Tazatelko,

já jsem praktik a snažím se aplikovat předpisy s co nejmenší námahou a s co nejmenším rizikem. ZoVB byl paskvil, NOZ je také paskvil. Pokyn D-22 tvořili státní úředníci, kteří o jiném právu, než daňovém, většinou nic netuší. Za této situace se tedy dopustím svého názoru.

Z první věty citované pasáže D-22 plyne, že co zaplatí vlastník jednotky, který nevede účetnictví, je daňovým výdajem v okamžiku úhrady.

V druhé větě je výjimka, že pokud jsou platby předem určeny na technické zhodnocení, tak se nejedná o daňový výdaj a do daňových výdajů se takové platby dostanou formou odpisů. To duplicitně uvádí i čtvrtá věta. V praxi se „předem určené platby na technické zhodnocení“ moc nevyskytují a tak se druhá věta asi nebude moc používat.

Zásadní je třetí věta. Pokud se v předchozích letech nerozlišené platby celé dostaly do daňových výdajů, tak se po dokončení technického zhodnocení společných částí postupuje podle § 5/6 ZDP. Jednorázově se sníží daňové výdaje a do daňových výdajů se technické zhodnocení dostane až formou odpisů, jak uvádí čtvrtá věta.

V případě SVJ se moc často technické zhodnocení neprovádí. Bude se jednat typicky o zateplení, změnu parametrů výtahů, výměnu oken s jiným počtem skel (Pokyn D-22 K § 33). Pokud k technickému zhodnocení jednou za x let dojde, tak stačí zjistit kolik technické zhodnocení stálo a tuto částku vynásobit podílem na společných částech domu příslušného vlastníka.

Ale většinou budou „platby vlastníka na provozní výdaje“ daňovým výdajem.

Hezký den!

Pavel