Je otázkou, zda popisované chování soudců je výsledkem jejich lenosti. Jsou i jiná možná vysvětlení, zejména neschopnost, nedostatečná odbornost, ale také zlý úmysl, zvýšená agresivita, syndrom vyhoření nebo jiná porucha zdraví. Je také možné, že to je úmysl a výsledek vlivu služebně starších kolegů, právnických fakult a Justiční akademie, jehož cílem je prodlužováním řízení snížit soudní ochranu. Po 10+ letech řízení zájem na výsledku sporu dost často vymizí, účastníci i soudce zestárnou, onemocní, jdou do důchodu, zemřou.

Experimentální psychologie opakovaně prokázala, že kdo má moc, zpravidla ji dříve nebo později zneužije. To se týká i zcela zdravých a vzdělaných jedinců.

Není sporu o tom že popisované jednání je typické, nejedná se o žádnou výjimku. I zde to bylo opakovaně probíráno.

Ještě je zde jiná možná příčina: Soudce má fixní plat, který není závislý na jeho výkonnosti. Není tak motivován postupovat ani rychle ani hospodárně. Odměna advokáta je (zpravidla) závislá na délce řízení. Advokát tak je motivován k tomu, aby řízení běželo co nejdéle. Zkuste s advokátem sjednat odměnu závislou ne na počtu úkonů a ne hodinovou a ne měsíčním paušálem, ale závislou na výsledku (podílovou), a uvidíte tu rychlost. Ovšem málokterý advokát na podílovou odměnu vůbec přistoupí (s pochopitelným odůvodněním, že odměna úkonová, hodinová, nebo měsíčním paušálem, tj. nezávislá na výsledku, je pro něho výhodnější).