Dobrý den,

pokud by byl platný, pak za stěžejní považuji argument 1)ZoVB je soukromoprávní předpis, kde platí, co není výslovně zakázáno, je dovoleno. 

Korespondenční hlasování nepochybně nenaplňuje pravidla přijímání usnesení stanovená ZoVB v § 11.

Rád bych se tedy zeptal , kde spatřujete hranici mezi tím, co si společenství může upravit dle hesla „co není výslovně zakázáno, je dovoleno.“ a co již nikoliv ?

Může podle vás např. stanovit např. hlasování odlišně od § 11 odst (3) , tzn jinak než podle spoluvlastnických podílů?

Dále hrubě nesouhlasím s bodem 4). Banky vyžadují náležitosti/pod­klady dle svého uvážení, jedná se o jejich smluvní podmínky které může klient tak akorát akceptovat či neakceptovat, nijak nedokladují legálnost formy hlasování/roz­hodování ve smyslu ZoVB. Zajímavé, v podobném smyslu jste se přitom vyjádřil vy sám před časem zde: http://www.portalsvj.cz/…i-jednoduche#…

G.X.