ABCDE napsal: "Kontakt s realitou všedního dne mne učí cosi jiného než hlásá zde jmenovaný. (...) Nemáme režim judikátního soudnictví a v kontextu čl. 2 odst. 3 ÚLPS, neboli zákona 2/1993, mne může kdokoli zde rozesmát, rozzuřit, naštvat, ale NE přesvědčit."

Takže si to rozebereme. Máte zcela pravdu v tom, že nemáme režim judikátního soudnictví, což po česku znamená, že v tomto státě se právo netvoří pomocí precedenčních rozsudků. Tedy že pravomocný judikát neznamená ještě, že všechny další judikáty v obdobných věcech budou povinně rozhodovány shodně.

Tolik praví teorie o rozdílech anglosaského a kontinentálního práva. Nijak Vaše čistě teoretická právní východiska nezpochybňuji, ale přesto jsem si dovolil speciálně pro Vás připravit malou čítanku z judikatorní praxe. Jistě to oceníte, když před názory jakéhosi neznámého lake upřednostňujete "kontakt s realitou všedního dne".

----------------------------------------------------
• Nález Ústavního soudu České republiky ze dne 25. ledna 2005, sp. zn. III. ÚS 252/04:
"Z popsaného vyplývá, že již učiněný judikatorní výklad by měl být (...) východiskem pro rozhodování následujících případů stejného druhu, a to z pohledu postulátů právní jistoty, předvídatelnosti práva, ochrany oprávněné důvěry v právo (oprávněného legitimního očekávání) a principu formální spravedlnosti (rovnosti)."
----------------------------------------------------
• Nález Ústavního soudu II.ÚS 2070/07 ze dne 13.12.2007
"(...) ke znakům právního státu a mezi jeho základní principy neoddělitelně patří zásada právní jistoty. Její nezbytnou součástí je jak předvídatelnost práva, tak i legitimní předvídatelnost postupu orgánů veřejné moci v souladu s právem a zákonem stanovenými požadavky. Tato předvídatelnost je vyjádřením postulátu, podle kterého se lze v demokratickém právním státě spolehnout na to, že ve své důvěře v platné právo nebude nikdo zklamán. Pouze takto předvídatelné chování naplňuje v praxi fungování materiálně chápaného demokratického právního státu a vylučuje prostor pro případnou svévoli.
Ústavní soud netvrdí, že právě ústavní stížností napadené rozhodnutí je po stránce aplikace příslušných ustanovení občanského soudního řádu (...) vadné (...). Ústavní soud ponechává na úvaze odvolacího soudu, jak rozhodne; avšak odvolací soud musí dostát požadavku předvídatelnosti práva a právní jistoty, a pokud se bude chtít odchýlit od své rozhodovací praxe, musí tento odchylný postup náležitě zdůvodnit (...)".
----------------------------------------------------
• Rozsudek Nejvyššího správního soudu 5 Afs 9/2011 - 71 ze dne 27. května 2011:
"Princip předvídatelnosti soudního rozhodování, který patří mezi základní předpoklady existence materiálního právního státu, vyžaduje, aby ve skutkově a právně obdobných případech rozhodovaly soudy shodně. V případě, že se soud odchýlí od dosavadní judikatorní praxe, musí své rozhodnutí také řádně odůvodnit, v opačném případě se tím dopustí nepřípustné libovůle (...)."
---------------------------------------------------
• Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu 5 Afs 1/2010
"V rozsudku ze dne 16. 8. 2006, č. j. 1 Aps 2/2006 - 68, www.nssoud.cz, zdejší soud konstatoval, že „zajišťování jednoty judikatury je úkolem nejen pro samotný Nejvyšší správní soud, ale též pro krajské soudy, byť se každý z nich na dosahování tohoto cíle podílí jiným způsobem: zatímco Nejvyšší správní soud případné rozpory v rozhodovací činnosti krajských soudů svou judikaturou odstraňuje, krajské soudy jsou povinny tuto judikaturu znát a řídit se jí; v žádném případě nemohou zaujímáním protichůdných názorů zakládat nové rozpory v judikatuře a zvyšovat tím právní nejistotu. Ze samotného § 12 s.ř.s. tedy lze dovodit, že je v něm implicitně vyjádřena povinnost krajského soudu řídit se právním názorem Nejvyššího správního soudu též v obdobných věcech"
----------------------------------------------------
• Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 30 Cdo 2811/2007, ze dne 3.12.2009:
"(...) došlo-li v soudní rozhodovací praxi při řešení určité materie k judikatornímu ustálení právního názoru, je z povahy věci nezbytné, aby soudy nižších stupňů tento judikatorní posun ve své rozhodovací praxi reflektovaly a v případě, že takový právní názor nesdílejí, jej ve světle jimi pečlivě vyložené argumentace (kriticky) konfrontovaly a seznatelným způsobem (v odůvodnění písemného vyhotovení svého rozhodnutí) vyložily, proč, resp. z jakého nosného důvodu nebylo lze se ve věci s obdobným skutkovým či právním základem s předmětným judikátem ztotožnit."
----------------------------------------------------

lake