Už jsem to přece napsal: dluh splácejí pouze dlužníci. Uzavřeli k tomu zřejmě s věřitelem (SVJ) dohodu se splátkovým kalendářem. To, co nazýváte „hlasováním“ nebylo ve skutečnosti žádným hlasováním v rámci SVJ, nýbrž šlo o dohodu o uznání dluhu a o jeho splácení.

Neexistoval žádný právní důvod k druhému „hlasování“ po roce. Odkoupení bytu od družstva nemělo žádný vliv ani na obsah dohody, ani na okruh účastníků dohody. Pověřený vlastník vnesl do právních vztahů zmatek, jednal protiprávně a oslabil právní postavení věřitele (SVJ). Jednal tedy proti zájmům SVJ – právnické osoby a proti zájmům všech řádně splácejících dlužníků.

I vy všichni ostatní jste svým neuváženým jednáním tuto původní dohodu zpochybnili. Neměli jste vůbec připustit druhé „hlasování“ o něčem, co již bylo dohodou stvrzeno. Kdo nedbá o svá práva, ten o ně přichází. Dobře vám tak. Pokud by se nyní kdokoliv domáhal platnosti původní dohody, nelze předvídat jak by u soudu dopadl.
.............­.............­.............­.............­.............­..............

Nabyvatele bytu – pokud získal byt od družstva později – se nijak netýká ani dohoda, ani splácení dluhu. Není přece stranou dohody, není dlužníkem. Nezmiňujete se, že by v rámci kupní smlouvy uzavřel rovněž dohodu s prodávajícím o převzetí dluhu (cese). Proč by tedy měl nový vlastník komukoliv cokoliv platit? I nadále dluh splácí ten, kdo si objednal stavební úpravy domu. Touto osobou je samozřejmě původní dlužník (družstvo).

Naprosto absurdní a neuvěřitelné by bylo, kdyby nabyvatel jednotky se dobrovolně zavázal hradit za dlužníka. K tomu není nutné původní dohodu ani rušit, ani uzavírat dohodu novou. Ale to se pohybujeme v říši fantazie, neboť žádná osoba myslící mozkem nezačne dobrovolně platit cizí dluhy bez právního důvodu.

lake