Orgány SVJ podle ZoVB

Vložil Pavel, 29. Červenec 2014 - 23:43 ::

94878. Orgány společenství vlastníků jednotek

Již samotný jazykový výklad ustanovení § 9 odst. 7 písm. b/ zákona č. 72/1994 Sb. ve znění do 31.12.2012 [„Orgány společenství jsou výbor společenství (dále jen „výbor“) nebo ten vlastník jednotek, kterého v případě, že není zvolen výbor, shromáždění pověří výkonem funkce výboru“] implikuje závěr, že podmínka, aby se jednalo o „vlastníka jednotky“, se vztahuje jak pro možnost být zvolen pověřeným vlastníkem, tak je i předpokladem pro členství ve výboru společenství. Kdyby měl zákonodárce skutečně v úmyslu, aby se členy výboru společenství vlastníků jednotek mohli stát „profesionálové“, kteří mají potřebné vzdělání a schopnosti pro správu domů, avšak nejsou vlastníky jednotek, bylo by nelogické, aby zároveň neumožnil společenství vlastníků jednotek, aby byl takový „profesionál“ zvolen jednočlenným statutárním orgánem.

(Usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 29 Cdo 653/2012, ze dne 21.5.2014)

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele „Společenství vlastníků jednotek P.p.S. 311“, se sídlem v P.p.S. 311, o zápis člena výboru do rejstříku společenství vlastníků jednotek, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. S 5288, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. července 2011, č. j. 7 Cmo 192/2011–28, tak, že dovolání se zamítá.

Z odůvodnění:

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. března 2011, č. j. F 2105/2011, S 5288–20, v bodě II. výroku, kterým soud prvního stupně zamítl návrh na zápis člena výboru V. K. (dále jen „V. K.“) do rejstříku společenství vlastníků jednotek.

Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že V. K. (osoba blízká jednomu z členů společenství vlastníků jednotek), se nestal členem výboru navrhovatele, byť byl zvolen první schůzí shromáždění vlastníků jednotek. Ustanovení stanov společenství vlastníků jednotek, podle něhož „členem voleného orgánu nebo voleným orgánem může být osoba blízká člena společenství“, je totiž i podle odvolacího soudu v rozporu se zákonem č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům (zákon o vlastnictví bytů, dále též jen „zákon“).

Podle odvolacího soudu je společenství vlastníků jednotek právnickou osobou sui generis, vzniklou na základě zákona o vlastnictví bytů za účelem správy domu, respektive společných částí domu v podílovém spoluvlastnictví vlastníků bytových a nebytových jednotek. Již z ustanovení § 9 odst. 7 písm. b/ zákona vyplývá, že z hlediska splnění předpokladů pro výkon funkce statutárního orgánu je kladen zákonný požadavek, aby člen výboru byl zároveň vlastníkem jednotky, přestože zákon sám výslovně podmínky a předpoklady výkonu funkce člena výboru neupravuje, tak jako v případě statutárního orgánu obchodní společnosti nebo družstva obchodní zákoník. Stanoví-li zákon jako subsidiární řešení, že funkci statutárního orgánu vykonává pověřený vlastník, činí tak pouze pro případ, že není zvolen tříčlenný výbor společenství skládající se z vlastníků jednotek společenství, což může nastat právě v situaci, kdy se nepodaří z vlastníků jednotek najít dostatečný počet osob, které by byly ochotny a schopny vykonávat správu domu, a poté bude vykonávat funkci statutárního orgánu pověřený vlastník jednotky, tedy pouze jedna osoba místo tří. Obě funkce (pověřený vlastník a člen výboru) jsou si rovny, z čehož odvolací soud vyvodil, že i členem výboru může být pouze vlastník jednotky v předmětném domě.

Dále odvolací soud dovodil, že závěr, podle něhož může být členem výboru jen vlastník jednotky, který je zároveň členem předmětného společenství, vyplývá i z povahy společenství vlastníků jednotek, jehož členy mohou být pouze vlastníci jednotek (§ 9 odst. 5 zákona), a z účelu, za kterým společenství vlastníků jednotek vzniká (§ 9 odst. 1 zákona).

Odvolací soud odmítl námitku navrhovatele, že soud prvního stupně pochybil, když absenci omezující zákonné úpravy členství ve výboru společenství vlastníků jednotek nevyložil tak, že jde o „prostor pro domluvu“ vlastníků. V této souvislosti poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2003, sp. zn. 29 Odo 185/2003 (uveřejněné v časopisu Soudní judikatura číslo 10, ročník 2003, pod číslem 178; dostupné též na webových stránkách Nejvyššího soudu), ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že „nedovolenost určitého jednání nemusí právní předpis upravovat vždy výslovně; může vyplynout z kontextu jednotlivých ustanovení příslušného právního předpisu“. První závěr soudu prvního stupně tak podle odvolacího soudu není v rozporu s článkem 2 odstavcem 3 Listiny základních práv a svobod, neboť zákon nedovoluje, byť ne výslovně, aby se členem výboru společenství mohl stát i nevlastník jednotky.

Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňuje tak dovolací důvod vymezený v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolatel především tvrdí, že z ustanovení § 9 odst. 7 písm. b/ zákona vyplývá, že „možnost ustavit pověřeného vlastníka“ a pověřit jej výkonem funkce výboru zákon považuje pouze za subsidiární, a to pro případ, že se z jakéhokoliv důvodu nepodaří zvolit výbor. Poukazuje přitom na to, že další subsidiární ustanovení obsahuje § 9 odst. 9 zákona, podle něhož nejsou-li orgány zvoleny vůbec, plní funkci orgánů společenství vlastník, jehož spoluvlastnický podíl na společných částech domu činí nejméně jednu polovinu, jinak vlastníci jednotek, kteří se stali členy společenství dnem jeho vzniku. Podle dovolatele je tak zřejmé, že zákon vycházel z toho, že pokud se členové společenství vlastníků jednotek neshodnou na tom, kdo by měl být členem výboru, může náhradní výkon funkce výboru vykonávat pouze vlastník, popřípadě vlastníci jednotek. Analogické uplatnění této podmínky, jen s argumentem a minori ad maius také na členy výboru je však nesprávné, protože bez zákonného podkladu omezuje projev svobodné vůle členů společenství vlastníků jednotek.

Dovolatel vychází z toho, že regulace právních vztahů v oblasti soukromého práva je převážně vedena zásadou smluvní volnosti, která ponechává subjektům práva volnost uspořádat si své vztahy dohodou, proto i zákon ponechává společenstvím vlastníků jednotek prostor k úpravě vnitřních záležitostí stanovami, a omezuje je pouze výslovně stanovenými podmínkami. Absenci zákonné úpravy členství ve výboru společenství vlastníků proto nelze vykládat jako mezeru v zákoně (kterou soudy vyplnily analogickým výkladem v neprospěch svobodné vůle členů společenství vlastníků jednotek), ale jako „prostor pro domluvu“ vlastníků.

V dané souvislosti dovolatel odkazuje na Vzorové stanovy společenství vlastníků jednotek, které byly vydány nařízením vlády č. 371/2004 Sb. (dále jen „vzorové stanovy“). Připouštěje, že podle čl. VI. odst. 2 vzorových stanov mohou být členem voleného orgánu pouze fyzické osoby, které jsou členem nebo společným členem tohoto společenství, ale zdůrazňuje, že tyto stanovy mají pouze subsidiární charakter a použijí se pouze tehdy, neschválí-li shromáždění stanovy společenství (což není případ dovolatele). Poukazuje i na to, že podle čl. VI. odst. 2 vzorové stanovy umožňují, aby se členem voleného orgánu stala osoba, která je zmocněným zástupcem právnické osoby – člena společenství, z čehož dovozuje, že také vzorové stanovy vycházejí z toho, že zákon neomezuje členství ve výboru společenství vlastníků jednotek pouze na členy společenství.

Dovolatel konečně argumentuje tím, že soudy zvolený výklad neodpovídá ani praktickým potřebám řady společenství vlastníků jednotek, u nichž (s ohledem na to, že při splnění zákonných podmínek vznikají přímo ex lege a jejich účelem není podnikání, nýbrž věci spojené se správou, provozem a opravami společných částí domu) lze předpokládat, že jeho členové nemusejí vždy mít potřebné vzdělání, ochotu a dostatečné schopnosti ke správě domu. Dovolatel nevidí důvod, proč by měl soud extenzivním výkladem bránit členům společenství vlastníků jednotek v tom, aby se mohli rozhodnout, že pro správu jejich majetku bude nejvhodnější zvolit jedním z členů výboru „profesionála“, který má potřebné vzdělání a schopnosti.

Nejvyšší soud shledává dovolání v této věci přípustným dle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., když zásadní právní význam napadeného rozhodnutí přisuzuje řešení otázky předpokladů členství ve výboru společenství vlastníků jednotek. Jde o otázku dovolacím soudem dosud neřešenou.

S ohledem na datum konání první schůze shromáždění vlastníků jednotek na danou věc dopadá zákon ve znění účinném do 31. prosince 2012.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení § 9 zákona je společenství vlastníků jednotek (dále jen „společenství“) právnická osoba, která je způsobilá vykonávat práva a zavazovat se pouze ve věcech spojených se správou, provozem a opravami společných částí domu (dále jen „správa domu“), popřípadě vykonávat činnosti v rozsahu tohoto zákona a činnosti související s provozováním společných částí domu, které slouží i jiným fyzickým nebo právnickým osobám. Společenství může nabývat věci, práva, jiné majetkové hodnoty, byty nebo nebytové prostory pouze k účelům uvedeným ve větě první (odstavec 1). Členství ve společenství vzniká a zaniká současně s převodem nebo přechodem vlastnictví jednotky. Spoluvlastníci jednotky jsou společnými členy společenství (odstavec 5). Vlastníci jednotek, kteří nabyli vlastnictví k jednotce nejpozději dnem vzniku společenství za podmínek stanovených v odstavci 3, se stávají členy společenství dnem jeho vzniku. Členství dalších vlastníků jednotek ve společenství vzniká dnem nabytí vlastnictví k jednotce (odstavec 6). Orgány společenství jsou a/ shromáždění vlastníků jednotek (dále jen „shromáždění“), b/ výbor společenství (dále jen „výbor“) nebo ten vlastník jednotek, kterého v případě, že není zvolen výbor, shromáždění pověří výkonem funkce výboru (dále jen „pověřený vlastník“), c/ další orgány podle stanov společenství (odstavec 7). Shromáždění je nejvyšším orgánem společenství. První schůze shromáždění se musí konat nejdéle do 60 dnů po vzniku společenství (odstavec 3); svolá ji původní vlastník budovy. Na této schůzi shromáždění schvaluje stanovy společenství a volí orgány společenství podle odstavce 7 písm. b/ a c/. Tato schůze se může konat jen za účasti notáře, který o jejím průběhu, volbě a složení orgánů společenství a schvalování stanov pořídí notářský zápis, jehož přílohu tvoří schválené stanovy společenství. Náklady na činnost orgánů společenství se považují za náklady společenství spojené se správou domu (odstavec 8). Pokud se nesejde shromáždění k volbě orgánů společenství nebo nejsou-li tyto orgány zvoleny, plní funkci orgánů společenství vlastník, jehož spoluvlastnický podíl na společných částech domu činí nejméně jednu polovinu, jinak vlastníci jednotek, kteří se stali členy společenství dnem jeho vzniku (odstavec 9). Pokud shromáždění neschválí stanovy společenství, řídí se právní poměry společenství vzorovými stanovami vydanými nařízením vlády. V případech družstev uvedených v § 24 odst. 1 a 2, která byla původním vlastníkem budovy a vykonávají správu domu, plní funkci orgánů společenství toto družstvo až do doby, kdy budou orgány společenství zvoleny (odstavec 10). Výbor je výkonným orgánem společenství; musí mít alespoň 3 členy. Výbor nebo pověřený vlastník rozhodují o věcech spojených se správou domu, pokud si rozhodnutí v těchto věcech nevyhradí shromáždění. Funkční období výboru nebo pověřeného vlastníka určují stanovy, nesmí však přesáhnout 5 let (odstavec 11). Statutárním orgánem společenství je výbor nebo pověřený vlastník. Za výbor jedná navenek jeho předseda, kterého výbor zvolí z řad členů výboru. Jde-li o písemný právní úkon, musí být podepsán předsedou výboru a dalším členem výboru. Je-li statutárním orgánem pověřený vlastník, postačí k písemnému právnímu úkonu jeho podpis (odstavec 13).

Nejvyšší soud úvodem předesílá, že není pochyb o tom, že členem společenství vlastníků jednotek může být pouze vlastník jednotky (srov. § 9 odst. 5 a 6 zákona). Za správný pak považuje i závěr odvolacího soudu, že rovněž členem výboru společenství vlastníků jednotek může být pouze vlastník jednotky.

Zpochybňuje-li dovolatel správnost právního posouzení této otázky odvolacím soudem poukazem na zásadu smluvní volnosti, přehlíží, že s touto námitkou se beze zbytku vypořádal již odvolací soud. V dané souvislosti přiléhavě poukázal na závěry formulované Nejvyšším soudem v usnesení sp. zn. 29 Odo 185/2003, podle nichž nedovolenost určitého jednání nemusí právní předpis upravovat výslovně, ale může vyplynout z kontextu jeho jednotlivých ustanovení či z kontextu více předpisů. Od těchto závěru nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v projednávané vě­ci.

Pro posouzení dané otázky je tedy rozhodující, zda lze omezení pro členství ve výboru společenství vlastníků jednotek, jež zákon nestanoví výslovně, dovodit z kontextu jednotlivých ustanovení zákona a jejich smyslu a účelu.

Z ustanovení § 9 odst. 7 a 9 zákona podle Nejvyššího soudu jednoznačně vyplývá, že statutárním orgánem společenství vlastníků je výbor nebo pověřený vlastník (tj. ten vlastník jednotek, kterého shromáždění pověří výkonem funkce výboru). Zákon tak ponechává zcela na vůli společenství vlastníků, zda se rozhodne ustavit kolektivní statutární orgán (výbor), který musí mít alespoň 3 členy, či zda bude zvolen jednočlenný statutární orgán (pověřený vlastník). Odvolací soud správně vystihl, že oba orgány mají shodné postavení. Ať je zvolen výbor společenství vlastníků nebo pověřený vlastník, v obou případech jde o statutární orgán se stejnou působností (srov. § 9 odst. 11 zákona). Za této situace si lze položit otázku, zda v okolnosti, že v případě pověřeného vlastníka zákon výslovně stanoví, že jím může být jen vlastník jednotky, zatímco pro člena výboru tato podmínka v zákoně výslovně stanovena není, lze spatřovat záměr zákonodárce, jež by mohl být podkladem pro závěr, že členem tohoto statutárního orgánu by mohl být kdokoliv (tedy i nečlen společenství vlastníků jednotek).

Podle přesvědčení Nejvyššího soudu tomu tak není.

Lze totiž přisvědčit odvolacímu soudu, že již samotný jazykový výklad ustanovení § 9 odst. 7 písm. b/ zákona [„Orgány společenství jsou výbor společenství (dále jen „výbor“) nebo ten vlastník jednotek, kterého v případě, že není zvolen výbor, shromáždění pověří výkonem funkce výboru“] implikuje závěr, že ona podmínka, aby se jednalo o „vlastníka jednotky“, se vztahuje jak pro možnost být zvolen pověřeným vlastníkem, tak je i předpokladem pro členství ve výboru společenství.

Kromě toho Nejvyšší soud nenalézá žádný přesvědčivý argument, jenž by svědčil pro závěr opačný, tedy že by se ono omezující kritérium pro možnost stát se voleným orgánem či členem statutárního orgánu společenství, tedy vlastnictví jednotky, mělo vztahovat pouze na případy, kdy se vlastníci jednotek rozhodnout ustavit namísto kolektivního statutárního orgánu jednočlenný orgán – pověřeného vlastníka.

Tímto argumentem podle Nejvyššího soudu není ani tvrzení uplatněné dovolatelem, tj. skutečnost, že členové společenství vlastníků jednotek nemusejí vždy mít potřebné vzdělání, dostatečné schopnosti ke správě domu a ochotu se funkce ujmout. Dovolatel totiž pomíjí, že tyto výhrady lze uplatnit jak pro případ, kdy je ustaven výbor společenství vlastníků, tak i v situaci, kdy je statutárním orgánem pověřený vlastník. Kdyby bylo úmyslem zákonodárce umožnit společenství vlastníků jednotek, aby členem kolektivního statutárního orgánu mohl být i nečlen společenství vlastníků jednotek (a při výkladu prosazovaném dovolatelem by se mohlo stát, že by ani jeden ze členů výboru nemusel být vlastníkem jednotek), nebyl by žádný důvod k tomu, aby v situaci, kdy se společenství vlastníků rozhodne, že statutární orgán bude jednočlenný, kladl zákon omezení v tom směru, že jím může být zvolen pouze vlastník jednotek. Jinak řečeno, kdyby měl zákonodárce skutečně v úmyslu, aby se členy výboru společenství vlastníků jednotek mohli stát – slovy dovolatele – „profesionálové“, kteří mají potřebné vzdělání a schopnosti pro správu domů, avšak nejsou vlastníky jednotek, bylo by nelogické, aby zároveň neumožnil společenství vlastníků jednotek, aby byl takový „profesionál“ zvolen jednočlenným statutárním orgánem. Což zjevně zákon nepřipouští, když pověřeným vlastníkem může být podle výslovné zákonné dikce jen vlastník jednotky.

Tento závěr plně odpovídá povaze společenství vlastníků jednotek, které lze charakterizovat i jako svépomocnou organizační formu uspořádání (spolu)vlastnických vztahů v domě (srov. § 9 odst. 1 zákona). Skutečnost, že statutárním orgánem společenství vlastníků (či členem statutárního orgánu) může být jen jeho člen, nebrání tomu, aby společenství vlastníků jednotek vykonávalo správu domu prostřednictvím třetí osoby – správce.

Nejvyšší soud konečně neshledává přiléhavým poukaz dovolatele na § 1 odst. 2 vzorových stanov. Je tomu tak proto, že prostřednictvím tohoto podzákonného předpisu nelze vykládat dotčená ustanovení zákona. Nehledě k tomu obsah vzorových stanov ani nevyznívá ve prospěch dovolatelem prosazovaného výkladu, když podle čl. VI. odst. 2 vzorových stanov může být členem voleného orgánu společenství (a tedy i výboru společenství) nebo jeho voleným orgánem pouze fyzická osoba, která je členem nebo společným členem tohoto společenství nebo je zmocněným zástupcem právnické osoby – člena společenství.

Jelikož vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), se ze spisu nepodávají, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání zamítl, neboť dovolateli se jeho prostřednictvím zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí nepodařilo (§ 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř.).

Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2012), se podává z článku II, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým byl s účinností od 1. ledna 2013 změněn zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

( zdroj: www.nsoud.cz )

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

Autor: redakce (jav) | pošli emailem | vytiskni článek | 29.7.2014

_____________­________________________­________

převzato z

http://www.epravo.cz/…k-94878.html

  • Judikáty
  • Judikatura

Štítky (beta): Přidejte nový štítek vepsáním, smažte kliknutím na křížek (pouze pro přihlášené). Zobrazte další diskuse s daným štítkem kliknutím na štítek. Seznam štítků.

Vložil lake, 30. Červenec 2014 - 17:56

Rozsudek Nejvyššího soudu 29 Cdo 653/2012 je dílem senátu složeného z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Ing. Davida Bokra.

První dva jmenovaní soudci osvědčili už v minulosti pozoruhodnou neznalost zákonů a neschopnost logické argumentace. Psal jsem o tom zde: http://www.portalsvj.cz/…zase-popletl.

Tentokrát osvědčují neznalost Ústavy, či přímo pohrdání ústavním pořádkem. Dovozují omezení, které zákonodárce nikomu v žádném celostátně platném předpisu neuložil. Omezení, které nemá žádný rozumný a vysvětlitelný smys­l.

Je to přesně tak, jak zde píše pan „Vložil Vaše jméno: (bez ověření)“. Ústavní soud mnohokrát použil při výkladu právních předpisů argument racionálního zákonodárce. Předpokládá se, že zákonodárce jednal racionálně a nikoliv neracionálně. To znamená, že kdyby úmyslem zákonodárce bylo zakázt nevlastníka ve výboru, pak by tento zákaz vyjádřil v ZoVB jednoznačným a pochybnost nevzbuzujícím způsobem.

Při výkladu práva musí v právním státě v první řadě platit zásada „in dubio pro libertate“ (v pochybnostech pro svobodu). Ale nelze od dvojice Cileček + Polášek očekávat, že by byli seznámeni se zásadami pro výklad jednoduchého práva …
---------------------------------------------------------------------

Chyba zákonodárce je přece obsažena již v paskvilu ZoVB.

  1. Vlastníkem jednotky může být více osob (spoluvlastníci jednotky, manželé s jednotkou ve společném jmění).
  2. ZoVB říká, že pověřeným vlastníkem může být pouze vlastník jednotky.
  3. Členství ve statutárním orgánu je ovšem osobní povahy, takže prověřeným vlastníkem musí být buď (jediná) právnická osoba, nebo (jediná) fyzická osoba. Nemůže to být skupina osob z bodu č. 1.
  4. ZoVB tedy některé vlastníky jednotek z této funkce bezdůvodně vylučuje.
  5. Jednotlivá ustanovení ZoVB jsou vzájemně v neřešitelném rozporu a výklad zaujatý soudem vede k protiústavní diskriminaci manželů a spoluvlastníků jednotky.

Zde je obsažen protiústavní rozpor ve znění zákona, který trojice Cileček, Polášek, Bokr nebyla schopna pojmenovat a vyřešit, natož aby jej vůbec rozpoznali. Omezení obsažené v ZoVB (že pověřeným vlastníkem může být pouze vlastník jednotky) totiž z této funkce předem vylučuje všechny osoby, které mají jednotku ve spoluvlastnictví, nebo ve společném jmění manželů. To je většina vlastníků jednotek v ČR. A právě toto je ona protiústavní diskriminace. Proto na omezení uvedené v ZoVB je třeba hledět jako na nulitní (od počátku neplatné) pro zmatečnost a rozpor s ústavou.

Cileček s Poláškem toto nepochopili a na protiústavní právní normě založili svůj rozsudek. Inu, neználci v talárech …

lake

Vložil tomassovak, 24. Listopad 2014 - 19:05

Tak končně mě někdo zastoupil to je můj dotaz na Lake, hm takže zase výplod fantazie zakonodáců

Vložil Vložil (bez ověření) (bez ověření), 31. Červenec 2014 - 9:33

„Jednotlivá ustanovení ZoVB jsou vzájemně v neřešitelném rozporu. … Proto na omezení uvedené v ZoVB je třeba hledět jako na nulitní (od počátku neplatné) pro zmatečnost a rozpor s ústavou.“

Zajisté (pomiňme, že zákon navíc povoluje pouze vlastníka jednotek, což asi nikdo nedodržuje ani nechce napadat), jenže které ze vzájemně rozporných ustanovení je nulitní? Úmysl zákonodárce zde není zřejmý:

(1) Buď je nulitní ustanovení o osobní povaze funkce, potom by mohl být zvolen vlastník jednotky vždy (tj. i v případě, kdy by se jednalo o jednotku ve spoluvlasnictví nebo ve společném jmění manželů), a k žádné protiústavní diskriminaci by nedocházelo (kdo za vlastníka jednotky jedná, zákon výslovně řeší).

(2) Nebo je nulitní ustanovení o tom, že „funkcionářem“ může být pouze vlastník jednotky, potom obstojí ustanovení o osobní povaze funkce.

(3) Třetí možností by byla nulita ustanovení o tom, že jednotka může být ve spoluvlastnictví či společním jmění manželů, potom by se opět jednalo o bezrozporný systém, ovšem za cenu prolomení obecné úpravy vlastnictví. (Být soudem, toto řešení vyloučím právě s odůvodněním, že by se jednalo o nesystémovou výjimku z vlastnického práva k věci.)

Toto by měl soud (či zákonodárce) vyřešit, tj. měl by vyřešit, zda má upřednostnit „osobní povahu funkce“, nebo ustanovení o tom, že „funkcionářem může být pouze vlastník jednotky“. Do té doby jsou veškeré zápisy „funkcionářů“, kteří nejsou výhradními vlastníky alespoň jedné jednotky, v rozporu se zákonem, a tudíž sporné a napadnutelné (bez omezení lhůty k soudnímu napadení platnosti zápisu).

Vložil lake, 31. Červenec 2014 - 13:36

Pane Vložil, nositelem práv a povinností podle českého právního řádu může být pouze osoba. Právně jednat může pouze osoba. Máte-li skupinu osob, ta by musela napřed vytvořit korporaci (spolek) a pak by práva a povinnosti nohla nabývat tato právnická osoba. Výjimky by musel stanovit zákon výslovně.

Je tedy vyloučeno, aby tři spoluvlastníci byli dohromady jedním členem výboru. Je vyloučeno, aby manželé byli oba jediným pověřeným vlastníkem, přestože mají byt ve společném jmění.

Protiústavní je tedy ten doslovný výklad ZoVB, že pověřeným vlastníkem smí být pouze vlastník jednotky (jednotek). Text ZoVB je vadný a doslovný výklad ZoVB vede k rozporu s Ústavou. Domnívám se tedy, že správný je Váš předpoklad číslo (2).
-------------------------------------------------------------------------------

Napsal jste na závěr: „Do té doby jsou veškeré zápisy „funkcionářů“, kteří nejsou výhradními vlastníky alespoň jedné jednotky, v rozporu se zákonem, a tudíž sporné a napadnutelné“.


S tím velmi nesouhlasím. Státu nepřísluší strkat nos do soukromoprávních záležitostí. Jestliže si členové SVJ v Dolní Lhotě zvolil za člena výboru nevlastníka bytu, je to jejich volba a stát má držet hubu. Stát měl přece všechny možnosti k tomu, aby upravil a omezil volitelnost do statutárního orgánu SVJ. Stát měl roky času k tomu, aby zákonodárci přijali k věci ústavně konformní právní úpravu. Nestalo se tak. Pokud toto stát opomenul, nebo to zpackal, je to pouze chyba státu. Není to chyba členů SVJ v Horní Lhotě.

Takže na věc je nutno aplikovat toto zásadní a klíčové ustanovení NOZ:

89/2012 Sb. § 2
(1) Každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit.
(2) Zákonnému ustanovení nelze přikládat jiný význam, než jaký plyne z vlastního smyslu slov v jejich vzájemné souvislosti a z jasného úmyslu zákonodárce; nikdo se však nesmí dovolávat slov právního předpisu proti jeho smyslu.

lake

Vložil Vložil (bez ověření) (bez ověření), 2. Srpen 2014 - 18:27

„Je tedy vyloučeno, aby tři spoluvlastníci byli dohromady jedním členem výboru.“

To píšete Vy zde, zatímco zákonodárce v zákoně přesně tohle výslovně požaduje pro pověřeného vlastníka (pro člena výboru nikoliv). (Výklad, že jedním členem výboru může být pouze ten vlastník jednotky, která není ve spoluvlastnictví, by byl jednak diskriminační, a jednak taková jednotka nemusí v domě vůbec být, takže nemůže uspět.)

Vložil Vložil (bez ověření) (bez ověření), 2. Srpen 2014 - 19:30

„u pověřeného vlastníka, což musí být jediná osoba“ píše zde lake, aniž by uvedl, odkud to plyne.

Vložil lake, 2. Srpen 2014 - 20:21

Neuvedl jsem odkud to plyne, protože je to notorieta. Tu by měl bezpečně znát každý, kdo hodlá diskutovat o pojmu „statutární orgán“. Členem statutárního orgánu právnické osoby může být pouze osoba. JEDNA osoba. Nikoliv osoby.

Do 31.12.2013 platil pro zápis do rejstříku společenství vlastníků jednotek Obchodní zákoník:

513/1991 Sb. § 35
Do obchodního rejstříku se zapíší: (…)
f) jméno a bydliště nebo firma a sídlo osoby, která je statutárním orgánem právnické osoby nebo jeho členem, s uvedením způsobu, jak jménem právnické osoby jedná, a den vzniku a zániku její funkce; (…)

Od 1.1.2014 platí pro zápis do rejstříku zákon č. 304/2013 Sb. o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob. Z něj Vám citovat nebudu, najděte si to laskavě sám v § 25. Technickou novinkou proti předchozí právní úpravě je pouze to, že osoba již nemůže být přímo statutárním orgánem, nýbrž je vždy pouze ČLENEM statutárního orgánu (buď jednočlenného, nebo vícečlenného).

lake

Vložil Vložil (bez ověření) (bez ověření), 2. Srpen 2014 - 21:10

Právní úprava, kdo může být statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu podle ZoVB, je vůči obecné právní úpravě zápisu do rejstříku společenství vlastníků jednotek úpravou speciální, a má tak před ní přednost, stanoví-li (a v daném případě stanoví) jinak.

Není mým úkolem zde odhadovat, co bylo úmyslem zákonodárce, když v ZoVB stanovil jinak, než stanoví obecná úprava zápisu do rejstříku společenství vlastníků jednotek, která by se jistě použila, pokud by speciální úprava nestanovila jinak.

Vložil lake, 2. Srpen 2014 - 21:37

Prosím přestaňte zde psát nesmysly. Neznáte vůbec právní úpravu, o které se snažíte diskutovat.

ZoVB nestanovil ohledně zápisu osob do rejstříku SVJ nic „jinak“, jak se nesprávně domníváte. Příslušné ustanovení ZoVB zní:

72/1994 Sb. § 10
Do rejstříku se zapisují tyto údaje: (…)
c) orgány společenství a jména členů výboru nebo jméno pověřeného vlastníka.

I ze samotného znění ZoVB tedy plyne, že pověřený vlastník je jedna jediná osoba. Platilo to podle ZoVB, podle Obchodního zákoníku, a nyní to platí podle Nového občanského zákoníku a podle zákona o veřejných rejstřících. Nestačilo Vám to?

lake

Vložil Vaše jméno: (bez ověření) (bez ověření), 30. Červenec 2014 - 14:00

Jedná se o svévoli soudu, kdy soud dovozuje něco, co v zákoně nestojí ani z něho nelze dovodit. Kdyby totiž zákonodárce byl chtěl, aby členy výboru byli pouze vlastníci jednotek, byl by to napsal. Dále lze předpokládat, že zákonodárce se vyjadřuje zřetelně.

Pokud je Vám věc jasná, tak to zde napište. Jednotka je v podílovém vlastnictví několika spoluvlastníků (řekněme rovným dílem), např.

  1. SJM pan A. + paní B.
  2. pan A.
  3. C. s.r.o., jednatelka paní D. a paní E., za C. jednají D. a E. oba dohromady (společně).

Kdo může být zvolen? Skutečně může být zvolen vlastník jednotky, totiž:

  1. SJM pan A. + paní B.
  2. pan A.
  3. C. s.r.o., jednatelka paní D. a paní E., za C. jednají D. a E. oba dohromady (společně)

a soud to takto zapíše?

Vložil RadekV, 30. Červenec 2014 - 14:59

Copak jak to soud zapíše. Ale kdo a jak bude jednat na schůzích výboru?

Dělal jsem po léta předsedu, ale koukám, že se mnou měla všude chodit a podepisovat i manželka.

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".