Pan Lolek napsal o zamítnutí reklamace: „Pokud s tím nesouhlasíte – musíte to dát k soudu.“

Pan Lolek si vymýšlí a uvádí čtenáře v omyl. Z postavení obou stran je přece naprosto zřejmé, že reklamující konečný spotřebitel není povinen shánět právníka ani podávat žalobu. Žádnou výhodu by mu to totiž nepřineslo.

• Má-li spotřebitel podle vyúčtování nedoplatek, neuhradí jej a oznámí vyúčtovateli (SVJ) svůj nesouhlas s vyřízením reklamace; může připomenout, že nesprávné vyúčtování nemá právní účinky a že čeká na bezchybné vyúčtování. Další aktivita je na straně vyúčtovatele.
• Má-li spotřebitel podle vyúčtování přeplatek, oznámí svůj nesouhlas s vyřízením reklamace; může připomenout, že nesprávné vyúčtování nemá právní účinky. Po uplynutí zákonné lhůty pro vyúčtování požádá o vrácení všech zaplacených záloh za zúčtovací období. Tím začne „naskakovat“ úrok z prodlení, který pak spotřebitel může po vyúčtovateli vymáhat ve dvouleté promlčecí lhůtě. Další aktivita je na straně vyúčtovatele.

Netřeba snad dodávat, že uvedené postupy je vhodné použít pouze v případě, kdy si konečný spotřebitel je jist svou věcí. Zejména tím, že vyúčtování je skutečně chybné a tedy neplatné. Je třeba počítat s tím, že vyúčtovatel může uplatnit svůj údajný nárok soudní cestou.

Navíc si pan Lolek ve své odpovědi plete reklamaci vyúčtování s reklamací výrobku či služby ve smyslu § 13 zákona č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele.

lake