Že soudy mají řešit jen „důležité záležitosti“ vidím jako vítězství zdravého rozumu. Nelze přece předpokládat, že pokud se Vám nezdá vyúčtování, že soud to přepočte a ověří správnost výpočtu, nebo soud posoudí zda nějaký poplatek ve výši 500 je moc nebo málo. Soud nemůže substituovat správce majetku vlastníků. To je povinnost kolektivu vlastníků a buď tu správu vykonat umí nebo když ne, tak Vám majetek bude zchátrat. Ale nám ostatním a státu je to jedno, je to Váš majetek! Proto je v zájmu vlastníka aby ta správa byla vykonána dobře. Priorita činnosti SVJ je spravování majetku a ne hlídání dodržování každého slova zákona. Šest let jsem byl ve výboru aniž bych měl tušení o existenci nějakých předpisů o SVJ a přesto jsme udělali dost užitečných věcí a dopustili jsme určitě spousta „švindlů“ aniž bychom o tom měli tušení. Místo všech předpisů stačí použít jeden paragraf zákona zdravého rozumu:

1. a) diktátem rozumné většiny dohodněme se o každém problému

2. pokud jsme se dohodli, řešení je schválené pro všechny
   
3. řešení všichni akceptujeme a realizujeme dle schváleného postupu.

Přece je jedno, zda příkaz k úhradě podepíše jeden člen nebo dva či pět, je podstatný aby ta transakce byla oprávněná a nekradlo se. Důležitý je poslední bod. Ta akceptace řešení je o tom, že posuzujeme postup z hlediska účelnosti správy a ne pouhý stav souladu se zákonem. Vlastník by měl ctít diktát většiny (ikdyž má mínění, že jsou to jen „ovce“ nebo „důchodci“). A pokud vlastník nedokáže akceptovat schválený postup tak má dávat najevo jen tehdy, když nalézá řešení lepšího postupu a dokáže o tom přesvědčit většinu vlastníků (nebo jít o dům dál). Jenom stěžovat státu a žalovat u soudu „oni to dělají špatně“ je nic neřešící snažení „potížisty“. Pokud správu majetku má řešit stát, pak cesta vede jen přes OPBH a BD a ne přes soudy! Není to výzva k nerespektování zákonů, ale že i bez zákonů jde dělat dobře správu.