I.ÚS 1529/19 ze dne 19. 1. 2021
Česká republika
USNESENÍ Ústavního soudu 

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Sládečka a Davida Uhlíře (…) takto: 

Ústavní stížnost se odmítá.

(…) [S]těžovatelé vytýkají obecným soudům, že tyto nepřihlédly ke způsobu, jakým k přijetí rozhodnutí SVJ došlo – zvýšení příspěvku nebylo na pořadu zasedání SVJ a věc byla projednána v rámci bodu 4, který se týkal „Informace o bytových jednotkách, garážích a výši příspěvku do fondu oprav“.

Namítají-li stěžovatelé, že rozhodnutí shromáždění SVJ bylo přijato procesním postupem rozporným s platnými stanovami, lze jim dát zapravdu. Na tuto skutečnost poukázal v napadeném rozhodnutí i Vrchní soud v Olomouci, který i přes uvedené pochybení nedospěl k závěru, že by došlo k naplnění podmínek pro aplikaci ustanovení § 1209 o. z. Je tomu tak proto, že podle obecných soudů se s ohledem na okolnosti případu nejednalo o důležitou záležitost, jak to má na mysli ustanovení § 1209 o. z. To však ještě samo o sobě neznamená, že k procesnímu pochybení při přijímání rozhodnutí nedošlo. 

Z čl. 6 odst. 6 stanov SVJ vyplývají náležitosti pozvánky na zasedání shromáždění – mimo jiné je povinností uvést na pozvánce pořad zasedání. V případě, že má být shromáždění předložena k rozhodnutí věc neobsažená v pozvánce, lze tak učinit jen a pouze způsobem vyplývajícím z čl. 6 odst. 12 stanov – tzn. se souhlasem všech vlastníků jednotek. Pokud se tak nestalo, došlo k zásahu do práv stěžovatelů. Povinnost statutárního orgánu SVJ zahrnout do pozvánky body, o nichž bude v rámci schůze hlasováno, není bezúčelné. Vlastníci jednotek by měli mít možnost se na schůzi připravit, vést diskusi, případně se s ohledem na obsah pozvánky rozhodnout schůze se neúčastnit. Uvedená právní úprava obsažená ve stanovách SVJ má primárně sloužit k ochraně vlastníků jednotek. Tato funkce však v projednávaném případě naplněna nebyla.

S ohledem na shora uvedené je otazné, zda procesní vada při přijímání rozhodnutí SVJ byla natolik zásadní, aby neposkytnutím ochrany ze strany obecných soudů došlo k zásahu do základních práv a svobod stěžovatelů. Ústavní soud je toho názoru, že nikoliv. 

Je tomu tak proto, že jak bylo již shora předneseno, napadeným rozhodnutím došlo pouze k faktickému naplnění stanov SVJ. I v případě, že by Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil, nelze mít za to, že by vzhledem k okolnostem případu došlo ke změně právního postavení stěžovatelů. Jediným faktickým důsledkem takového rozhodnutí pro stěžovatele by bylo navyšování nákladů řízení. Z toho důvodu rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku usnesení.