K tomu mi připadá nejpříhodnější ocitovat část článku Ing. Blažíčka, který se touto problematikou zabývá seriózně: Tepelné parazitování v číslech Datum: 16.3.2015 | Autor: Ing. Jan Blažíček Přechod tepla mezi byty provozovanými na různé vnitřní teploty objektivně existuje a za určitých okolností může představovat významný podíl na celkových tepelných ztrátách konkrétního bytu. Dá se přesně vyčíslit finanční dopad tepelného parazitování?

Vyšší náměr na indikátoru = plýtvač?

Obyvatelé bytových domů, ve kterých se náklady na vytápění dělí mezi jednotlivé partaje cestou rozúčtování podle náměrů poměrových indikátorů, mohou porovnávat výsledky odečtené na všech otopných tělesech v domě. Ponechme pro tuto chvíli stranou algoritmus, podle kterého se náměry vyhodnocují, a podívejme se na naměřené hodnoty.
Ty se často výrazně liší, byt od bytu, místnost od místnosti, ačkoliv u shodně situovaných jednotek by měly být víceméně shodné.
To vede pochopitelně ke spekulacím mezi nájemníky či vlastníky bytových jednotek, jaká je příčina rozdílů.
Poměrně jasno mají zejména ti, jejichž náměry jsou nízké až průměrné. Podle nich jsou vysoké náměry sousedů jasným důkazem o plýtvání dodávaným teplem. Z této skupiny se rekrutují nejzarytější bojovníci za prosazení co nejvyššího podílu spotřební složky na vyúčtování, aby „každý platil jen to, co protopil“. Argumentace „plýtvačů“, že ve svých bytech mají obvyklou vnitřní teplotu, bývá odbývána těžko prokazatelným, ale i těžko vyvratitelným, tvrzením, že „tedy asi nadměrně větrají“.

Vliv mezibytové migrace tepla na celkovou tepelnou bilanci bytu

I kdyby byla dodávka tepla místně přesně měřena kalorimetry, nelze činit podobné závěry bez znalosti přesných vnitřních teplot vytápěných prostor, protože jedině tak lze zohlednit přechody tepla přes vnitřní dělící konstrukce. Jejich význam není rozhodně zanedbatelný, jak ukazuje graf na obrázku č. 1. Je na něm znázorněn vliv mezibytové migrace tepla na celkovou tepelnou bilanci, a to na příkladu bytové jednotky domu, jehož model byl použit i v předchozím článku.
Úplně stačí, aby sousední byty měly o 1 °C nižší průměrnou teplotu, a tepelné ztráty zkoumaného bytu vzrostou o 21 %. Pokud bude rozdíl 2 °C, bude spotřeba tepla již o 35 % vyšší a u rozdílu 3 °C je třeba počítat s navýšením o 45 %. Na grafu to vyjadřuje pravý oranžový trojúhelník, ve kterém by ještě mohl být nápis „zde jsou plýtvači“. A to je předmětný byt č. 4 vytápěn na projektovanou teplotu 22 °C a je větrán hygieniky doporučovanou výměnou vzduchu 0,5 h−1, tedy je provozován naprosto v souladu s normovými požadavky… Naproti tomu levý oranžový trojúhelník dokládá, že teplota v bytě se zcela zavřenými radiátory nemusí klesnout o více než 4 °C, pokud se na jeho vytápění budou nedobrovolně podílet sousedé.

Mít nadprůměrné náměry na indikátorech tedy automaticky neznamená být plýtvačem energie a chovat se nehospodárně. Můžete být stejně tak dobře obětí „spořivých“ sousedů, kteří vám teplo kradou.

Zvrácená logika: kdo krade, šetří, kdo nekrade, plýtvá

Poslední dobou se hovoří o nutnosti zvyšovat energetickou účinnost vytápění, abychom ušetřili draze vyrobenou energii. Za prostředek k dosažení tohoto cíle bývá vydávána uvědomělá ruční regulace výkonu těles v závislosti na aktuálním využívání bytů a místností v nich. Motivační faktorem má být instalace měření spotřeby tepla na jednotlivých otopných tělesech, aby každý mohl průběžně sledovat, kolik tepla spotřeboval, a nezapomínal se chovat úsporně.

Celá tato konstrukce je naprostým nesmyslem, protože pokud jednotlivec nemá komplexní přehled o náměrech na všech tělesech v domě, nemůže z náměrů na svých tělesech vůbec nic usuzovat. Navíc je přirozené, že při nižších venkovních teplotách bude spotřeba tepla vyšší, což vede k tomu, že občané vystresovaní z narůstajících náměrů tělesa zavírají a provozují své byty v podmínkách, které jsou v rozporu s hygienickými normami a pravidly pro provozování otopných soustav.