Nejdříve jednu dobrou radu. Než změníte způsob rozúčtování, pečlivě si zjistěte, zda nový způsob je spravedlivější než ten stávající. Uvedu příklad: např. u elektřiny ve společných prostorách. Opravdu závisí spotřeba na počtu osob? Nezávisí náhodou na tom, jak často (jedna) osoba tuto službu využívá? Dvě různé osoby, jedna pracující mimo svůj domov, druhá důchodce či pracující doma a k tomu ještě pejskař. Myslíte si, že dvě pracující osoby mimo domov budou více využívat osvětlení než jeden důchodce či pracující z domova – pejskař? Obdobně se to týká odpadu (nepejskař), výtahu atd. Nevidím racionální důvod používat takový způsob rozúčtování bez zohlednění dalších skutečností, např. které jsem shora zmínil. Jediným spravedlivým způsobem je skutečná spotřeba, ale to není tak jednoduché. Vše ostatní je jen orientační. Trochu jiná situace je v domě, kde jsou všichni důchodci (jeden na jednotku), pejskaři a služby využívají stejně. Ale to je nesmysl. U nás rozúčtujeme podle spoluvlastnického podílu, když neměříme konkrétní spotřebu konkrétní jednotky (je jedno, kolik je v ní osob). Navíc se tím vyhneme fízlování a bonzování a zbytečné evidenci.

§ 5 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb.: „Způsob rozúčtování poskytovatel služeb ujedná s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o něm rozhodne družstvo, anebo společenství. Změna způsobu rozúčtování je možná vždy až po uplynutí zúčtovacího období.“