Justitianus hlavně tvrdí, že rozdělení správa × služby je dispositivní. Pokud by tomu tak bylo, potom by byly v pořádku i oba krajní případy:

A. Všechny náklady jsou správa, náklady na služby jsou nulové. B. Náklady na správu jsou nulové, všechny náklady jsou služby.

Otázka vlastní správní činnosti je potom podružná, byť v případě A nikoliv nezajímavá. V případě B ji není potřeba řešit vůbec. Protože i vlastní správní činnost je podle Justitiana dispositivní, potom jsou v případě A v pořádku opět i obě krajní možnosti:

AA. Všechny náklady jsou vlastní správní činnost, náklady na správu jinou než vlastní správní činnost jsou nulové. AB. Náklady na vlastní správní činnost jsou nulové, všechny náklady jsou vlastní správní činnost.

Takto tomu chtěl moudrý zákonodárce.