Oznamovací povinnost vlastníka - počet osob v bytě
Dobrý den, prosím o zodpovězení následujícího dotazu:
Podnikatel koupil byt, který spravuje SVJ. Samozřejmě byl dotázán na počet osob, které budou byt obývat. Nicméně podnikatel chce byt využívat jako malou kancelář. Kolik osob má nahlásit? Řekněme, že do kanceláře chodí pravidelně tři zaměstnanci, cca 4 dny v týdnu – několik dalších lidí pak chodí nepravidelně.
Moc děkuji za odpověď.
Lucie,
podle mého názoru se ve Vašem případě jedná o změnu účelu užívání bytu. Rozhodování o tomto patří do působnosti shromáždění dle par. 1208 NOZ. V rámci rozhodování můžete podle mne zařadit nejen informaci o počtu osob, ale třeba i podmínit souhlas navýšením příspěvku na správu domu.
Vážená Lucie K., jestliže vámi popsaný podnikatel byl dotázán otázkou, kolik osob bude byt obývat, pak se jedná o dotaz naprosto nesmyslný. Jak už zde v jednom z příspěvků je odkazováno na znalost ustanovení § 1177 NOZ, pak při přečtení tohoto paragrafového znění se dozvíte, že se jedná o povinnost neurčitou, nevymahatelnou a tím i nesmyslnou, protože NOZ zde formuluje povinnost hlášení osob, které budou mít v bytě společnou domácnost. Že v domech, kde vzniklo společenství vlastníků se nejedná o byty, ale jednotky, které jsou poněkud jiným pojmem nejen slovně, ale fakticky, to pomninu. Jestliže podnikatel přijal rozhodnutí byt používat jako kancelář, pak v něm patrně nebude nejen bydlet ani on, ani osoby, které za ním budou docházet, jenže zde se neřeší pojem bydlení, ale pojem společná domácnost. A takový pojem není bohužel definován ani v zmíněném NOZ, ale v žádné jiné právní normě, alespoň ne tak, jak dovozuje NOZ. Podle mého názoru, pan podnikatel může zůstat v klidu, může nahlásit pouze seba jako vlastníka jednotky a tím to pro něj končí. Nejen že osoby, které se budou v jeho jednotce používané ke kancelářským účelům zdržovat v různých časových intervalech, žádná z nichj s ním nebude žít ve společné domácnosti, zpravidla ani nebude užívat jednotku nepřetržitě po dobu stanovenou NOZ, prostě uvedený problém je ukázkou toho, jaká je úroveň těch, kteří část bytového spoluvlastnictví do NOZ zařadili narychlo, na poslední chvíli, bez patřičného připomínkového řízení a analýzy praktických dopadů. A to bohužel není jediný problém celého NOZ. Celý kodex působí dojmem dodělej doma, přičemž měl sloužit člověku průměrného rozumu, ovšem řada právníků si nad tímto kodexem láme hlavu do dnes. A judikáty některých soudů při řešení sporných výkladů mne jen utvrdily v tom, že se ještě budeme divit, co jsou schopny soudy dnes vyprodukovat.
Zdeněk II
Možná jsem nevysvětlila vše přesně. Pan podnikatel koupil byt jako byt – ne nebytovou jednotku – ten pak pronajímá své firmě. Oficiálně je to tedy vlastně byt, ne kancelář.
Máme v domě stejný případ. Pan podnikatel má ve svém bytě nahlášené sídlo své firmy, v bytě nebydlí ani byt nepoužívá jako kancelář. Má hlášené 4 osoby. My to neřešíme, počítáme mu pro služby 4 osoby. Náklady pravděpodobně dává do daňových odečtů. To taky neřešíme, to je jeho problém.
Napsal jste:
„Jak už zde v jednom z příspěvků je odkazováno na znalost ustanovení § 1177 NOZ, pak při přečtení tohoto paragrafového znění se dozvíte, že se jedná o povinnost neurčitou, nevymahatelnou a tím i nesmyslnou, protože NOZ zde formuluje povinnost hlášení osob, které budou mít v bytě společnou domácnost… .“
Prof. karel Eliáš ke společné domácnosti v NOZ uvádí:
„Zákon o nemocenském pojištění přesně vymezuje domácnost jako společenství lidí, kteří spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby, protože to má význam pro platby z veřejných peněz. Nový občanský zákoník, ale ani rakouský, německý nebo švýcarský kodex domácnost nedefinují, protože domácnost nemusí být vždy tvořena více lidmi, domácnost může mít jeden člověk i rodina, může ji tvořit třeba jen zařízení bytu apod. A jaký obsah a význam má slovo domácnost v určité souvislosti, se musí v občanském právu najít výkladem. Soukromé právo vždycky bylo a je právem výkladovým. To dává smysl, uvědomíme-li si, že občanské zákoníky platí často dlouhá desetiletí, nejednou i hodně přes sto let a že se v průběhu doby společnost mění. A výklad zákona je věcí doktríny a především soudů, nikoli věcí zákonodárce. Zkušenosti z rekodifikujících států středovýchodní Evropy ukazují, že mnoho tak řečených legislativních chyb nebo nedostatků v zákoně napraví soudní rozhodování a soudní výklad. Ostatně i náš občanský zákoník se k soudcům obrací s velkou důvěrou, protože je prodchnut respektem k jejich ústavní roli.“
Když se podíváte na náš občanský zákoník, stačí se podívat na bytové spoluvlastnictví, tak je prodchnut zejména blbostí, ne respektem k ústavní roli soudců.
Svůj byt si podnikatel spravuje sám. Společenství spravuje pouze společné části domu. To je odpověď.
Je to na Vás, jak se spolu domluvíte. Přiměřeně, přiměřeně… :-)
Obávám se, že toto předpisy o bytovém spoluvlastnictví neřeší.
Poslední komentáře