Uveřejněná odpověď na dotaz ohledně zdanění příjmů SVJ z pronájmu společných prostor, ve které se konstatuje v jádru to, že poměrná část těchto příjmů je příjmem z pronájmu (dle § 9 zákona o daních z příjmů), a to příjmem jednotlivých vlastníků. Jednotliví vlastníci musí tedy podat přiznání k dani z příjmů a daň zaplatit, ovšem pouze za předpokladů uvedených v příspěvku, na který se odvolávám. K tomu příspěvku mám dvě připomínky. První je ryze formální a týká se výrazu „pronájem společných prostor“. To co se obvykle pronajímá jsou ale nebytové prostory, pronájem společných prostor není tak častý a v tom případě se jedná určitě jen o část společných prostor. Druhá připomínka, závažnější, se týká toho, že v příspěvku se mluví jen o příjmu z nájemného jako základu pro zdanění. Jenže co se základu týče, je nutno vzít v potaz § 9, odstavec 3/ zákona o daních z příjmu, který v první větě říká: Základem daně (dílčím základem daně) jsou příjmy uvedené v odstavci 1 snížené o výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení . Podle mého je tedy nutno, aby se v účetnictví SVJ jako celku stanovil základ pro zdanění příjmů z nájmu, a to jako příjmy z nájemného snížené o zmíněné výdaje, kterými jsou např. pojistné z pojitky domu, náklady na nutné opravy v domě, náklady na správu domu a další položky. Teprve tento základ se pak může rozpočítat na jednotlivé vlastníky a ti ho podle okolností přiznají a zaplatí z něj daň.