Vážená Lucie K., jestliže vámi popsaný podnikatel byl dotázán otázkou, kolik osob bude byt obývat, pak se jedná o dotaz naprosto nesmyslný. Jak už zde v jednom z příspěvků je odkazováno na znalost ustanovení § 1177 NOZ, pak při přečtení tohoto paragrafového znění se dozvíte, že se jedná o povinnost neurčitou, nevymahatelnou a tím i nesmyslnou, protože NOZ zde formuluje povinnost hlášení osob, které budou mít v bytě společnou domácnost. Že v domech, kde vzniklo společenství vlastníků se nejedná o byty, ale jednotky, které jsou poněkud jiným pojmem nejen slovně, ale fakticky, to pomninu. Jestliže podnikatel přijal rozhodnutí byt používat jako kancelář, pak v něm patrně nebude nejen bydlet ani on, ani osoby, které za ním budou docházet, jenže zde se neřeší pojem bydlení, ale pojem společná domácnost. A takový pojem není bohužel definován ani v zmíněném NOZ, ale v žádné jiné právní normě, alespoň ne tak, jak dovozuje NOZ. Podle mého názoru, pan podnikatel může zůstat v klidu, může nahlásit pouze seba jako vlastníka jednotky a tím to pro něj končí. Nejen že osoby, které se budou v jeho jednotce používané ke kancelářským účelům zdržovat v různých časových intervalech, žádná z nichj s ním nebude žít ve společné domácnosti, zpravidla ani nebude užívat jednotku nepřetržitě po dobu stanovenou NOZ, prostě uvedený problém je ukázkou toho, jaká je úroveň těch, kteří část bytového spoluvlastnictví do NOZ zařadili narychlo, na poslední chvíli, bez patřičného připomínkového řízení a analýzy praktických dopadů. A to bohužel není jediný problém celého NOZ. Celý kodex působí dojmem dodělej doma, přičemž měl sloužit člověku průměrného rozumu, ovšem řada právníků si nad tímto kodexem láme hlavu do dnes. A judikáty některých soudů při řešení sporných výkladů mne jen utvrdily v tom, že se ještě budeme divit, co jsou schopny soudy dnes vyprodukovat.

Zdeněk II