• Vaše jméno (bez ověření) mi píše: „Že šlo o škrábance pochopil od začátku každý, kromě vás.“

Hlupáku s nesmyslným nickem,
tazatel od počátku psal o něčem úplně jiném, než o škrábancích na karoserii! Přečtěte si úvodní příspěvek: psal v něm o možnosti zakázat přes SVJ užívání společného prostoru a mudroval o tom, jak to zakázat pomocí požárních pravidel.
A když jsem mu napsal, že mu jde o poškrábané auto, popřel to a odpověděl mi odmítavě: „Nepodsouvejte mi něco, co si myslíte nebo se domníváte. … Vyměnit si parkovací stání nemůžu ani nechci.“

Z uvedeného plyne, že nemáte pravdu: Nejde mu o škrábance. Nechce to řešit.

Tazateli jde o jakýsi formální „vyšší princip“. Je natolik zaslepený, že odmítá uvažovat o výměně stání – což by ihned vyřešilo jeho problém a odvrátilo nebezpečí poškrábání karoserie. Namísto toho fantazíruje o nějakém „dokonalém světě pro všechny“, což ovšem není schopen prosadit ve svém SVJ.

Tazatel zjevně trpí mesiášským komplexem. Chce přinášet oběti pro větší slávu Božského Principu Vyšší Spravedlnosti. Chce, aby jeho auto dostalo další a další škrábance. Není mu pomoci, dokud si neuvědomí, že v SVJ neprosadí svou individuální představu o tom co je – podle něj – „jedině správné“. Proto jsem mu naprosto přiléhavě napsal, že jeho uvažování nese znaky přepjatého formalismu.

Může se Vám to nelíbit, můžete se na mne vztekat. Ale nic s tím nenaděláte: napsal jsem pravdu a dal jsem mu POUŽITELNOU radu. Ostatně – Vy nejste schopen poradit tazateli vůbec nic, že?

Justitianus