- Zdenek 22 napsal: „Není žádný důvod k tomu, aby SVJ v rozsahu své omezené právní působnosti nebylo zcela svéprávné.“
Zdenku, právní teoretici si myslí něco jiného než Vy. Jestliže se domníváte, že SVJ je „zcela svéprávnou osobou“, uveďte mi tedy alespoň jednu jedinou smlouvu, kterou některé z 66000 SVJ uzavřelo s kýmkoliv bez toho, aby bylo povinně zastoupeno statutárem nebo opatrovníkem.
NOZ říká jasně:
| § 151 (1) Zákon stanoví, popřípadě zakladatelské právní jednání určí, jakým způsobem a v jakém rozsahu členové orgánů právnické osoby za ni rozhodují a nahrazují její vůli. |
Víme, že právnická osoba (včetně SVJ) nemůže sama právně jednat, protože nemá očička, ouška, nožičky ani ručičky. (Ostatně nemá ani mozeček, kterým by přijímala vlastní rozhodnutí, ani vlastní vůli.) Je vždy a bez výjimky povinně zastupována svými statutáry, procesním opatrovníkem, nebo hmotněprávním opatrovníkem.
I pokud bychom přiznali právnické osobě SVJ omezenou svéprávnost, pak na ni plně dopadá mnou citované ustanovení § 570/2 o doručování právnické osobě – a právě o tom je celá zdejší diskuse:„Právní jednání nepůsobí vůči osobě, která není plně svéprávná, dříve, než projev vůle dojde jejímu zákonnému zástupci nebo opatrovníkovi.“
Obiter dictum:
Právní teoretici jsou toho názoru, že právnická osoba nemá svéprávnost
omezenou, nýbrž že nemá svéprávnost ŽÁDNOU. Chcete-li,
Zdenku, běžte a polemizujte s nimi. Jistě je Váš názor zaujme.
|
„[Z]působ jakým právní řád upravuje právní jednání právnické osoby, musí být do značné míry analogický způsobu, kterým právo upravuje právní jednání osoby, která nemá vlastní rozum a vůli. Tím lze také vysvětlit, proč právnická osoba nemůže být na rozdíl od osoby fyzické nikdy v pravém smyslu svéprávná. (…) Z toho důvodu budou rozum a vůle právnické osoby vždy „cizím rozumem a vůlí“, neboť vždy zároveň pochází od „cizí“ osoby. Z tohoto pohledu právnická osoba svéprávná být nemůže, za svéprávnou může být leda považována. Ve skutečnosti nejde ani tak o to, zda právnická osoba je či není svéprávná, nýbrž o to, jaké následky budou přičítány jednání jejích statutárních orgánů." BERAN, K.: Může být právnická osoba svéprávná? in: Právník 8/2018, ročník 157, str. 657–669 |
|
„Z pouhého začlenění definice svéprávnosti mezi všeobecná ustanovení OZ tak nelze bez dalšího, eo ipso, vyvodit závěr, že by svéprávné měly být jak osoby fyzické, tak i právnické. Lze však poukázat na § 151 odst. 1 OZ, podle nějž „[z]ákon stanoví, popřípadě zakladatelské právní jednání určí, jakým způsobem a v jakém rozsahu členové orgánů právnické osoby za ni rozhodují a nahrazují její vůli“. Zákonodárce tak zjevně vychází z toho, že právnická osoba sama rozhodovat nemůže, proto za ni rozhodují členové jejích orgánů, a rovněž tak nahrazují její vůli, resp. její chybějící vůli suplují. Vychází-li se z toho, že právnická osoba vůli nemá, pak nelze než konstatovat, že jí chybí klíčový předpoklad pro to, aby vůbec bylo možno uvažovat o její svéprávnosti, totiž volní a rozumová složka imanentní jednání osoby fyzické (…). Svéprávnost jako vlastnost spočívající ve způsobilosti nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem (právně jednat), je v občanském zákoníku vyhrazena pouze osobám fyzickým (tj. lidem, kteří jsou přirozeně, tj. od přírody, nadáni rozumem a vůlí), nikoliv však osobám právnickým, jako umělým právním konstrukcím, které přirozeným rozumem ani přirozenou vůlí nadány nejsou.“ FRINTOVÁ, D. a FRINTA, O.: Svéprávnost v občanském zákoníku a její recentní vývoj. In: ACTA UNIVERSITATIS CAROLINAE – IURIDICA (2022), str. 27–34 |
K závěru, že právnická osoba svéprávnost nemá, srov. shodně též např.:
- HAVEL, B. Komentář k § 20. In: MELZER, F. – TÉGL, P. a kol. Občanský zákoník: velký komentář. Svazek I, § 1–117. Praha: Leges, 2013, s. 272
- LAVICKÝ, P. Rozum a vědomost či pochybnost [Komentář k § 4]. In: LAVICKÝ, P. a kol. Občanský zákoník I: obecná část (§ 1–654): komentář. Praha: C. H. Beck, 2014
- BERAN K., Osoba jako personifikovaná jednota zájmů, s. 16–20
Justitianus
Poslední komentáře