposti, zlu a temným silám je třeba bojovat. Je třeba obrátit se na soud.

Pokud to žalovaný neudělá, pak jsme prohráli všichni: Další soudci bez vlastních fungujících mozků netrpělivě čekají v zástupu, aby mohli z vadného rozsudku vycházet a odvolávat se na něj. Spuštěná lavina prasečího práva pak již nepůjde zastavit.
-----------------------------------------------------------------

Doplňková četba:
[1] http://www.portalsvj.cz/…-karel-elias
[2] https://obczan.cz/…5/pododdil-4#…
[3] http://www.portalsvj.cz/…2-podle-ep-2

PřílohaVelikost
rozsudek.doc54 KB
  • dluhy předchozího vlastníka

Štítky (beta): Přidejte nový štítek vepsáním, smažte kliknutím na křížek (pouze pro přihlášené). Zobrazte další diskuse s daným štítkem kliknutím na štítek. Seznam štítků.

Vložil Ladislav Siegl, 14. Červen 2017 - 12:42

Pane „lake“ můžete mně právně zastupovat přesně v tom samém prolému , který rozsáhle rozebíráte ? Případně doporučit někoho , kdo by to zvládl celou kauzu uměl řešit ? Jedná se převzetí splácení alikvotní části úvěru SVJ na zateplení od roku 2011 do 2024, byt jsem koupil v 02/2017. SVJ mně sdělilo , že zbývá pro můj byt uhradit cca 110 000 Kč.

Vložil US (bez ověření), 14. Červen 2017 - 13:11

ÚS již rozhodl a to jinak než zde mylně uvádí pan Lake. Pan Lake není právník, je to pouze fabulátor extrémních nerealistických názorů. Proto zde již nepublikuje.

Vložil Diskutující lakem často mazaný (bez ověření), 27. Březen 2016 - 20:40

Tak laskavý čtenář lakemu uvěřil a po prohraném soudu u Krajského soudu v Praze podal ústavní stížnost k ÚS. Jak dopadl s ústavní stižností je uvedeno v příspěvku zde:

http://www.portalsvj.cz/…revodu-dluhu

Vložil Ella (bez ověření), 31. Říjen 2015 - 16:55

jak věcně (smíchání jablek s hruškami), tak procesně. Nerozumím tomu, proč proti rozsudku není přípustné odvolání. I samotný způsob psaní odůvodnění je zvláštní, jako kdyby to vůbec nepsal právník…Výrok ohledně podstaty sporu je smíchaný s výrokem ohledně nákladů soudního řízení, což v praxi příliš často nebývá. Kdybych si na justici neověřila, že takový soudní případ (míněno pod touto sp.zn.) tam evidují, nevěřila bych, že to je rozsudek psaný soudcem, či právníkem vůbec.

Vložil JUD (bez ověření), 30. Říjen 2015 - 19:22

Vždyť ta diskuze zde se ho vůbec netýká!!! Přiznává SVJ pouze nárok na částky vzniklé od převodu vlastnictví a upozorňuje na to, že by se mělo vystavit nějaké potvrzení, ale otázku přechodu dluhů vzniklých za doby vlastnictví předchozího vlastníka vůbec neřeší!!! Předněji neřeší přechod dluhů převodce, ale dluhů na jednotce (což je úvěr na fasádu).

Vložil lake, 31. Říjen 2015 - 0:19

Popleto pod značkou JUD,

neexistuje nic takového co nazýváte „dluhy na jednotce“. Vzpamatujte se a přesaňte fantazírovat jako děcko. Máte snad dluhy na staré žehličce? Hoďte ji do popelnice, dluhů se tím snadno zbavíte. ;-)

Úvěr, který si vzalo SVJ, je dluhem SVJ vůči bance. Není to dluh vlastníka jednotky. Jste dokonale zmaten, a zcela mimo hranice právní reality.

Vaše pohádka o tom, že „prodávající prostě najde kupujícího, který splácet bude“, je také mimo realitu. To by prodávající byl hodně hloupý, kdyby takto postupoval. Zjevně jste ještě nečetl § 1186 NOZ: popletení zákonodárci k přechodu dluhů přibalili i ručitelský závazek převodce za dluhy, které přešly na nabyvatele. Takže prodávající, který by se chtěl zbavit dluhu, nejen že dostane za byt méně peněz, ale navíc bude ručit za dluhy cizího člověka až do splacení toho cizího dluhu.

No, Vám se to zdá být asi terno. Já si zase myslím, že takhle by postupoval jen blb. Bezpečnější je, když si nechám za byt vyplatit plnou cenu a pěkně si své dluhy splácím sám. Mám vše pod kontrolou, za ničí dluhy neručím, a ještě z toho budu po celou dobu mít úroky.

lake

Vložil člen orgánu PO (bez ověření), 31. Říjen 2015 - 0:43

Proto je tady 1186! Musí se domluvit! Prodávajïcí s kupujícím. A prodávajïcí s SVJ. Aby bylo jasno, že SVJ tzv. neutře. Nechápu, proč sem taháte převody a přechody a bůhví co ještě.

Vložil lake, 31. Říjen 2015 - 0:52

Nikdo se nemusí „domluvit“, vy trumpeto. Pokud se domníváte, že § 1186 obsahuje něco o povinné domluvě o dluzích, citujte to.

O přechodu dluhů tam není ani slovo, o povinné domluvě také ne.

Já zde místním popletům stále připomínám, že jediné použitelné ustanovení o domluvě ohledně dluhů lze nalézt v § 1888 odst. 1 a 2 NOZ: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-89…. Si to přečtěte.

lake

Vložil člen orgánu PO (bez ověření), 31. Říjen 2015 - 1:31

Na každou koninu musí být paragraf a judikát. Když dostanu papír, že k jednotce se vážou nějaké nesplacené závazky či dluhy, tak mám snahu se domluvit, co bude následovat. Kvůli něčím krásnejm očím správce potvrzení nevydává. Jen rejpal ve všem hledá kličky.

Vložil lake, 31. Říjen 2015 - 7:53

Ano, o tom zde píšu od začátku a velmi podrobně. Nemusíte to po mně opakovat.

Jestliže je v katastru zapsáno zástavní právo na jednotce ve prospěch SVJ, pak Společenství je povinno k tomu vystavit potvrzení o výši zůstatku dluhu, jištěného zástavním právem. A převodce s nabyvatelem se mohou na základě toho papíru začít spolu domlouvat zda odmítnou či neodmítnou přechod dluhu na nabyvatele.

Se zřízením zástavního práva na jednotce ve prospěch SVJ zákonodárce výslovně počítá:

  • v ZoVB je to výslovně upraveno hned na třech místech: v § 9 odst. 2, § 11 odst. 4 a § 15 odst. 3.
  • V NOZ je to pro spoluvlastnictví výslovně upraveno v § 1133, pro bytové spoluvlastnictví v § 1208 písm. g, a pro přídatné spoluvlastnictví v § 1227 NOZ.

V ZoVB je k tomu výslovně uvedeno, že zástavní právo má sloužit „k zajištění pohledávek vyplývajících z úvěru poskytnutého na náklady spojené se správou domu.“.

V NOZ se uvádí, že zřízené zástavní právo má sloužit „…  k zajištění peněžité pohledávky vzniklé při zlepšení společné věci nebo při její obnově“.

SVJ v domě žalovaného však tuto zákonnou možnost nevyužilo a zástavní právo nezřídilo. Nemůže se tedy dodatečně domáhat neexistujícího přechodu zajištěných dluhů na nabyvatele jednotky. Podmínky pro přechod dluhu podle § 1888 odst. 2 totiž splněny nejsou. Splněny nejsou ani zákonné podmínky k převzetí dluhu nabyvatelem se souhlasem věřitele, podle § 1888 odst. 1 NOZ.

lake

Vložil člen orgánu PO (bez ověření), 30. Říjen 2015 - 20:07

Vytvářet sáhodlouhé konstrukce na téma přechod,převze­tí......a uchyluje se k judikátům bez srovnávací hodnoty. A proto existuje 1186. Prodávající byt prostě nechce splácet úvěr, sežene kupujícího, který splácet bude. A je spravedlivé, že za být dostane méně peněz. Tolik, kolik by dostal v domě bez nové fasády.

Vložil Korky0202, 28. Září 2015 - 18:52
  1. Samozřejmě, že se na tento případ správně vztahuje § 1186 NOZ, protože k právním skutečnostem (prodeji bytové jednotky) došlo již za platnosti NOZ. Nemá to nic společného s ustanoveními, který platí pro právní skutečnosti ve vztahu k ZoVB a právním poměrům uvnitř SVJ, které vzniklo před účinností NOZ. Sám citujete, že vzniklo vlastnické právo, nicméně ustanovení § 1186 a jeho aplikace by měla být součástí kupní smlouvy či její přílohou.
  2. Toto ustanovení jasně ukládá to, že na kupujícího přechází dluhy, které mu je povinen převodce (stávající vlastník) sdělit. Pokud tak neučiní, není to problém SVJ, ale problém mezi kupujícím a prodávajícím.
  3. Uvědomme si, že osoba vlastníka a člena SVJ jsou osoby totožné, tudíž se nejedná o postavení a vztah věřitel – dlužník, ale o postavení a vztahy vzniklé tím, že se stanu členem daného spolku, v tomto případě Společenství vlastníků.
  4. § 1186 nemá nic společného se zástavním právem.
  5. §§ 1106–7 se samozřejmě též uplatní, protože se tím odkazuje právě na § 1186, kdy v kupní smlouvě či jako její příloha má převodce povinnost nabyvatele informovat o závazcích, ke kterým se zavázal jako člen SVJ z titulu vlastnictví bytové jednotky.
  6. Nejedná se o žádné opominutí, nabyvatel jednotky jestliže zjistí, že v rámci koupě bytové jednotky na něj přešly dluhy, které nebyly sjednány ve smlouvě, může obrátit na soud v občanském soudním řízení, protože nejspíše uspěje s tím, že je kupní smlouva od začátku neplatná.
  7. Pokud tedy v kupní smlouvě či v její příloze nebylo uvedeno převodcem, že na nabyvatele přecházejí jeho závazky, které uzavřel jako člen SVJ z titulu vlastnictví bytové jednotky, nezakládá to právo nabyvatele na neplnění závazků, které na něj vznikem členství v SVJ přešly směrem k SVJ. Měl by se na soud obrátit spíše s tím, že byl poškozen na svých právech, když jej převodce s těmito závazky, které na něj přejdou, neseznámil tak, jak mu ukládá zákon.
  8. Pokud se stanete členem nějaké právnické osoby, přechází na Vás i nějaké závazky a to neplatí jen pro členství v SVJ.
Vložil ik (bez ověření), 31. Říjen 2015 - 10:25

Korky, v našem SVJ jsme měli velký problém s neplatičem, trval několik let, on byl vysmátý a všichni ostatní naštvaní. Právník řešil co se dalo, ovšem musím zde říci, že udělá pouze to, co mu zadáte (a velmi dobře), chcete-li provést další úkony, musíte opět zadat co požadujete. Takže být pernamentně v obraze a sledovat vše co se okolo jednotky děje (např. sledovat případné změny na katastru, či insolvenční rejstřík). Když jsme zjistili, že zřejmě dochází k prodeji (dluh v té chvíli okolo 150 tis.), tak jsem týden hledala na internetu, přes kterou realitku prodává- a našla. Zavolal jsem tam, a upozornila že existuje dluh, že by měli po prodávajícím chtít potvrzení, že nedluží s odkazem na § 1186 NOZ a zřejmě s tím seznámit kupujícího – nezájem. A k § 1186 NOZ mi náš právník řekl asi toto- budeme-li vycházet striktně ze znění zákona tak máte pravdu ale když to prodávající(dluž­ník) neudělá, tak převede jednotku i bez toho. Takže v zákoně je §, který stejně nemusí nikdo dodržovat a nic se nestane. My jsme měli to štěstí, že se nám zadařilo ten prodej na katastru zablokovat soudním rozhodnutím. Máme zaplaceno a doufám, že nás již nic takového dlouho nepotká.

Vložil Korky0202, 2. Listopad 2015 - 11:13

V našem SVJ se také objevili neplatiči. U nás permanentně kontrolujeme platby, kontrolujeme insolvenční rejstřík apod.

Je nutné, jak píšete být neustále v obraze. Držím Vám palce, abyste to nemuseli absolvovat znovu.

Vložil lake, 30. Říjen 2015 - 23:38

Pan Korky zde napsal nesmysl za nesmyslem, od začátku do konce.

  • Korky napsal: „Samozřejmě, že se na tento případ správně vztahuje § 1186 NOZ, protože k právním skutečnostem (prodeji bytové jednotky) došlo již za platnosti NOZ.“

Korky je popleta. Je to totiž přesně naopak. Podle § 3028 NOZ platí, že „[n]ení-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. “.

Jestliže SVJ opravilo či zlepšilo majetek vlastníka jednotky před dnem 1.1.2014, vznikl mezi mnimi vztah věřitele a dlužníka. Tento právní vztah se podle § 3028 NOZ i nadále řídí dosavadními právními předpisy.

Korky nemá pravdu ještě z jiného důvodu. Podle přechodového ustanovení § 3063 NOZ se jednotka v domě rozděleném podle ZoVB i nadále nabývá podle dosavadních právních předpisů. To znamená – podle zákona č. 72/1994. A ten neobsahoval žádné ustanovení o přechodu dluhů. Aplikace § 1186 je tedy vyloučena přímo zákonem. Ostatně ani § 1186 neobsahuje žádné ustanovení o přechodu dluhů, takže to nakonec vychází nastejno.

Korky mlží, lže, vymýšlí si.

  • Korky napsal: „Toto ustanovení jasně ukládá to, že na kupujícího přechází dluhy, které mu je povinen převodce (stávající vlastník) sdělit.“

Korky, lež má krátké nohy. Ustanovení § 1186 neobsahuje právní normu, podle které by jakékoliv dluhy převodce měly přejít na anbyvatele. Pokud máte halucinace, nebo trpíte bájivou lhavostí, dá se to léčit. Jen pro pořádek Vás vyzývám: dokažte co tvrdíte citací z § 1186 NOZ.

Účinná právní úprava obsahuje více případů přechodu dluhu na jinou osobu, namátkou § 179 odst. 3, § 290 odst. 2, § 301, § 1701 odst. 1, § 1893, 1888 odst. 2, § 2355, § 2383, § 2820, atd.. Ustanovení § 1186 však neobsahuje žádné ustanovení o přechodu dluhů. Fantazií už bylo dost, Korky.

lake

Vložil Korky0202, 2. Listopad 2015 - 11:24

Vztah věřitele a dlužníka vznikne, jestliže usnesení shromáždění bude zakládat tento vztah. Je nutné si uvědomit, že není všechno černé či bílé. Nemusí platit, že existuje pouze jeden způsob, jak něco řešit. A to je třeba úvěr od banky, které si vezme SVJ.

Vaše konstrukce jsou správně jen za splnění určitých podmínek, což však není evidentně tento případ.

O tom, zda mám pravdu či nikoliv, nerozhodujete Vy, ale rozhodne o tom Soud, zda je správný názor Váš či ten, který jsem prezentoval já.

Vložil lake, 2. Listopad 2015 - 12:21

Korky, jste totálně zmaten. Pletete si právní vztahy.

Vztah věřitele a dkužníka nevznikl usnesením shromáždění. Yo si zase něco pletete čemu nerozumíte. Vztah věřitele a dlužníka vznikl teprve tím, že SVJ zrealizovalo opravu či zhodnocení majetku vlastníka jednotky.

Teprve tím okamžikem vzniklo vlastníkovi jednotky obohacení a je na SVJ, aby svou pohledávku vymáhalo. Zda bude vymáhat jednotázovou úhradu, nebo sjedná s dlužníkem splátkový kalendář – to už je věc pouze mezi nimi dvěma. Nabyvatel jednotky s tím nemá nic společného.

Nejste ani po výzvě schopen citovat kde v ustanovení § 1186 nacházíte cokoliv o přechodu dluhu osoby A na osobu B. Nejste ani po výzvě schopen uvést co by měl nabyvatel jednotky mít společného s dluhem jiné osoby vůči SVJ. Nemá s tím dluhem samozřejmě společného nic.

lake

Vložil Koláček, 25. Září 2015 - 14:19

Rozsudek je o to bizarnější ,že žalobce( SVJ ) se domáhal zaplacení nedoplatku na zálohách na správu .Nevěděl, že se má soudit o splátkách dluhu vlastníka jednotky. Žalobce( SVJ) by takto formulovanou žalobu jistě nepodal ,kdyby věděl , že v době zaplacení opravy ( r.2007) na společných částí domu kterou hradil ze svého úvěru a vlastníkům na opravu půjčil, měl s nimi sepsat dohodu o uznání dluhu. Zástupci SVJ žádnou dohodu o uznání dluhu s vlastníky nikdy nesepsali. Splátky svého úvěru vedli jako náklad na správu a platili ze záloh na správu. Po celou dobu od převodu jednotky do soudního jednání nepřipouštěli ,že tato část příspěvku do jejich fondu oprav se netýká správy majetku ale jde o splátky dluhu předchozího vlastníka vůči SVJ. Soudce potvrdil ,že se jedná o dluh předchozího vlastníka ale rozhodl ,že přechází na nového vlastníka aniž by se vědělo zda předchozí vlastník chce svůj dluh zaplatit nebo ne a nebo jestli vůbec nějaký dluh má !!!. SVJ nikdy nevyzvalo předchozího vlastníka k úhradě jeho dluhu !! Protože netušily že tyto splátky vlastníků mají vést jako jejich dluhy a ne jako“ zálohy na správu do fondu oprav“z kterých se platí úvěr. Z textu rozsudku pak dále plyne ,že soudce rozhodl bez jakéhokoliv důkazu o existenci dluhu a jeho výši.Žalobce žádné důkazy o dluhu a jeho účtování nepředložil. Úvěrová smlouva SVJ s bankou nic nevypovídá o existenci dluhu vlastníka vůči SVJ.

Soudce rozhodl pouze o části údajného dluhu.Úvěr bude splácet SVJ do roku 2022.

Paradoxem je znění žaloby která nemá nic společného s rozsudkem soudu.

Žaloba : Neplacení záloh na správu do fondu oprav . Rozsudek : Přechod části dluhu předchozího vlastníka na současného.

Vložil Romann (bez ověření), 25. Září 2015 - 9:49

V komentáři argumentuje lake také důvodovou zprávou k § 1186, cituji:
„I kdybychom – v rozporu se zákonem – připustili možnost použít § 1186 NOZ pro nabytí jednotky podle ZoVB, opět narazíme na chybu: soudce toto ustanovení zcela nesprávně vyložil v rozporu s jeho zněním, v rozporu s jeho obsahem, a v rozporu s důvodovou zprávou k NOZ, když z něj bez jakéhokoliv zdůvodnění odvodil neexistující zákonný přechod dluhů na nabyvatele… I ze samotné důvodové zprávy k ustanovení § 1186 NOZ se podává, že cílem zákonodárce bylo pouze „… stanovit převodci povinnost doložit nabyvateli, jaké dluhy související se správou domu na nabyvatele účinností smlouvy přejdou. (…) Proto se vyžaduje, aby o těchto dluzích měl nabyvatel jednotky vědomost.“

Lakem uvedený text jakoby dokazoval, že i důvodová zpráva k § 1186 NOZ plně potvrzuje jeho výklad. Ve skutečnosti to není pravda a je to nefér. Lake totiž vybral z textu důvodové zprávy k § 1186 jen co se mu hodilo, to co je v rozporu s jeho výkládem zamlčel. Cituji co z DZ zamlčel:
„Do ustanovení se promítají obecné důsledky úpravy převodu vlastnického práva. Podle ní jsou dluhy, které mají přejít na nabyvatele jednotky, závadou, která není zapsána ve veřejném seznamu a která na nabyvatele přejde, měl-li a mohl-li je z okolností zjistit nebo bylo-li to ujednáno. Proto se vyžaduje, aby o těchto dluzích měl nabyvatel jednotky vědomost. Bez potvrzení nepůjde o řádnou nabídku, což má význam např. i v souvislosti s ujednaným nebo zákonným předkupním právem.“

Vložil lake, 26. Září 2015 - 7:28

Pane Romanne,

Mnou uvedené dvě věty v důvodové zprávě (první a čtvrtá v odstavci) přesně vystihují úmysl tvůrce zákona a tedy i úmysl zákonodárce. Citoval jsem, a řádně jsem v textu vyznačil výpustek na místě vynechané části textu. V tom není nic nefér.

Napsal jsem k tomu tento závěr: Z uvedeného citátu je naprosto jasný úmysl zákonodárce: § 1186 odst. 2 ukládá pouze informační povinnost o případném dluhu, neupravuje však samotný mechanismus přechodu takového dluhu.
Pane Romanne, máte k tomu něco relevantního?

Další věty v důvodové zprávě, které jsem necitoval, nijak neodporují tomuto výkladu. Ostatně netuším, proč to nazýváte „mým výkladem“. Jde přece o výklad hlavního autora NOZ a autora důvodové zprávy k NOZ, profesora Karla Eliáše.

Celý odstavec důvodové zprávy k § 1186 odst. 2 NOZ říká, že úpravu přechodu dluhů na nabyvatele je nutno hledat úplně jinde, mimo § 1186, a to v obecných ustanoveních NOZ o přechodu dluhů. Soud ale takovou právní úpravu v NOZ nenalezl. Pouhé vystavení jakéhosi potvrzení samo o sobě přechod dluhu nezpůsobí. Argumentace soudu je tedy nesprávná. O to šlo.

Máte-li k tomu ještě něco zajímavého, rád si to přečtu.

lake

Vložil člen orgánu PO (bez ověření), 26. Září 2015 - 7:59

Citujte celý odstavec důvodové zprávy! Tam se jasně píše, které dluhy PŘEJDOU! Není to jen informace, ale konstatování, že dluhy přejdou! Žádné další ujednání mezi prodávajícím a kupujícím nejsou třeba. A kupující buď bere, nebo nebere. A basta.

Vložil lake, 26. Září 2015 - 16:35

Člene orgánu PO, pletete si pouhou důvodovou zprávu k zákonu se samotným zákonem. Povinnosti mohou být uloženy pouze zákonem, nikoliv dvěma řádky v důvodové zprávě. Osoba s rozumem průměrného člověka by měla být schopna rozpoznat zásadní rozdíl mezi oběma dokumenty.

lake

Vložil Hubert (bez ověření), 27. Září 2015 - 0:17

Spíš bych to viděl na čl. 4 odst 4

Článek 4
(1) Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.
(2) Meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“) upraveny pouze zákonem.
(3) Zákonná omezení základních práv a svobod musí platit stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky.
(4) Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena.

Tož mi si tu jen tak plkáme, ale nejsme účastníky sporu.

Žalobu může podat každý a i předepsané zálohy jsou žalovatelné. Je tedy na druhé straně jak se bude bránit a soudu jak uvedené zváží a hodně používané slovo … každý se přece může odvolat.

Vložil § (bez ověření), 24. Září 2015 - 22:27

Člověče, kterého se rozsudek dotýká, braňte se, v žádném případě to nevzdávajete a obraťte se na soud. Jinak z nás udělají otroky, nemyslící bytosti, které mají pouze povinnost ustrašeně, pokorně a bez odporu přijímat to, co mocní bezmozci rozhodnou. Prasečí právo jako vyšité.

Vložil Hubert (bez ověření), 27. Září 2015 - 0:38

Sám žalovaný potvrdil ve svých vyjádřeních a stanoviscích, že v důsledku odmítavého postoje neplatil měsíční částky 661,–Kč, určené na splátku úvěru.

Co mi to jen připomíná … bouřlivou diskuzi na tomto portálu … škoda že u soudu neargumentoval tímto portálem.

Vložil úvaha k tématu (bez ověření), 24. Září 2015 - 20:40

Podle §9 zákona č.72/1994 o vlastnictví bytů Společenství vlastníků jednotek (dále jen „společenství“) je právnická osoba, která je způsobilá vykonávat práva a zavazovat se pouze ve věcech spojených se správou, provozem a opravami společných částí domu (dále jen „správa domu“), popřípadě vykonávat činnosti v rozsahu tohoto zákona a činnosti související s provozováním společných částí domu, které slouží i jiným fyzickým nebo právnickým osobám. Společenství může nabývat věci, práva, jiné majetkové hodnoty, byty nebo nebytové prostory pouze k účelům uvedeným ve větě první.

Opravou se podle judikatury NS rozumí nabytí dříve užitných vlastností věci. Nejedná se tedy o zhodnocení společné věci.

Pokud vlastníci rozhodli svým hlasováním o zhodnocení své společné věci (zateplení obvodových zdí budovy a střechy) hlasováním na shromáždění, jednalo se podle rozhodnutí NS o rozhodnutí vlastníků společné věci na shromáždění SVJ, nikoliv o rozhodnutí SVJ.

Z uvedeného vyplývá, že se tedy nejednalo o výdaj na správu domu a pozemku v SVJ(2000).

SVJ nemělo žádný právní důvod hradit za spoluvlastníky závazky vyplývající ze zhodnocení jejich majetku, a to ani z úvěru, který členové SVJ schválili.

Obávám se, že došlo k jednání členů statutárního orgánu právnické osoby k protiprávnímu jednání (možná i k trestnému činu velkého rozsahu), když uhradili dluh jiných osob, přestože jim k tomuto protiprávnímu jednání dali členové SVJ souhlas.

I kdybych přijal argumentaci soudce, tak z výše uvedeného rozhodně se rozhodně nejedná o dluh související se správou domu a pozemku tak, jak je uvedeno v §1186 odst.2 NOZ.

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".