Rozúčtování nákladů na vytápění se provádí nesmírně komplikovaným a nepřehledným postupem. S nepřesnými koeficienty, určenými jen tak odhadem „od boku“. S korekcemi a omezeními, které zcela mění naměřené hodnoty. Ty hodnoty samotné nejsou k ničemu, protože byty jsou vytápěny také teplem vznikajícím uvnitř bytu (elektrické spotřebiče), stěnami z okolních bytů, a hlavně neměřeným teplem přes stoupací a vratné potrubí ÚT.
Nakonec se pracně získané výsledky doslova zprasí tak, aby se vešly do rozmezí 70% až 200% průměru. Ten celý nevěrohodný cirkus je doprovázen pokutami a dnes i nutností doručovat příjemcům služeb každý měsíc informace, které nechtějí a které jim jsou naprosto k ničemu.
Naštěstí víte, že existuje zákonná možnost jak se obejít bez indikátorů a bez rozúčtování nákladů.
Podle vyhlášky č. 194/2007 Sb. platí, že vybavení budov zařízeními pro rozdělování nákladů na vytápění (indikátory) není povinné, jestliže se neprovádí rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění. Z toho je třeba vyjít.
- Rozúčtováním nákladu podle zákona č. 67/2013 Sb. se rozumí postup, kdy je známa celková částka pro dům, a ta se pak rozdělí (rozúčtuje) mezi jednotlivé příjemce.
- Postup bez rozúčtování spočívá v tom, že se předem určí pevná cena v Kč/m2 započitatelné podlahové plochy (ZPP) a každý příjemce služby uhradí částku vypočtenou podle velikosti ZPP svého bytu.
Při druhém postupu samozřejmě může dojít k tomu, že SVJ na vytápění v některém roce prodělá, jindy naopak dosáhne zisk/příjem. Proto se musí o poskytování služby účtovat jinak nežli při rozúčtování nákladů, které je vždy daňově neutrální. Volba druhého z obou možných postupů má tedy dopad do oblasti účetnictví i daně z příjmů. S tím je třeba počítat.
Justitianus
Poslední komentáře