za zmínku stojí, jak soudí orlové práva na NS (Brzobohatá, Ferák, Dýšková).

dle Ústavního soudu ve věci, která se netýká SVJ, porušili tito soudci právo stěžovatelky na svobodné jednání podle čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod ve spojení se zásadou pacta sunt servanda plynoucí z čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky a právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny.

jedná se o rozsudek NS 26 Cdo 2307/2018 z 25.09.2018 a nález ÚS II.ÚS 4235/18 z 13.9.2019. (v krátkosti – subjekt A pronajal pozemek subjektu B. následně subjekt A pronajal část tohoto pozemku subjektu C s tím, že subjekt B s tím souhlasil a subjekt C věděl o tom, že tento pozemek má pronajatý subjekt B. NS označil nájemní smlouvu za absolutně neplatnou, což je samozřejmě totální nonsens, jak správně vyložil ÚS.)

je zajímavé, že tito soudci v případě SVJ tvrdí, že je nepřípustný zásah státní moci do soukromoprávních vztahů, ale pokud se týče soukromoprávních vztahů mimo SVJ, tak to zasahují extenzivně – viz dané rozhodnutí ÚS.