Přečetl jsem si pečlivě § 11 odst. 3 ZoVB. Některé interpretace jeho ustanovení v této diskuzi považuji za nesprávné. Pan Martin napsal o předsedovi, „To, že ke schválení takovéhoto kroku zákon vyžaduje tříčtvrtinovou většinu, ho vůbec nezajímá“. Z toho snad vyplývá, že návrh předsedy nebyl přijat. Pro rozhodnutí nebyl dostatek přítomných a usnesení bylo v tomto bodě neplatné. Pan Martin, poměrně nový vlastník, neměl proč předpokládat, že předseda neschválenou realizaci provede. Nevidím zásadní chybu na jeho straně. Matoucí v jeho výroku bylo, že si předseda prosadil „provedení“ opravy, když ji vlastně neprosadil, protože bylo usnesení neplatné.

Větu v zákoně „Při rovnosti hlasů, nebo nedosáhne-li se potřebné většiny nebo dohody, rozhodne na návrh kteréhokoli vlastníka jednotky soud“ nechápu tak, že předseda může považovat bod za schválený, pokud se žádný vlastník neobrátí na soud. Naopak se domnívám, že pokud předseda (jako přehlasovaný vlastník) neuspěje, může se u soudu domáhat rozhodnutí ve prospěch jeho návrhu (do 6 měsíců), stejně jako kterýkoliv vlastník (který neuspěl).

Tvrzení že pan Martin konkludentně schválil usnesení, pokud se neobrátil na soud, snad nemůže v tomto případě platit. Nebo snad skutečně platí, že i neschválené (nebo neplatné) usnesení platí, pokud se někdo neobrátí na soud. Tento smysl totiž cítím z příspěvků pánů kubajze a lake. Nechápu to. Takže otázku pana Martina „co se dá dělat“ považuji za oprávněnou.

Je pravda, že vlastně jenom potvrzuji stručnější příspěvek pana Černého, protože jeho opakování výroku pana lake se může zdát poněkud matoucí spolu s jeho odmítnutím. Nejsem znalý práva, a nedotkne se mě, pokud mě někdo přesvědčí, že se mýlím. Naopak se rád poučím. Domnívám se však, že by v ustanovení zákonů měla být logika.

FrantaF