Zákon zde zjevně ukládá povinnosti původnímu vlastníkovi v souvislosti se zaniklým právním vztahem, tedy vlastníkovi, který vlastníkem již není a pozbyl veškerých povinností a práv souvisejících s vlastnickým právem, které skončilo.

Domnívám se, že by se dalo vyargumentovat, že původní vlastník po zániku vlastnického vztahu již žádné povinnosti v souvislosti se zaniklým právním vztahem nemá ani mu nemohou být zákonem uloženy, resp. měl je pouze v době trvajícího vlastnictví.

Právně čistým řešením tedy je, že původní vlastník (město) svolá nejvyšší orgán společenství (schůzi shromáždění) v době, kdy je ještě vlastníkem domu (a společenství ještě nevzniklo), s tím, že stanoví termín konání na dobu po vzniku společenství.

V opačném případě, kdy se vyčkává a první schůze shromáždění se nějak sejde, z podnětu kohokoli, třeba až po jisté době, nemusela být dodržena forma a rozhodnutí (např. volby volených orgánů) neplatně svolané schůze shromáždění mohla být absolutně neplatná, neboť svolavatel nebyl oprávněn schůzi shromáždění svolat.

Poměrně zajímavé je, že § 9 odst. 8 ZoVB nepřipouští možnost, aby první schůzi shromáždění byla svolána někým jiným, než původním vlastníkem, zejména nepřipouští, aby se sešla z podnětu vlastníků jednotek, kteří mají příslušné procento hlasů (§ 11 odst. 1).

Nekoná-li tak původní vlastník, funguje společenství tak podle § 9 odst. 9 natrvalo, aniž by mělo možnost tento stav změnit.

Teoretik