A teď ta o české instanci právního státu

Vážení přátelé, ano!

Jeden z mých sporů s mým rozúčtovatelem a vyúčtovatelem je u konce. Už od podzimu 2022, kdy mě o svém závěru informoval ústavní soud. Ale jsem děvče zvídavé a chtěla jsem ještě znát názor pana ministra MMR – toho v důsledku svého rozčarování nad posouzením případu odvolacím, dovolacím a ústavním soudem, kdy výsledku jejich posouzení rozumím tak, že tyto fakticky potvrdily legitimitu totalitních skanzenů bytových společenství a jejich netransparentního hospodaření jako regulérní a legální standard, s nímž se máme smířit, přičemž v mém případě jsem se domáhala pouze a výlučně informací o hospodaření, které má vliv na má osobní vydání v souvislosti se členstvím v tomto společenství. V důsledku koncepce družstevního hospodaření se ale musím smířit i s tím, že nebudu-li hradit neprozkoumatelné účty, o bydlení v bytě vázaného na „družstevní podíl“, kterýžto jsem pořídila za plnou tržní cenu bytu, tedy bez dotace na jeho výstavbu poskytované stavebním bytovým družstvům, přijdu.

Za MMR mi paní JUDr. Pavla Schödelbauerová, vrchní ministerský rada, poradila obrátit se na Ministerstvo spravedlnosti.

Nechala jsem však radu vrchního ministerského rady po nějaký čas stranou svých zájmů, protože jsem předpokládala, že MSp nebudu ani stát za odpověď, když problematika bydlení je doménou MMR. Ale po asistované sebevraždě v Krkonoších, k níž došlo, lze se domnívat, v návaznosti na necitlivé rozhodnutí jiného soudu v jiné věci, jsem panu ministru spravedlnosti někdy zkraje ledna 2023 napsala cosi v tom smyslu, že ta necitlivá rozhodnutí by měla být předmětem zkoumání. Můj předpoklad se ale potvrdil, odpověď MSp nedošla. Ale včera mi došla rešerše mé advokátky (k jinému sporu týchž účastníků), která, jak se ukázalo, čerpá informace i z tohoto webu, tak mě to popíchlo sepsat tento elaborát.

Jak už možná od úvodu tušíte, šlo o vyúčtování služeb spojených s bydlením v bytovém domě. Stěžejním rozsudkem se stal (aspoň podle mého názoru) rozsudek NS označený č. j. 26 Cdo 773/2022–463 (https://www.zakonyprolidi.cz/…cdo-773–2022). Co k tomu mám já? Výhrady, domnívám se, že oprávněné, a o těch se dále rozepíšu.

Z odůvodnění rozsudku 26 Cdo 773/2022–463, a to v části následující odstavec s textem: „Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanovením § 237 o. s. ř., avšak podle § 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. není dovolání přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy (o takové vztahy v souzené věci nejde); k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.“ je zřejmé, že nemá cenu chovat se čestně a řešit problém s vyúčtováním bezodkladně, ale má-li být viník, v tomto případě vyúčtovatel potrestán, rozuměj, pokuta přesáhne výši 50.000 Kč, je potřeba vyčkat, nejlépe až do závěru promlčecí doby. V mém mikrokosmu tomu říkáme vyčůranost.

Zcela v nedbalkách mě však zastihla teze o „užším a širším“ významu termínu „vyúčtování“, když tuto při srovnání s ustanovením § 2 písm. f), úvodní kolokací § 7 ZoSl a výslovným uvedením termínu „rozúčtování“ v ustanovení § 14 odst. 2 (jež by v případě širšího významu „vyúčtování“ nemohlo, jako jeho integrální součást, vůbec být uvedeno) nemohu komentovat jinak, než cílenou svévoli soudců.

Překvapil mě i názor soudů vyšších instancí k tomu, co lze chápat jako „vyřízení námitek“, který sděluje, že v podstatě jakákoliv odpověď je jejich vyřízením. Vyřízením námitek tedy není uvedení věci do pořádku, ale jakákoliv reakce.

Pak v rozsudku máme uveden postoj nejvyššího soudu k doložení podkladů: „…zastává dovolací soud názor, že na základě učiněných skutkových zjištění nelze dovodit, že by družstvo nevyhovělo žádosti dovolatelky a neumožnilo jí prostudovat podklady k vyúčtováním služeb za léta 2015 a 2016 (podle zjištěného skutkového stavu měla dovolatelka možnost do nich nahlédnout na adrese ekonomického úseku družstva, což jí bylo známo jak z její osobní návštěvy uskutečněné 5. května 2014, tak např. z dopisů družstva z 19. prosince 2014 a 14. června 2017). Ostatně podle vyjádření jejího zástupce uvedené možnosti také využila v roce 2016 (a to i přes to, že družstvo nijak nereagovalo na její dopis z 27. dubna 2016), kdy navštívila družstvo s požadavkem na „doložení veškerých dokladů“ (srov. protokol o jednání před odvolacím soudem dne 1. října 2021 na č. l. 398 a 399 spisu); v řízení přitom nebylo ani tvrzeno (natož prokázáno), že by družstvo tomuto jejímu požadavku nevyhovělo. V předestřených souvislostech je tudíž bezpředmětná její námitka, že družstvo jí nepředložilo komplexní soubor veškerých (kompletních) listin týkajících se všech vyúčtovaných služeb a pokrývajících celá zúčtovací období. Tato námitka se ve skutečnosti vztahuje k jejímu nahlížení do dokladů k vyúčtování služeb za rok 2013, tj. týká se pouze nároku A (příp. části nároku H, o němž pojednává následující odstavec); ve vztahu k nárokům EaG však nemá podle obsahu spisu žádnou vypovídací hodnotu. Z týchž příčin nebyl přiléhavý ani její odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu z 24. května 2016, sp. zn. 26 Cdo 1261/2015, což v tomto případě platí o to více, že uvedenou námitkou se izolovaně odvolávala pouze na část odůvodnění citovaného rozsudku, jež se věnovala výhradně řešení otázky formulace žalobního návrhu (tzv. petitu); o takovou otázku však v souzené věci nešlo. Z vyložených důvodů lze proto pokládat za správný právní názor odvolacího soudu, že dovolatelce nesvědčí rovněž nároky E a G.“

K tomuto uvádím, že ve své žalobě jsem věnovala bezmála celou stranu formátu A4 popisu své návštěvy pracoviště žalované v roce 2016 za účelem nahlížení do podkladů a tento text končí slovy: „Vazbu stanovených koeficientů na energetickou náročnost místností, na tepelné ztráty, na technické charakteristiky stavební konstrukce mi žalovaný doposud nijak nedoložil. Veškeré mnou získané poznatky a skutečnosti svědčí o stanovení těchto koeficientů v rozporu s realitou, tedy chybně.“

Dále k celé záležitosti ohledně nahlížení do podkladů a názoru NS nepokrytě kriticky podotýkám, že dopis ze dne 19. prosince 2014 (jde o nepřehlédnutelně pozdní dopis k zúčtovacímu období 2013) obsahuje nabídku nahlížení pouze do části dokumentace. Této nabídky, v rozporu s textem uvedeným v rozsudku, jsem využila, jak jsem uvedla a doložila důkazy (u příležitosti nahlížení nafocenými listinami) v žalobě.

Dopis ze dne 14. června 2017 NEOBSAHUJE nabídku k nahlížení vůbec.

A na závěr k nahlížení do podkladů – v žalobě jsem doložila dopis žalované, v němž uvádí, že část podkladů k rozúčtování nedohledala. Požadavek soudců na mé opakované marné pochůzky za účelem získání nezbytných informací považuji za této konstelace za absurdní, přesně řečeno šikanózní, když v tomto případě je navíc přímo ve spisu doložena marnost takového mého chování, tj. nejen k neexistenci části podkladů, ale v textu v žalobě k mé pochůzce v roce 2016.

Za výše uvedených okolností nemohu věřit v nestrannost soudů a v právní stát. A nemohu cítit důvěru a úctu přinejmenším k těm konkrétním lidem, kteří postupují výše uvedeným způsobem. Mezi námi – právními laiky, takovému projevu říkáme, že lžou.

Krátce se zastavím u doporučení NS: „Případnou újmu, jež mu mohla být způsobena tím, že „reklamované“ vyúčtování služeb nebylo provedeno řádně a včas a že poskytovatel svoje pochybení v tomto směru nenapravil ani z podnětu důvodně vznesených námitek, příjemci dostatečně kompenzuje již pokuta za prodlení se splněním povinností, jež ukládají poskytovateli služeb ustanovení § 7 odst. 1 a 2 zákona č. 67/2013 Sb. (i na tyto povinnosti dopadá sankce zakotvená v § 13 téhož zákona – k tomu viz např. rozsudky Nejvyššího soudu z 21. října 2020, sp. zn. 26 Cdo 1528/2020, a z 24. listopadu 2020, sp. zn. 26 Cdo 2178/2020).“

Přímo ve spisu je uvedeno, že na jednání u OS Ostrava, na němž měl být již vynesen rozsudek, žalovaná přeložila jakousi interní směrnici, o které až do onoho jednání její právní zástupce nevěděl, podle níž je pokuta předsedou představenstva snížena na nějakou srandovní částku. Akceptoval-li by soud tuto směrnici, čemuž bych se u NS ani nemohla divit, pak v jeho rozsudku avizovanou „kompenzaci případné újmy“ nemohu vnímat jinak než zlomyslnost příslušných soudců.

A na skoro závěr si dovolím několik slov k údajné (dle NS) „nesmyslnosti“ dokládání podkladů ke zjevně vadnému vyúčtování. NS takto fakticky posvětil pro poskytovatele služeb zcela bezpečný nesankcionovatelný cyklus, kdy se tento legálně vyhne povinnosti doručit řádné vyúčtování tím, že doručí vyúčtování nepřehlédnutelně vadné, bude bránit příjemci služeb v provedení jeho kontroly podle závěrečné části první věty ustanovení § 8 odst. 2 ZoSl, a to nedoložením tam v odst. 1 § 8 vyjmenovaných zcela nezbytných informací, na případnou reklamaci jakkoliv odpoví a vyčká případné žaloby a rozhodnutí soudu, kdy bude najisto postaveno, sice pouze na zjevných vadách zřejmých jen z písemnosti, že dotčené vyúčtování není řádné a případně rozhodne o jeho povinnosti vyhotovit opravné vyúčtování, když pro nesmyslnost současně příjemci služeb zabrání v kontrole a případné další specifikaci vad a zjištění ohledně účelu vyúčtování ve smyslu ZoSl, tj. zejména dle jeho § 2 písm. e) a f).

Takto NS nejenže pozici slabší strany sporu objektivně ještě více oslabil, ale soudy vyšších instancí posvětily, že já mohu být zcela beztrestně dlouhodobě poškozována nejenom vadnými vyúčtováními, u nichž je mi nadto ještě proti smyslu ZoSl bráněno posoudit, zda na nich vyčíslenou výši nákladů lze považovat za skutečnou (nebo aspoň do jaké míry) a v důsledku toho případně se domáhat řádného finančního vyrovnání, ale i obstrukcemi a nároky žalované na organizaci mého soukromí nad rámec zákona, tj. např. po zákonných termínech, kdy mohu mít jiný program, přičemž mé područenství soudy vyšších instancí akceptovaly za normu.

Shrnutí na závěr:

Mám pochybnost, zda pro využití k účelu, jak jej implementovali soudci NS ve věci mého sporu, zamýšleli zákon o službách jeho autoři. Smyslem tohoto zákona, předpokládám, jako právní laik a příjemce služeb, by neměla být zákonem garantovaná ochrana netransparentního hospodaření poskytovatele služeb, ale garance příjemcům služeb, že si budeme moci konečně, po období, kdy tato problematika nebyla korigována zákonem a byla spojena mj. s nepřezkouma­telností tajemného know-how vyúčtovatelů, moci zkontrolovat své účty, a to díky povinnosti doložení komplet­ních informací k rozúčtování a vyúčtování uložené vyúčtovatelům, a dosáhnout, v případě jeho vad, nápravy, k čemuž nám je přidělen i motivační nástroj formou pokuty za nesplnění povinností.

Pro výše uvedené jsou pro mne jsou závěry vyšších instancí soudů neuvěřitelné (stát se to někomu jinému, budu mít pochybnosti o pravdivosti jeho vyprávění), kdy mimo to, že celé „šetření“ ohledně bazální účetní rutiny trvalo více než šest let, když v jeho závěru se dovím, že přestože je známo a v řízení prokázáno důkazy a výpověďmi svědků protistrany, že přinejmenším část údajů, z nichž vyúčtování vychází, je „vymyšlená“, tj. přinejmenším ty údaje, pro něž podklady neexistují, přitom jde o údaje k rozúčtování nejdražší služby, kterou je dodávka tepla, jsem já označena za viníka toho, že jsem se s podklady neseznámila; že k naplnění povinnosti dle § 8 odst. 1 zák. č. 67/2013 Sb. postačí, když poskytovatel služeb zašle dalece po konečném termínu a urgencích sice nabídku, ale nepokrývající potřeby kontroly, tzn. neumožňující kontrolu provést; že tato nabídka má (pro mne rozhodně) překvapivou univerzální účinnost i pro následná období, když já musím písemně žádat pokaždé; že vyřízením reklamace a vypořádáním námitek je jakákoliv odpověď; že pod termínem „vyúčtování“ je ve skutečnosti skryto něco jiného než příslušný zákon definuje a jak s termínem v celém svém textu pracuje; že v případě prokázání vady na písemnosti přestává existovat právo na prozkoumání věcné správnosti „vyčíslení skutečné výše nákladů“… nezbývá mi než po více než šesti letech, požaduji-li naplnění svého práva a, jak se domnívám, pravého úmyslu zákona č. 67/2013 Sb., zahájit řízení k fakticky totožnému (na podkladě opravných vyúčtování) znova, a to včetně nevím jak dokladovatelných pochůzek do sídla nespolupracujícího poskytovatele služeb za účelem nahlížení do podkladů.

Howgh.

P.S.: Za případné chyby a nejasnosti se omlouvám, je to dlouhý text. Výhledově dostuduju formátování, to jsem během doby, kdy jsem byla odtud exkomunikována jako spammer, zapomněla.