Vyjadřuji se k marnému uplynutí lhůty k vyřešení námitek k vyúčtování sice za rok 2013, ale provedenému a dodanému v roce 2014, tj. po nabytí účinnosti zákona č. 67/2013 Sb.

Pokud jde o přechodné ustanovení téhož zákona uvedené v odstavci (2), to se vztahuje k rozúčtování a vyúčtování nákladů na služby za zúčtovací období, které započalo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

Co je myšleno v tomto zákoně pojmy rozúčtování a vyúčtování uvádí §2 písm. e) a f) téhož zákona. Námitky a doby a lhůty k námitkám vztažené zde zahrnuty nejsou, jelikož povinnosti, lhůty, doby ohledně nahlížení do podkladů k vyúčtování a vypořádání námitek jsou definovány v § 8.

Krom toho § 13 v odst. (1) uvádí:

(1) Jestliže poskytovatel nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost upravenou tímto zákonem ve stanovené lhůtě, je povinen … 

Já si tedy nadále trvám na tom, co jsem napsala ve svém vymínusovaném příspěvku ze dne 30. září 2014 – 16:07. Pokuty za nesplnění povinnosti uložené tímto zákonem a poplatky z prodlení tedy vymáhat podle tohoto zákona lze, protože nejsou v zorném úhlu přechodných ustanovení. K § 3036 NOZ uvedu pro ilustrací připomínku, jakým způsobem je zacházeno s reklamacemi spotřebního zboží z jedné výrobní „várky“, ale prodané loni a letos. Letošní vyúčtování sice pracuje s loňským „materiálem“, ale „sjelo z výrobní linky“ a bylo prodáno letos.

Jinými slovy řečeno, můj advokát, Jura a já máme za to, že lhůty a doby pro vyřešení uplatněných námitek k letos provedenému vyúčtování služeb za zúčtovací období roku loňského se neřídí „dosavadními“ právními předpisy, ale zákonem č. 67/2013 Sb.