Vážená ONO, já jsem se detaily účetní praxe nezabýval. To zde činili pan Krupp, AsiTak a paní Klainová. Nikoliv já. Zabýval jsem se pouze vyúčtováním, ostatně tak zněl úvodní dotaz.

Pouze jsem zopakoval známou pravdu, že k vyčíslení konečného vyúčtování je zapotřebí pouze porovnat skutečně uhrazené zálohy a vynaložené náklady. Nic jiného.

O předepsaných zálohách se neúčtuje. Neumožňují to české účetní standardy pro „neziskové“ organizace. Každý, kdo účtuje, to dobře ví. Přesto se takový postup pro „neziskovky“ včetně SVJ v praxi používá, a v tom případě dochází v účetnictví k těm obtížně řešitelným zmatkům, které výstižně popsala paní Klainová. Samozřejmě lze v takovém případě průkazně vymáhat úrok z prodlení u předepsaných, avšak neuhrazených záloh. To je výhoda takového postupu. Toto vše je ovšem mimo rámec vyúčtování (a nebylo to ani předmětem úvodního dotazu).

Na závěr ocituji judikaturu, ze které je zřejmé, že dluh na zálohách zaniká okamžikem vyúčtování. Předepsané zálohy nelze již dále vymáhat po provedení vyúčtování. A také platí, že vyúčtováním definitivně končí prodlení dlužníka z důvodu neuhrazených záloh. Jinak to ani nemůže být, jak jsem dříve vysvětlil. Tomu musí odpovídat i účetní postupy. Cituji z rozsudku:

lake