Pane Kolemjdoucí, možná jste neporozuměl, že ustanovení § 1148 jsem zmínil per analogiam. Je totiž třeba vždy vyjít ze základních ustanovení NOZ, které jsou obsaženy v Hlavě I:
| 89/2012 Sb. § 10 (1) Nelze-li právní případ rozhodnout na základě výslovného ustanovení, posoudí se podle ustanovení, které se týká právního případu co do obsahu a účelu posuzovanému právnímu případu nejbližšího. |
Vzhledem k tomu, že pro zánik spoluvlastnického vztahu neexistuje v NOZ přiléhavé ustanovení, je zcela v souladu s obsahem i duchem zákona použít ustanovení nejbližší – a to je právě § 1148, který se týká zrušení spoluvlastnictví podle § 1141.
Jistě to posoudí teprve soud, ovšem mohu nabídnout dosavadní konstantní judikaturu ve věci. A ta je zcela jednoznačná. Judikatura používá pojem „zánik spoluvlastnictví“ jak pro případ, kdy dojde ke zrušení a vypořádání CELÉHO spoluvlastnictví, tak i pro případ, kdy zaniká spoluvlastnický vztah pouze u JEDINÉHO ze spoluvlastníků (např. z důvodu prodeje, výměny, darování jednotky). Namátkou uvádím z konstantní judikatury rozsudek Nejvyššího soudu 22 Cdo 1870/2007 ze dne 11.09.2008. Doporučuji číst odstavec začínající „V rozsudku ze dne 21. června 2001, sp. zn. 22 Cdo 599/99“.
lake
Poslední komentáře