Pane Dvoraku, nerozumím Vašemu tvrzení „… nedodal žádný ze zaslaných podkladů pro zasklení balkónu“. Co jste tím chtěl sdělit? Kdo komu co zaslal a proč?

☀ Pokud jde o zasklení balkonu:

U bezrámového zasklení se nejedná o změnu vzhledu. Některé stavební úřady toto vůbec neřeší, a nezajímají se ani o rámové zasklení (u kterého je změna vzhledu stavby zpravidla patrná). Některé úřady požadují atest požární odolnosti skel a způsobu jejich upevnění (odolnost při požáru kvůli nebezpečí pádu střepů či celých skleněných tabulí na únikovou cestu).

Mýlíte se pokud se domníváte, že SVJ je oprávněno schvalovat změnu vzhledu.

To by mohli schválit/zamítnout jedině spoluvlastníci stavby. Samotný pojem „změna vzhledu“ je však neurčitý a bude vždy vykládán subjektivně. Čeho si jedna osoba ani nevšimne může jiné osobě připadat jako výrazná změna vzhledu. Bezrámové zasklení změnou vzhledu není; naopak i pouhé natření zábradlí nebo vnitních stěn lodžie jinou barvou by nejspíše bylo posouzeno jako změna vzhledu.

Určitým vodítkem je většinové hlasování vlastníků jednotek. Rozřešil by to jedině stavební úřad, nebo soud.

A podotýkám, že pro posouzení změny vzhledu je bezvýznamné kdo je vlastníkem té části stavby. Bude to mít význam teprve v případě, kdy stavební úřad či soud nařídí vlastníkovi stavby aby odstranil nepovolenou změnu vzhledu a uvedl vzhled stavby do původního stavu. Ve vašem domě jsou všechny stavební prvky ohraničující prostor lodžie bezpochyby společné. Povinnost odstranit změněný vzhled společné části by tedy stavební úřad nařídil všem spoluvlastníkům stavby.

Justitianus

Mimochodem, zde zmíněný judikát 22 Cdo 886/2013 je vadný, jako obvykle.

Pojem „lodžie“ uvedený v prohlášení zahrnuje (stejně jako pojem „místnost“, „kóje“, „balkon“, „terasa“) pouze prázdný prostor. Nezahrnuje však stavební prvky ohraničující tento prostor. Ty zůstávají společné, leda že by prohlášení vlastníka budovy vyjmenovalo tyto stavební prvky výslovně!!! jako vlastnictví vlastníka jednotky.

Je-li v prohlášení snad zmíněno jen „vlastnictví lodžie“, jde o vlastnictví prázdného prostoru (stejně jako u kóje, balkonu, terasy). Naprosto stejně je to s vlastnictvím místností bytu. Žádný soud si dodnes nedovolil judikovat, že by vlastnictví místností bytu znamenalo automaticky i vlastnictví obvodových stěn, stropů a podlah obklopujících byt. To by pak ze společných částí zbyly jen hlavní vchodové dveře, schránky, schodiště a výtah. A nedalo by se určit kde končí vlastnictví jednoho vlastníka a začíná vlastnictví souseda. Takovou nebetyčnou pitomost žádný soud dosud nejudikoval.

Ohledně lodžie tuto pitomost judikovala soudkyně Brzobohatá. Zeptal bych se jí zda si myslí, že si koupila i sklenici, když jí v restauraci číšník přinese objednanou „sklenici coly“. Ta sklenice obklopující nápoj nepatří k tomu, co si zaplatila a co dostala. Stejné to bude když si dá talíř polévky, nebo šálek kávy. Paní Brzobohatá si nemůže z hospody odnést ani talíř s příborem, ani šálek s podšálkem a lžičkou. Šlo by o krádež. Že by to nechápala?

Slova jako talíř, sklenice, místnost, balkon, šálek, lodžie mají dva různé významy. Jednou je to prázdno (plné polévky, limonády, vzduchu, kávy, …). Podruhé se tímtéž slovem označuje věc, která to prázdno ohraničuje.

Děti v první třídě se učí rozeznávat různé významy slov podle kontextu, ve kterém je to slovo použito. Soudkyně Brzobohatá možná tehdy chyběla ve škole. Někdo by jí měl vysvětlit jaký rozdíl je mezi prázdným prostorem (lodžie ve smyslu vlastnických vztahů k prostorům v domě) a stavební konstrukcí, která ten prostor ohraničuje a vymezuje (konstrukce lodžie ve smyslu stavebně-technickém).

Občas zde píši o hlupácích v talárech …