Napsal/a jste:

„Co tímto paragrafem myslel nejmoudřejší zákonodárce neví ani on sám.“

Co tímto paragrafem autor posledního znění § 1177 je přece uvedeno v DZ:

„K bodu 7 (§ 1177) Navržená právní úprava v první řadě zpřesňuje rozsah oznamovací povinnosti vlastníka vůči osobě odpovědné za správu domu a pozemku. Zatímco dosud byl povinen oznámit skutečnost, že se vlastníkem stal, včetně své adresy, nyní sděluje kromě svého jména, také své bydliště. Ve stejném rozsahu sděluje i jméno a bydliště osoby, které případně přenechal svůj byt k užívání na dobu nikoli přechodnou. Oznamovací povinnost je dána i pro případné změny těchto údajů. Pokud se týká oznámení počtu osob, které budou mít v bytě domácnost, je vhodné, aby osoba odpovědná za správu domu a pozemku měla tyto údaje k dispozici pro případné vyklizení bytu, ať již v důsledku živelní pohromy či jiných okolností. Vlastník jednotky osobě odpovědné za správu domu a pozemku však již neoznamuje žádné identifikační údaje těchto osob. Zrušení konkrétních lhůt pro oznámení změn počtu osob a jejich nahrazení dikcí „bez zbytečného odkladu“ je vhodné k dosažení souladu s § 12 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění zákona č. 104/2015 Sb. (dále jen „zákon č. 67/2013 Sb.), který rovněž stanoví lhůtu „bez zbytečného odkladu“ pro oznámení o změně počtu osob, v daném případě však pouze osob rozhodných pro rozúčtování nákladů na služby. Vypuštění lhůty, po kterou je byt další osobou užíván, plyne z charakteru užívání. Bydlení v domácnosti vlastníka, nebo přenechání bytu k užívání, je obvykle záležitostí dlouhodobou. V případě krátkodobého užívání není třeba údaje poskytovat. Oznamovací povinnost podle § 1177 a podle § 12 zákona č. 67/2013 Sb. je třeba od sebe odlišovat, jelikož mají jiný účel. Zatímco úprava v zákoně č. 67/2013 Sb. slouží pro účely rozúčtování a je třeba jednoznačně určit okruh osob, které se určitou část roku v bytě zdržují, smysl § 1177 je jiný. Posledně jmenované ustanovení neslouží pro potřeby rozúčtování služeb, ale má obecný význam – například v případě požáru v domě by osoba odpovědná za správu domu a pozemku měla vědět, kolik osob se zpravidla v domě zdržuje – kolik osob tam má svou domácnost. V konečném důsledku není významné, zda tam tyto osoby jsou 59 dní v roce nebo 61, rozhodující je jejich záměr mít v bytě domácnost a pobývat tam. S ohledem na výše uvedené neváže navrhované znění ustanovení § 1177 oznamovací povinnost na žádnou dobu. Je to z toho důvodu, že pro skutečnost, zda má osoba v bytě domácnost, není rozhodná doba, po jakou se osoba během kalendářního roku v bytě fakticky vyskytuje, ale její úmysl tam mít domácnost.“