Zatím zbožné přání. V dnešní době se videokonference u soudů používá tak zřídka, že těžko budete hledat někoho, kdo by měl praktickou zkušenost. Využívat se bude aktuálně možná jen pro výslech svědků, ale paradoxně jen v hranicích ČR (z jedné soudní místnosti do druhé, jelikož je třeba ověřit spolehlivě totožnost svědka). A protože svědek může být snadno a pod sankcí pokuty předvolán, nebo vyslechnut na dožádání jiným soudem, budou se výslechy na dálku používat opravdu minimálně. Sám jsem dvakrát zažil to dožádání, což probíhá tak, že svědek je vyslechnut soudcem u okresního soudu v místě bydliště a obě strany na ten výslech přijedou (pokud chtějí), protože výslech má být přímý.

Rozšíření videokonferencí brání jednak technické vybavení a finance (zkuste si představit vybavit všechny soudní místnosti televizorem a související aparaturou) a jednak i legislativa, protože občanský soudní řád je postaven na určitých zásadách (např. přímosti a veřejnosti).

S tzv. virtuálními valnými hromadami se potýkají i akciovky a hledají cesty, jak je začlenit do stanov, německý obchodní zákoník je raději zakotvil přímo, aby nevznikaly dohady, jestli bude valná hromada platná či ne.

Osobně nejsem ndašený z představy „digitalizace justice“, protože čím složitější spor a tlustší spis (či desítky tlustých spisů) u jednoho řízení, tím obtížněji si umím představit, že budu spisem „listovat“ na tabletu nebo notebooku. Já tedy preferují opravdu ústní jednání u soudu.

Samozřejmě jednoduché spory, když má spis pár stránek (určitě většina žalob v rámci SVJ/BD) by se s klidem dala řešit „od stolu“.