Soudím, že stavební zákon nikdy nebyl v této věci nejednoznačný. Naopak. Nikdy neexistovala výkladová nejasnost. Poslední novela stavebního zákona ovšem zcela změnila okruh účastníků stavebního řízení ve stylu pohádky o Pyšné princezně: Odvolávám, co jsem slíbil, a slibuji, co jsem odvolal.

• Stavební řád z r. 1958 obsahoval ustanovení pro případ, kdy stavebník nebyl zároveň vlastníkem stavby: stavební úřad měl v tom přípasdě za povinnost svolat jednání za účasti stavebníka a vlastníků, na němž bylo možno podat námitky ke stavbě.
• Stavební zákon z r. 1976 obsahoval ustanovení o tom, že účastníkem stavebního řízení je osoba, jejíž práva mohou být stavbou dotčena.
• Stavební zákon z r. 2006 rozšířil okruh účastníků řízení o SVJ-právnickou osobu.
• Novela Stavebního zákona z r. 2010 vyloučila ze stavebního řízení vlastníky jednotek v domě, což byl (podle mne) protiústavní krok.
• Novela účinná od 01.01.2013 se vrátila ke stavu, kdy účastníky řízení jsou opět vlastníci domu; SVJ jako osoba bez vztahu k nemovitosti účastníkem není.

Stav v letech 2010–2012 byl právní katastrofou v rozporu s Ústavou. V této době byla vlastníkům jednotek upřeno právo hájit své vlastnické zájmy.

Jak správně píšete, SVJ nikdy nemělo (a nemá) oprávnění jednat za vlastníky ve veřejnoprávním stavebním řízení, které se týká jejich majetku. Příčinou nesmyslné novely StavZ zřejmě byl fakt, že ouředníci a poslanci se mylně domnívali, že vlastníkem domu je SVJ (!!!!). Přijetí novely v r.2010 bylo nesmyslným komunistickým experimentem, jako když soudruh Stalin podepsal dekret o obrácení toku asijských řek na sever.

Je zajímavé, že zjevně protiústavní právní úprava byla přijata a vydržela celé tři roky. Svědčí to o ovčím postoji českých vlastníků jednotek, kteří k omezení svých práv mlčky a bez protestů kývali hlavami.

lake