Tomu se mohu jedině usmát. O právních schopnostech paní Pavly Schödelbauerové jsem psal zde: Paní Schödelbauerová jako pilíř českého práva.

Od právničky s titulem JUDr. bych očekával, že právně zdůvodní své překvapivé tvrzení o jakémsi „přechodu dluhů“. Tím spíše je k tomu povinna v situaci, kdy nic takového jako přechod dluhu není v zákoně uvedeno, a schyluje se k novele NOZ, která má konečně ten neexistující přechod dluhů nově zavést.

Zcela právně nepodložené a nepravdivé tvrzení je obsaženo v argumentaci P.S. k § 1107 NOZ: „Podle ustanovení §1107 jsou dluhy, které mají přejít na nabyvatele jednotky, závadou, která není zapsána ve veřejném seznamu a která na nabyvatele přejde, měl-li a mohl-li je z okolností zjistit nebo bylo-li to ujednáno.“

Samotný § 1107 se ovšem o žádných dluzích nezmiňuje a je proto nepoužitelný. Text vychází z vadné důvodové zprávy k § 1186 NOZ, přičemž paní Schödelbauerová neumí zjevnou chybu rozeznat. Neví co jsou závady váznoucí na věci. Neví ani to, že peněžitý dluh mezi konkrétními osobami nepatří mezi závady váznoucí na věci. Vztah dlužník-věřitel totiž patří do oblasti závazkových (obligačních) práv mezi osobami, kdežto závady váznoucí na věci patří do oblasti věcných práv. Nějak se to paní P.S. všechno plete dohromady. O zjevné chybě v důvodové zprávě jsem napsal zde: https://obczan.cz/…aragraf-1186?…

O omylu paní P.S., která nekriticky přejala chybu v důvodové zprávě, jsem už napsal podrobně před třemi lety:
http://www.portalsvj.cz/…raseci-pravo
http://www.portalsvj.cz/…2-podle-ep-2

Směšovat peněžitý dluh se závadou na věci – k tomu nusí člověk být naprostým právním analfabetem. Tyto dva pojmy nesměšuje ani § 1888 NOZ, který se zabývá právě touto záležitostí: přechodem dluhu převodce na nabyvatele věci, zapsané ve veřejném seznamu. Dluh může nepochybně přejít na nabyvatele nemovité věci; ovšem ne snad proto, že by dluh samotný byl závadou na věci! Mechanismus přechodu dluhu je popsán v § 1888 NOZ: musí se jednat o dluh, jištěný zástavním právem na jednotce dlužníka. A právě zástavní právo samotné je onou závadou, která jediná může způsobit, že na nabyvatele přejde i dluh. K tomuto speciálnímu přechodu dluhu však dojde jedině při splnění všech podmínek, taxativně vyjmenovaných v § 1888 odst. 2 NOZ.

lake