• Pane Špione, tážete se: „jak je dálkový přenos dat z měřičů zajištěn proti odposlechu náměrů“.

Mohu Vás ujistit, že celý systém je od počátku navržen tak, aby vyhovoval pouze velkým rozúčtovatelským firmám, které chtějí mít stálé kšefty. Jednotlivá SVJ se stanou rukojmím dodavatelů.

Existují různé systémy šifrování a přenosu dat, v tom problém není. Ovšem nezbytné informace (případně software a hardware) poskytují výrobci pouze svým smluvním partnerům. Jakmile vám někdo dodá indikátory od firmy X, bude vás nutit i do jejich kompletního hardwarového řešení, případně výsledky budou dostupné jedině na webu toho jediného dodavatele.

Budete-li chtít změnit dodavatele služby, zjistíte že vše má dodavatel zaheslované. Komponenty systému bez toho nefungují a nedají se zprovoznit u jiného dodavatele. Stáváte se tedy závislým na libovůli jedné firmy a na její cenové politice. Jinak byste museli kompletně vyhodit veškeré indikátory a bezdrátové krabičky na vodoměrech, a vybudovat systém znovu od nuly.

Takto si vecí hráči dělí trh. Totální nekompatibilita jednotlivých systémů a neexistence otevřených řešení je nejlepší pojistkou proti odlivu zákazníků k (levnější?) konkurenci.

Řešení samozřejmě existuje, nazývá se open source HVAC system. Ale to by museli naši zákonodárci o tom napřed něco vědět. Ještě je v čerstvé paměti průšvih zvaný „Internet do škol“ s jediným přípustným operačním systémem a s počítači od jediného dodavatele. Pamatujeme si průšvih s pražskou OpenCard – celý systém byl postaven na uzavřeném software, ke kterému město Praha nikdy nemělo žádná práva. Mohl bych jmenovat výběrová řízení na různé ministerské databáze, … Jediný kdo o tom něco ví jsou Piráti; ale ti nejsou ve vládě, aby cokoliv prosadili.

Justitianus