Souhlasím, že umožnit musí vždy (vlastník jednotky nájemci i SVJ vlastníkovi jednotky, podle zákona o službách). Háček je následující:

Podle zákona o službách musí SVJ vlastníkovi jednotky příjem umožnit, nic víc. Tedy SVJ fakticky nemusí ze zákona dělat nic, jenom se dívat, jak si vlastník jednotky příjem zajišťuje. Je otázkou, zda SVJ může vlastníka jednotky při zajišťování příjmu nějak usměrnit, nebo si vlastník jednotky s odkazem na svou povinnost nájemci příjem zajistit a povinnost SVJ vlastníkovi jednotky příjem umožnit může montovat co chce kam chce.

Podle občanského zákoníku musí vlastník jednotky (téže jednotky) svému nájemci příjem zajistit. A to bez součinosti SVJ typicky nedokáže, když SVJ takovouto povinnost nemá. Nebo to znamená, že SVJ může vlastníkovi jednotky určit způsob příjmu?

Tipuji to na přehlédnutí zákonodárce. Důsledným výkladem bychom totiž došli k tomu, že vlastník jednotky musí pro svého nájemce budovat jakýsi paralelní systém pro příjem signálu nezávislý na SVJ a ostatních vlatnících, když SVJ takovouto povinnost příjem zajistit nemá.

Zákonodárce by to měl pojmově sjednotit.

(Další problém je, že podle určitých výkladů se právní úprava vztahuje pouze na tuzemský signál, zatímco příjem zahraničního signálu podle těchto výkladů právně upraven není.)