Nadpis – provokuji, omlouvám se. Nicméně vidím to jako exemplární příklad kdy jednoduché kolektivní rozhodování (aplikováno snad i pračlověkem) je popsáno v zákoně způsobem, že to pochopí jen člověk přes IQ 100, ale až po výkladu odborníkem. Nelze se pak divit, že zákony přestanou mít funkci organizátora a usměrňovače mezilidských vztahů, ale stanou se překážkou v životě člověka. Zákonodárci a právníci, proč tak složitě?