• „Jak je to teď s povinností informovat nebo kontaktovat? “

Očekával bych, že jako člen výboru znáte alespoň tu část občanského zákoníku, která upravuje bytové spoluvlastnictví.

Podle § 1177 platí, že vlastník jednotky oznámí bez zbytečného odkladu osobě odpovědné za správu domu a pozemku své jméno, bydliště, jméno a bydliště osoby, které přenechal byt k užívání na dobu nikoli přechodnou, a počet osob, které budou mít v bytě domácnost.

• Povinností nového vlastníka tedy bylo oznámit pouze dva údaje: své jméno a bydliště. Neoznamuje jakým způsobem nabyl jednotku do vlastnictví.
• Jestliže nepřenechal byt jiné osobě na dobu nikoli přechodnou [1], pak mu pochopitelně nevznikla povinnost oznámit jméno a bydliště neexistující osoby.
• Jestliže přenechal byt jiné osobě, nemůže s jistotou určit, zda jde či nejde o dobu přechodnou: neexistuje definice délky „doby přechodné“ ani „doby nikoli přechodné“ pro účely občanského zákoníku. Doba přechodná může trvat podle okolností roky či desítky let [2].
• Existuje sice povinnost „oznámit počet osob, které budou mít v bytě domácnost“, ale jde o povinnost nesplnitelnou: není totiž možné žádným způsobem určit které osoby to jsou, a proto je nelze spočítat [3].

Před 14 dny jsem plnil vůči SVJ povinnost podle § 1177, protože jsem pronajal byt nájemci (právnické osobě). Bylo tedy nemožné oznámit „jméno a bydliště“, protože u právnické osoby takové údaje neexistují. Oznámil jsem – pouze z dobré vůle – název a IČ nového nájemce. V bytě je teď podnájemce s rodinou, ale zákon mi neukládá oznámit jeho jméno ani bydliště. Ohledně osob v domácnosti jsem se zdržel jakéhokoliv konkrétního sdělení a poctivě jsem svému SVJ napsal:

Justitianus

Poznámka 1:
Doba „nikoli přechodná“ je sice opakem „doby přechodné“, ale to je nám na nic. Neznáme totiž definici „doby přechodné“, proto nemůžeme určit ani co je její opak. Doba „přechodná“ může trvat podle okolností velmi krátce, nebo naopak roky či desítky let. Skutečnost, že vlastník sjednal s nájemcem nájemní smlouvu, neříká nic o tom zda nájemce hodlá užívat byt „přechodně“ nebo „trvale“. Všechny nájemní smlouvy sjednané na dobu určitou je možné považovat za přechodné užívání. Je-li sjednán nájem na dobu neurčitou, pak nájemce může vypovědět nájem kdykoliv podle § 2231, a vlastník jednotky nemůže nijak předem zjistit zda a případně kdy tak nájemce učiní.

Poznámka 2:
Přechodný pobyt cizinců z EU v ČR může mít délku libovolně přesahující 90 dnů (zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky). Například občan Slovenské republiky, který pracuje v Praze, se hodlá na důchod vrátit do rodné vsi Závažná Poruba. Jeho pobyt v ČR na „dobu přechodnou“ může trvat po libovolnou dobu – od 90 dnů do desítek let.
Podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, existuje pojem „přechodné ubytování“, což je poskytování ubytování zaměstnavatelem zaměstnancům v souvislosti s výkonem práce, pokud obec přechodného ubytování není shodná s obcí, kde má zaměstnanec bydliště; toto přechodné ubytování není nijak časově omezeno. Mohlo by tedy trvat celé roky, do ukončení pracovního poměru, nebo do smrti ubytovaného zaměstnance. 

Poznámka 3:
Pojem „domácnost“ není totiž aktuálně nikde definovaný. Není tedy zřejmé co znamená pojem „mít domácnost v bytě“. Pojem „domácnost“ měl svou zákonnou definici ve starém občanském zákoníku č. 40/1964 Sb.. Označoval skupinu osob, které společně žijí a uhrazují své životní potřeby. Ke společnému žití však nikdy nepatřilo společné bydlení v jediném bytě.
Pojem „domácnost“ bude možná definován v zákoně o sčítání lidu, domů a bytů, který bude přijat v roce 2030. Definice ovšem bude použitelná pouze pro účely sčítání lidu, domů a bytů v roce 2031.