Vzpomínám si na nedávný (průlomový) rozsudek Nejvyššího soudu o úrazu na zledovatělém chodníku.

Poškozená (osoba v důchodovém věku) utrpěla těžký úraz, když uklouzla a spadla na neuklizeném a zledovatělém chodníku. Vymáhala úhradu škody na vlastníkovi chodníku, ovšem soud jí nedal za pravdu: jednak konstatoval, že měla zcela nevhodnou obuv pro pohyb v daných zimních podmínkách (boty s hladkou podrážkou). Dále soud neopomněl vzít v úvahu, že měla možnost nebezpečný úsek obejít: mohla přejít na protější chodník (v té době uklizený, posypaný a schůdný).

Chci tím říci, že při rozhodování o náhradě škody bude soud zkoumat i to, zda si poškozený nezavinil částečně úraz sám svým chováním či svou nedbalostí. V tom případě by porušil zákon, který každému přikazuje počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví.

lake